69 Co 204/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o 208.523 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 24. 6. 2025, č. j. 4 C 192/2023-263, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 11. 12. 2025, č. j. 4 C 192/2023-296,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26.533 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 450 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem návrh, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 208.523 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 4. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok I.), žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 175.029,50 Kč, které je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů řízení částku 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalobci uložil nahradit státu náklady řízení ve výši 182 Kč do tří dnů od právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Jeseníku (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že je dán odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Z odůvodnění rozsudku je patrné, že soud dospěl k názoru, že strom ve vlastnictví žalované způsobil škodu sám od sebe, tedy že na pád stromu neměly vliv žádné vnější faktory. V tomto se žalobce se soudem ještě shoduje. Nicméně soud následně žalobu zamítl s tím, že žalovaný nezanedbal řádný dohled nad stromem a v tomto případě tedy došlo k liberaci dle § 2937 odst. 1 o. z. a fine. S tímto názorem žalobce zásadně nesouhlasí. Soud shrnuje, že žalovaný měl nastavený jakýsi systém starání se o stromy a současně, že tento konkrétní padlý strom byl řádně kontrolován a byly navrženy pěstební zásahy dle platné legislativy. Současně však soud uvádí konkrétně v bodě 38 rozsudku, že strom byl kontrolován v roce 2013 a při této kontrole byl proveden stabilizační řez s pěstebním návrhem na jeho opakovaní po 4 letech, nicméně k žádnému dalšímu stabilizačnímu řezu již nedošlo. Následně byl strom kontrolován až v roce 2019, kdy byl navržen další stabilizační řez – redukce koruny o 20 % s opakováním po 5 letech, nicméně ani tento stabilizační řez nebyl proveden do pádu stromu o 2 roky a 8 měsíců později. Současně z dokazování vyplynulo, že strom na náměstí v , adresa, , tedy v samém srdci obce byl za dobu vedení záznamů, tedy od roku 2006 kontrolován všeho všudy 4x v roce 2016, 2011, 2013 a 2019. Dle standardů péče o přírodu a krajinu je doporučená frekvence kontrol takto exponovaných stromů 2x ročně. Soud v rozsudku sice uvádí, že tato frekvence má u hlídaných stromů být pouze v případě, že vlastník ví o skutečnosti, že je strom napadený, nicméně dle mínění žalobce se tato povinnost měla vztahovat na tento strom s ohledem na jeho velmi rizikové umístění (centrum obce, kde vysoká zastavěnost budov a frekvence pohybujících se lidí) a současně i s ohledem na skutečnost, že tento strom byl dle záznamu problémový (asymetrická sekundární koruna, napadené a prosychající listy). Přesto byl strom za 15 let kontrolován pouze sporadicky a v případě, kdy byla kontrola provedena a byl doporučen další pěstební postup, tento nebyl dodržen, jak uvedeno výše. I přesto soud uzavřel, že žalovaný dodržel řádný dohled a došlo tedy k liberaci. Žalobce však zastává názor, že možnost liberace by měla být spíše výjimečným institutem, který se užije ve chvílích, kdy vlastník dodrží veškeré i doporučené postupy a dohled nad věcí, a přesto dojde ke vzniku škody. Nicméně toto není tento případ. Žalovaný opakovaně nedodržel odborně stanovený postup, o čemž svědčí mimo jiné fakt, že ani přes doporučení provádění stabilizačních řezů po čtyřech letech při prohlídce v roce 2013 tedy následně v letech 2017 a 2021 byl proveden toliko první řez při uvedené prohlídce v roce 2013. Následně tedy byl při prohlídce v roce 2019 doporučen redukční řez o 20 %, ale ani ten nebyl proveden. Žalobce nemůže souhlasit s tvrzením soudu, že napadení kořenového systému houbou nebylo možné odhalit, neboť probíhala skrytě uvnitř stromu. Toto není pravdou, neboť v případě, že by žalovaný nechal provést tahovou zkoušku u tohoto exponovaného stromu, musel by z této zkoušky poškození kořenů zjistit a dalo se tím předejít pádu stromu, který prasknul, jako by neměl kořeny vůbec. Opět tedy došlo k selhání dohledu žalovaného nad stromem, neboť v případě, že by se o strom řádně staral a nechal tahovou zkoušku provést, nedošlo by k nekontrolovanému pádu stromu a vzniku škody. Docházelo tedy k zanedbávání náležité péče a nelze uzavřít, že by měl být žalovaný liberován od hrazení vzniklé škody. Na tom nic nemění ani to, že k napadení houbou, což byla primární příčina pádu stromu, mělo docházet skrytě uvnitř stromu, toto je konečně patrné i z uvedeného ohledně neprovedení tahové zkoušky, neboť prvotní signály toho, že se stromem není vše v pořádku jsou patrné i ze zápisu o prohlídkách, kdy je konstatováno, že dochází k prosychání koruny a napadení větví, což je jedním z příznaků napadení kořenového systému a strom měl tedy být kontrolován pečlivěji. Ze strany žalovaného došlo současně i k porušení prevenční povinnosti, neboť přes skutečnost, že město mělo informace o tom, že strom není zcela v pořádku a zdráv, neprovedl žádné preventivní opatření k zamezení případných škod způsobených špatným zdravotním stavem stromu. V případě, že by město po zjištění špatného zdravotního stavu stromu pečlivěji tento zkontrolovalo, například nechalo provést tahovou zkoušku, nechalo strom častěji kontrolovat, muselo by dojít k odhalení těchto defektů dříve než po pádu a zákonitě by muselo dojít k pokácení stromu z důvodu, aby bylo zabráněno případným škodám. Soud nevzal v potaz ani polohu daného stromu, tedy fakt, že se nacházel na hlavním náměstí obce, tedy na jedné z nejexponovanějších lokalit a tudíž nároky na péči měly být vyšší než kontrola jednou za 10 let. Žalobce poukazuje též na to, že standard péče o přírodu a krajinu jsou toliko nezávazným dokumentem, který je však v tomto odvětví obvykle užíván, tedy nelze skutečnost, že tyto standardy ukládají povinnost každý strom kontrolovat jen jednou za 10 let, brát jako jediné kritérium řádné péče o stromy. Neboť v takovém případě by k liberaci v případě pádu stromu stačilo pouze to, že ho jednou za 10 let někdo kontroluje, a co se s tím stromem děje mezi kontrolami, nikoho nezajímá. Toto by mohlo následně vést až k takovým extrémům, že v případě, že kontrola říká, že strom je zatím v pořádku, ale jeho stav je hraniční a tento strom následně během dvou tří let spadl, ačkoliv se tomu dalo zabránit, stejně by došlo k liberaci vlastníka, neboť svou povinnost dohledu jednou za 10 let splnil. Soud nemůže přejít fakt, že pádu stromu se dalo včasnou kontrolou a případným preventivním pokácením předejít, neboť veškeré indicie k tomu, že strom není v pořádku a může způsobit škodu, žalované město mělo, ale rozhodlo se je ignorovat a tvrdit, že za pád může uhnití kořenů, které se nedalo zjistit, což není pravdou. Žalobce tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci soudu k novému projednání, případně změnu a vyhovění žalobě.

3. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že se ztotožňuje se závěry okresního soudu, napadený rozsudek je správný. Pokud jde o námitky v odvolání, žalovaný uvádí, že okresní soud dospěl k danému skutkovému i právnímu závěru po provedeném znaleckém dokazování (znalecký posudek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, z 10. 10. 2022 zpracovaný , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Znalec měl v rámci znaleckého zkoumání k dispozici všechny relevantní podklady, tj. že strom byl posuzován obchodní společností , právnická osoba, v následujících termínech s provedenými opatřeními: kontrola a hodnocení 30. 8. 2006, kontrola a hodnocení 21. 7. 2011, ošetření stromu v roce 2013 – byla provedena lokální redukce z důvodu stabilizace, kontrola a hodnocení stromu dne 13. 11. 2019 – návrh ošetření – obvodová redukce 20 %, 20. 6. 2022 byl strom v databázi označen jako pokácený. Po zrušení původního rozsudku soud doplnil dokazování o výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který jednoznačně trval na závěrech písemného posudku, odpověděl na otázky soudu a účastníků s konečným stanoviskem, že nemá za to, že by došlo k nějakému odchýlení od běžné praxe, pokud jde o péči žalovaného o stromy. Žalovaný připomíná též judikaturu, kterou zmiňoval v řízení (např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 618/2001) a která je aplikovatelná i za současné právní úpravy, ze které vyplývá, že odpovědnost za vznik újmy je založena na doktrině zanedbané prevenční činnosti, respektive nevykonávání náležitého dohledu nad vlastním či spravovaným majetkem, co má za následek vznik újmy. Kdo prokáže, že dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě. Podle uvedeného judikátu je každý povinen dle § 415 o. z. zachovat takový stupeň bedlivosti (pozornosti), který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který objektivně posuzováno je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku, uvedené ustanovení mu však neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody, tedy že výkon preventivní péče není bezbřehý, ale musí být přiměřený reálnému nebezpečí. Pokud žalobce vytýká, že u stromu měl žalovaný provést tzv. tahovou zkoušku, odkazuje žalovaný na výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 3. 6. 2025, kdy na konkrétní otázku soudu uvedl, že si nemyslí, že by byla chyba, že u stromu nebyla předepsána tahová zkouška jako jedna z metod. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaný postupoval v souladu se standardem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, hodnocení stavu stromů, kdy prováděl prostřednictvím obchodní společnosti , právnická osoba, pravidelné kontroly stromu, včetně navržených opatření a v rámci tohoto postupu se neodchýlil od běžné praxe, a to ani z hlediska prevence vzniku škody. Není pravdou, že by žalovaný kontroloval strom jednou za 10 let, když četnost kontroly je výše uvedená. Soud vycházel primárně z provedeného znaleckého zkoumání doplněného výslechem znalce, jedná se o odbornou otázku, která byla podrobně objasněna a dle názoru soudu se jedná o klíčový důkaz, který jasně svědčí o věcné správnosti rozsudku. Žalovaný tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. K odvolání se vyjádřil též vedlejší účastník tak, že okresní soud dospěl ke správným skutkovým závěrům, z nichž nejdůležitější jsou, že strom byl kontrolován dendrologem v souladu s příslušným standardem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , dle znaleckého ústavu nedošlo při péči o strom k odklonu od běžné praxe, příčinou pádu stromu byl silný vítr v kombinaci s poškozením kořenového systému houbou. Takové poškození není zjistitelné při vizuální kontrole v rámci běžné péče o městskou zeleň. Okresní soud tak posoudil věc správně podle § 2931 odst. 1 o. z. a správně uzavřel, že žalovaný péči o strom nezanedbal, pročež za škodu nenese odpovědnost. Žalobce ex post spekuluje, co dalšího mohl žalovaný teoreticky učinit, aby k pádu nedošlo. Přitom však nerespektuje, že otázku, zda žalovaný zanedbal náležitý dohled nad stromem nutno posuzovat z pohledu ex ante a za druhé pomíjí, že ve světle uvedených závěrů znaleckého posudku soud vlastně ani nemohl tuto otázku posoudit jinak, než ve prospěch žalovaného. Vedlejší účastník tak navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

5. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích I. až III. a závislém výroku o nákladech státu (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

6. Skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že došlo k pádu stromu a vzniku škody na majetku pojištěného, za kterou žalobce vyplatil pojistné plnění, s čímž je spojen přechod práva na náhradu škody dle § 2820 odst. 1 o. z. Stejně tak nebylo sporu o tom, že pozemek, na kterém se nacházel předmětný strom, je ve vlastnictví žalovaného.

8. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že škoda byla způsobená věcí samou a povinnost k náhradě škody se tak řídí ustanovením § 2937 odst. 1 o. z. Nejednalo se o škodu způsobenou vnějším zásahem či porušením povinností konkrétní osoby. V danou dobu sice vál vítr, tento byl však pouze konečným hybatelem, nebyl rozhodující příčinou.

9. K pasivní legitimaci žalované se vyjádřil odvolací soud již v předchozím zrušujícím usnesení s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1034/2023 tak, že na případnou povinnost žalované k náhradě škody nemá vliv to, že byla uzavřena mandátní smlouva s , právnická osoba, ., neboť přes uzavření této smlouvy je osobou, jež má nad věcí dohled, stále vlastník věci, tedy žalovaný.

10. Okresní soud se dále k námitce žalovaného zabýval tím, zda žalovaný nad věcí vykonával náležitý dohled, což je liberačním důvodem dle § 2937 odst. 1 poslední věta o. z. Soud prvého stupně se zabýval četností kontrol, jakož i provedenými opatřeními, která rekapituluje v odůvodnění, a dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že náležitý dohled nezanedbal. Okresní soud vycházel především ze znaleckého posudku a ze , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a konstatoval, že žalovaný postupoval v souladu s tímto standardem, když byly prováděny pravidelné kontroly, které neodhalily poškození kořenů, a byl proveden též stabilizační doporučený řez, řez doporučený v roce 2019 nemohl být ve stanovené lhůtě proveden, neboť došlo v mezidobí k pádu stromu. Okresní soud tak dospívá k závěru, že žalovaný pečoval o strom řádně a náležitý dohled nezanedbal.

11. Se závěry okresního soudu se krajský soud ztotožňuje. Liberační důvod dle § 2937 odst. 1 o. z. se odvozuje od kvality prováděného dohledu, neboť škůdce se může povinnosti k náhradě zprostit, prokáže-li že nezanedbal náležitý dohled. Parametry dostatečnosti při dohledu nad věcí nejsou nikterak stanoveny, aby bylo možno touto obecnou normou pokrýt všechny možné případy v jejich jedinečnosti. Východiskem posouzení náležitého dohledu jsou rozumné požadavky na řádné a zodpovědné nakládání s věcí pod dohledem, které vyplývají buď z obecných zvyklostí a většinově uznávaných pravidel, anebo mohou být zejména u složitějších přístrojů normovány určitými standardy (manuály) pro odborné zacházení (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 29. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2342/2021). V dané věci lze za takový standard, resp. uznávané pravidlo považovat , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále standard péče), z hlediska kterého především okresní soud dostatečnost péče posuzoval. Samozřejmě se jedná o východisko a péči je nutno hodnotit v poměrech dané věci.

12. Okresní soud správně konstatoval, že předmětný strom byl pravidelně kontrolován, byl proveden též stabilizační řez, v roce 2019 byl doporučen, nikoliv však naléhavě, ale v horizontu pěti let a v tomto období strom spadnul v důsledku poškození kořenů. Žalovaný postupoval v souladu se standardem péče, který lze považovat za východisko pro posouzení náležitého dohledu. Neprovedení opakovaného řezu po čtyřech letech dle kontroly v roce 2013 nelze považovat za rozhodující, a to s ohledem na nízké přírůstky koruny. Ostatně ani následující kontrola v roce 2019 nevedla k závěru o nutnosti bezodkladné redukce koruny. Jestliže tedy žalovaný takto pravidelně strom (prostřednictvím najaté společnosti) kontroloval, poškození kořenů nebylo při kontrolách zřejmé a žalovaný splnil též požadavky standardu péče, pak lze jeho postup označit za dostatečný dohled. Bylo tedy prokázáno, že k zanedbání náležitého dohledu nedošlo a žalovaný se proto povinnosti k náhradě škody zprostil dle § 2937 odst. 1 poslední věta o. z.

13. Žalobci nelze přisvědčit v tom, že by strom vykazoval symptomy, které by jasně ukazovaly na houbovou infekci, poškození probíhalo skrytě v kořenech. Na napadení houbou nebylo možno jednoznačně usuzovat ani z prosychání koruny, důvodů infekce a sesychání větví může být vícero, nejedná se o znak specifický pro napadení houbou, jak uvedl znalec. Ani umístění stromu na náměstí nedaleko (poškozené) nemovitosti nelze považovat za skutečnost, která by vedla k závěru, že opatření měla být jiná, vymykající se standardu péče, jako je například kácení či provádění tahových zkoušek. Není důvodná ani námitka, že strom měl být kontrolován dvakrát ročně, takto by měl být kontrolován toliko v případě, kdyby bylo známo, že byl napaden houbou a měl poškozené kořeny, jak uvedl již okresní soud.

14. Žalobci nelze přisvědčit, že žalovaný měl s ohledem na umístění stromu provádět tahovou zkoušku, tato nepatří k běžné péči o stromy, a to též proto, že je spojena s určitými náklady. Z neprovedení tahové zkoušky tedy nelze dovozovat zanedbání náležitého dohledu.

15. S žalobcem nelze souhlasit ani v tom, že by z provedeného dokazování vyplývalo porušení povinnosti žalovaného dle § 2900 o. z. V postupu žalovaného nelze shledat žádné konkrétní porušení povinnosti, které by mohlo být v příčinné souvislosti se vzniklou škodou.

16. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, pokud žalobu zamítl. Krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil, a to včetně správných výroků o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

17. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony právní služby dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 9.140 Kč (vyjádření, účast u odvolacího jednání), 2x režijní paušál po 450 Kč, cestovné na cestě , adresa, a zpět při ujetí 110 km, základní sazba náhrady 5,80 Kč/km, cena pohonné hmoty 34,70 Kč Nafta, průměrná spotřeba 8,8 l/100 km, celková vzdálenost 220 km, za pohonné hmoty 671,79 Kč, základní náhrada 1.276 Kč, účtovaná náhrada za ztrátu času na cestě 800 Kč, DPH 21 %, celkem 26.533 Kč.

18. O nákladech řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když vedlejší účastník měl v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, a to 1x paušální náhrada za vyjádření po 450 Kč.