69 CO 241/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2022, č. j. 24 C 37/2020-139,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění takto: „ Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 25.410 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.“

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 15.246 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalovaný je výlučným vlastníkem vodovodní přípojky ve výroku specifikovaném (výrok I.). Zamítl žalobu na určení, že chodba nouzového výlezu, včetně šachty a poklopu specifikovaných ve výroku je součástí pozemku parc. [číslo] zapsaných v kat. území [část obce], v obci [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 32.670 Kč ve lhůtě tří dnů (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalobce, a to v celém jeho rozsahu, když okresnímu soudu vytýkal, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení spočívajícím v tom, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, respektive, že nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví (odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Navrhoval, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek okresního soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že předpokládal, že soud jednal v souladu s judikaturou a odkazoval na rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1338/96 nebo sp. zn. 26 Cdo 3699/2016. Tedy soud se musí nejdříve zaměřit na otázku, zda se nejedná o zbytečné řízení, tj. má-li žalobce hmotněprávní (věcnou) podmínku a žalobce je proto vždy povinen osvědčit existenci naléhavého právního zájmu na nárokovém určení. Pokud nemá, soud žalobu zamítne. Toto se nestalo a soud dále požadoval dodání dokumentace od žalobce, i když byl žalovaným pokaždé upozorněn, že žalobce není aktivně legitimován. Soud požadoval rovněž platy za soudní poplatek z rozšířené žaloby, proto byl žalobce v dobré víře, že je aktivně legitimován a vynakládal další finanční prostředky na právní zastoupení v řešení meritu věci“ určovací žalobě na určení vlastnictví“. [obec] víra žalobce v aktivní legitimaci je odvozována z rozsudku NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3877/2018 a jeho závěru, že naléhavý právní zájem je dán s ohledem na to, že je mezi účastníky sporné, kdo je vlastníkem dotčené věci a kdo má věc obhospodařovat, provádět její údržbu či do ní investovat prostředky. Aktivní legitimace nebyla zpochybněna před zahájením soudního jednání, ale v průběhu jednání ze strany žalovaného, a to opakovaně. Soudce věc projednávající sám o sobě věc nezamítl, pravděpodobně na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12 VSOL 876/2019. Rozsudek okresního soudu považuje odvolatel za poškozující práva žalobce, jak v oblasti aktivní legitimace, tak hlavně v oblasti naléhavého právního zájmu. Rozsudek způsobil rovněž poškození práv žalobce i v průběhu projednávání meritní věci, a to s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb. Odvolatel má tedy za to, že se ve věci jedná o naléhavý právní zájem a žalobce má aktivní legitimaci, určovací žaloba má pomoci eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu a odvrácení budoucích sporů účastníků, což koresponduje s podmínkou naléhavého právního zájmu. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný a poškozující práva žalobce.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že tento své odvolání dostatečně neodůvodnil, ač k tomu byl i odvolacím soudem vyzván. Jeho tvrzení, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu, dle kterého žalobce není aktivně legitimován a že nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví je obecné, žalobce toto své tvrzení nijak nezdůvodňuje. Z toho důvodu se žalovaný nemůže vyjádřit jinak, než v tom smyslu, že s rozsudkem okresního soudu zcela souhlasí, má za to, že okresní soud učinil správná skutková zjištění, potřebné dokazování a správně v souladu se zákonem rozhodl. Své závěry k otázce aktivní věcné legitimace žalobce a jeho naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví správně odůvodnil, a proto navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno. V doplněném vyjádření pak uvedl, že za situace, že žalobce tvrdí, že byl přesvědčen o své aktivní legitimaci k podání žaloby a o svém naléhavém právním zájmu na určení vlastnictví vodovodní přípojky, pak dle žalovaného tato otázka byla okresním soudem posouzena správně, pokud okresní soud uzavřel, že žalovaný na takovém určení nemá naléhavý právní zájem a není ani věcně aktivně legitimován k vedení takového řízení. Žalobce se nemůže domáhat, že je žalovaný vlastníkem přípojky, která je ve vlastnictví vlastníků jednotek v domě [adresa] v kat. území [část obce], když toto vlastnictví není zpochybňováno ani vlastníky jednotek včetně přípojky, ani žalovaným, tedy účastníky smluv o převodu jednotek. Navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje podstatné obsahové náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu dle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. V otázce určení vlastnictví vodovodní přípojky (kanalizační přípojka po zpětvzetí této části žaloby nebyla jejím předmětem) se okresní soud v prvé řadě zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu na určení, že žalovaný je výlučným vlastníkem vodovodní přípojky ve výroku specifikované. Dospěl k závěru, že s ohledem na charakter projednávané věci, kdy žalobce vystupuje v roli správce majetku, který vlastnicky náleží do spoluvlastnictví jednotlivých vlastníků či spoluvlastníků z titulu SJM bytových jednotek umístěných v bytovém domě, naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k vodovodní přípojce dán nemá. Ze samotné podstaty účelu vlastnického práva nejenže nelze přisvědčit žalobci, že na jeho straně by byl naléhavý právní zájem na takovém určení, ale dle závěru okresního soudu žalobce vykonává pouze správu společných částí budovy a pozemku, a dokonce dle samotného znění stanov mu nepřísluší takové oprávnění být v daném sporu aktivně legitimován. Z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobu na určení vlastnického práva k vodovodní přípojce zamítl (výrok I.), stejně jako žalobu na určení, že chodba nouzového výlezu, včetně šachty a poklopu, které přiléhají k budově [adresa] v kat. území [část obce], [územní celek] jsou součástí pozemku parc. [číslo] to již ze samotné podstaty zákonného ustanovení § 80 o. s. ř., neboť předmětem uplatněného žalobního žádání není určení právního poměru nebo práva mezi účastníky řízení.

6. Se závěry okresního soudu ve vztahu k výroku I. o absenci naléhavého právního zájmu a nedostatku aktivní legitimace žalobce se krajský soud neshoduje a na rozdíl od okresního soudu na straně žalobce naléhavý právní zájem a aktivní věcnou legitimaci dovodil.

7. Žalobce v předmětném sporu dostatečně odůvodnil, že důvodem podané žaloby byla potřeba sjednat nápravu nejasného vlastnictví vodovodní a kanalizační přípojky nacházející se na pozemku parc. [číslo] neboť nejasný stav působí značné problémy, když není zřejmé, kdo má povinnost obstarávat jejich údržbu.

8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení právní postavení stalo nejistým. Judikatura přitom připouští, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva může být dán také s ohledem na to, že je mezi účastníky sporné, kdo je vlastníkem dotčené věci a kdo má věc obhospodařovat, provádět její údržbu či do ní investovat prostředky (srov. např. rozsudek NS ČR sp. zn. 32 Cdo 2852/2007). Na spornou věc lze vztáhnout i závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3877/2018, že pomocí určovací žaloby lze účinněji než jinými právními prostředky vytvořit právě pevný právní základ pro právní vztahy účastníků týkající se sporného vlastnictví kanalizační přípojky. Z těchto závěrů lze tedy usuzovat, že naléhavý právní zájem žalobce na určení, jako správce společenství vlastníků bytových jednotek, je ve sporu dán.

9. Hlavním účelem společenství vlastníků je zajišťování správy domu a pozemku, za niž odpovídá podle ustanovení § 1190 o. z. Legální definici správy domu a pozemku obsahuje ustanovení § 1189 odst. 1 o. z. Citované ustanovení vymezuje tuto správu jednak negativně jako vše, co nenáleží vlastníku jednotky, a jednak pozitivně jako vše, co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí; pozitivní vymezení současně doplňuje o výčet činností, které se rovněž považují za správu domu a pozemku (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 3553/2017). V otázce aktivní legitimace žalobce v tomto sporu lze navázat i na závěry usnesení VS v [obec] sp. zn. 16 Cmo 20/2017 (RC [číslo]) vycházející z toho, že tradiční judikatura k legitimaci pro podání žaloby všemi podílovými spoluvlastníky věci se v případě bytového spoluvlastnictví zpravidla neprosadí, neboť společenství vlastníků je specifickou právnickou osobou, která jedná vlastním jménem a v mezích svého účelu za všechny vlastníky jednotek ohledně společných částí domu a pozemku. Na základě uvedeného je zřejmé, že žalobce, společenství vlastníků jednotek, je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, přičemž svou aktivní legitimaci odvíjí žalobce od svého postavení správce domu.

10. Problematiku kanalizačních a vodovodních přípojek jako staveb ve smyslu občanského práva řeší zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. V tomto zákoně se uvádí:„ Kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem“ (§ 3 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích)„ [příjmení] vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak“ (§ 3 odst. 3).„ Vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila“ (§ 3 odst. 6). Z citovaných ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích vyplývá, že zákon určuje, kdo je vlastníkem vodovodní přípojky; pokud jde o přípojky zřízené před dnem nabytí účinnosti zákona, tedy před 1. 1. 2002, je jím vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1308/2003).

11. V řízení nebylo prokázáno, že by vlastníci bytového domu (jednotek) nebyli současně vlastníky přípojky, ta k domu patřila a tvořila příslušenství. Vodovodní přípojka byla vymezena jako součást domu, což je zřejmé i z prohlášení vlastníka podle § 5 zákona č. 72/1994 Sb. k domu [adresa] na ulici třída [ulice a číslo], [obec], umístěném na pozemku parc. č. st. [číslo] v kat. území [část obce], z roku 1997, kterým byly určeny společné části budovy, mezi které mimo jiné patří hlavní rozvody vody, kanalizace, plynu elektřiny, a to i těch případně umístěných mimo dům. Z obsahu smlouvy o převodu jednotky ze dne 26. 1. 1998 je zřejmé, že k vlastnictví převáděné jednotky patří i rozvody a přípojky jako společné části budovy. Vodovodní přípojku tak vlastní ten, kdo je vlastníkem domu (společných částí), což jsou vlastníci bytových jednotek. Vodovodní přípojka, která vede přes pozemek parc. [číslo] tedy není jeho součástí, ani příslušenstvím tohoto pozemku, protože je příslušenstvím domu [adresa] umístěného na pozemku parc. č. st. [číslo], neboť slouží lepšímu využití domu. Podle domněnky vyjádřené v § 3 zákona o vodovodech a kanalizacích vodovodní přípojka patří k domu jako společná část a tato domněnka vyvrácena nebyla.

12. S ohledem na tyto skutečnosti nebylo možno dospět k závěru, že by žalovaný byl výlučným vlastníkem vodovodní přípojky, a proto byť z jiných důvodů než uvedl okresní soud došlo k zamítnutí žaloby na určení.

13. Ve vztahu k výroku II. se krajský soud zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu, že na požadovaném určení ve znění obsaženém ve výroku II. nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem, neboť předmětem uplatněného žalobního žádání není určení právního poměru nebo práva mezi účastníky řízení, což je podstata zákonného ustanovení § 80 o. s. ř. (určovací žaloby).

14. Ze všech výše uvedených důvodů bylo rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I. a II. krajským soudem ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno, byť částečně z jiných důvodů.

15. Při rozhodování o nákladech řízení okresní soud správně postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a správně žalobce zavázal povinností zaplatit náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalovanému. Nesprávně však postupoval při určení tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. částky 50.000 Kč při určení zda tu je právní vztah nebo právo, jehož předmětem je věc nemovitá.

16. Dle ustanovení § 509 o. z. inženýrské sítě, zejména vodovody a kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Jedná se tedy o samostatný předmět práv, přičemž z hlediska dikce § 498 odst. 1, 2 se jedná o věc movitou. Je tomu tak proto, že výčet nemovitých věcí je taxativní (§ 498 odst. 2) a zákonodárce ve druhé větě § 498 odst. 1 stanoví, že výjimku ze zásady superficies solo cedit musí stanovit jiný právní předpis. Vzhledem k tomu, že ze žádného ustanovení občanského zákoníku výslovně nevyplývá, že by inženýrské sítě a stavby, které s nimi provozně souvisí, byly věcí nemovitou (nejde ani o pozemek, ani o podzemní stavbu se samostatným hospodářským určením, ani o věcné právo nebo o právo, které za nemovitou věc prohlásí zákon), jedná se o věc movitou, což platí i pro chodbu nouzového výlezu včetně šachty a poklopu (viz [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, [číslo] s., kom. k § 509). S ohledem na uvedené byla stanovena tarifní hodnota jako částka 35.000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.)

17. Krajský soud dospěl k závěru, že ve věci se jednalo o určení, jehož předmětem je věc movitá, a to ve vztahu k oběma žalobám na určení, tedy tarifní hodnota dle § 9 odst. 3, písm. a) vyhl., při spojení dvou věcí součet tarifních hodnot (§ 12 odst. 3 vyhl.) je 70.000 Kč a odměna za jeden úkon 3.900 Kč. Dle správné specifikace okresního soudu tak za 5 úkonů právní pomoci náleží odměna 19.500 Kč, 5x RP po 300 Kč, tj. 21.000 Kč po navýšení o 21 % DPH, tj. 4.410 Kč se jedná o částku 25.410 Kč.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že žalobce nebyl s odvoláním úspěšný a žalovaný tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové výši 15.246 Kč, představující mimosmluvní odměnu za 3 úkony (vyjádření k odvolání, další vyjádření po doplnění odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3.900 Kč, tj. 11.700 Kč, 900 Kč RP a po navýšení o 2.646 Kč za DPH, celkem 15.246 Kč, které soud uložil uhradit žalovanému ve lhůtě třídenní dle § 160 o. s. ř.