69 CO 224/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno et anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , ml. sídlem adresa o zaplacení částky 18.741 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 1. 2022, č. j. 17 C 86/2021-60, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. 1. 2022, č. j. 17 C 86/2021-63 a ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2022, č. j. 17 C 86/2021-64,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. co do částky 6.418 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 3. 2020 do zaplacení a ve výroku III. potvrzuje.

II. V další napadené části výroku I. co do částky 12.323 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 23. 3. 2020 do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žaloba se v částce 12.323 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 3. 2020 do zaplacení se zamítá.“

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 2.471 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ml., advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.787 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ml., advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 18.741 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 3. 2020 do zaplacení ve lhůtě 15 denní (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14.830 Kč, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2022, č. j. 17 C 86/2021-64 (výrok II.), a doplňujícím rozsudkem ze dne 10. 1. 2022, č. j. 17 C 86/2021-63 žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 1.200 Kč ve lhůtě 15 dnů (výrok III.)

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla žalovaná, která směřovala rozsah svého odvolání do všech výroků napadených rozsudků, tj. I. až III. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Považuje žalobu za důvodnou za období, po které trvalo pojištění, tedy období od 19. 11. 2019 do 22. 3. 2020. Žalovaná má za to, že nejsou dány důvody pro to, aby platila celé roční pojistné. Nárok žalobkyně nemůže být v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 o. z., jakož i § 580 odst. 1 o. z., neboť ujednání, z něhož žalobkyně dovozuje svůj nárok na úhradu celé částky pojistného by bylo nutno považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor článku IV. odst. 4 písm. b) Všeobecných pojistných podmínek s dobrými mravy spatřuje odvolatelka v tom, že uvedeným ujednáním vznikl mezi právy a povinnostmi smluvních stran hrubý nepoměr. Jako pojištění měli až do zániku pojištění právo na pojistné plnění ze strany žalobkyně coby pojistitele v případu pojistné události a po stejnou dobu mělo trvat i právo pojistitele na pojistné. Pojistné je třeba chápat jako ekvivalent práva na plnění pojistitele v době do skončení pojištění, proto má za to, že nemůže obstát výklad, podle kterého je nucena platit pojistné za období, ve kterém nebyla pojištěním chráněna, tj. po 22. 3. 2020. Citované ujednání tak nastolilo mezi účastníky stav, že žalovanou stíhá povinnost platit pojistné i za dobu, kdy za pojistné není poskytována pojistná ochrana a jedná se podle názoru odvolatelky o ujednání, které je svým obsahem v rozporu s dobrými mravy. Na neplatnost uvedeného ujednání nemá vliv ustanovení § 1810 a násl. o. z. ani ta skutečnost, že platba pojistného byla sjednána jako jednorázová, stejně tak má za to, že analogicky jsou na uvedenou situaci použitelné závěry rozsudku Městského soudu [obec] sp. zn. 14 Co 401/2009. Nad rámec poukázala odvolatelka na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1038/2003. Přestože se jedná o rozhodnutí vycházející ze starého občanského zákoníku, odvolatelka je přesvědčena, že obecný princip je aplikovatelný i na posuzovaný případ. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že jednorázové pojistné je splatné již dnem počátku pojištění. Splatnost pojistného má vliv pouze na posouzení okamžiku zániku pojištění pro neplacení pojistného, není však významná z hlediska úvahy, zda pojistitel má v případě zániku pojištění nárok na jednorázové pojistné v plné výši. Navrhovala proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil, respektive, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované zdůraznila, že již při jednání nalézacího soudu žalovaná nijak neargumentovala k tvrzení, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, přičemž autonomie vůle smluvních stran s účinností zákona č. 89/2012 Sb. doznala zásadních změn, kdy na podnikatele jsou kladeny velmi vysoké nároky na kvalifikaci v oblasti uzavírání smluv, ani neargumentovala k tvrzení, že se jedná o speciální pravidlo, které lze uplatnit jen ve specifickém případu zániku pojištění pro neplacení pojistného, který sám o sobě může nastat jen v případě protiprávního jednání pojištěného, kdy neuhradí pojistné. Podané odvolání pak tyto nedostatky nijak nezměnilo, žalovaná stále ignoruje skutečnost, že smluvní strany jsou podnikateli, stejně jako fakt, že za přinejmenším nemravné lze považovat stav, kdy žalovaná ani po upomínkách nehradí své dluhy, a to nikoliv v rozsahu tvrzených 4.685 Kč, které bez dalšího uznává, ale v žádném rozsahu. Do dnešního dne nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho, a to i přesto, že z odvolání je patrné, že s minimálně částkou nároku zcela souhlasí. Ujednání pojistných podmínek čl. 4 odst. 4 písm. b) není v rozporu s dobrými mravy, jelikož je pouhou reakcí na protiprávní stav, který žalovaná zavinila a v tomto stavu dokonce po mnoho měsíců setrvává, přestože nárok částečně uznává. Argumentace dobrými mravy v době, kdy žalovaná je v prodlení s úhradou jí uznaného dluhu pak působí absurdně, žalobkyně vyzdvihuje zásadu ex iniuria ius non oritur, kterou se soudy v citovaných judikátech žalobkyní nezabývaly. Je třeba konstatovat, že se žalovaná nyní snaží těžit z protiprávního stavu, který sama vyvolala a dle obsahu odvolání zcela vědomě a úmyslně, a to i při znalosti veškerých smluvních ujednání. Je pravdou, že na žalovanou zmíněné judikáty odkazuje i komentář, což je způsobeno tím, že žádná judikatura vztahující se nové právní úpravy neexistovala a neexistuje dodnes, když věcí se dosud Nejvyšší soud nezabýval v kontextu nového občanského zákoníku. Rozhodnutí Městského soudu v Praze se nijak nezabývalo základními principy smluvní volnosti, které prosazuje zákon č. 89/2012 Sb., a to zejména v podnikatelských vztazích. Žalobkyně nijak nezpochybňuje, že v případě, že by šlo o spor se spotřebitelem, tak by nárok byl s vysokou pravděpodobností zamítnut, a proto taky celé roční pojistné nikdy nepožaduje po spotřebitelích. Žalované tak lze přisvědčit, že samotný text ustanovení § 803 zákona č. 40/1964 Sb., je obdobný tomu, který je v ustanovení § 2782 o. z., nelze však pominout, že tyto civilní kodexy vnímají autonomii vůle odlišně. Ustanovení § 803 zákona č. 40/1964 Sb. bylo vnímáno jako kogentní, naproti tomu druhé ustanovení je dispozitivní, a to tím spíš, kdy je třeba upravit vztah mezi podnikateli pro porušení povinnosti na straně pojištěného. Žalobkyně je toho názoru, že je v mezích práv smluvních stran ujednat, že v případě porušení povinnosti pojištěného tím, že neplní své závazky, nehradí pojistné, a to po výzvách předcházejících zániku pojištění, je nutno ji vázat k povinnosti k náhradě celého ročního pojistného. Případné zamítnutí nároku na celé roční pojistné bude mít následky na pojišťovací zprostředkovatele, jelikož část jejich provizí vychází i z toho, že pojištění zůstane po dobu 5 let aktivní a samozřejmě provize jsou počítány z pojistného. Pokud totiž žalovaná uspěje, bude to znamenat, že sankce za neplacení pojistného, kdy nebude existovat právní nárok na celé roční pojistné, dopadne právě na pojišťovací zprostředkovatele, jelikož část provizí budou muset vrátit. Žalobkyně je přesvědčena, že ustanovení pojistných podmínek čl. 4 odst. 4 písm. b) je v souladu s účinnou právní úpravou a není v rozporu s dobrými mravy. Toto ujednání pouze reaguje na stav, kdy dojde k terminaci kontraktu z důvodů protiprávního jednání pojištěného, který své závazky ani přes opakované výzvy neplní. Ze všech těchto důvodů navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející a s důrazem na uplatněný odvolací důvod podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedeném odvolacím řízení dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým zjištěním okresního soudu, konečně ani ze strany odvolatelky nebyl skutkový stav, tak jak byl zjištěn okresním soudem rozporován. Bylo zjištěno, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva dne 18. 11. 2019 o pojištění podnikatele a právnických osob [číslo] v rámci které bylo sjednáno pojistné na pojistné období jednoho roku ve výši 18.741 Kč, se splatností sjednanou ke dni 19. 11. 2019. Z důvodu nezaplacení pojistného byla žalovaná upomínána, v důsledku prodlení žalované s platbou pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 22. 3. 2020, žalovaná ničeho neuhradila. V článku 4, bodu 1 a 4 je obsaženo ujednání, že pojistné je jednorázovým pojistným a pojišťovně náleží celé pojistné za pojistný rok nebo za dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno, v případě zániku pojištění z důvodů nezaplacení pojistného.

6. Odvolací soud se však neshoduje s právním posouzením věci soudem prvého stupně. Ten uzavřel, že námitky žalované o tom, že nebyla dostatečně seznámena s důsledky nezaplacení pojistného a že nárok je rozporný s dobrými mravy, akceptovat nelze. Poukázal na postavení žalované jako podnikatele, od kterého se vyžaduje obecně vyšší míra obezřetnosti při kontraktaci, navíc žalovaná jako pojistník prohlásila a podpisem stvrdila, že se s informacemi o pojištění seznámila. Jelikož si smluvní strany ujednaly jednorázové pojistné a žalobkyně postupovala v souladu se zákonem (§ 2804 o. z.) tak, že upomenula žalovanou o úhradu nezaplaceného pojistného, poskytnula jí dostatečnou lhůtu k plnění a poučila ji o následcích nesplnění výzvy, nelze učinit závěr o tom, že by smluvní ujednání bylo v rozporu s dobrými mravy, ani se smyslem a účelem zákona. Způsob sjednaného pojistného shledal okresní soud pro daný případ za zásadní, když tím, že bylo sjednáno pojistné jako jednorázová platba (nikoliv běžné pojistné), vzniká žalobkyni jako pojistiteli nárok na celou jeho výši po celou dobu pojistného, a to bez ohledu na to, co bylo důvodem jeho zániku. S odkazem na smluvní ujednání svědčí žalobkyni právo domáhat se po žalované i v případě předčasného ukončení smlouvy z důvodu neplacení pojistného, zaplacení celého jednorázového pojistného, nárok žalobkyně shledal jako důvodný a žalobě vyhověl.

7. Právo na pojistné zákon pojistiteli přiznává za dobu trvání pojištění (§ 2782 o. z.), lze připustit, že v rámci smluvní volnosti může z tohoto pravidla stanovit pojistná smlouva výjimky, a pokud to zákon výslovně nezakazuje, mohou si strany ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona (§ 1 odst. 2 o. z.). Pokud se jedná o smluvní ujednání o právu pojistitele na pojistné za dobu delší než trvání pojištění, je nutno zvažovat, zda je zejména v souladu s dobrými mravy, aby pojistiteli náleželo pojistné za dobu, kdy pojištění již netrvalo. [obec] smluvní volnosti je vždy modifikována zásadou, že výkon práv vyplývajících ze závazkových vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pokud je důsledkem smluvní volnosti účastníků vznik hrubého nepoměru mezi vzájemnými právy a povinnostmi smluvních stran, je třeba vzít v úvahu aplikaci ustanovení § 1 odst. 2 o. z. Základním charakteristickým znakem pojistné smlouvy je závazek pojistitele poskytnout ve sjednaném rozsahu pojistné plnění, jestliže na straně pojištěného vznikne nahodilá událost blíže vymezená ve smlouvě. Na druhé straně osobě, která s pojistitelem smlouvu uzavřela (pojistník), vzniká povinnost uhradit pojistiteli stanovené pojistné. Jedná se tedy o dvoustranný závazek vyznačující se jak vzájemností práv a povinností, tak i vzájemnou podmíněností plnění (synallagmatický právní vztah).

8. V posuzovaném případě nebylo mezi účastníky řízení sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena pojistná smlouva, na základě níž vznikla žalované povinnost platit žalobkyni sjednané pojistné. Mezi účastníky řízení nebylo rovněž sporu o tom, že žalovaná splátku pojistného neuhradila a z toho důvodu k ukončení pojistné smlouvy došlo ke dni 22. 3. 2020, pojistné tak trvalo od 19. 11. 2019 do 22. 3. 2020.

9. Odvolací soud se v daném případě zabýval otázkou, zda na základě smluvního ujednání ve článku 4 bodu 4 písm. b) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku a odpovědnosti vznikla žalované povinnost hradit žalobkyni v případě zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného pojistné za celý pojistný rok, tj. i za období po zániku pojištění.

10. Problematiku práva pojistitele na pojistné pro případ zániku pojištění upravuje ustanovení § 2782 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, který v prvém odstavci stanoví, že pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Za situace, kdy samotný text ustanovení § 2782 o. z. je obdobný dřívějšímu ustanovení § 803 zákona č. 40/1964, dále jen „obč. zák.“, lze považovat za nadále aplikovatelné závěry rozhodnutí přijatého v poměrech dřívější právní úpravy, a to rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2010 pod sp. zn. 14 Co 401/2009. Pojistné je třeba chápat jako ekvivalent práva na plnění pojistitele v době do skončení pojištění, do zániku pojištění má pojištěný právo na pojistné plnění ze strany pojistitele v případu pojistné události a po stejnou dobu by mělo trvat i právo pojistitele na pojistné. Ujednáním mezi účastníky obsaženým ve Všeobecných pojistných podmínkách vznikl mezi právy a povinnostmi smluvních stran nepoměr, neboť nastolilo mezi účastníky takový stav, že žalovanou stíhá povinnost platit pojistné i za dobu, kdy jí za pojistné není poskytována pojistná ochrana, jedná se tak o ujednání, které je svým obsahem v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z.) a tedy ujednání neplatné. S žalobkyní nelze souhlasit v tom, že závěr o neplatnosti je v poměrech nové úpravy vyloučen tím, že smluvní strany jsou podnikateli a že autonomie vůle smluvních stran s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník doznala zásadních změn. Zde se jedná o posouzení otázky rozporu ujednání s dobrými mravy, kdy v tomto směru nedošlo k tak zásadnímu posunu, že by bylo třeba odklonit se od závěrů přijatých v poměrech dřívější úpravy. Lze tak uzavřít, že uvedené ujednání nemohlo být platně sjednáno, a to bez ohledu na to, zda by bylo pojato do vlastního textu smlouvy, či bylo obsahem obchodních podmínek.

11. Současně je však třeba vzít v úvahu, že předmětné ujednání je součástí všeobecných obchodních podmínek. V takovém případě je třeba aplikovat též ustanovení § 1753 o. z. týkající se překvapivých ujednání obchodních podmínek. Ujednání o tom, že pojišťovně náleží v případě zániku pojištění z důvodů nezaplacení pojistného celé pojistné za pojistný rok, je třeba považovat za ujednání překvapivé a nevýhodné. Ujednání se bez zřejmého důvodu odchyluje od základního principu, že pojistné náleží za dobu trvání pojištění, a zakládá povinnost platit pojistné i za dobu, kdy není poskytována pojistná ochrana. Žalovaná přitom uvedené ujednání výslovně nepřijala. Důsledkem uvedeného závěru je neúčinnost ujednání v obchodních podmínkách, nelze se proto na základě takto neúčinného ujednání domáhat zaplacení pojistného.

12. Lze tak uzavřít, že ujednání v čl. 4 bod 4 písm. b) Všeobecných obchodních podmínek je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. Ujednání se nachází v obchodních podmínkách a pro jeho překvapivost ve smyslu § 1753 o. z. k němu nelze současně přihlížet jako k ujednání neúčinnému. Žalobkyně proto na základě uvedeného ujednání nemůže požadovat zaplacení pojistného za dobu po zániku pojištění.

13. Žalovanou tak stíhala pouze povinnost uhradit poměrnou část pojistného za dobu trvání pojistné ochrany, tj. do 22. 3. 2019.

14. Vzhledem k tomu, že soud prvého stupně na základě provedeného dokazování správně zjistil skutkový stav, avšak nesprávně věc posoudil, po právní stránce odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně potvrdil co do částky 6.418 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 3. 2020 do zaplacení. Při výpočtu této částky vycházel z toho, že za situace, kdy roční pojistné představovalo částku 18.741 Kč, pak pojištění za jeden den představovalo částku 51, 345 Kč a pokud pojištění trvalo celkem 125 dnů, jedná se o částku 6.418 Kč a v další napadené části tohoto výroku, co do částky 12.323 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 23. 3. 2020 do zaplacení ve smyslu ustanovení § 220 o. s. ř. změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl.

15. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvého stupně odvolací soud opětovně rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvého stupně. Dle ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když s ohledem na výsledek odvolacího řízení byla žalobkyně se svou žalobou úspěšná pouze do částky 6.418 Kč spolu s úrokem z prodlení, tj. 34,24 %. Ve zbytku, tj. do částky 12.323 Kč byla žalobkyně neúspěšná, tj. 65,76 % a má tak povinnost uhradit žalované účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvého stupně v rozsahu 31,52 %. Účelně vynaložené náklady sestávají z odměny advokáta za 3 úkony po 1.860 Kč, 3x RP po 300 Kč a po navýšení o 21 % DPH ve výši 1.361 Kč se jedná o celkovou částku 7.841 Kč a z této částky 31,50 % představuje částku 2.471 Kč.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná v odvolacím řízení byla s ohledem na rozsah podaného odvolání úspěšnou částečně. Vzhledem k tomu, že odvolání žalované směřovalo do všech výroků, bylo tedy napadeno celé rozhodnutí okresního soudu v rozsahu částky 18.741 Kč, vzhledem k úspěšnosti žalobkyně pouze do částky 6.418 Kč a neúspěšnosti ve zbývající části, podle stejného výpočtu jako u nákladů před soudem prvého stupně dostane žalovaná 31,52 % nákladů účelně vynaložených v odvolacím řízení. Tyto sestávají ze tří úkonů po 1.860 Kč, tj. částky 5.580 Kč, 3x režijní paušál 900 Kč a po navýšení o DPH ve výši 1.361 Kč se jedná o částku 7.841 Kč, po připočtení žalovanou zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč se jedná o částku 8.841 Kč, z toho 31,52 % představuje 2.787 Kč.