69 CO 252/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 30.270,01 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 C 14/2022-22,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: „ Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 2.452 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.538 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.570 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 5. 2020 do zaplacení, částku 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9.600 Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 959,04 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku do výroku II. a III. podala odvolání žalobkyně s tím, že žalobkyně nemůže se závěry okresního soudu souhlasit. Žalobkyně má za to, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť z odůvodnění nelze zjistit, jaké úvahy a skutkové závěry vedly soud k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s § 1813 o. z. Z ust. § 1813 o. z. plyne hned několik požadavků na smluvní ujednání, které musí být naplněny současně, aby takové ujednání bylo zakázané a absolutně neplatné. Pokud nejsou naplněny všechny požadavky, může se jednat o ujednání neplatné, leč relativně. V takové případě je na žalovaném, aby dbal o svá práva ve smyslu zásady„ právo náleží bdělým“ a případné relativní neplatnosti se dovolal. Není přípustné, aby ze strany soudu byla procesní aktivita žalované nahrazována. Okresní soud však naplnění všech podmínek nezkoumal, nezdůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění. To vše za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, nárok žádným způsobem nerozporoval. Soud tak nepřiměřeně nahradil odpovídající procesní aktivitu žalovaného, čímž zasáhl do práva žalobkyně na spravedlivý proces. Pokud okresní soud žalobkyni vytýká, že ujednání o smluvní pokutě je skryté a nesrozumitelné pro osobu, která má rozum průměrného člověka, nemůže s tímto žalobkyně souhlasit. Žalobkyně má bez pochybností za to, že ujednání je srozumitelné. Textace není o nic složitější než jazyk, jímž jsou standardně psány v ČR právní předpisy, u nichž platí princip„ neznalost neomlouvá“. Dle žalobkyně je ujednání o smluvní pokutě zcela srozumitelné v tom smyslu, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodu na straně zákazníka, bude žalobkyně požadovat uhrazení smluvní pokuty. Žalovaný byla na možnost ujednání o smluvní pokutě upozorněn již v rámci informací pro zákazníka. Obdobná ujednání o smluvních pokutách jsou v současnosti standardem odvětví a používá je též naprostá většina přímých konkurentů na trhu dodávek elektřiny a plynu domácnostem. Smluvní pokuty se staly zásadním nástrojem utvrzení závazků a současně plní kompenzační funkci. Žalobkyně má za to, že ujednání o smluvní pokutě nezakládá nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Pokud by přes uvedené byla nerovnováha v právech nebo povinnostech soudem shledána, nebyla by tato nerovnováha významná a v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Doktrína se shoduje v názoru, že důkazní břemeno k prokázání všech shora uvedených aspektů nepřiměřenosti ujednání ve smyslu generální klauzule § 1813 o. z. tíží spotřebitele. Žalobkyně má za to, že pokud se soud rozhodne sanovat pasivitu žalovaného a sám aplikovat posouzení nepřiměřenosti ujednání s ohledem na veřejný zájem na ochraně spotřebitele, pak by se tak v zásadě nemělo stát bez vyjádření samotného žalovaného k věci nebo bez vlastního zevrubného posouzení všech relevantních okolností soudem týkajících se obsahu smlouvy, jejího uzavření a jejího vztahu k jiným nabízeným smlouvám, mezi nimiž se spotřebitel rozhodoval. Zákazník uzavírá smlouvu dle svých individuálních potřeb, v případě smlouvy na dobu neurčitou získá zákazník výhodnější cenu energie. Naproti tomu v takovém případě žalobkyně zajišťuje dodržení sjednané doby trvání závazku smluvní pokutou. Smluvní pokuta, jak je sjednána, představuje současně paušalizovanou náhradu škody, která žalobkyni z důvodu nedodržení trvání sjednané délky smlouvy vznikla nebo mohla vzniknout. Při posuzování nerovnováhy práv a povinností je třeba pohlížet na právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vcelku, nikoliv jen izolovaně z pohledu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Pokud soud žalobkyni vytýká, že smluvní povinnosti žalobkyně neutvrzuje žádná smluvní pokuta, nelze tomu než přisvědčit. Je však třeba zohlednit, že povinnosti žalobkyně jako obchodníka s plynem neplynou pouze z uzavřených smluv, ale jsou stanoveny také zákonnými a podzákonnými předpisy, při jejichž porušení se žalobkyně vystavuje riziku naplnění skutkové podstaty správního deliktu a riziku finanční sankce řádově převyšující výši sjednané smluvní pokuty, ale i riziku sankce v podobě zrušení licence obchodníka s plynem. Nelze ani odhlédnout od specifické povahy právních vztahů týkajících se dodávky plynu a elektřiny vyplývající nejen z jejich fyzikální vlastností, ale rovněž z jejich specifického nezadatelného významu pro společnost. [příjmení] mohla žalobkyně poskytnout svému zákazníkovi neměnnou cenu dodávky plynu nebo elektřiny na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy 2 nebo 3 let právě na velkoobchodním trhu na základě těchto forwardových nákupů. Pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí nebo ji pro neplacení je nucena ukončit žalobkyně, zůstává na straně žalobkyně forwardově nakoupený přebytečný plyn nebo elektřina pro zbývající smluvní období takového každého zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Pokud jsou tedy velkoobchodní ceny komodity nižší v okamžiku předčasného ukončení smluvního vztahu vznikne žalobkyni škoda, protože nakupený objem energie bude prodána na trhu se ztrátou. Vzhledem k tomu, že budoucí vývoj cen není předem znám, proto je toto riziko smluvně ošetřeno smluvní pokutou jako paušalizovanou náhradou potenciální škody. Mezi další škody vznikající žalobkyni v zásadě vždy, kdy dochází k předčasnému ukončení smlouvy, je třeba zařadit zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy. Zákazníci žalobkyně standardně u řady produktů dostávají finanční bonusy za uzavření smlouvy až ve výši 1.500 Kč. V případě předčasného ukončení smlouvy žalobkyně o tuto částku často přichází. Další části škody je škoda nepřímá v podobě ušlého očekávaného zisku. Konečně má žalobkyně za to, že pokud by soud shledal v právech nebo povinnostech smluvních stran nerovnováhu, nebyla by tato významná. Pokud jde o výši smluvní pokuty, sjednaná výše 400 Kč za každý kalendářní měsíc do sjednaného ukončení smlouvy není zjevně nepřiměřená. Pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty a zajišťované povinnosti, je nutné brát v potaz i výši objemu plnění, které bylo (mělo být) dle smlouvy realizováno a tomu odpovídající rovnoměrné rozvržení zálohových plateb do jednotlivých měsíčních záloh. Proti pravidelné měsíční záloze, která je zpravidla násobně vyšší (jak je tomu též v projednávané věci), stojí smluvní pokuta, která za každý měsíc činí 400 Kč. Jak lze zjistit z vyúčtování dodávek elektřiny, žalovaný v období od 10. 9. 2019 do 23. 3. 2020 spotřeboval elektřinu v hodnotě 26.470,02 Kč, což odpovídá průměrné měsíční spotřebě v hodnotě 4.400 Kč. Při této spotřebě by žalovaný za dalších 24 měsíců spotřeboval elektřinu v hodnotě 48.000 Kč. Oproti tomuto závazku nepovažuje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 9.600 Kč za zjevně nepřiměřenou nebo nemravnou. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že žalovaný měl právo žádat soud o moderaci smluvní pokuty, avšak neučinil tak. Žalobkyně tak navrhuje změnu rozsudku ve výroku II tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud rozsudek okresního soud v odvoláním napadeném výroku II. v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud žalobě ve výroku I. vyhověl ohledně požadavku na zaplacení nedoplatku ceny plynu a elektřiny, když dospěl k závěru, že žalobkyně dodala sjednaná plnění, žalovaný však cenu neuhradil. Okresní soud naopak dospěl k závěru, že požadavek na smluvní pokutu není důvodný a žalobu ve výroku II. částečně zamítl.

7. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 8. 2019 dle § 50 odst. 2 z. č. 458/2000 Sb., na základě které žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa sjednaného ve smlouvě elektřinu a žalovanému vznikla povinnost zaplatit za to sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, 30 měsíců s účinností od 10. 9. 2019. Jedná se o smlouvu svou povahou spotřebitelskou dle § 1810 a násl. o. z.

8. Okresní soud se zabýval ujednáním o smluvní pokutě sjednané v rámci této smlouvy a dospěl k závěru, že ujednání jsou nepřiměřená dle § 1813 o. z. S těmito závěry se krajský soud neztotožňuje.

9. Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v oddíle„ ostatní ujednání“ smlouvy, a to mimo jiné pro případ, že žalobkyně v souladu s energetickým zákonem od takové smlouvy oprávněně odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany zákazníka, resp. zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky. Žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti, neuhradil zálohu za měsíc leden 2020 a únor 2020 a žalobkyně pro opakované porušení těchto povinností žalovaným dne 23. 3. 2020 ukončila dodávku plynu a přípisem ze dne 2. 4. 2020 odstoupila od smlouvy. Žalobkyni tak vzniklo dle smluvních ujednání v části„ ostatní ujednání“ právo na smluvní pokutu dle § 2048 o. z. za každý měsíc následující po ukončení smlouvy až do konce doby sjednané ve smlouvě.

10. Výše smluvní pokuty odpovídá počtu měsíců od ukončení dodávky elektřiny do doby sjednaného trvání smlouvy, jedná se o 24 měsíců po 400 Kč za dobu od března 2020 do března 2022 a smluvní pokuta činí 9.600 Kč.

11. Krajský soud se se závěry okresního soudu o nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě dle § 1813 o. z. neztotožňuje. Ujednání o smluvní pokutě byla platně sjednána a nejsou nepřiměřená. Smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká, není ve zjevném nepoměru k ceně sjednané služby, pohybuje se nejvýše kolem poloviny sjednané měsíční zálohy. Její absolutní výše za jeden měsíc rovněž není nijak vysoká. Vzhledem k nízké výši a její jednorázovosti (jen jednou za každý měsíc) nehrozí riziko dalšího nárůstu v případě dlouhodobějšího neplnění, neboť v čase se po ukončení smlouvy dále nenavyšuje. Smluvní pokuta je pak ve smlouvě na dobu určitou sjednána právě proto, že jsou sjednány jiné cenové podmínky poskytování služby, kvůli čemuž se především zákazník zavazuje k určité stabilitě smluvního vztahu. Nelze pak považovat za nijak překvapivé, že smlouva má i sankci, pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu.

12. Stejně tak ani formulace obou smluv nevede k závěru o nepřiměřenosti ujednání, smlouvy jsou sice psány menším písmem, avšak stále čitelným a jsou v podstatě velmi krátké a přehledné. Smluvní pokuta není ani záměrně nějakým záludným způsobem skryta mezi jiná ujednání. Třebaže nemá vlastní oddíl, umístění ujednání v textu odpovídá tomu, že otázky zahájení, trvání a ukončení dodávky a smluvní pokuta za nedodržení doby trvání smlouvy jsou řešeny v jednom oddíle, ve kterém jsou řešeny i další smluvní pokuty. Formulace předpokladů vzniku smluvní pokuty je sice poněkud kostrbatější, což způsobují zejména závorky v textu, avšak přesto pochopitelná, resp. osobě průměrného rozumu srozumitelná v tom smyslu, že se sjednává pokuta, pokud nebude dodržena pro jednání zákazníka doba trvání smlouvy. Nelze tak ani uvažovat o nečitelnosti či nesrozumitelnosti a tedy neplatnosti ujednání dle § 1800 o. z., pokud by se toto ustanovení s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy a § 1813 o. z. vůbec aplikovalo, když nelze dovodit, že by se prostřednictvím úpravy adhezních smluv mohl dále zvyšovat standard ochrany spotřebitele vyplývající z § 1811 a násl o. z.

13. Krajský soud tak má za to, že se nejedná o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele, když žalovaná si zvolila právě smlouvu na dobu určitou se sjednanou smluvní pokutou, čemuž ovšem také odpovídá jiný (výhodnější) tarif, což vyplývá z obsahu smluv. Smluvní pokuta za nedodržení doby trvání smlouvy není současně nijak nevyváženým ujednáním, ale naopak logickým a očekávatelným ujednáním. Významnou nerovnováhu soud neshledává ani ve spojení s dalšími ujednáními, a to ani smluvními pokutami, které nepokrývají zcela stejný okruh případů, přičemž pokuta za prodlení s platbou je současně zanedbatelné výše.

14. S odvolatelem lze souhlasit též v tom, že paušalizovaná náhrada škody je lépe předvídatelná pro smluvní stranu a jestliže byla tato smluvní pokuta sjednána, pak ve smyslu § 2050 o. z. věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje a ani v tomto smyslu nepovažuje krajský soud ujednání o smluvní pokutě za nevyvážené.

15. Nad rámec těchto důvodů je třeba v této konkrétní věci zdůraznit, že žalovaný závazek vůči žalobkyni včetně povinnosti zaplatit smluvní pokutu v částce 9.600 Kč uznal, co do důvodu i výše a učinil tak písemnou formou dne 5. 6. 2022 a zavázal se splácet dluh ve splátkách, na nichž se smluvní strany dohodly. V takovém případě platí dle § 2053 o. z. domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.

16. Krajský soud tak uzavírá, že ujednání o smluvní pokutě je platné, žalovaný svým jednáním naplnil podmínky ujednání o smluvní pokutě, dluh z titulu smluvní pokuty vůči žalobkyni uznal a žalobkyně má tak právo na smluvní pokutu dle § 2048 o. z. v požadované výši.

17. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil a uložil žalovanému zaplatit žalobci požadovanou smluvní pokutu (§ 220 o. s. ř.).

18. Vzhledem ke změně rozhodnutí bylo třeba nově rozhodnout též o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

19. Výrok o nákladech řízení před soudem prvého stupně je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a má právo na plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu) dle § 14b vyhlášky číslo 177/96 Sb., 2x režijní paušál po 100 Kč, po započítání DPH ve výši 252 Kč a zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč se jedná o částku 2.452 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 1.500 Kč (odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem), 2x režijní paušál po 300 Kč a dále cestovné osobním vozidlem, palivo nafta v ceně dle vyhl. č. 511/2021 Sb. – 47,10 Kč, spotřeba 4,1 l [číslo] km, na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 204 km, ve výši 394 Kč za pohonné hmoty a částka 959 Kč za použití vozidla při sazbě 4,70 Kč/km dle vyhl. č. 511/2021 Sb., náhrada za ztrátu času za 6 zameškaných půlhodin po 600 Kč. Cestovné a náhrada za ztrátu času činí celkem 1.953 Kč a z této částky k náhradě v tomto sporu náleží polovina této částky, tj. částka 977 Kč, neboť zástupce žalobkyně se téhož dne za žalobkyni účastnil dalšího soudního řízení. Odměna včetně nákladů za cestovného a ztrátu času činí 4.577 Kč dále zvýšeno o 21% DPH = 5.538 Kč, dále s připočtením zaplaceného soudního poplatku 1.000 Kč = 6.538 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).