69 CO 284/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 15.873 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 1. 3. 2021, č. j. 103 C 12/2020-41,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I., v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 10.582 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.582 Kč od [datum] do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Ve zbývající části výroku I., v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit částku 5.291 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a ve výroku II. se rozsudek okresního soudu zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.873 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku 9.821 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, že Okresní soud v Jeseníku usnesením vyloučil vzájemnou žalobu k samostatnému řízení. Jako odůvodnění uvedl nesrozumitelnost podání a absenci relevantních skutkových tvrzení a neoznačení důkazů. Takový postup považuje žalovaný za nesprávný, především pro fatální dopady, jaké bude mít rozhodnutí na jeho osobu, a to zejména z důvodu jeho [anonymizováno] a sociální situace. Je nezaměstnaný a jeho příjem činí 2.490 Kč měsíčně, přičemž na náklady na bydlení nemá nic, protože užívaný podíl na nemovitosti v důsledku absence nejzákladnějšího příslušenství bytu, samozřejmého v každé civilizované zemi, nepovažují úřady za byt či bytovou jednotku. Žalobce zneužívá situace k působení maximálních možných škod, jak vyplývá z předchozích soudních sporů. Žalobce dosáhl v součtu dvou exekucí účelové výsledné sumy větší jak 30.000 Kč umožňující podání exekuce na podíl žalovaného. Tuto hrubou nemorálnost mu soud schválil a byl uvržen do extrémně těžké situace. Žalobce tak nyní po vyloučení vzájemné žaloby k samostatnému řízení plánuje znovu použít své amorální strategie, maximálně poškodit žalovaného několikanásobnou exekucí, rozdělením jednoho exekučního titulu na více exekucí. Vyloučení žaloby tak žalovaného opět vážně poškodí, vzájemná žaloba splňuje všechny obligatorní náležitosti. V podání ze dne [datum] žalovaný navrhl důkaz výslechem žalobce žalovaným. Tento důkaz nebyl umožněn, nicméně nebyl ani zamítnut. Právo na výslech žalobce žalovaným patří mezi základní procesní právo, jejíž realizace byla účelovou nepřítomností žalobce znemožněna. Žalovaný není vysoce konfliktní osoba, je až nezdravě nekonfliktní, proto je cílem útoku takových konfliktních osob jako žalobce. Soud ostatně nikde neuvádí, jak k tomuto negativnímu hodnocení žalovaného dospěl. Protokol o výkonu státního stavebního dohledu ze dne [datum] není žádné rozhodnutí, proti kterému by bylo možno se odvolat, a proto není relevantní zápis [jméno] [příjmení], že v ohlášení stavebních úprav se jednalo o zázemí koupelny, což odsouhlasili spoluvlastníci na společné schůzi. Ve zmíněném ohlášení nic takového není uvedeno, koupelna byla společným příslušenstvím pouze k bytům 1+0, nikoliv společným prostorem určeným k užívání pro všechny spoluvlastníky a její připojení k bytu [číslo] bez souhlasu spoluvlastníků bytů 1+0 a bez povolení při řádném stavebním řízení, a nikoliv ohlášením je prokazatelně nepovolenou stavbou. Žalovaný není odpovědný za to, že tehdy mladičký nezkušený úředník, na nátlak žalobce provedl tento nepravdivý zápis, aniž by byla věc ve správním řízení řádně projednána i s možností případného odvolání. Tuto věc by teď měl projednat soud v rámci vzájemné žaloby.

3. Žalovaný následně doplnil své podání prostřednictvím právní zástupkyně s tím, že uplatňuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval § 1128 o. z., ač tuto právní normu na zjištěný skutkový stav aplikovat nelze. Nalézací soud opominul, že ustanovení o. z. stanovující pravidla správy společné věci neupravuje jakýsi fond, na jehož zřízení se spoluvlastníci předmětné nemovité věci většinově usnesli a do nějž měli spoluvlastníci pravidelnými měsíčními platbami, a to včetně žalovaného, přispívat na správu a držbu, pojištění domu, stavební spoření a případně další výdaje a náklady spojené s vlastnictvím nemovité věci částku odvislou od výše spoluvlastnického podílu toho kterého spoluvlastníka. Ustanovení § 1128 o. z. je aplikovatelné při rozhodování o konkrétní (faktické) záležitosti běžné správy týkající se společné věci, nikoliv o změně zákonem daných pravidel pro správu společné věci. Pakliže se spoluvlastníci nemovitosti měli zájem odchýlit od zákonných ustanovení upravujících pravidla pro správu předmětné věci, měli po [datum] postupovat dle § 1138 o. z., tedy dohodou všech spoluvlastníků, přičemž odborná literatura naznačila, že i před [datum] mohla být o takové odlišné správě dohoda uzavřena (viz [příjmení], J. a kol., občanský zákoník III, [anonymizováno] práva § 976 – [číslo], komentář.

2. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2021, str. 645, bod 2). Je věcí každého spoluvlastníka jak a z čeho bude hradit výdaje související se správou společné věci a v žádném případě mu nemůže být, ač na základě většinového rozhodnutí, uložena povinnost přispívat do jakéhosi„ fondu“. S ohledem na skutečnost, že usnesení přijatá většinou spoluvlastníků k předmětné věci mění zákonem daná pravidla pro správu společné věci, přičemž tato je možno měnit pouze dohodou všech spoluvlastníků, žalovaný nemůže být obsahem těchto usnesení vázán. Rozhodnutí má účinky vůči menšinovému spoluvlastníku, jestliže byla menšina o potřebě rozhodnutí vyrozuměna. To se nestalo a soud měl tedy žalobce poučit.

4. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že tvoření fondu je běžná záležitost, platí se revize, pojištění a další věci. Jedná se o pravidelné platby. Rozsudek okresního soudu by měl být tedy potvrzen.

5. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání je důvodné zčásti.

6. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

7. Okresní soud uzavřel, že žalovaný byl v žalovaném období podílovým spoluvlastníkem. Dne [datum] rozhodla nadpoloviční většina spoluvlastníků o povinnosti přispívat na údržbu a správu předmětných nemovitostí podle výše spoluvlastnických podílů, spoluvlastníci nemovitostí se pak [datum] dohodli na zvýšení platby do fondu oprav o 50 % od března 2015, u žalovaného tak platba od března 2015 činila 429 Kč. Žalovaný do společného fondu neplatil a tak dle okresního soudu dluží celkem za 37 měsíců (od [číslo] do [číslo]) po 429 Kč, 15.873 Kč.

8. Krajský soud nejprve konstatuje, že žalobce je jako správce a nepřímý zástupce spoluvlastníků vůči jednotlivým spoluvlastníkům aktivně legitimován k vymáhání toho, co jsou povinni zaplatit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1036/2020).

9. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že žalovaný byl na základě rozhodnutí většiny spoluvlastníků ze dne [datum] povinen přispívat na údržbu a správu předmětných nemovitostí částku 286 Kč. Takové rozhodování spadá pod hospodaření se společnou věcí dle § 139 odst. 2 z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když mají být uhrazovány dle výše spoluvlastnických podílů náklady související s běžným provozem nemovitostí. K přijetí rozhodnutí je třeba většina spoluvlastníků počítaná dle velikosti podílů. Jestliže žalovaný namítá, že není možno vytvářet fond v rámci rozhodování spoluvlastníků o běžné správě společné věci, pak s tímto se krajský soud neztotožňuje. Zde je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3762/2011, v němž dovodil, že spoluvlastníkům nic nebrání, aby rozhodli zvoleným způsobem vytvářet fond oprav, který bude legitimním způsobem hospodaření s věcí. Je pouze na spoluvlastnících, aby zvážili, zda vytvoří určitý fond pro kumulaci prostředků, jež následně budou vynakládány na opravu, úpravu či zhodnocení společné věci.

10. K námitce žalovaného, že je nutné vyrozumění o potřebě rozhodnout k tomu, aby rozhodnutí mělo vůči němu účinky, je třeba uvést, že o platbách dle stejného rozhodnutí bylo rozhodováno již opakovaně soudy, naposledy rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 22. 2. 2017, č. j. 103 C 81/2014-225, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2018, č. j. 69 Co 503/2017-261, v tomto soudy dospěly k závěru, že žalovaný je na základě tohoto rozhodnutí povinen přispívat do fondu. Není tak důvod nevycházet z uvedeného rozhodnutí, když se v tomto směru okolnosti nijak nezměnily (§ 13 o. z.). Že žalovaný o rozhodnutí musel vědět, nasvědčuje i to, že podle něj nějakou dobu plnil a v předchozím řízení ani neseznámení s potřebou rozhodnout nenamítal.

11. Žalobce se však domáhá též zvýšení platby na 429 Kč měsíčně s tím, že došlo ke zvýšení příspěvku na základě rozhodnutí spoluvlastníků ze dne [datum]. V tomto případě se jedná o rozhodnutí v režimu běžné správy § 1128 odst. 1 o. z., když mají být z fondu hrazeny náklady související s běžným provozem, je tak potřeba dosažení většiny. Nejedná se o změnu zákonného režimu rozhodování spoluvlastníků dle § 1138 o. z., nebyl tak třeba souhlas všech spoluvlastníků. Žalovaný rovněž namítá, že mu nebyla dána příležitost vyjádřit se k uvedenému rozhodnutí. Zde lze konstatovat, že okresní soud se touto otázkou nijak nezabýval, ačkoliv vyrozumění o potřebě rozhodnout je nutným předpokladem účinnosti rozhodnutí vůči ostatním spoluvlastníkům dle § 1128 odst. 2 o. z. Okresní soud k doplnění uvedených tvrzení žalobce nevyzval. Potřeba této výzvy vyplývá z odlišného právního názoru krajského soudu, když posouzení věci okresním soudem bylo neúplné a tedy nesprávné, jedná se tak o kvalifikovaný kasační důvod dle § 213b odst. 2 o. s. ř.

12. Vyloučení vzájemného návrhu k samostatnému projednání je věcí postupu okresního soudu a nemá na správnost rozhodnutí vliv. Neprovedení důkazu výslechem žalobce pak nelze považovat za pochybení, když žalovaný neoznačuje žádné relevantní skutečnosti, k nimž by měl být žalobce vyslechnut.

13. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v rozsahu částky 10.582 Kč měsíčně za žalované období potvrdil (37 x 286 Kč), když v tomto rozsahu je povinnost žalovaného plnit daná (§ 219 o. s. ř.).

14. Ve zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhá zvýšení příspěvku na základě rozhodnutí ze dne [datum], krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení okresní soud vyzve žalobce postupem dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů, zda a jakým způsobem byl žalovaný vyrozuměn o potřebě rozhodnutí o zvýšení příspěvku dle § 1128 odst. 2 o. z. a zda má tedy rozhodnutí vůči němu účinky. Pokud by nemělo, pak přichází v úvahu posouzení z hlediska ustanovení § 1136 o. z.