69 CO 225/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 24.685,77 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 C 272/2021-42,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 1.956 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.021 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.704,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 13. 5. 2020 do zaplacení, částku 2.997,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.997,13 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení, částku 100 Kč, částku 599,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 8. 2020 do zaplacení, částku 1.484,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 25. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč a částku 8.800 Kč, zamítl (výrok II.) a rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku do výroku II. a III. podala odvolání žalobkyně s tím, že žalobkyně nemůže se závěry okresního soudu souhlasit. Žalobkyně má za to, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť z odůvodnění nelze zjistit, jaké úvahy a skutkové závěry vedly soud k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s § 1813 o. z. Z ust. § 1813 o. z. plyne hned několik požadavků na smluvní ujednání, které musí být naplněny současně, aby ujednání bylo zakázané a absolutně neplatné. Pokud nejsou naplněny všechny požadavky, může se jednat o ujednání neplatné, leč relativně. V takovém případě je na žalované, aby dbala o svá práva ve smyslu zásady„ právo náleží bdělým“ a případné relativní neplatnosti se dovolala. Není přípustné, aby ze strany soudu byla procesní aktivita žalované nahrazována. Okresní soud však naplnění všech podmínek nezkoumal, nezdůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění. To vše za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, nárok žádným způsobem nerozporovala. Soud tak nepřiměřeně nahradil odpovídající procesní aktivitu žalované, čímž zasáhl do práva žalobkyně na spravedlivý proces. Pokud okresní soud žalobkyni vytýká, že ujednání o smluvní pokutě je skryté a nesrozumitelné pro osobu, která má rozum průměrného člověka, nemůže s tímto žalobkyně souhlasit. Žalobkyně má bez pochybnosti za to, že ujednání je srozumitelné. Textace není o nic složitější než jazyk, jímž jsou standardně psány v ČR právní předpisy, u nichž platí princip„ neznalost neomlouvá“. Dle žalobkyně je ujednání o smluvní pokutě zcela srozumitelné v tom smyslu, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodu na straně zákazníka, bude žalobkyně požadovat uhrazení smluvní pokuty. Žalovaná byla na možnost ujednání o smluvní pokutě upozorněna již v rámci informací pro zákazníka. Obdobná ujednání o smluvních pokutách jsou v současnosti standardem odvětví a používá je též naprostá většina přímých konkurentů na trhu dodávek elektřiny a plynu domácnostem. Smluvní pokuty se staly zásadním nástrojem utvrzení závazků a současně plní kompenzační funkci. Žalobkyně má za to, že ujednání o smluvní pokutě nezakládá nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Pokud by přes uvedené byla nerovnováha v právech nebo povinnostech soudem shledána, nebyla by tato nerovnováha významná a v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Doktrína se shoduje v názoru, že důkazní břemeno k prokázání všech shora uvedených aspektů nepřiměřenosti ujednání ve smyslu generální klauzule § 1813 o. z. tíží spotřebitele. Žalobkyně má za to, že pokud se soud rozhodne sanovat pasivitu žalované a sám aplikovat posouzení nepřiměřenosti ujednání s ohledem na veřejný zájem na ochraně spotřebitele, pak by se tak v zásadě nemělo stát bez vyjádření samotné žalované k věci nebo bez vlastního zevrubného posouzení všech relevantních okolností soudem týkajících se obsahu smlouvy, jejího uzavření a jejího vztahu k jiným nabízeným smlouvám, mezi nimiž se spotřebitel rozhodoval. Zákazník uzavírá smlouvu dle svých individuálních potřeb, v případě smlouvy na dobu neurčitou získá zákazník výhodnější cenu energie. Naproti tomu v takovém případě žalobkyně zajišťuje dodržení sjednané doby trvání závazku smluvní pokutou. Smluvní pokuta, jak je sjednána, představuje současně paušalizovanou náhradu škody, která žalobkyni z důvodu nedodržení trvání sjednané délky smlouvy vznikla nebo mohla vzniknout. Při posuzování nerovnováhy práv a povinností je třeba pohlížet na právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou vcelku, nikoliv jen izolovaně z pohledu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Pokud soud žalobkyni vytýká, že smluvní povinnosti žalobkyně neutvrzuje žádná smluvní pokuta, nelze tomu než přisvědčit. Je však třeba zohlednit, že povinnosti žalobkyně jako obchodníka s plynem neplynou pouze z uzavřených smluv, ale jsou stanoveny také zákonnými a podzákonnými předpisy, při jejichž porušení se žalobkyně vystavuje riziku naplnění skutkové podstaty správního deliktu a riziku finanční sankce řádově převyšující výši sjednané smluvní pokuty, ale i riziku sankce v podobě zrušení licence obchodníka s plynem. Nelze ani odhlédnout od specifické povahy právních vztahů týkajících se dodávky plynu a elektřiny vyplývající nejen z jejich fyzikálních vlastností, ale rovněž z jejich specifického nezadatelného významu pro společnost. [příjmení] mohla žalobkyně poskytnout svému zákazníkovi neměnnou cenu dodávky plynu nebo elektřiny na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy 2 nebo 3 let právě na velkoobchodním trhu na základě těchto forwardových nákupů. Pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí nebo ji pro neplacení je nucena ukončit žalobkyně, zůstává na straně žalobkyně forwardově nakoupený přebytečný plyn nebo elektřina pro zbývající smluvní období takového každého zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Pokud jsou tedy velkoobchodní ceny komodity nižší v okamžiku předčasného ukončení smluvního vztahu vznikne žalobkyni škoda, protože nakupený objem energie bude prodána na trhu se ztrátou. Vzhledem k tomu, že budoucí vývoj cen není předem znám, proto je toto riziko smluvně ošetřeno smluvní pokutou jako paušalizovanou náhradou potenciální škody. Mezi další škody vznikající žalobkyni v zásadě vždy, kdy dochází předčasnému ukončení smlouvy, je třeba zařadit zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy. Zákazníci žalobkyně standardně u řady produktů dostávají finanční bonusy za uzavření smlouvy až ve výši 1.500 Kč. V případě předčasného ukončení smlouvy žalobkyně o tuto částku často přichází. Další části škody je škoda nepřímá v podobě ušlého očekávaného zisku. Konečně má žalobkyně za to, že pokud by soud shledal v právech nebo povinnostech smluvních stran nerovnováhu, nebyla by tato významná. Pokud jde o výši smluvní pokuty, sjednaná výše 400 Kč za každý kalendářní měsíc do sjednaného ukončení smlouvy není zjevně nepřiměřená. Pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty a zajišťované povinnosti, je nutné brát v potaz i výši objemu plnění, které bylo (mělo být) dle smlouvy realizováno a tomu odpovídající rovnoměrné rozvržení zálohových plateb do jednotlivých měsíčních záloh. Proti pravidelné měsíční záloze, která je zpravidla násobně vyšší (jak je tomu též v projednávané věci), stojí smluvní pokuta, která za každý měsíc činí 400 Kč. Jak lze zjistit z vyúčtování dodávek plynu, žalovaná v období od 16. 12. 2019 do 22. 7. 2020 spotřebovala plyn v hodnotě 26.470,02 Kč, což odpovídá průměrné měsíční spotřebě v hodnotě 1.700 Kč. Při této spotřebě by žalovaná za dalších 15 měsíců spotřebovala elektřinu v hodnotě 25.500 Kč. Oproti tomuto závazku žalobkyně smluvní pokutu ve výši 6.000 Kč nepovažuje za zjevně nepřiměřenou nebo nemravnou. Jak lze zjistit z vyúčtování elektřiny v období od 7. 1. 2020 do 25. 9. 2020 spotřebovala elektřinu v hodnotě 4.284,22 Kč, což odpovídá průměrné měsíční spotřebě v hodnotě 700 Kč. Při této měsíční spotřebě by žalovaná za dalších 22 měsíců spotřebovala elektřinu v hodnotě 15.400 Kč. Oproti tomuto závazku smluvní pokuta ve výši 8.800 Kč není zjevně nepřiměřená nebo nemravná. Pokud soud vytýká žalobkyni, že pro jedno porušení se kumulují celkem tři smluvní pokuty, má žalobkyně za to, že soud pominul účel jednotlivých smluvních pokut. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že žalovaná měla právo žádat soud o moderaci smluvní pokuty, avšak neučinila tak. Žalobkyně tak navrhuje změnu rozsudku ve výroku II tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud žalobě ve výroku I. vyhověl ohledně požadavku na zaplacení nedoplatku ceny plynu a elektřiny, když dospěl k závěru, že žalobkyně dodala sjednaná plnění, žalovaná však cenu neuhradila. Okresní soud naopak dospěl k závěru, že požadavek na smluvní pokutu není důvodný a žalobu ve výroku II. částečně zamítl.

7. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy, a to smlouva o sdružených službách dodávky plynu ze dne 12. 12. 2019 dle § 72 odst. 2 z. č. 458/2000 Sb. a smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 12. 2019 dle § 50 odst. 2 z. č. 458/2000 Sb., na základě které žalobkyně dodávala žalované do odběrného místa sjednaného ve smlouvě plyn a elektřinu a žalované vznikla povinnost zaplatit sjednanou cenu. Obě smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou. V případě obou smluv se jedná o smlouvu svou povahou spotřebitelskou dle § 1810 a násl. o. z.

8. Okresní soud se zabýval ujednáním o smluvní pokutě v obou smlouvách a dospěl k závěru, že ujednání jsou nepřiměřená dle § 1813 o. z. S těmito závěry se krajský soud neztotožňuje.

9. V obou smlouvách je obsaženo ujednání o smluvní pokutě v oddíle„ ostatní ujednání“, a to mimo jiné pro případ, že žalobkyně v souladu s energetickým zákonem od takové smlouvy oprávněně odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany zákazníka, resp. zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky. V případě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu žalovaná neplnila své platební povinnosti a žalobkyně pro opakované porušení platebních povinností dne 22. 7. 2020 ukončila dodávku plynu a přípisem ze dne 27. 7. 2020 odstoupila od smlouvy. Žalobkyni tak vzniklo dle smluvních ujednání v části„ ostatní ujednání“ právo na smluvní pokutu dle § 2048 o. z. za každý měsíc následující po ukončení smlouvy až do konce doby sjednané ve smlouvě. V případě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny žalovaná rovněž přes výzvu neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy, žalobkyně ukončila dne 25. 9. 2020 dodávku elektřiny a přípisem ze dne 8. 10. 2020 odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností. Žalobkyni tak vzniklo dle smluvních ujednání v části„ ostatní ujednání“ právo na smluvní pokutu dle § 2048 o. z. za každý měsíc následující po ukončení smlouvy až do konce doby sjednané ve smlouvě.

10. Výše smluvní pokuty odpovídá počtu měsíců od ukončení dodávky do doby sjednaného trvání smlouvy, v případě smlouvy o dodávce elektřiny se jedná o 22 měsíců po 400 Kč za dobu od 25. 9. 2020 do 7. 7. 2022 a v případě smlouvy o dodávce plynu 15 měsíců po 400 Kč za dobu od 22. 7. 2020 do 16. 10. 2021, celkem činí smluvní pokuta 14.800 Kč.

11. Krajský soud se se závěry okresního soudu o nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě dle § 1813 o. z. neztotožňuje. Ujednání o smluvní pokutě byla platně sjednána a nejsou nepřiměřená. Smluvní pokuta ani u jedné smlouvy není nepřiměřeně vysoká, není ve zjevném nepoměru k ceně sjednané služby, pohybuje se pod polovinou sjednané měsíční zálohy. Její absolutní výše za jeden měsíc rovněž není nijak vysoká. Vzhledem k nízké výši a její jednorázovosti (jen jednou za každý měsíc) nehrozí riziko dalšího nárůstu v případě dlouhodobějšího neplnění, neboť v čase se po ukončení smlouvy dále nenavyšuje. Smluvní pokuta je pak ve smlouvě na dobu určitou sjednána právě proto, že jsou sjednány jiné cenové podmínky poskytování služby, kvůli čemuž se především zákazník zavazuje k určité stabilitě smluvního vztahu. Nelze pak považovat za nijak překvapivé, že smlouva má i sankci, pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu.

12. Stejně tak ani formulace obou smluv nevede k závěru o nepřiměřenosti ujednání, smlouvy jsou sice psány menším písmem, avšak stále čitelným a jsou v podstatě velmi krátké a přehledné. Smluvní pokuta není ani záměrně nějakým záludným způsobem skryta mezi jiná ujednání. Třebaže nemá vlastní oddíl, umístění ujednání v textu odpovídá tomu, že otázky zahájení, trvání a ukončení dodávky a smluvní pokuta za nedodržení doby trvání smlouvy jsou řešeny v jednom oddíle, ve kterém jsou řešeny i další smluvní pokuty. Formulace předpokladů vzniku smluvní pokuty je sice poněkud komplikovanější, což způsobují zejména závorky v textu, avšak přesto pochopitelná, resp. osobě průměrného rozumu srozumitelná v tom smyslu, že se sjednává pokuta, pokud nebude dodržena pro jednání zákazníka doba trvání smlouvy. Nelze tak ani uvažovat o nečitelnosti či nesrozumitelnosti a tedy neplatnosti ujednání dle § 1800 o. z., pokud by se toto ustanovení s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy a § 1813 o. z. vůbec aplikovalo, když nelze dovodit, že by se prostřednictvím úpravy adhezních smluv mohl dále zvyšovat standard ochrany spotřebitele vyplývající z § 1811 a násl o. z.

13. Krajský soud tak má za to, že u obou smluv se nejedná o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele, když žalovaná si zvolila právě smlouvu na dobu určitou se sjednanou smluvní pokutou, čemuž ovšem také odpovídá jiný (výhodnější) tarif, což vyplývá z obsahu smluv. Smluvní pokuta za nedodržení doby trvání smlouvy není současně nijak nevyváženým ujednáním, ale naopak logickým a očekávatelným ujednáním. Významnou nerovnováhu soud neshledává ani ve spojení s dalšími ujednáními, a to ani smluvními pokutami, které nepokrývají zcela stejný okruh případů, přičemž pokuta za prodlení s platbou je současně zanedbatelné výše.

14. S odvolatelem lze souhlasit též v tom, že paušalizovaná náhrada škody je lépe předvídatelná pro smluvní stranu a jestliže byla tato smluvní pokuta sjednána, pak ve smyslu § 2050 o. z. věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje a ani v tomto smyslu nepovažuje krajský soud ujednání o smluvní pokutě za nevyvážené.

15. Lze tak shrnout, že nelze dovodit, že by ujednání o smluvní pokutě byla nepřiměřená dle § 1813 o. z. Stejně tak soud neshledává ani neplatnost ujednání dle § 1800 o. z. ve spojení s § 588 o. z.

16. Krajský soud tak uzavírá, že ujednání o smluvní pokutě u obou smluv je platné, žalovaná svým jednáním naplnila podmínky ujednání o smluvní pokutě a žalobkyně má tak právo na smluvní pokutu dle § 2048 o. z. v požadované výši.

17. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil a uložil žalované zaplatit žalobkyni požadovanou smluvní pokutu (§ 220 o. s. ř.).

18. Vzhledem ke změně rozhodnutí bylo třeba nově rozhodnout též o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

19. Výrok o nákladech řízení před soudem prvého stupně je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava, žaloba) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., 2x režijní paušál po 100 Kč, k tomu DPH 21 % a soudní poplatek 988 Kč, celkem 1.956 Kč.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, které sestává z odměny za 2 úkony právní služby po 1.700 Kč (odvolání, účast u jednání), 2x režijní paušál po 300 Kč, dále cestovné osobním vozidlem ve výši 676.37 Kč (palivo nafta 47,10 Kč, spotřeba 4,1 l [číslo] km, ujeto 204 km, na cestě [obec] [obec], sazba základní náhrady [číslo] Kč/km – účtována jedna polovina při účasti u dvou jednání toho dne), náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny po 100 Kč (polovina 6 půlhodin na cestě při účasti u dvou jednání toho dne), k tomu DPH 21 %, soudní poplatek 1.000 Kč, celkem 7.021 Kč.