69 CO 257/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození 2. jméno příjmení , datum narození oba bytem adresa oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 25. 4. 2022, č. j. 3 C 103/2019-198,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 60.447 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.“

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.831 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí studny nacházející na pozemku [anonymizováno] [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], pro [územní celek] a [anonymizováno] [ulice] [obec], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 33.387 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že předmět sporu není otázkou nikterak jednoduchou a demonstrovala složitost této otázky s odkazem na judikaturu NS ČR např. sp. zn. 22 Cdo 2597/2010 a rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 539/2001, z níž citovala. Soud prvého stupně se přiklonil k názoru, že daná studna je stavbou v občanskoprávním smyslu. S tímto závěrem ale žalobkyně vyslovila nesouhlas. Studna ve smyslu technickém či občanskoprávním slouží k čerpání podzemní vody. Zařízení na jímání vody, které je předmětem tohoto sporu, však slouží toliko k zadržování (jímání) povrchové vody, nikoliv však vody podzemní (podpovrchové). Dané zařízení (věc) dle názoru žalobkyně není studnou v technickém smyslu slova ani občanskoprávním smyslu. Daná„ studna“ není stavbou, když horní část„ studničního systému“ má hloubku 1 metr, spodní část, která slouží pro jímání vody a je jakousi„ nádrží na vodu“ 2 metry, nejde o žádný výsledek stavební činnosti s převážně podzemní konstrukcí, byť zařízení slouží pro čerpání, zachytávání vody (nadzemní či povrchové). Betonové skruže do svahu (terénu) a vysypávání jejího dna kameny, nelze považovat za výsledek lidské stavební činnosti, kterým by byla vytvořena převážně podzemní konstrukce. Při této logice by movitou či nemovitou věcí byla i betonová skruž osazená do terénu, vysypaná hlínou, v níž jsou zasazeny rostliny (velký betonový květináč zasazený dílem do terénu). Daný„ studniční“ systém“ není samostatnou věcí a nemůže být předmětem občanskoprávních vztahů. Pokud daná„ studna“ není stavbou, je nutně součástí pozemku, a tomu je třeba uzpůsobit procesní postup soudu. Stávající podobu„ studny“ soud postavil na výpovědi svědkyně [příjmení], závěry znalce soud relativizoval, aniž znalce vyslechl. Měl-li soud pochybnosti o závěrech znalce, bylo jeho povinností znalce vyslechnout a pokusit se„ nejasnosti“ odstranit výslechem znalce. Soud prvního stupně konstatuje, že u dané„ studny“ nebylo zjištěno, komu patří, nejde však o studnu, na kterou žalovaní obdrželi stavební povolení. Jinak řečeno, daná„ studna“ není výsledkem stavební činnosti žalovaných, přičemž se nachází na pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaní tak užívají něco, co není jejich vlastnictvím a nachází se to na pozemku, který rovněž není v jejich vlastnictví. Žalobkyně žalovaným nabízela uzavření nájemní smlouvy za účelem přístupu ke„ studni“ za symbolické nájemné ve výši 2.000 Kč ročně, což žalovaní odmítli a požadovali zřízení věcného břemene. Žalobkyně žádala, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil.

3. Žalovaní se k podanému odvolání vyjádřili. V důvodech uvedli, že žalobkyně neprokázala vlastnictví ke studni, která je samostatnou věcí, není součástí pozemku, jehož vlastníkem je žalobkyně. Žalobkyně pozemek koupila dle kupní smlouvy ze dne 1. 9. 2014 od pánů [příjmení] a [příjmení] a tito od pana [příjmení], který pozemek koupil od Pozemkového fondu. Součástí prodeje studna nebyla, což potvrdil i Pozemkový fond dopisem ze dne 23. 11. 2018. Žalobkyně neprokázala zbudování studny před rokem 1950, takže studna je samostatnou věcí. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, rozhodl v souladu se zákonem i judikaturou. S důvody podaného odvolání žalovaní vyslovili nesouhlas. Studna je hluboká 5 m, je zhotovená z betonových skruží a tyto oddělují studnu od okolní horniny, skruže jsou i na povrchu a studna je zakrytá betonovými deskami. Ze studny vede vodovodní přípojka k rodinnému domu žalovaných [adresa], ve studni je zabudované čerpadlo. Rekonstrukci studny provedli žalovaní, kteří také od MÚ v [obec] získali povolení na užívání vody ze studny rozhodnutím ze dne 26. 5. 2003. Žalobkyně získala povolení na užívání studny nacházející se na pozemku [číslo] v k. ú. [ulice] [obec]. Studnu na pozemku [parcelní číslo] neužívá, neudržuje ani neopravuje a nezajišťuje kvalitu vody. Žalovaní žádali, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen.

4. Žalobkyně dále doplnila důvody podaného odvolání v rámci odvolacího jednání, kdy nad rámec dále uvedla, že bylo předloženo sdělení Pozemkového fondu, že předmět sporu neeviduje a nikdy neevidoval ve svém majetku a proto daná„ studna“ nebyla zahrnuta do kupní smlouvy. Pokud by byly správné závěry soudu prvního stupně, že studna byla zbudována nejdříve v roce 1982, pak je velmi nepravděpodobné, že Pozemkový fond, či jeho předchůdce takto zbudované„ dílo“ by nezahrnul do svého majetku. Chování Pozemkového fondu a jeho předchůdce nasvědčuje závěrům znalce o době vzniku daného systému na jímání vody a jeho následné rekonstrukci některým ze státních subjektů.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 206 a § 212a odst. 1,3 a 5 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněné odvolací důvody dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. V úvodu je třeba uvést, že podle petitu žaloby se žalobkyně domáhá určení vlastnictví ke studni jako samostatnému předmětu právních vztahů. V tom případě však nemůže obstát tvrzení žalobkyně, že vlastnictví ke studni, která podle žalobního žádání není součástí pozemku, ale má být samostatnou věcí v právním smyslu, nabyla kupní smlouvou o převodu pozemku [parcelní číslo] uzavřenou 1. 9. 2014 s právními účinky vkladu práva 16. 9. 2014, v jejímž předmětu převodu studna na pozemku [parcelní číslo] není uvedena (§ 3054 a násl. o. z.). Okolnosti souzené věci, které byly dokazováním zjištěny a budou dále blíže odůvodněny, vylučují uplatnění domněnky uvedené v ustanovení § 510 odst. 2 o. z., že by studna přešla do vlastnictví žalobkyně smlouvou uzavřenou dne 1. 9. 2014 jako příslušenství věci hlavní – pozemku [parcelní číslo] (§ 510 o. z.). Jiný právní titul, odůvodňující nabytí vlastnictví studny, než uvedenou kupní smlouvu, žalobkyně netvrdila.

7. Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že studna, o určení vlastnického práva, k ní se spor vede, naplňuje veškeré znaky stavby ve smyslu soukromoprávním jako samostatné věci v právním smyslu a vlastnické právo k ní nebylo převedeno v souvislosti s převodem pozemku [parcelní číslo] v kat. území [ulice] [obec] na žádného z právních předchůdců žalobkyně a žalobkyně k nabytí vlastnického práva nemá žádný právní titul.

8. Již v rozsudku z 30. 9. 2002 sp. zn. 22 Cdo 539/2001 publikovaném v souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud uvedl, že v řízení o určení vlastnictví ke studni či vrtu se soud musí zabývat tím, zda předmět určení je stavbou, čili věcí ve smyslu občanskoprávním, a zda tak může být sám o sobě předmětem občanskoprávních vztahů. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že podle okolnosti věci může být studna samostatnou věcí (stavbou ve smyslu občanského práva) anebo součástí pozemku. Má-li být studna samostatnou věcí a předmětem právních vztahů, pak nestačí její užitečnost, tj. že slouží potřebám lidí, ale musí jít i o hmotný předmět. Pro studnu, pokud má být samostatnou věcí ve smyslu § 118 odst. 1 obč. zák., musí platit to, co pro ostatní hmotné předměty, tj. že je materiální povahy (proto není věcí určitý prostor) a že oddělena od ostatních věcí (žádná její část neprolíná, nemísí se s věcí jinou - proto není součástí věci jiné). Studna je tedy stavbou, a tudíž samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním (bez ohledu na její pojetí vodohospodářské), jestliže výsledkem lidské stavební činnosti, kterou byla vytvořena určitá převážně podzemní konstrukce, jež ve směru dovnitř ohraničuje prostor, jenž má být zčásti zaplněn vodou a zčásti sloužit k jejímu čerpání. Nemá-li studna žádnou konstrukci, nejde o samostatnou věc, ale o součást pozemku (šlo by například o pouhý nezpracovaný vrt, nijak nevymezený proti okolí (srov. rozsudek NS ČR ze 17. 8. 2010 sp. zn. 22 Cdo 2597/2010).

9. V dané věci nejde jen o umístění betonové skruže do terénu, jak žalobkyně v odvolání tvrdí. Posuzovaná studna je výsledkem stavební činnosti, má svoji charakteristickou konstrukci, o čemž svědčí způsob jejího provedení podle znaleckého posudku, který vypracoval [anonymizováno] [příjmení] (§ 127a o. s. ř.). Z posudku vyplývá, že byla vytvořena určitá podzemní konstrukce, která ve směru dovnitř ohraničuje prostor, který má být zčásti zaplněn vodou a sestává z železobetonové skruže s kamenitým dnem, v jejíž spodní části dnem přitéká voda plechovým potrubím. Skruž je zakrytá ocelovým poklopem. Od výše umístěné studny se ve vzdálenosti 12,5 m níže nachází jímka, která je sestavena ze dvou na sebe postavených železobetonových skruží, umístěných ve svahu tak, že jímka vystupuje nad okolní terén asi 500 mm. Do jímky natéká voda přítokovým plastovým potrubím, které je vyústěno pod vodní hladinu. Odtokové plastové potrubí je umístěno nade dnem jímky, která také obsahuje boční přepadový otvor cca 1 m nade dnem a kterým voda přepadává do strouhy. Studna či studniční systém je samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním, je způsobem svého provedení oddělena od pozemku, na němž je zbudována, není součástí tohoto pozemku. Odvolací námitka žalobkyně, že daný„ studniční systém“ není samostatnou věcí a nemůže být předmětem občanskoprávních vztahů a je tudíž součástí pozemku žalobkyně, není důvodná.

10. Žalobkyně v rámci podaného odvolání, oproti svému původnímu tvrzení v žalobě, namítala, že zařízení nacházející se na jejím pozemku, jehož určení vlastnictví se domáhá, není studna, je to zařízení na jímání povrchové vody, které nesplňuje znaky stavby v občanskoprávním smyslu. Podle tvrzení a důkazů, které byly navrženy do doby účinků koncentrance řízení (rozhodnutí Městského úřadu v Jeseníku o dodatečné povolení stavby studny a vodovodní přípojky k rodinnému domu a znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení]) je zařízení na pozemku žalobkyně studnou. Teprve po nastalé koncentraci řízení žalobkyně nově tvrdila a k důkazu navrhla doplnění znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], že nejde o systém studny. Okresní soud správně tento důkaz neprovedl pro jeho nepřípustnost. Z týchž důvodů, že důkaz byl navržen až po koncentraci řízení, neprovedl jej ani odvolací soud. V dané věci není rozhodné, zda zařízení nacházející se na pozemku žalobkyně je či není studnou ve smyslu toho, zda slouží k jímání a odběru podzemní vody, právně významné je, že toto zařízení je stavbou v občanskoprávním smyslu, a tudíž samostatnou věcí a nikoliv součástí pozemku žalobkyně.

11. V průběhu řízení vznikly pochybnosti o tom, kdy studna byla zbudována. Okresní soud uzavřel, že studna byla zbudována nejdříve po roce 1982 a při tomto svém závěru vycházel z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]. Naopak odmítl výpověď svědka [jméno] [jméno], že studna byla vybudována podstatně dříve, před rokem 1940. Pokud byla studna zřízená na pozemku zbudována před rokem 1950, stala součástí tohoto pozemku. K l. lednu 1951 však nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který upravil rozdílné vlastnictví stavby a pozemku; § 25 stanovil, že stavby nejsou součástí pozemku. Dále bylo v § 26 uvedeno, že pozemky a stavby, s výjimkou staveb dočasných, jsou věci nemovité. Předmětná studna či studniční zařízení i případě, že by byla ve skutečnosti zbudována před účinností zákona 141/1950 Sb. jako stavba trvalá, stala se k 1. 1. 1951 věcí nemovitou. Co se týče jejího hospodářského určení, studna byla a je dosud zdrojem vody pro zásobování domu žalovaných [adresa] v k. ú. [ulice] [obec] a potvrzením této skutečnosti je, že žalovaní získali dodatečné povolení stavby a souhlas s užíváním stavby studny s odůvodněním, že žalovaní při koupi domu [adresa] na pozemku p. č. st. 333 v k. ú. [ulice] [obec] zjistili, že studna a vodovodní přípojka, která zásobuje tento dům, byla realizována bez řádného stavebního povolení.

12. Krajský soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

13. Výrok II. o nákladech řízení odvolací soud změnil podle § 220 o. s. ř., neboť okresní soud správně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovaným jejich účelně vynaložené náklady tohoto sporu, avšak nesprávně určil, že výše mimosmluvní odměny právní zástupkyně žalovaných činí 2.500 Kč, když správně je tarifní hodnotou sporu částka 50.000 Kč a mimosmluvní odměna pak činí 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. žalobkyně se výrokem rozsudku domáhala určení vlastnického práva ke studni, jako samostatnému předmětu právních vztahů. Při zastoupení dvou osob odměna za úkon činí 4.960 Kč (§ 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) x 11 úkonů právní služby dle jejich specifikace správně uvedené v bodu 15 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně = 54.560 Kč. K tomu náleží 11x 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. = 3.300 Kč. Odměna včetně režijního paušálu činí 57.860 Kč. K tomu náhrada cestovních výdajů, jejichž výši okresní soud správně určil ve výši částky 1.587 Kč a náhrada ztráty času ze Šumperka k jednání Okresního soudu v Jeseníku (§ 14 odst. písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) 1.000 Kč. Žalovaným vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně v částce 60.447 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

14. Žalovaní jsou procesně úspěšní i ve stadiu odvolacího řízení a žalobkyně je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit jim náhradu účelných nákladů vynaložených ve stadiu odvolacího řízení. Odměna za úkon činí 4.960 Kč, za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) 2x 4.960 Kč = 9.920 Kč, k tomu 600 Kč režijní paušál (2x 300 Kč), celkem 10.520 Kč. Dále cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět 120 km vozidlem, jehož spotřeba benzinu Natural 95 činí 6,5 l [číslo] km. Náhrada za pohonné hmoty při průměrné ceně paliva 44,50 Kč (§ 4 písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb.) činí 347 Kč. K tomu náhrada za použití vozidla při sazbě 4,70 Kč/km dle §1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí 564 Kč. Cestovné celkem činí částku 911 Kč. K tomu náleží náhrada za ztrátu času na cestě k jednání odvolacího soudu za 4 půlhodiny po 100 Kč = 400 Kč. Žalovaným vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně v částce 11.831 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným k jejich ruce společné a nerozdílné ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).