69 CO 251/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka příjmení , a. s., IČO sídlem adresa o 10.347 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 1. 2022, č. j. 217 C 37/2020-132, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 21. 9. 2022, č. j. 217 C 37/2020-145,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně částku 20.588 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení společně a nerozdílně částku 9.020 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením okresní soud žalobu, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 10.347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 9. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok I.), rozhodl, že žalované se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.) a že vedlejšímu účastníku na straně žalované [příjmení] se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Žalobce vytýká okresnímu soudu, že nezohlednil řádně a náležitým způsobem jednotlivá tvrzení žalobce a předložené listiny, navíc závěry soudu považuje jednoznačně za chybné, nesprávné, nezákonné a vůči žalobci za nespravedlivé, v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s právy na ochranu spotřebitele. Žalovaná v průběhu řízení potvrdila, že žalobce jako zákazník či spotřebitel uzavřel 18. 12. 2020 s žalovanou prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa] smlouvu o zájezdu s destinací [země] – [příjmení] s termínem zájezdu 28. 8. až 4. 9. 2020, letecky [obec] - [anonymizováno] - [obec], byť výslovně neuvádí, že zájezd měl být realizován z [obec] do [anonymizováno], respektive z [anonymizováno] zpět do [obec]. Žalovaná nesporovala, že žalobce uhradil částku ve výši 10.347 Kč. Soud svým rozhodnutím dopustil stav, kdy žalovaná žalobci nemusí hradit ničeho, a to za situace, kdy žalobce jako zákazník žalované nebyl na zahraniční dovolené v [země] a nemá zpět ani finanční prostředky, které za zájezd, od kterého dle § 2355 o. z. důvodně oprávněně odstoupil, zaplatil. Jako žalobce – spotřebitel – slabší strana ve smluvním vztahu – navíc osoba starší 65 let – považuje napadené rozhodnutí nejen za chybné, nesprávné, nezákonné a vůči žalobci za nespravedlivé či v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s právy na ochranu spotřebitele, ale i za zjevně nesmyslné. Pokud okresní soud uzná, že je splněna podmínka mimořádného vlivu na zdraví, tedy existence koronaviru ve světě, nemá smysl zabývat se tím, zda je tato podmínka splněna i v [anonymizováno]. Pokud se má žalobce do [anonymizováno] nejdříve dopravit (tzn. strávit v optimálním případě 8 hodin na cestě v roušce za mimořádných okolností – v letadle, autobusu bez možnosti cestu třeba na půl hodiny přerušit a nadýchat se čerstvého vzduchu), nepomůže již, že se v [anonymizováno] nenakazí, protože bude na soukromé pláži. Jestliže byl zákonodárnou mocí ČR vydán lex voucher, kterým stát přizná, že jsou opravdu mimořádné – za dobu existence ČR bezprecedentně špatné podmínky pro cestování, takže musí poskytnout náhrady cestovním kancelářím za snížené tržby s ohledem na koronavirus a vyhlásí, že tato mimořádná situace bude trvat až 31. 8. 2020, lze předpokládat, že to dělá na podkladě relevantních informací a ne jen proto, aby nějakým způsobem znepříjemnila lidem život. Jestliže vyhlásí, že mimořádně nebezpečná je tato situace pro osoby starší 65 let a žalobce ví, že dvěma osobám z objednaného zájezdu je víc než 65 let, bylo by nezodpovědné o zájezdu uvažovat. Navíc nejmladší pětiletý účastník trpí astmatem a byl s tímto již více než týden hospitalizován, by mohl mít značné problémy s tím, že by musel mít nepřetržitě po dobu cesty roušku – minimálně 7 - 8 hodin v kuse. Žalobce nemusel v době odstoupení od zájezdu nic předvídat, předpokládá, že si státní moc vyžádala od zdravotníků všechny relevantní informace, aby vydala lex voucher. Ostatně ještě 2. 4. 2020 psal CK, že je ochoten zájezd doplatit, včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, pokud bude zřejmé, že se zájezd může uskutečnit, tak jak je uvedeno ve smlouvě a budou vyřešeny epidemiologické podmínky pro celou dobu dovolené. Je zřejmé, že v den plánovaného odletu skutečně žádné letadlo do [anonymizováno] z [obec] neletělo. Argumentace tím, že letělo o den později pro jinou cestovní kancelář, je scestná, protože je nezbytné, aby na let navazovala práce delegáta a převoz autobusem do cílové destinace. Samozřejmě i to, že z [anonymizováno] byl vypraven let následující den po plánovaném odletu, je zcela irelevantní. Je zcela nepochybné, že zájezd nemohl být uskutečněn v plánovaném rozsahu a termínu, a to z důvodu epidemiologické situace a je lhostejné, zda situace spojená s cestou nebo přímo na místě. Jsou tedy splněny podmínky pro odstoupení z důvodů odpovídajících § 2535 o. z. Jestliže z ustanovení o. z. vyplývá, že zákazník má právo na vrácení celé částky, je nepochybné, že nelze uplatňovat žádné odstupné, a to u žádné ze společností, která peníze od zákazníka přijala. Přitom podmínky tzv. chytré zálohy nemají na celkovou situaci žádný vliv. V § 2535 o. z. je důležité zejména slůvko„ nebo“. Ty okolnosti mohou nastat buď v místě zájezdu nebo při přepravě. A že ty mimořádné okolnosti při přepravě nastaly, je nepochybné. Jinak by asi letadla létala normálně, nepoužívaly by se roušky a bylo by zbytečné dávat cestovním kancelářím nějaké kompenzace za výpadky tržeb, které jim nastaly vydáním lex voucher. Samozřejmě, že samostatně nemá věk vliv na odstoupení od zájezdu. Ale jestliže lex voucher definuje, že zákazník starší 65 let je více ohrožen celkovou epidemiologickou situací, nelze se od této skutečnosti oprostit. Žalobce může doložit další nemoci, které jsou pro něj mimořádným rizikem v době koronaviru, a to rizikem daleko větším než jen věk. Z uvedeného je jednoznačně zřejmé, že k odstoupení od smlouvy došlo dle § 2535 o. z. a závěry soudu o tom, že na odstoupení nejde aplikovat ustanovení § 2535 o. z. jsou jednoznačně chybné, nesprávné a nezákonné. Soud nezohlednil ve svém rozhodnutí řádně a náležitým způsobem ani zákon č. 185/2020 Sb., označovaný jako SARS Cov-2 na odvětví cestovního ruchu, který byl vydán 16. 4. 2020, respektive nastalé skutečnosti, které vedly k přijetí tohoto zákona, a skutečnosti, které byly v té době obecně známé. Žalobce navrhuje změnu rozsudku tak, že bude žalobě vyhověno nebo napadené výroky zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje s názorem okresního soudu, který prezentoval ve svém rozsudku, že žaloba není důvodná s odůvodněním, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná není pasivně legitimována k podání žaloby, jelikož není smluvní stranou smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. Smlouvu o zápůjčce uzavřel žalobce prokazatelně v rámci akce chytrá záloha se [právnická osoba], na základě této smlouvy uhradil částku 10.347 Kč, kterou nyní žalobce požaduje po žalované k úhradě. Žalovaná tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud správně dovodil, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zájezdu dne 18. 2. 2020 ve smyslu § 2521 a následující o. z. Žalovaná přitom jednala prostřednictvím své zástupkyně [právnická osoba]. Žalobce zaplatil v souvislosti s uzavřením smluv o zájezdu částku 10.347 Kč [právnická osoba], která zaplatila zálohu [číslo] žalované ve výši 35.372 Kč. Okresní soud pak dále zjistil, že žalobce učinil odstoupení od smlouvy nejprve e-mailem ze dne 18. 4. 2020 a následně písemným dopisem adresovaným [právnická osoba] dne 22. 4. 2020. Žalovaná dle zjištění okresního soudu [právnická osoba] fakturovala stornopoplatek ve výši 5.370 Kč s tím, že faktura bude uhrazena z původní platby ve výši 35.372 Kč. Část storno poplatku ve výši 5.370 Kč žalovaná započetla na uhrazenou zálohu ve výši 35.372 Kč a zbylou částku ve výši 30.002 Kč zaslala [právnická osoba] a. s .

7. Okresní soud se zabýval odstoupením od smlouvy a dospěl k závěru, že k odstoupení od smlouvy dle § 2535 o. z. dojít nemohlo s tím, že nebyly splněny všechny podmínky ustanovení § 2535 o. z., když dovodil, že nebylo prokázáno, že by v dané lokalitě byla situace taková, že by odůvodňovala obavy o lidské zdraví a představovala zvýšené riziko nákazy a že rovněž nevyplývá také skutečnost, že by koronavirus měl významný vliv na poskytování zájezdu či přepravu osob.

8. S uvedenými závěry okresního soudu se krajský soud neztotožňuje, když má za to, že žalobce od smlouvy platně odstoupil ve smyslu ustanovení § 2535 o. z., dle nějž zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo v jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá právo na náhradu škody. Krajský soud shodně s okresním soudem dovozuje, že celosvětová epidemie koronaviru (COVID-19) je okolnost mimořádná a nevyhnutelná. Tato měla jednoznačný dopad na přepravu do místa zájezdu, a to zejména v případě osob, které se měly účastnit sjednaného zájezdu, když žalobce i [jméno] [příjmení] jsou osoby rizikové již jen pro svůj věk, a to bez ohledu na další onemocnění, která byla žalobcem zmiňována. Krajský soud pak má za to, že uvedené okolnosti se s ohledem na celosvětový výskyt koronaviru dotýkají i destinace, do níž měl žalobce letět (příletu do destinace), neboť vyhnout se těmto okolnostem při cestě nebylo možno. Není pak podstatné, zda byla přímo v samotné destinaci uplatňována nějaká mimořádná opatření, nebylo proto tato třeba ani dokazovat žalobcem navrženými důkazy. Že zájezd nebylo možno uskutečnit způsobem, který byl původně uvažován, je ostatně potvrzováno i tím, že zájezd se uvedeným způsobem nerealizoval, když uvedený den z [obec] do [anonymizováno] neletělo žádné letadlo. Žalobci je pak možno přisvědčit i v tom, že sám zákonodárce přijetím zákona č. 185/2020 Sb., tzv. [příjmení] voucher potvrdil, že okolnosti byly natolik mimořádné, že vyžadovaly mimořádná opatření. Za této situace má krajský soud za to, že nelze po žalobci jako spotřebiteli požadovat, aby cestoval na zájezd, který nemohl být s ohledem na zdravotní rizika realizován tak, jako by epidemie koronaviru nebyla.

9. Krajský soud pak má za to, že žalovaný jako smluvní strana smlouvy o zájezdu je povinen vydat žalobci zaplacenou zálohu, a to bez ohledu na to, jakým způsobem se vypořádal zprostředkovatel s pořadatelem zájezdu. Případná ujednání, která brání v případě odstoupení plnému vypořádání zaplacené zálohy, je nutno považovat za nepřiměřená a k těmto se nepřihlíží (§ 1814 písm. c/ o. z.).

10. Odstoupením od smlouvy tak zanikla práva a povinnosti stran smlouvy dle § 2005 odst. 1 o. z. a žalovaná je povinna vydat žalobci dle § 2993 o. z. poskytnuté plnění ve formě zálohy.

11. Okresní soud tak nerozhodl věcně správně, krajský soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl (§ 220 o. s. ř.).

12. Vzhledem ke změně rozhodnutí okresního soudu bylo třeba nově rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

13. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby po 1.540 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 24. 3. 2021, účast u jednání 27. 1. 2022), poloviční úkon za návrh na přistoupení vedlejšího účastníka a účast u jednání dne 13. 9. 2021, které bylo odročeno bez projednání věci, 7x režijní paušál po 300 Kč, cestovné ve výši 1.517 Kč k jednání dne 13. 9. 2021 vozidlem Škoda Fabia při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km na cestě [obec] – [obec] a zpět 2x 125 km při ceně benzinu 27,80 Kč a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km a ve výši 1.731,50 Kč k jednání dne 27. 1. 2022 při ceně 37,10 Kč, sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km, náhrada za ztrátu času ke dvěma jednáním 2x 8 půlhodin po 100 Kč, dále DPH 21 %, soudní poplatek 1.000 Kč, celkem 20.588 Kč.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce měl plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony právní služby po 1.540 Kč (odvolání, účast u jednání), 2x režijní paušál po 300 Kč, cestovné ve výši 2.148 Kč k jednání dne 7. 2. 2023 na cestě [obec] – [obec] a zpět, 2x 140 km, vozidlem Škoda Fabia při průměrné spotřebě 6 l [číslo] km, cena benzinu 41,20 Kč, sazba základní náhrady 5,20 Kč/km, dále náhradu za ztrátu času 8 půlhodin po 100 Kč, DPH 21 %, zaplacený soudní poplatek z odvolání 1.000 Kč, celkem 9.020 Kč.