69 Co 205/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 113.460 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 23. 7. 2025, č. j. 3 C 226/2024-32,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto:„Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 113.460 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 44.929 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13.066 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Okresní soud zamítl návrh žalobce na zaplacení částky 113.460 Kč (výrok I.). Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Žalobce vyjádřil nesouhlas s právním hodnocením soudu prvního stupně, který shledal uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty jako zneužití práva. Současně soud zopakoval, že nerozporuje samu platnost ustanovení předmětné smlouvy týkající se smluvní pokuty a své úvahy váže pouze k návrhu uplatněnému v tomto řízení jako v pořadí třetímu řízení z téže smlouvy iniciované žalobcem. Žalobce zdůraznil, že žalovaný od převzetí zápůjčky neprojevil žádný nájem o dobrovolné splnění svého závazku, a to ani zčásti a zjevně přebíral zápůjčku s tím, že tuto nehodlá dobrovolně vrátit. Za zcela nadbytečné označil žalobce úvahy soudu prvního stupně stran hodnocení aktuální právní úpravy spotřebitelského úvěru, když o tento se zcela zjevně nejednalo. Oba účastníci uzavírali smlouvu o zápůjčce jako fyzické osobě v rámci běžného občanskoprávního vztahu, na který zvláštní úprava spotřebitelského úvěru nikterak nedopadá ani okrajově. Právní úprava spotřebitelského úvěru je dána pro případy, kdy na straně poskytovatele úvěru/zápůjčky se vyskytuje profesionál – podnikatel v oblasti poskytování finančních prostředků, jehož účelem je dosažení zisku a který má k dispozici celou řadu nástrojů, jak ověřovat finanční situaci dlužníka, možnosti vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr/zápůjčku vrátit a podstupuje podnikatelské riziko spojené s tím, že dlužník úvěr/zápůjčku nebude schopen vrátit. Současně má dlouhodobě nastaveny vymáhací procesy a zefektivňuje tím proces návratnosti poskytnutých zápůjček/úvěrů a generování příjmů z této podnikatelské činnosti, kterou je třeba regulovat. Zcela odlišná je situace v běžném občanskoprávním životě, když soukromá osoba požádá o zápůjčku druhou soukromou osobu, často v návaznosti na rodinné či přátelské vztahy, kdy primárním účelem vzniku takového závazku – poskytnutí zápůjčky je pomoc dlužníkovi překlenout dočasnou finanční situaci s tím, že poskytovatel zápůjčky, tj. i žalobce v tomto případě je v zásadě odkázán pouze na příslib dlužníka a důvěru v jeho osobu, maximálně na možnost ověřit jeho finanční situaci pouze v základních rejstřících (insolvenční rejstřík eventuálně rejstřík exekucí). Není však schopen ověřit příjmy dlužníka a schopnost dostát svému závazku. Smlouva o zápůjčce byla poskytnuta na žádost žalovaného, kdy žalovaný požádal žalobce o poskytnutí zápůjčky s tím, že tuto splatí do 31. 1. 2022 (zápůjčka byla poskytnuta dne 23. 12. 2021), kdy žalobci přislíbil, že zápůjčku bude schopen vrátit z prodeje svého majetku, proto také požádal o takto krátkou lhůtu k vrácení zápůjčky, čemuž žalobce neměl problém vyhovět. Zápůjčka byla prvoplánově uvažována jako zápůjčka bezplatná, kdy žalobce projevil vůli žalovanému odpustit smluvní úrok v situaci, kdy dodrží své slovo a zápůjčku řádně vrátí. Žalovaný ničeho nevrátil, s žalobcem nekomunikuje a neprojevuje absolutně žádný zájem svým závazkům dostát. V řízení u Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. EPR 122498/2023 byl žalovanému do vlastních rukou doručen elektronický platební rozkaz, a tedy prokazatelně byl seznámen se skutečností, že žalobce svůj nárok uplatnil soudní cestou. Přesto žalovaný neprojevil žádný zájem o vrácení zápůjčky a ničeho neuhradil. V řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 159/2023 žalovaný přestal přebírat poštovní zásilky, nezajímal se o osud zápůjčky a nároky z ní žalobci vyplývající a soud zcela správně naznal, že ujednání o smluvní pokutě je platným ujednáním a souladným s dobrými mravy, stejně tak jako uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty je výkonem práva, které požívá právní ochrany. Ani v tomto soudním řízení nepřebírá žalovaný poštovní zásilky a neprojevuje žádný zájem o osud zápůjčky a nároky z ní žalobci vyplývající. Z toho lze usuzoval, že žalovanému je zcela jedno, že žalobci ničeho na půjčku dobrovolně nevrátil a je mu zcela jedno, zda žalobce vykonává své právo na zaplacení smluvní pokuty. Za daného stavu nelze dospět k právnímu závěru vyjádřenému soudem prvého stupně v napadeném rozhodnutí, že uplatnění smluvní pokuty má představovat zneužití práva, které postrádá právní ochrany. S ohledem na pasivitu žalovaného nebylo možno zvažovat ani případnou moderaci smluvní pokuty, kterou by jinak soud k námitce žalovaného zvažovat mohl. Žalobce se domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, aby žalobě bylo vyhověno.

3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilý odvolací důvod daný námitkou nesprávného právního posouzení věci (ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněný odvolací důvod dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Odvolací soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků. Žalobce, jeho právní zástupce, se řádně omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně k jednání odvolacího soudu předvolán, se bez omluvy nedostavil.

6. Okresní soud žalobu o zaplacení částky 113.460 Kč – smluvní pokutu – zamítl s odůvodněním, že jde o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (ust. § 8 o. z.).

7. Soud prvého stupně vzal za prokázané, že dne 23. 12. 2021 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu o peněžité zápůjčce, na základě které se zapůjčitel (žalobce) zavázal poskytnout vydlužiteli (žalovanému) částku 60.000 Kč, vydlužitel se zavázal poskytnuté peníze vrátit nejpozději do 31. 1. 2022 a současně zaplatit náklady zapůjčitele na vyhotovení smlouvy a prověření vydlužitele ve výši 2.000 Kč a také úrok ve výši 18 % ročně. Pro případ prodlení vydlužitele s placením zápůjčky smluvní strany ujednaly jednorázovou smluvní pokutu 6.000 Kč splatnou prvním dnem prodlení vydlužitele a dále smluvní pokutu 0,5 % denně z dlužné částky, splatnou vždy jednou měsíčně k poslednímu dni kalendářního měsíce, v němž prodlení trvalo. Předmět zápůjčky, částku 60.000 Kč žalovaný převzal, což písemně potvrdil podpisem na listině ze dne 23. 12. 2021. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 18. 5. 2023, č. j. EPR 122498/2023-6, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2023 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného žalobci do 15 dnů od doručení platebního rozkazu částku 62.000 Kč, úrok ve výši 18 % ročně z částky 60.000 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62.000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 7. 11. 2023, č. j. 4 C 159/2023-19, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 156.350 Kč jako smluvní pokutu jednorázovou ve výši 6.000 Kč a dále smluvní pokutu 0,5 % denně z částky 62.000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2023. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2023.

8. V rámci právního posouzení okresní soud správně uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z. Žalovaný povinnost vrátit předmět zápůjčky spolu s dohodnutým smluveným úrokem v účastníky dohodnutém termínu, do 31. 1. 2022, nesplnil. Dluží celou jistinu, poplatek, smluvené úroky, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu 156.350 Kč. Za této situace okresní soud konstatoval, že opětovné vznesení nároků ze smluvní pokuty, jak učinil žalobce v tomto řízení, by žalovaného velmi zatížilo, jednalo by se o přisouzení dalšího 1,89 násobku původně poskytnuté jistiny, celkem pak o zatížení žalovaného spolu s předcházejícím řízením smluvní pokutou ve výši 4,49 násobku původně poskytnuté jistiny zápůjčky. Takto vysokou smluvní pokutu označil soud prvého stupně za nepřiměřenou a její uplatnění bez významu pro věřitele, snad mimo majetkového prospěchu bez protiplnění. Nyní žalobcem uplatněný nárok na smluvní pokutu se tak jevil jako rozporný s dobrými mravy a rozporný se zásadou zákazu zneužití práva. S těmito posledně uvedenými závěry soudu prvního stupně, které vedly k zamítnutí podané žaloby, se odvolací soud neztotožňuje.

9. Odvolací soud přisvědčuje odvolání žalobce, že na projednávanou věc nelze aplikovat právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb.). Ačkoliv si okresní soud toho byl vědom, jak vyplývá z jeho odůvodnění (bod 20), odkázal na ust. § 122 tohoto zákona, jako o možné indikaci nemravnosti nároku žalobce a uvedl, že platí-li pro podnikatele určité omezení pro výši smluvních pokut, pak lze přiměřeně takovou výši vztáhnout i na vztahy mezi občany.

10. Vyjadřuje-li se okresní soud k možné nemravnosti nároku žalobce na smluvní pokutu pro její nepřiměřenou výši, pak závěr soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 25 ICdo 42/2024 platí, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudem jako způsob dodatečné kontroly přiměřenosti konkrétního nároku. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako (absolutně) neplatné podle § 588 o. z. Nový občanský zákoník nepřevzal ust. § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění platném do 31. 12. 2013. Dobré mravy jsou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník předpokladem platnosti právního jednání (ust. § 580 odst. 1, § 588 o. z.) Absolutní neplatnost ujednání o smluvní pokutě, sjednané v rámci závazkového právního vztahu smlouvy o zápůjčce účastníků, okresní soud neshledal (bod 27 odůvodnění rozsudku) a odvolací soud tomuto závěru pro jeho správnost přisvědčuje.

11. Z judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že jakkoli zákaz zjevného zneužití práva představuje korektiv obecně aplikovatelný, zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva (tedy odepření ochrany subjektivnímu právu účastníka) je výjimečným postupem, jenž musí být podložen mimořádně závažnými okolnostmi konkrétního případu, které svou intenzitou převáží nad ochranou subjektivního práva účastníka řízení (srov. například rozsudky ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018, a ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5064/2015, či usnesení ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2162/2018). Ostatně v rozsudku ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3385/2021, Nejvyšší soud zdůraznil, že zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva podle § 8 o. z. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona.

12. Ze samotné skutečnosti, že se věřitel domáhá zaplacení smluvní pokuty (realizuje svůj nárok ze smlouvy), jejíž výše je nepřiměřená, nelze dovozovat zneužití práva (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 a sp. zn. 25 ICdo 42/2024). O zneužití práva by bylo možné hovořit tehdy, vykoná-li věřitel právo v rozporu se zájmem protistrany, na který by měl brát zřetel, či způsobem, který je v rozporu s jeho předchozím chováním (např. dlužníka ujistí, že smluvní pokutu vymáhat nehodlá, a posléze změní své chování), anebo má-li jednání šikanózní charakter, vše posuzováno k okamžiku uzavření smlouvy. Žádné takové okolnosti se z obsahu spisu nepodávají. Okolnosti, pro které okresní soud žalobu zamítl a zakládají se na skutečnosti, že výše smluvní pokuty (opětovně vznesená), za další období prodlení dlužníka (1. 6. 2023 – 31. 5. 2024) by žalovaného velmi zatížila, nemohou svědčit závěru o zjevném zneužití práva podle § 8 o. z. žalobcem. To za situace, kdy opětovně vznesený nárok na zaplacení smluvní pokuty je důsledkem prodlení dlužníka.

13. Podle ust. § 2051 o. z., nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

14. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 (R 76/2023) dovodil, že povinností věřitele ze smluvní pokuty je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena. Je to naopak dlužník, jehož tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty. Je tedy jen na dlužníkovi, aby učinil takový procesní návrh či alespoň námitku, ze které by bylo patrné, že má pokutu za nepřiměřenou z důvodů její výše, aby se soud na základě takto projevené vůle dlužníka mohl zabývat moderací smluvní pokuty podle ust. § 2051 o. z. Dlužník v této věci zůstal zcela pasivní, v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů se k věci nevyjádřil, přes řádně doručené předvolání se k jednání soudů obou stupňů nedostavil.

15. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil podle ust. § 220 o. s. ř. tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, když částka 113.460 Kč odpovídá povinnosti dlužníka zaplatit smluvní pokutu za prodlení se zaplacením částky 62.000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, sjednané ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za období 1. 6. 2023 – 31. 5. 2024, tj. 366 dnů prodlení x 310 Kč.

16. V důsledku změny rozsudku ve věci samé rozhodoval odvolací soud nově o nákladech řízení před soudem prvého stupně (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce je stranou procesně úspěšnou a náleží má náhrada účelně vynaložených nákladů za své právní zastoupení a zaplacený soudní poplatek (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Odměna zástupce náleží za převzetí a přípravu zastoupení, a sepis žaloby, dále odměna ve výši poloviny odměny za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem – za tyto úkony, které byly učiněny do 31. 12. 2024 náleží odměna podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2024, tj. odměna za úkon 5.660 Kč x 2 = 11.320 Kč (ust. § 8 odst. 1 a § 7 bod 5) + 2.830 Kč odměna ve výši ½. K tomu 3x 300 Kč režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. = 900 Kč. Za úkony učiněné po 1. 1. 2025 náleží odměna podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 258/2024, tj. v částce 5.660 Kč za úkon x 3 = 16.980 Kč – vyjádření k výzvě soudu ze dne 3. 4. 2025, účast na jednání soudu prvého stupně dne 18. 6. 2025 a písemný závěrečný návrh ze dne 14. 7. 2025. K tomu náleží režijní paušál ke každému úkonu po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) x 3 = 1.350 Kč. Odměna včetně režijních paušálů činí částku 33.380 Kč (31.130 + 2.250), to vše zvýšeno o 21% DPH na částku 40.390 Kč. K této částce dále je třeba připočítat zaplacený soudní poplatek 4.539 Kč. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku ve výši 44.929 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, advokáta (ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

17. Žalobce je stranou procesně úspěšnou i ve stadiu odvolacího řízení proto má právo na náhradu účelných nákladů i v této fázi soudního řízení (ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.). Odměna náleží za 1 úkon právní služby v částce 5.660 Kč + režijní paušál 450 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH, celkem 7.393 Kč. K tomu je třeba připočíst částku 5.673 Kč za zaplacený soudní poplatek. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13.066 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, advokáta (ust. § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.).