69 CO 274/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro vyklizení, k odvolání žalobců a) a b) proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2020, č. j. 16 C 299/2019-108,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 22.204 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“

III. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.652 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud zamítl žalobu žalobců a) a b), aby žalovaná byla povinna do tří dnů ode dne právní moci rozsudku vyklidit a vydat žalobcům pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] nacházející se v obci [obec], [katastrální uzemí], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] (výrok I.). Žalobci a) a b) byli zavázáni k povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 26.922,50 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba žalobci. V úvodu podaného odvolání poukázali na zásady, jimiž se řídí spoluvlastnictví, že je formou vlastnictví více osob k určitému předmětu, který je v zásadě nedělitelný. Znaky spoluvlastnictví jsou jednota předmětu, vícečetnost subjektů a nedělitelnost společného práva. Smlouvy uzavřené jednotlivě s každým ze spoluvlastníků zvlášť, které byly v řízení předloženy, jednoznačně vymezují předmět právního vztahu nesprávně, kdy obsahuje za svůj předmět část pozemku ve vlastnictví každého spoluvlastníka k reálně vymezené části pozemku bez bližšího určení. Při uzavření pachtovní smlouvy nebo jejího dodatku je vlastníkem pozemků celé společenství spoluvlastníků celé společné věci, nikoliv v jednotlivých částech jeho spoluvlastnictví. Pokud, je předmět pachtu vyjádřen částí nemovitosti patřící do spoluvlastnictví, pak takové dělení nemělo a nemá oporu ve skutečném stavu, ani v právním stavu zapsaném v katastru nemovitostí, ani z doktrinálního právně teoretického hlediska nemá nic společného s institutem spoluvlastnictví. Jedná se tak o písemnou smlouvu uzavřenou na neexistující věc, neboť v právním slova smyslu smluvně vymezená část, nikdy neexistovala (nebyla způsobilým předmětem právních vztahů). Smlouvy obsahují předmět nájemního vztahu, polovinu pozemku, bez dostatečné a určité specifikace jeho konkrétní části. Objektivně je tedy předmětem právního vztahu neexistující věc a smlouva v podepsaném znění nikdy nevznikla. Po přijetí takové právní úpravy je třeba na právní jednání nahlížet spíše jako platná, než neplatná. Uvedené se ovšem uplatní pouze za předpokladu, že takové právní jednání vzniklo. Trpí-li právní jednání objektivní a neodstranitelnou vadou způsobující jeho neplatnost, lze za určitých podmínek (vymezených zákonem a judikaturou) výkladem tuto vadu odstranit. Dle ustálené judikatury je přitom ta strana, která se pro sebe dovolává příznivého důsledku povinna unést důkazní břemeno ke svému tvrzení. Má-li být nesprávně vymezený předmět právního vztahu interpretován určitým způsobem, který je odchylný od vlastního znění textu i objektivního vnímání nezávislou třetí osobou, je žalovaná povinna unést důkazní břemeno. Tvrdí-li žalovaná, že písemná smlouva vznikla v zachycené písemné smluvní podobě na více listinách, pak musí prokázat, že účastníci údajného právního jednání chtěli projevit úmysl k celku na více listinách, nikoliv jen v reálně vymezené části odpovídající přepočtu na jejich spoluvlastnický podíl. Žalovaná v tomto kontextu neuvedla vyjma sdělení současného jednatele žádnou oporu svého tvrzení ve vztahu k úmyslu a vůli jednajících osob (naopak uvedla okolnosti spíše k její tíži). Samotné tvrzení žalované, že postavení účastníků smluvního vztahu bylo vždy rovné a smlouva měla být uzavřena svobodně, je přitom tendenční snaha zhojit nesprávný postup účelově zvolený v minulosti. Ve svém prvním písemném podání i na jednání ve věci samé žalovaná uvedla, že jednotlivé návrhy smlouvy byly každému žalobci zaslány (skrze poštovní doručení potvrzeno i žalobci). Smlouva měla být uzavřena v jeden den, což samo o sobě nekoresponduje s písemným vyjádřením žalované ani vyjádřením žalobců. Žalobci následně tvrzení zpochybnili vlastním vyjádřením, které navíc doplnili o listiny dokládající historii nerovného postavení v právních vztazích se žalovanou. Výpověď jednatele žalované je jedním z důkazních prostředků, je proto přípustné předkládat důkazní návrhy zpochybňující věrohodnost, stejně tak i možnost prokázat opak. Žalovaná přesvědčivě nedoložila, proč by měla být nezávisle učiněná právní jednání v neurčité definované části znamenat platné sjednání smlouvy na pozemky. Smlouva neobsahuje jednoznačnou identifikaci katastrálního území, kdy uvádí [část obce], přičemž v České republice se nachází [část obce] vícero a správné označení je [část obce] u [obec]. Žalobci nepopírají vznik pachtu ústní dohodou, případně v návaznosti na zákon o půdě. Popírají však existenci vzniku písemné smlouvy v předloženém znění právě v důsledku popsaných vad. S ohledem na tuto skutečnost se domáhali vydání pozemku po uplynutí zákonem stanovené výpovědní doby. Žalovaná je podnikatelem (profesionálem) ve svém oboru odborníkem. Neznalost práva neomlouvá, tím spíše pokud se jedná o podnikatelský subjekt jednající v právním vztahu s nepodnikateli. Žalovaná sama vytvořila a předložila písemné znění smluv. Jestliže se žalovaná sama vlastním jednáním a neznalostí poškodila neplatně sjednaným písemným ujednáním, pak je sama o sobě odpovědná za veškeré důsledky z toho plynoucí. Žalované jako silnějšímu subjektu nelze ve vztahu přiznat preferenční status a následným výkladem zhojit neodstranitelné právní vady„ jednostranným výkladem“ strany, která vadu zapříčinila. Zvláště pak účelovým výkladem osoby jednatele žalované (a současně společníka), která uvedeným jednáním získává majetkový prospěch. Jednatel žalované nebyl účasten žádných jednání, jednání se uskutečnila distančně bez jakékoliv možnosti prezentace námitek nebo připomínek. Žalovaná tudíž nemůže v tomto přispět k osvětlení, jaký byl úmysl žalobců, ani jak bylo z jejich strany znění smlouvy vnímáno. Závěry soudu prvního stupně o platnosti učiněných jednání na vícero listinách v tomto směru ignorují zákon, právní teorii i judikatorní závěry Nejvyššího soudu. Odůvodnění přitom nikterak nezmiňuje, proč se soud ve svém rozsudku od judikatury odchýlil ani jakými úvahami soud dospěl ke svému závěru. Soud pouze popsal svůj závěr bez vazby na cokoliv objektivně spjatého s právními předpisy. Došlo tím k narušení požadavku právní jistoty účastníků řízení a ze strany soudu k porušení § 13 občanského zákoníku. Závěry soudu jsou nepřezkoumatelné, neboť neobsahují žádné přezkoumatelné úvahy, či odůvodnění a toliko, se zakládají na subjektivním pocitu, nikoliv právu. Rozhodnutí je postaveno na nesprávném vnímání a interpretaci předpisů hmotného práva. Žalobci jako fyzické, nepodnikající osoby, uzavřeli smlouvu s podnikatelem, který je v uvedené oblasti profesionálem. Smluvní ustanovení o délce výpovědní doby 10 let je desetinásobkem délky výpovědní doby stanovené zákonem. Žalobci za toto jednostranné zvýhodnění žalované jako pachtýře pro sebe nic nezískávají, neboť výše pachtu je stanovena pevně a jeho navýšení podléhá zákonným limitům. Kromě toho je taková výše pachtu pod průměrem obvyklé ceny výše nájmu v uvedené lokalitě. Celé pachtovné je žalovanou získáváno prostřednictvím jednorázových plateb inkasovaných zemědělských dotací. S tímto souvisí oslabení pozic žalobců jako slabší strany při potencionálním jednání o výhodnějších podmínkách pachtu. Nejsilnějším právem propachtovatele je jeho možnost ukončení nevýhodné spolupráce, což v tomto případě je limitováno výpovědní dobou. Postavení smluvních stran nikdy nebylo rovné. V minulosti měli žalobci od žalované dostávat částky dosud nevyplacených restitučních nároků. Žalovaná nejenže splácela dle vlastního uvážení, ale využívala dosud nevyplacených nároků k získání neoprávněných výhod. Žalovaná využila této svojí pozice při vyjednávání o smluvních podmínkách pachtovních smluv, aby včlenila výpovědní dobu 10 let. Žalovaná vědomě uváděla žalobce i ostatní pronajímatele/propachtovatele v omyl. Tito lidé byli zjevně přesvědčeni o tom, že pronajímají reálně vymezenou část, o čemž je utvrzoval i vlastní text smlouvy. Žalovaná využívala uvedený smluvní typ pouze v těch případech, kdy bylo nutné zajistit, aby pod nátlakem již uzavřených smluv s některými z účastníků spoluvlastnici podepsali smlouvu úplně všichni. Žalovaná tak činila promyšleně za účelem získání výhodnější vyjednávací pozice a společně s uzavřenými postupními smlouvami k vytvoření nedůvodné nerovnováhy mezi účastníky právního vztahu. Při vyjednávání o podmínkách smlouvy se vždy oháněla podpisem alespoň jednoho z ostatních spoluvlastníků, ovšem na jiné listině vždy reálně vymezené části pozemku, aby tak dosáhla podpisů všech spoluvlastníků. Kontrahenti tak byli často přesvědčeni, že pro ně neexistuje jiné východisko než podepsat. Celé znění smlouvy bylo vypracováno žalovanou a žalobcům pouze předáno k podpisu. Z vyjádření žalobkyně vyplývá, že žalobce měl mít již uzavřenou smlouvu, a v ní byl podpis očekáván, jinak nedostane zaplaceno. Ve smluvním vztahu byl využit standardizovaný smluvní typ, odeslaný poštou, což samo o sobě zakládá domněnku uzavření smlouvy adhezním způsobem. Žalobci reálně nebyli schopni ovlivnit konečnou podobu smlouvy. Žalobci zdůraznili, že ujednání o obvyklé desetileté výpovědní lhůtě je prohlášení předpřipravené právním zástupcem žalované. Nebylo doloženo konkrétní znění smluv těchto subjektů, které by takto formulovanou výpovědní dobu obsahovalo, ani jiné podpoření argumentace. Není prokazatelné, že by měla být desetiletá výpovědní doba sjednávána při obdobných podmínkám za pachtovné v částce sjednané žalobci, když aktuální výše pachtovného v uvedené lokalitě se pohybuje na úrovni 8.000 Kč. Normativní praxe nemá ve vztahu nepodnikatel/podnikatel význam. Obvyklost se nahlíží optikou slabší strany. Pachtovní smlouva je formulářovým typem smlouvy žalované, smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a nepodnikatelem, uzavření mělo proběhnout dálkově = bez reálné možnosti ovlivnění její podoby, uzavření bylo značně ovlivněno historií smluvních vztahů, žalovaná využívala jiných nároků při sjednávání podmínek pachtu, pokud měla tyto nástroje k dispozici. Žalovaná uzavření smlouvy prováděla při záměrné izolaci spoluvlastníka. Ujednání obsahující délku výpovědní doby 10 let je ujednáním neplatným. V důsledku neaplikace ustanovení o výpovědní době se podpůrně využijí ustanovení o zemědělském pachtu, který pro tento typ smlouvy stanovuje výpovědní dobu 1 rok. Vzhledem k uplynutí zákonem stanovené doby užívá žalovaná pozemky protiprávně. Soud nesprávně dovodil, že se nejedná o případ adhezního typu smlouvy ani o zneužití postavení silnějšího subjektu vůči slabšímu. Z podkladu správního spisu SZFI je zřejmé, že žalovaná předala pozemky bez časového omezení jiným podnikatelským subjektům, které na nich hospodaří. O žádné hospodárné užití uvedených pozemků se nejedná (snížení nákladů žalované nemůže být považováno za hospodárnější využití v kontextu smlouvy). Na pozemcích hospodaří jiné hospodářské subjekty bez časového omezení, a to [anonymizováno] družstvo [část obce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná tuto skutečnost opakovaně soudu sdělila. Vyjma pozemku p. [číslo] užívají veškeré sporné pozemky externí subjekty. Smlouva v článku IV umožňuje přenechání pozemku třetím osobám při dodržení vnitřní limity. Dojde-li k jejímu porušení, jedná se o užívání pozemků nad rámec poskytnutého souhlasu. K takovému jednání přitom žádný souhlas nebyl dán. Žalovaná tímto jednáním bez okolků ignorovala povinnost, kterou smluvně vymezila, a došlo tím k podstatnému porušení smluvních podmínek. Podle § 2334 o. z. je pachtýř oprávněn přenechat předmět pachtu do užívání jiné osoby pouze s předchozím souhlasem propachtovatele. Souhlas byl dán, ale jen podmíněný, při dodržení nastavených pravidel bylo povinností žalované pro každé případy sjednané nad rámec smluvní limity (sjednané na dobu neurčitou, případně bez hospodárnějšího užití) předem zažádat o souhlas propachtovatele (žalobce), jinak je propachtovatel oprávněn pacht vypovědět bez výpovědní doby. Žalovaná této povinnosti nedostála, pozemky poskytla k užívání jiné osobě bez časového omezení s úmyslem činit tak nastálo. Žalobci jsou proto oprávněni vypovědět pacht bez výpovědní doby. Soud prvého stupně se ustanovením čl. IV smlouvy nezabýval, ani konkrétními podmínkami jeho naplnění. Dále soudu prvého stupně žalobci vytýkali, že neprovedl důkazy, jichž se žalobci domáhali ke zpochybnění věrohodnosti svědecké výpovědi jednatele žalované. [ulice] motivy žalobců ve vztahu k podané výpovědi byly jiné, než je prezentuje žalovaná a jednatel uvedl ve své výpovědi. Jednatel žalované je na výsledku řízení osobně a materiálně zainteresován, neboť jako jednatel i společník je beneficientem prospěchu, který žalovaná získává. Žalobci zpochybnili objektivní možnost současného jednatele žalované vypovídat o jednáních a skutečnostech, kterých nebyl nikdy přítomen. Nemůže obstát jeho výpověď ohledně toho, jakým způsobem účastníci ve vztahu dané jednání vnímali. Soud nekriticky přijal účelovou a povrchní výpověď jednatele žalované. V rozporu se zákonem odepřel provedení stěžejních důkazů, které měly celý kontraktační proces i jeho pozadí lépe objasnit a které zároveň přispívaly k úplnému zpochybnění skutečností uvedených jednatelem žalované. Žalobci se domáhali, aby krajský soud doplnil dokazování vyjádřením žalobkyně k výpovědi svědka, vyjádřením žalobce k výpovědi svědka, smlouvy o postoupení pohledávek [příjmení], [příjmení] - dopis žalované ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] (podmíněné výplaty za postoupení pohledávek, sjednocení režimu pohledávek, jednostranné snížení splátek). Dále nájemní smlouvou pronajímatelé [příjmení] a nájemce žalovaná, nájemní smlouvou pronajímatel [příjmení], nájemce žalovaná, korespondencí mezi žalovanou a paní [příjmení]. Výslovně se vyjádřili i k nákladům řízení, kdy dle názorů žalobců neměla být odměna vypočítávána z tarifní hodnoty 50.000 Kč. V případech vyklizení a vydání věcí judikatura dovodila užití ustanovení § 9 odst. 1 z tarifní hodnoty 10.000 Kč. Žalobci navrhli, aby krajský soud změnil napadený rozsudek, žalovanou zavázal vyklidit předmětné pozemky s povinností nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil. Žalobci a) a b) jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků. Žalobci uzavřeli s žalovanou dne [datum] řádnou pachtovní smlouvu, kterou žalované přenechali do pachtu své pozemky [anonymizováno] [číslo] orná půda, [parcelní číslo] orná půda a [anonymizováno] [číslo] orná půda v [anonymizováno] [část obce] u [obec] na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 10 let. Pachtovní smlouva byla uzavřena oběma rovnodílnými podílovými spoluvlastníky, kteří dohromady disponovali stoprocentní většinou společné věci a z pachtovní smlouvy uzavřené oběma rovnodílnými spoluvlastníky dotčených pozemků je zřejmé, že jednali ve shodě, čemuž odpovídá shodný projev vůle propachtovat dotčené pozemky za určitých (shodných) podmínek na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 10 let, k zemědělskému využití za účelem provozování zemědělské výroby za dohodnuté pachtovné 4.000 Kč za hektar propachtovaných pozemků ročně i tentýž den uzavření pachtovní smlouvy oběma rovnodílnými podílovými spoluvlastníky dotčených pozemků. Předmět pachtu byl jasně a srozumitelně specifikován ve smlouvě, když pozemky jsou identifikovány parcelním číslem a katastrálním územím, v němž se nachází. Pachtovní smlouvou nebyly propachtovány spoluvlastnické podíly jako takové (nehmotné věci), ale byly propachtovány dotčené pozemky (nemovité věci), a to oběma rovnodílnými spoluvlastníky z titulu jejich oprávnění, kterými jsou jejich spoluvlastnické podíly. Tyto skutečnosti vyplývají ze znění textu uzavřené pachtovní smlouvy, ve které je uvedeno, že jsou přenechávány pachtýři do pachtu pozemky specifikované v pachtovní smlouvě. Předmět pachtu je vymezen v pachtovní smlouvě nezaměnitelně, určitě a nelze dovodit nemožnost plnění dle uzavřené pachtovní smlouvy a její neplatnost, respektive nicotnost. Na základě uzavřené pachtovní smlouvy je oběma propachtovatelům, žalobci a) i žalobkyni b) hrazeno pachtovné ve výši dohodnuté v pachtovní smlouvě, když i pachtovné za rok 2019 splatné k [datum] již bylo v dohodnuté výši uhrazeno, jakož i pachtovné za rok 2020 splatné k [datum]. Dohodnutá výše 4.000 Kč za 1 ha propachtovaných pozemků ročně odpovídá obvyklému pachtovnému, které se za zemědělské pozemky (ornou půdu) při pachtu na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 10 let hradí, v místě, kde se dotčené pozemky nachází, jak v době uzavření pachtovní smlouvy, tak i v současné době. Žalobci nejsou spotřebitelé ve smluvním vztahu s žalovanou, neboť nakládají s předmětem svého vlastnictví. Žalovaná nijak nezneužila právo dle § 8 občanského zákoníku, když v daném případě se nejedná o ochranu slabší strany, neboť žalobci neměli povinnost uzavřít nájemní smlouvu a mohli pachtovní smlouvu zcela odmítnout či žádat její úpravu, například co se týká délky výpovědní doby, což neučinili. Smlouvu neuzavírali v časové tísni ani pod nátlakem. Jako vlastníci předmětných pozemků nemají postavení slabší strany vůči žalované a ze strany žalované nešlo ani o vyvolání jednostranně výhodného protiprávního stavu, nýbrž o pachtovní smlouvu k zemědělským pozemkům na základě smluvního ujednání mezi stranami za obvyklých podmínek v době a místě uzavírání pachtovní smlouvy. Smlouva nemůže být neplatná ani pro nepřesný a zaměnitelný předmět pachtu, vymezení propachtovaných pozemků je nutno považovat za určité, neboť na základě tohoto ujednání lze v době zamýšleného vzniku pachtu určit, které pozemky jsou propachtovány. Pachtovní smlouva naplňuje všechny požadavky určitosti, a je z ní jasné mezi kým a jaký právní vztah vzniká, co je předmětem a jaké jsou veškeré další podmínky tohoto smluvního vztahu. Na základě uzavřené pachtovní smlouvy vznikl mezi smluvními stranami v souladu se zásadou autonomie vůle smluvních stran na základě písemného smluvního ujednání (pachtovní smlouvy) pachtovní vztah. Není pravdou, že by kdy mezi smluvními stranami docházelo k právní nejistotě o tom, co je předmětem pachtovního vztahu. Ve smlouvě je přesně a určitě vymezeno označení pozemku s parcelními čísly a uvedením katastrálního území, kde se pozemky nacházejí, že propachtovány jsou právě ty pozemky, které jsou ve smlouvě specifikovány, a není nutno dovozovat, co ve smlouvě není, výměra pozemku není součástí nutných údajů k identifikaci pozemku jako určitého předmětu právního vztahu. Skutečnost, že pachtýř je podnikatelem nečiní automaticky z každé jím uzavřené smlouvy smlouvu spotřebitelskou a iluzorní, je o spotřebitelské smlouvě mluvit tehdy, když onen podnikatel vystupuje v pozici pachtýře, slabší smluvní strany a není dodavatelem zboží či služeb. Žalobci dostávali za pacht pozemku pravidelné pachtovné a jsou to oni, kdo jedná v rámci své obchodní činnosti (opakovaně a za úplatu). Důvodem uzavření předmětné pachtovní smlouvy žalovanou není dosažení zisku, ale získání pozemků, které by mohla jako pachtýř užívat. Není pravdivé tvrzení žalobců, že by neměli možnost znění předmětné pachtovní smlouvy ovlivnit, že neměli možnost do znění smlouvy zasahovat. Žalobci obdrželi nepodepsaný návrh pachtovní smlouvy, který jim byl zaslán jako vlastníkům předmětných pozemků a v případě, že žalobci chtěli nějaké změny smlouvy, mohli je vypsat do návrhu smlouvy a pokud by tyto změny akceptovala žalovaná, byl by vypracován upravený návrh smlouvy s tím, že pokud by vlastníci návrh smlouvy neakceptovali, pak by zůstala v platnosti původní nájemní smlouva, respektive pachtovní smlouva. Každá smlouva je svým způsobem vyplnění„ vzorového“ příkladu smlouvy v souladu se zákonem a v něm upraveném smluvním typu. Skutečnost, že se řada ujednání v různých typech smluv opakují, je pochopitelné. Pro posouzení skutečnosti, zda se může jednat o tzv. smlouvu adhezního typu, je ale rozhodující právě proces uzavírání smluv a formování jeho konkrétního obsahu. Žalobci v daném případě svobodně, vážně, srozumitelně a určitě a bez nátlaku uzavřeli se žalovanou pachtovní smlouvu o pachtu svých pozemků, přičemž tuto smlouvu mohli připomínkovat a pokud se s návrhem smlouvy neseznámili a neporozuměli mu, tak tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. V tomto kontextu odkázali na § 4 odst. 1 občanského zákoníku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost jej užívat i s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Tvrzení žalobců, že byli donuceni pachtovní smlouvu podepsat, je lživé a v rozporu se skutečností a provedeným dokazováním. I kdyby snad majitelé pozemku nebyli schopni obsah nájemních, respektive pachtovních smluv ovlivnit, neměli žádnou povinnost takovou smlouvu uzavřít. Zcela absurdní je pak účelové tvrzení žalobců o„ nucení“ setrvání v nájemním vztahu, když žalobci měli možnost pachtovní smlouvu kdykoliv vypovědět. Stejně tak mohly nastat po dobu pachtovního vztahu zákonné důvody pro jeho skončení nebo může být ukončen za souhlasu obou smluvních stran dohodou. Ani použitím základních zásad občanského zákoníku či interpretací obsahu právního jednání nelze měnit jasně vyjádřený úmysl smluvních stran směřující ke vzniku nájemních, respektive pachtovních vztahů. V případě aplikace § 5 občanského zákoníku nelze dojít k závěru, že by žalovaná nejednala s odbornou péčí. V kontextu celé projednávané věci je nutno vzít v potaz skutečnost, že to byli žalobci, kteří v postavení pronajímatelů, respektive propachtovatelů byli povinni jednat s odbornou péčí. Pokud by pozici pachtýře bylo možno vykládat jako„ příslušnost k určitému povolání či stavu“, pak tím spíše propachtovatelé se nacházejí v příslušnosti k určitému povolání, respektive stavu, kdy získávají z pronájmu, respektive pachtu svých pozemků pravidelnou platbu nájemného, respektive pachtovného. Došlo-li k uzavření určitého ustanovení smlouvy v neprospěch jedné ze smluvních stran, to ještě neznamená, že došlo ke zneužití postavení druhé smluvní strany. Smyslem a účelem ustanovení § 8 o. z. je ochrana před zjevným zneužitím práva, nikoliv před užitím oprávnění vlastníka nakládat s předmětem svého vlastnictví, jakož i před užitím oprávnění nájemce - pachtýře užívat předmět nájmu - pachtu a brát z něj užitky. Vzhledem k platné právní zásadě, že smlouvy mají být dodržovány, je v rozporu s dobrými mravy nynější účelové lživé tvrzení žalobců, že by žalovaná využívajíc svého silnějšího postavení žalobce k uzavření pachtovní smlouvy jakkoliv nutila, čímž mělo dojít ke zjevnému zneužití práva za situace, kdy s ohledem na zásadu autonomie vůle vyplývající z obecnější zásady legální licence vyjádřené v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, která stanoví, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno, bylo dáno na vůli obou smluvních stran, zda smlouvu uzavřít, případně s kým ji uzavřít a za jakých podmínek a v jaké formě. Vůlí smluvních stran nepochybně byl vznik nového pachtovního vztahu, pro který mají platit smluvní podmínky sjednané v předmětné pachtovní smlouvě. Jako absurdní označila žalovaná argumentaci žalobců, poukazující na zásadu ustanovení § 3 odst. 2 písm. e) o. z., z čehož žalobci zřejmě dovozují závislost svého postavení pravděpodobně na žalovaném. V této souvislosti žalovaná odkázala na § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku určující, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny. O jakémkoliv„ protiprávním stavu“, nad kterým by snad měl žalovaný udržovat kontrolu a z něj by měl dokonce těžit, nemůže být řeč již z toho důvodu, že jsou to žalobci, kteří z pachtu svých pozemků těží a„ udržují kontrolu“ nad tím, komu své pozemky a na jakou dobu propachtují. Žalovaná neporušila § 433 o. z., žalobci nejsou slabší stranou a předmětná pachtovní smlouva nebyla uzavřena k dosažení zjevné a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných vztazích a povinnostech stran. Žalobci jsou ti, kteří vystupují vůči žalovanému v souvislosti s vlastním podnikáním a nikoliv mimo souvislost s vlastním podnikáním. Pachtovní smlouva neobsahuje žádnou doložku, natož doložku nevýhodnou pro slabší stranu a smlouva se neodchyluje závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech. Pachtovní smlouva je u zemědělských pozemků zcela obvykle ujednávána na dobu neurčitou, běžně s výpovědní dobou 10 let a rozhodně nejde o neobvyklé ujednání i s přihlédnutím ke specifičnosti zemědělského podnikání. Pozemky se musí v určitých dlouhodobých, několik let trvajících cyklech hnojit, střídat plodiny a jinak ošetřovat, aby tak byla dosažena řádná péče o ně. Soud prvého stupně správně dospěl k závěru, že uzavřené pachtovní smlouvy ze dne [datum] mezi žalobci jako propachtovateli a žalovanou jako pachtýřem nejsou absolutně neplatné, když mezi účastníky nemohlo být sporu, že oba žalobci souhlasili dobrovolně s uzavřením pachtovní smlouvy o propachtování předmětných pozemků na dobu neurčitou s desetiletou výpovědní dobou za dohodnuté pachtovné 4.000 Kč za hektar ročně. Pozemky byly označeny jednoznačně, ve smlouvě odpovídají evidenci půdy, jsou evidovány parcelním číslem a katastrálním územím. V daném případě nemůže jít ani o relativní neplatnost podle § 433 a § 1800 odst. 2 o. z., jak tvrdili žalobci, nebylo prokázáno, že by žalovaná využila jejich závislosti a na základě toho dosáhla zřejmou nedůvodnou nerovnováhou ve vzájemných právech a povinnostech stran. Žalobci sami předložili další smlouvy o nájmu pozemku s jinými osobami, ze kterých vyplývá, že i tyto smlouvy byly uzavřeny se stejnou výpovědní dobou a žalovaná předložila potvrzení dalších osob podnikajících v zemědělské činnosti - soukromého zemědělce [jméno] [příjmení], [anonymizováno] družstva [obec], [anonymizováno] družstva [část obce], [anonymizováno] družstva [obec], [anonymizováno] soukromého zemědělství okresu [obec] i okresní [anonymizováno] komory, když všechny tyto subjekty potvrdily, že nájemní, respektive pachtovní smlouvy týkající se zemědělských pozemků jsou obvykle sjednávány na dobu neurčitou s výpovědní dobou 10 let. Okresní soud správně zdůraznil, že je nutno přihlédnout i k ustanovení § 574 o. z., dle kterého je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné, než jako na neplatné. Souhlas propachtovatelů uvedený v čl. 4 předmětné pachtovní smlouvy postačuje k tomu, aby žalovaná mohla přenechat předmět pachtu jiné osobě. Jediným omezením pachtýře, aby mohl nechat propachtovanou věc jinému je to, že musí mít předchozí souhlas propachtovatele a žádné jiné podmínky zákonodárce nestanovil. Záleží pouze na pachtýři, jakým způsobem souhlas získá. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že souhlas učinili oba žalobci písemně v článku IV předmětných pachtovních smluv, proto žalobcům nevzniklo právo vypovědět pacht bez výpovědní doby. Soud správně nepřihlížel k tvrzení žalobců, které učinil právní zástupce po koncentraci řízení, když [datum] byl zástupce žalobců poučen o splnění povinnosti k tvrzení a důkazní, byla mu stanovena lhůta tří týdnů, avšak v této lhůtě žádná tvrzení neuvedl. Proto soud prvního stupně správně k tvrzením učiněným po koncentraci řízení nepřihlížel. K tvrzení přednesenému po koncentraci řízení o tom, že pokud by nebyly uzavřeny pachtovní smlouvy, nebyly by žalobcům ve zbytku vyplaceny částky za bývalé členství v družstvu, žalovaná přesto uvedla, že původní [anonymizováno] družstvo [obec] bylo v rámci transformačního procesu podle zákona 42/1992 Sb. rozděleno na několik subjektů mimo jiné na [anonymizováno] družstvo [část obce], respektive [anonymizováno] družstvo [část obce]. Pokud jde o majetkové podíly žalobců z transformace, žalovaná zdůraznila, že neměli žádné restituční nároky, pouze tzv. další podíl za vnesená pole do družstva, případně odpracované roky. Tento transformační podíl byl žalobkyni b) i žalobci a) vyplacen po dohodě s nimi v pravidelných ročních splátkách v období roku 1999 až 2017 ve výši 100 % jejich transformačního podílu. Žalobci zdědili i transformační podíl po [jméno] [příjmení] a ten by jim byl vyplacen po dohodě ve výši 100 % jejich nároku každému ve výši 35.428 Kč ve splátkách v letech 2004 až 2015. Není pravdou, že by transformační podíly byly vyplaceny žalobcům v nějaké zkrácené výši nebo v rozporu se smlouvami o postoupení pohledávek, nebo že by jejich vyplacení bylo vázáno na uzavření pachtovních smluv.

4. Odvolání žalobce a) a žalobkyně b) je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím k nastalé koncentraci řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobců týkající se věci samé důvodné není.

5. Dříve, než se krajský soud začne zabývat věcnými důvody podaného odvolání, je třeba odmítnout námitku, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný. Podle obsahu podaného odvolání nedostatky, na které žalobci poukázali, nebyly na újmu uplatnění odvolacích důvodů, o čemž svědčí obsáhlost podaného odvolání a precizní vyjádření se k jednotlivým závěrům soudu prvého stupně, které byly důvodem zamítnutí žaloby.

6. Podanou žalobou se žalobci domáhají ochrany vlastnického práva podle § 1040 o. z., způsobem vyklizení nemovitých věcí, jichž jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky. Podle skutkové verze žalobců užívá žalovaná jejich nemovité věci bez právního důvodu, neboť pachtovní smlouva, kterou uzavřel každý ze spoluvlastníků sám, je neplatná pro nesprávně uvedený předmět právního vztahu, jímž je podle obsahu smlouvy reálně vymezená část pozemku ve vlastnictví každého z obou spoluvlastníků, bez bližšího určení. Smlouvy tak obsahují předmět nájemního vztahu polovinu pozemku, bez dostatečné a určité specifikace jeho konkrétní části. Objektivně je dle žalobců předmětem právního vztahu neexistující věc a smlouva v podepsaném znění nikdy nevznikla.

7. Odvolací soud přisvědčuje odvolací argumentaci žalobců v té její části, že předmětem smlouvy o nájmu či pachtu mohly být pozemky, které byly ve spoluvlastnictví více osob a nebyly reálně rozděleny, jen jako celek. Smluvní projevy účastníků však mohly být vyjádřeny na více listinách (§ 561 odst. 2 o. z.), jak je tomu v posuzovaném případě (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 508/2019). Předmět pachtu je ve smlouvě uzavřené s každým z žalobců zvlášť označen určitým způsobem, a to označením parcelních čísel pozemků, které žalobci mají ve spoluvlastnictví a označením katastrálního území, jehož ne zcela přesné označení„ [část obce]“ na místo správného„ [část obce] u [obec]“ jistě není důvodem pochybností o předmětu pachtu. Připouští-li právní úprava vyjádření projevu vůle spoluvlastníků na více listinách, pak jen z té skutečnosti, že ve smlouvě je kromě označení pozemku přenechaného do pachtu, uvedena v závorce též velikost spoluvlastnického podílu propachtovatele a tomu odpovídající výměra pozemku, nelze vyložit tím způsobem, že by předmětem pachtu měla být reálně vymezená část pozemku bez jeho bližšího určení. Tomu nelze přisvědčit nejen z hlediska obsahu uzavřené pachtovní smlouvy každým z obou žalobců, podle které propachtovatel přenechává pachtýři do pachtu pozemky, jejichž je vlastníkem s uvedením parcelních čísel pozemků a též následného jednání obou žalobců, které je potvrzením skutečnosti, že předmětem nájmu byly pozemky jako celek. Příkladem je výpověď z nájmu/pachtu zemědělských pozemků ze dne [datum], podle jejíhož obsahu, ve shodě s uzavřenou smlouvou, žalobci vypovídají pacht zemědělských pozemků jako celku – ve výčtu jejich parcelních čísel a odvolávají se na nájemní/pachtovní vztah mezi žalobci jako spoluvlastníky na straně jedné (propachtovateli) a žalovanou na straně druhé (nájemcem/pachtýřem). Žalobci inkasovali a nadále inkasují pachtovné, které každému z nich náleží toliko ve výši odpovídající jeho podílu na společné propachtované nemovité věci právě podle uzavřené pachtovní smlouvy, která postavení propachtovatelů ve spoluvlastnickém vztahu jen vyjádřila.

8. Judikatura je ustálena v názoru, že smlouva, kterou žalobci nakládali s předmětem svého vlastnictví (§ 1012 o. z.), není smlouvou spotřebitelskou a žalovaná správně odkazuje na přiléhavou judikaturu (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1536/2014).

9. Žalobci se podanou žalobou dovolávali relativní neplatnosti písemně uzavřené pachtovní smlouvy s odkazem na ochranu slabší strany dle § 433 o. z. a s ohledem na ustanovení § 1800 o. z. Dle žalobců se jedná o případ, kdy žalovaná v postavení silnější strany oproti žalobcům využila své hospodářské a informační výhody, aby bez ospravedlnitelného důvodu slabší stranu dostala do velmi nevýhodné pozice, což se týká neúměrně dlouhé délky trvání výpovědní doby 10 let. Žalobci jsou ekonomicky znevýhodnění, neboť jsou povinni respektovat výši nájemného jednostranně určenou po dobu trvání výpovědní doby.

10. Podle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

11. Podle § 433 odst. 2 o. z. má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

12. Podle uvedeného zákonného ustanovení slabší stranou může být i osoba, která není spotřebitelem. Ustanovení § 433 o. z. poskytuje ochranu všem subjektům, které splňují naplnění předpokladů postavení slabší strany a prokážou, že druhá strana zneužila své hospodářské postavení nebo kvalitu odborníka k vytvoření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Z hlediska účelu aplikace § 433 o. z. není zjištění o délce trvání výpovědní doby a výši pachtovného důkazem prokazujícím, že by tímto ujednáním došlo ke zneužití postavení žalované nebo její kvality odborníka silnější strany v oblasti provozování zemědělské výroby. To zvláště za situace, kdy žalovaná logicky a přesvědčivě vysvětlila, že výpovědní doba v délce trvání 10 let je daná specifickými podmínkami hospodaření na propachtovaných zemědělských pozemcích, které vyžadují řádnou péči nejen za účelem dosažení výnosu z nich, ale též ke splnění povinnosti péče řádného hospodáře, která pachtýři podle zákona svědčí (§ 2336 o. z.). Není toho důkazem ani ustanovení § 2347 o. z. o délce výpovědní doby 1 rok v případě pachtu ujednaného na dobu neurčitou. Jde o úpravu dispozitivní povahy, nikoliv kogentní, proto délku výpovědní doby v případě pachtu ujednaného na dobu neurčitou lze sjednat odchylně. Ostatně výpovědní doba 10 let v případě pachtu zemědělských pozemků není nijak výjimečná. O tom svědčí nikoliv ojedinělé zjištění okresního soudu, obsažené v bodu 8 odůvodnění napadeného rozsudku, že výpovědní doba 10 let a výše nájemného za 1ha ročně, jako v případě smlouvy uzavřené s žalobci, je běžně sjednávaná s propachtovali zemědělských pozemků za účelem hospodaření na nich. Z komentáře k ustanovení § 433 o. z. (C. H. Beck I. obecná část /§ 1 – 654/ 2. vydání 2022) vyplývá, že podnikatel nepochybně může v rámci své účasti v hospodářské soutěži způsobovat závislost ostatních na jeho postavení, ovšem poruší své povinnosti jen v tom případě, že podnikatel (žalovaná) využívá svého hospodářského postavení zneužívajícím způsobem. To v daném případě nepřichází v úvahu mimo jiné i proto, že žalobci v postavení vlastníků nemovitých věcí měli skutečnou příležitost rozhodnout, zda své nemovitosti žalované pronajmou či nikoliv, pokud podmínky smlouvy podle návrhu žalované byly z jejich hlediska pro ně nevýhodné. Namítají-li žalobci, že výše nájmu byla sjednána pod průměrem obvyklé výše nájmu v uvedené lokalitě, pak je tato námitka zjevně nedůvodná již s přihlédnutím k tomu, že žalobci uzavřeli [datum] nájemní smlouvu s [jméno] [příjmení], na pozemky propachtované žalované a podle této smlouvy později uzavřené je nájemné sjednáno 8.000 Kč za každý hektar výměry pozemků ročně. To přesně odpovídá výši nájemného, které je sjednáno v pachtovní smlouvě žalobcem a) a žalobkyní b) s žalovanou, kdy každému z nich náleží částka 4.000 Kč za každý hektar výměry pozemků ročně, v součtu 8.000 Kč za každý hektar výměry pozemků ročně.

13. Z těchto důvodů není námitka relativní neplatnosti písemně uzavřené pachtovní smlouvy za porušení zákazu podle § 433 o. z. o zneužití hospodářského postavení žalované jako podnikatele odborníka, důvodná, pachtovní smlouva je platná, jak správně okresní soud uzavřel.

14. Okresní soud dále dospěl ke správnému posouzení, že písemná pachtovní smlouva není smlouvou, která by byla uzavřena adhezním způsobem (§ 1798 o. z.). Žalovaná návrh smlouvy, který obsahoval předmět, cenu i délku výpovědní doby, předložila žalobcům a každý z obou žalobců pachtovní smlouvu v navrhovaném znění uzavřel. Znovu je třeba zdůraznit, že to byli právě žalobci, kteří rozhodovali, zda své nemovitosti žalované pronajmou a za jakých podmínek či nikoliv. Pachtovní smlouva definiční znaky smlouvy uzavřené adhezním způsobem nenaplňuje, ustanovení § 1799 a násl. o. z. o doložkách mimo vlastní text smlouvy, nesrozumitelných, či zvláště nevýhodných doložkách nelze užít již proto, že smlouva účastníky uzavřená žádnou doložku neobsahuje.

15. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na ustanovení § 574 o. z., jímž je stanoveno, že na právní jednání je třeba hledět jako na platné než jako na neplatné. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení občanského zákoníku zdůrazňuje, že povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků odpovídá jako hlavní zásada pravidlo, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost. Preference platnosti jednání před jeho neplatností vychází z předpokladu, že pokud účastník právně jedná, činí tak proto, aby svým projevem vůle vyvolal zamýšlené právní následky. S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat ve shodě se závěrem soudu prvého stupně, že v této posuzované věci nevznikly pochybnosti o významu projevené vůle žalobců z hlediska požadavku na určité a srozumitelné vyjádření obsahu písemně uzavřené pachtovní smlouvy, včetně jejího předmětu. Smlouva není neplatná ani z jiných důvodů, které žalobci uplatnili s využitím principů ochrany slabší strany.

16. Právní vztah mezi účastníky se řídí pachtovní smlouvou písemně uzavřenou s žalobcem a) a s žalobkyní b) ze dne [datum]. Nepřichází proto v úvahu jiný právní důvod užívání, na který žalobci poukazovali, například založený v zákonném režimu dle § 22 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. Pokud by snad v minulosti nájemní vztah podle uvedeného ustanovení zákona o půdě vznikl, pak uzavřenou pachtovní smlouvou došlo k zániku dosavadních užívacích vztahů (srov. rozsudek NS ČR 28 Cdo 2028/2011).

17. Z jednotlivých vyjádření žalobců, která v řízení učinili, je zřejmé, že jejich skutková verze není ujasněná, jestliže namítají neplatnost písemně uzavřené smlouvy o nájmu, současně tvrdí, že nájemní vztah vznikl, a to na základě zákona o půdě nebo ústně uzavřené smlouvy. Na samém počátku řízení, v rámci podané žaloby namítali absolutní neplatnost písemně uzavřené smlouvy a tvrdili, že je třeba zabývat se otázkou vzniku nájemního poměru podle zákona o půdě § 22 odst. 3, který bylo možno skončit výpovědí v zákonem stanovené délce trvání výpovědní doby. Tvrzení o existenci nájemního vztahu podle ústně uzavřené smlouvy účastníků však žalobci uvedli až po nastalé koncentraci řízení, o které byli poučeni při jednání konaném dne [datum] a lhůta k doplnění tvrzení byla soudem stanovena na dobu 3 týdny a skončila [datum]. K tomuto dni bylo řízení zkoncentrováno. Žalobci doplnili tvrzení o nové skutečnosti, týkající se formy uzavřené nájemní smlouvy a okolnostech, za kterých byla písemná nájemní smlouva uzavřena, ve vyjádření doručeném soudu teprve [datum] (čl. 96). [příjmení] skutečnosti a důkazy zde uvedené nelze podřadit pod některou z výjimek z koncentrace dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Okresní soud se správně v rámci odůvodnění rozsudku vypořádal s důkazními návrhy žalobců, které nelze provést z důvodu účinků nastalé koncentrace řízení a argumentům zde uvedeným odvolací soud přisvědčuje.

18. V posuzované věci nelze přisvědčit námitce žalobců o důvodech k užití § 2334 o. z., dle které platí, propachtuje-li pachtýř propachtovanou věc jinému, přenechá-li ji jinému k užívání nebo změní-li hospodářské určení věci, anebo způsob jejího užívání nebo požívání bez propachtovatelova předchozího souhlasu, může propachtovatel vypovědět pacht bez výpovědní doby.

19. Pachtovní smlouva účastníky písemně uzavřená obsahuje oprávnění pachtýře (žalované) přenechat dočasně předmět pachtu do podpachtu jiné osobě, avšak pouze za účelem hospodárnějšího využívání uvedeného půdního bloku k zemědělské výrobě. Pro tento případ je ve smlouvě uvedeno, že pachtýř odpovídá propachtovali za to, že předmět pachtu bude užíván s péčí řádného hospodáře. Předchozí souhlas propachtovatelů lze tak dovodit z účastníky uzavřené pachtovní smlouvy. Komentářová literatura k ustanovení § 2334 o. z. výslovně připouští možnost, aby předchozí souhlas propachtovatele byl udělen v pachtovní smlouvě (občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část /§ 2055 – [číslo], 1. vydání, 2014 C. H. Beck). Nelze tak přisvědčit odvolací argumentaci žalobců, že je povinností pachtýře pro každé případy sjednané na rámec smluvní limity (sjednané na dobu neurčitou, případně bez hospodárnějšího užití) předem žádat o souhlas propachtovatele. Užívá-li konkrétně pozemek [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] družstvo [část obce] a [parcelní číslo] užívá [jméno] [příjmení], pak se tak stalo zcela v souladu s uděleným předchozím souhlasem propachtovatelů k účelu hospodárnějšího využití k zemědělské výrobě jako součástí půdního bloku (zemědělsky obhospodařovaný celek), jehož díly jsou evidovány na zemědělské podnikatele, jimiž oba uvedené subjekty a žalovaná jsou (§ 3a zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství).

20. Výpovědí z nájmu/pachtu zemědělských pozemků ze dne 24. 9. [číslo], kterou žalobci dali žalované tak nedošlo ke skončení pachtu, jak žalobci uvedli, uplynutím lhůty 1 roku ke dni [datum], neboť platí výpovědní lhůta 10 let dle písemně uzavřené pachtovní smlouvy ze dne [datum].

21. Odvolací soud uzavírá, že veškeré důvody, které žalobci uvedli ke svému návrhu na uložení povinnosti žalované předmětné nemovité věci vyklidit, jsou neopodstatněné, že žalovaná disponuje platným titulem, jímž je písemně uzavřená pachtovní smlouva ze dne [datum] a výpovědní doba podle výpovědi dané žalobci žalované písemně ze dne [datum] dosud neuplynula.

22. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem neprovedl navržené důkazy z téhož důvodu, že jsou mimo výjimky z koncentrace řízení a neobstojí ani jako výjimka ze zákazu novot uvedené v ustanovení § 205a o. s. ř., neboť těmito důkazy nemá být zpochybněna věrohodnost účastnické výpovědi jednatele žalované, ale skutkový stav má být zjištěn jinak, oproti dosud provedeným důkazům a zjištěním z nich učiněným.

23. Krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu ve výroku I., jíž žaloba na vyklizení nemovitých věcí žalovanou byla zamítnuta podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Ve výroku II. o nákladech řízení odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil. Za správný považuje výrok II. rozsudku v části týkající se uložení povinnosti žalobců a), b) společně a nerozdílně k náhradě účelných nákladů žalované, což odpovídá procesnímu výsledku sporu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a počtu účelných úkonů právní služby, které okresní soud správně v odůvodnění rozsudku rekapituluje (6, 5). Odvolací soud ale nesouhlasí, že tarifní hodnotou předmětu sporu je částka 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Předmětem řízení je vyklizení pozemku po skončení nájmu/pachtu. Lze tak konstatovat, že se jedná o věc nájmu/pachtu pozemků a předmětem řízení je užívání po skončení nájmu/pachtu pozemků. V případě řízení ve věcech nájmu/pachtu je třeba tarifní hodnotu určit dle § 9 odst. 2 písm. e) vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 35.000 Kč, kdy mimosmluvní odměna za úkon právní služby činí 35.000 Kč. Za 6 úkonů odměna činí 15.000 Kč, za účast při vyhlášení rozhodnutí soudu prvého stupně částku 1.250 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), dále 7x 300 Kč režijní paušál 2.100 Kč, celkem 18.350 Kč, to vše zvýšeno o 21% DPH na částku 22.204 Kč. Tuto částku jsou žalobci povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta (§ 149 odst. 1, § 160 o. s. ř.).

25. Žalobci jsou stranou procesně neúspěšnou i ve fázi odvolacího řízení. Jsou proto povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu účelných nákladů této fáze soudního řízení (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jde o odměnu za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) a dále úkon v poloviční sazbě za účast při vyhlášení rozhodnutí (2.500 Kč x 2 = 5.000 Kč + 1.250 Kč = 6.250 Kč), k tomu 3 x 300 Kč režijní paušál 900 Kč, celkem 7.150 Kč, to zvýšeno o 21% DPH = 8.652 Kč. Tuto částku jsou žalobci povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta (§ 149 odst. 1, § 160 ve spojení s § 211 o. s. ř.).