69 Co 251/2024

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou tituly před jménem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 15.392 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 8. 2024, č.j. 7 C 107/2024-29,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:„Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.252 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky.“II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.392 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení ve lhůtě třídenní (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatil žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.000 Kč k rukám právního zástupce ve lhůtě třídenní (výrok III.).Výrok II. rozhodnutí okresního soudu napadla včasným odvoláním žalobkyně z důvodů pochybení okresního soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení, když byla žalobkyni přiznána odměna za 2 úkony nezastoupeného účastníka a soudní poplatek. Soud prvého stupně neshledal náklady právního zastoupení účelnými, neboť má za to, že je-li žalobkyně ze zákona pověřena uplatněním a vymáháním příspěvku do garančního fondu, je na místě, aby si k tomu vytvořila potřebné personální a materiální předpoklady. K údajné neúčelnosti právního zastoupení se žalobkyně vyjádřila tak, že je soukromou právnickou osobou, podnikatelem a dle ustanovení § 24 odst. 1 o. s. ř. se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jež si zvolí. Právo nechat se zastoupit v řízení advokátem je realizací jednoho ze základních pilířů právních řádů všech demokratických zemí, v případě, kdy by žalobce byl sankcionován nepřiznáním náhrady nákladů na právní zastoupení, došlo by k porušení tohoto práva, přičemž žalobkyně odkazovala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 756/2014. Otázkou nákladů právního zastoupení se zabýval také Ústavní soud přímo ve vztahu k žalobkyni, konkrétně v usnesení sp. zn.

IV. ÚS 2309/2013, dále usnesení Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 3696/2013 a konečně rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1119/2016, kde výslovně Nejvyšší soud uvedl, že žalobkyně nepatří mezi subjekty hospodařící s veřejnými prostředky a že má-li právo na náhradu nákladů na právní zastoupení účastníka, který je sám advokátem, tím spíše nelze toto právo upřít žalobkyni, jejímž předmětem činnosti není poskytování právnických služeb. Navrhovala proto, aby odvolací soud vydal usnesení, kterým změní rozhodnutí okresního soudu tak, že uloží žalované povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení částku 2.252 Kč, které podrobně specifikovala.Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud rozhodnutí ve výroku II. o nákladech řízení, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání je důvodné.Okresní soud správně rozhodl o základu náhrady nákladů řízení, když úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud však nesprávně postupoval, pokud zástupkyni žalobkyně přiznal paušální náhradu dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, když náhradu za odměnu za zastupování advokátem nepřiznal pro neúčelnost. S úvahami, které okresní soud vedl k takovému postupu, se odvolací soud neztotožňuje.Závěry judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu ohledně náhrady nákladů řízení za zastupování advokátem týkající se zastupování státu, krajů, měst, městských částí, případně dalších subjektů hospodařících s veřejnými prostředky (, právnická osoba, , Všeobecná zdravotní pojišťovna) nelze rozšiřovat na subjekty, jejichž povaha je odlišná. , právnická osoba, mezi subjekty hospodařící s veřejnými prostředky nepatří (srov. zejména § 18 odst. 5 a § 65 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Ostatně v praxi dovolacího soudu je náhrada nákladů za zastoupení , právnická osoba, běžně přiznávána, například srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, usnesení NS ČR sp. zn. 25 Cdo 4086/2007 a zejména usnesení NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1119/2006). Z dřívější rozhodovací činnosti Ústavního soudu je zřejmé, že Ústavní soud nepovažuje , právnická osoba, za subjekt, který by z hlediska přiznávání nákladů řízení řadil do stejné skupiny jako Českou televizi (srov. usnesení ÚS ČR sp. zn. IV. 2309/2013).Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náhrada nákladů právního zastoupení, která je tvořena součtem částky mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu ve výši 900 Kč a částky náhrady hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč, celkem 900 Kč (jedná se o úkony příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a návrh ve věci samé). Po navýšení o 21 % DPH z celkové částky, tj. o 252 Kč se jedná o částku 2.252 Kč.Okresní soud tak nerozhodl věcně správně a krajský soud proto jeho rozhodnutí v odvoláním napadeném výroku II. o nákladech změnil (§ 220 o. s. ř.).O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto negativně dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, avšak práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se vzdala.