69 Co 214/2024

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČ: IČO Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , adresa zastoupeného advokátkou tituly před jménem jméno FO , sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , adresa o 633.787 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2024, č. j. 25 C 133/2023-559,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 141.994 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalované , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.730 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalované , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.933 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně vedlejšího účastníka , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci 633.787 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 1. 2. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok I.), uložil žalobci nahradit žalované na nákladech řízení částku 186.033,60 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, (výrok II.) a žalobci uložil nahradit vedlejšímu účastníku na nákladech řízení částku 169.304 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok III.).Proti tomuto rozsudku do výroku II. a III. podal odvolání žalobce s tím, že výše náhrady nákladů řízení přiznaná žalované je nepřiměřeně vysoká a neodpovídá skutečným nákladům, které žalovaná vynaložila. Odvolatel nesouhlasí s výší odměny za právní zastoupení, která činí 15 úkonů právní služby po 10.860 Kč. Částka je nepřiměřeně vysoká a neodpovídá složitosti a náročnosti věci. Spor se týkal pouze otázky náhrady škody. Žalovaná jako advokátka sama měla určité znalosti a dovednosti, které pomohly při hájení vlastních práv, a proto by odměna za právní zastoupení měla být nižší, když výstupy právního zastoupení během procesu byly minimální. Odvolatel nesouhlasí s náhradou za ztrátu času cestou přiznanou vedlejšímu účastníkovi na straně žalované ve výši 6.000 Kč, tato částka je nepřiměřeně vysoká a neodpovídá skutečnému času, který advokátka strávila na cestách. Odvolatel poukazuje na to, že vzdálenost mezi , adresa, je přibližně 300 km, cesta autem trvá 3 hodiny. Náhrada za ztrátu času by měla být stanovena maximálně ve výši , právnická osoba, Kč za cestu. Žalobce se rovněž domnívá, že soud nesprávně posoudil důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Spor se týkal pouze otázky náhrady škody, která se dala vyčíslit relativně snadno. Navíc se domnívá, že jeho procesní chování nebylo nijak zneužívající a nestranně se bránil proti nárokům žalované. Žalobce požaduje, aby soud znovu posoudil aplikaci § 150 o. s. ř. a případně podle něj snížil náhradu nákladů. Žalobce tak navrhuje zrušení výroku II. a III. rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k novému projednání. Odvolatel navrhuje, aby odvolací soud odročil vykonatelnost napadeného rozsudku ve věci náhrady nákladů do doby právní moci jeho rozhodnutí.Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že pokud žalobce v odvolání brojí proti výši odměny za právní zastoupení žalované za 15 úkonů dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tak si patrně neuvědomuje, že takový počet úkonů byl vyvolán jeho procesním postupem a chováním, když v průběhu řízení postupně měnil a doplňoval svá tvrzení a argumentaci. Takové počínání si vyžádalo adekvátní reakci žalované, čímž narostl počet úkonů za právní pomoc. Je nutno zdůraznit, že ani profese žalované nemůže být důvodem upření práva na právní zastoupení – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012 sp. zn. 25 Cdo 2527/2010. Daný případ neodůvodňuje bez dalšího aplikaci § 150 o. s. ř., když takový postup neodůvodňují poměry žalobce na straně jedné a zejména na straně druhé jeho procesní chování v průběhu řízení, kdy stanovisko žalované bylo od počátku konstantní. Žalobce byl v řízení právně zastoupen, musel být tedy poučen o obecných pravidlech rozhodování o nákladech řízení, moderační právo je pouze výjimečným postupem, žalobce však neuvádí relevantní skutečnosti pro takový postup. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením soudního řízení a musí být spravedlivé a v tomto případě jej lze chápat jako satisfakci šikanózní žaloby. Je nutno vzít v úvahu i tu okolnost, že žalovaná nejprve nebyla právně zastoupena a byla připravena ke smírnému vyřízení věci v případě dispozice s žalobou a k právnímu zastupování přistoupila poté, co žalobce zcela odmítl její vysvětlení a argumentaci v podání ze dne 15. 6. 2023. Žalovaná tak navrhuje potvrzení výroku II. a

III. Vedlejší účastník se k odvolání vyjádřil tak, že ohledně náhrady za ztrátu času cestou k soudu žalobce souhlasí s dobou trvání cesty z Prahy do Olomouce v délce 3 hodiny, tedy 1 cesta k jednomu jednání soudu a zpět by měla trvat 6 hodin (tedy 12 půlhodin). V řízení proběhlo celkem 5 jednání, tedy právní zástupce vedlejšího účastníka má nárok na náhradu času za 30 hodin (60 půlhodin). Soud pak vedlejšímu účastníkovi přiznal náhradu ve výši 60 půlhodin (tedy za stejnou dobu, kterou uvádí žalobce), tedy částku 6.000 Kč. Za této situace vedlejší účastník argumentaci žalobce nerozumí. Žalobce dále argumentuje nesprávným posouzením důvodů pro aplikaci § 150 o. s. ř. a dokonce uvádí, že se bránil nárokům žalované. Toto tvrzení je víc než překvapivé. Byl to právě žalobce, který vznášel nároky a tedy ten, kdo se bránil jeho nárokům, byla žalovaná za podpory vedlejšího účastníka. Žalobce ani ve svém závěrečném návrhu nenavrhoval použití § 150 o. s. ř. ani nyní v odvolání kromě obecných tvrzení neuvádí žádné majetkové, sociální či osobní důvody, případně jiné okolnosti, které by užití § 150 o. s. ř. odůvodňovaly. Vedlejší účastník odkazuje na ustálenou judikaturu (například rozhodnutí Ústavního soudu

II. ÚS 2658/10), podle které je základní zásadou zásada úspěchu ve věci vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. Výjimku z tohoto pravidla představuje § 150 o. s. ř. obsahující zvláštní zmírňovací právo soudů, jimž je z důvodu zvláštního zřetele hodných umožněno rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu. Slouží k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. nález sp. zn.

I. ÚS 191/06 ze dne 13. 9. 2006). Podle § 150 soud může výjimečně, jsou-li tu důvody zvláštního zřetele hodné, náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat. Ústavní soud zaujal stanovisko, že úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a soud musí také své rozhodnutí řádně přesvědčivě odůvodnit, aby to odpovídalo zákonnosti i učiněným skutkovým zjištěním (viz. například nález sp. zn.

III. ÚS 727/2000,

II. ÚS 145/06). Vedlejší účastník proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil v napadených výrocích.Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výrocích II. a III. o nákladech řízení, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o. s. ř.), a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti.Okresní soud o nákladech řízení rozhodl správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná a vedlejší účastník měli v řízení plný úspěch a mají proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Okresní soud však nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení v případě žalované, částka ve výroku ostatně ani neodpovídá odůvodnění rozsudku.Náhrada nákladů řízení, která žalované náleží, sestává z odměny za 12,5 úkonu právní služby po 10.860 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 21. 9. 2023, 25. 9. 2023, účast u jednání 25. 10. 2023, které trvalo déle než 2 hodiny - 2 úkony, vyjádření z 3. 11. 2023, vyjádření z 11. 12. 2023, účast u jednání 13. 12. 2023, účast u jednání 29. 1. 2024, účast u jednání 11. 3. 2024, které trvalo déle než 2 hodiny - 2 úkony, účast u jednání 13. 5. 2024 a účast u vyhlášení rozsudku 21. 5. 2024 - poloviční úkon), k tomu 13x režijní paušál po 300 Kč a DPH za jeden úkon substituta ve výši 2.343,60 Kč, celkem 141.994 Kč. Další požadované úkony, které spočívají v zaslání listin soudu, nelze považovat za úkony právní služby, a proto za přípisy označené jako předložení příloh žalované náhrada nepřísluší. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že za tvrzené porady náhrada rovněž nenáleží, když ze spisu nevyplývá účelnost takových porad.Žalované přísluší náhrada nákladů řízení i přes její postavení advokátky. Advokát má právo na náhradu nákladů řízení jako každý jiný účastník (srov. nález Ústavního soudu pod sp. zn.

II. ÚS 187/06). Jednalo se o časově náročný spor, nejednalo se ani o věc právně jednoduchou. Výjimečné okolnosti, pro které by byl důvod náklady nepřiznat jako neúčelné, krajský soud proto neshledává. Žalovaná si ostatně zajistila právní zastoupení až v době, kdy žalobce neakceptoval její vyjádření ve věci, ve kterém vyjevila svoje stanovisko a trvala na zamítnutí žaloby.Vedlejšímu účastníku okresní soud přiznal náhradu nákladů ve struktuře, jak je uvedena v napadeném rozhodnutí (okresní soud ve skutečnosti přiznal správně odměnu za tam uvedených deset úkonů právní služby, nikoli tedy osm, jak je v odůvodnění mylně uvedeno). Tato náhrada vedlejšímu účastníku náleží. Jestliže žalobce zpochybňuje výši náhrady za ztrátu času na cestě, pak není zřejmé, v čem nesouhlasí s okresním soudem, když okresní soud přiznal náhradu za ztrátu času právě za 60 půlhodin po 100 Kč, a to na cestě k pěti jednáním, k jednomu 12 půlhodin, tzn. 3 hodiny na cestě tam a 3 hodiny na cestě zpět. Okresní soud tak rozhodl ve vztahu k vedlejšímu účastníku správně.Krajský soud pak neshledává důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., když žalobce netvrdí žádné skutečnosti, které by mohly být důvodem pro snížení náhrady nákladů řízení. Majetkové poměry žalobce nebyly nijak uplatňovány. Jestliže žalobce poukazuje na to, že částka neodpovídá charakteru řízení, tak tato odpovídá počtu učiněných úkonů a tady i povaze věci. Nelze tak shledat žádné okolnosti případu, které by mohly vést k aplikaci § 150 o. s. ř.Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil a uložil žalobci zaplatit stanovenou náhradu nákladů (§ 220 o. s. ř.). Ve výroku III. byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná měla plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která spočívá v odměně za jeden poloviční úkon ve výši 5.430 Kč dle § 7 a 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1x režijní paušál po 300 Kč, celkem 5.730 Kč.O nákladech řízení mezi vedlejším účastníkem a žalobcem bylo rozhodnuto podle § 140 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když vedlejší účastník měl vůči žalobci také plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která spočívá v odměně za jeden poloviční úkon právní služby po 5.430 Kč dle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1x režijní paušál po 300 Kč a DPH 21 %, celkem 6.933 Kč.Krajský soud pak uvádí, že nebyl žádný důvod odkládat vykonatelnost napadeného rozhodnutí, když vykonatelnost nastává až uplynutím lhůty k plnění počítané od právní moci, tedy až po rozhodnutí odvolacího soudu (§ 155 odst. 1 a 6 o. s. ř.).