69 CO 291/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení, datum narození bytem adresa ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení, datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 64.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2021, č. j. 25 C 348/2020-75, Rozsudek okresního soudu se mění takto: „ Rozsudek pro uznání se nevydává.“ 1. Okresní soud rozsudkem pro uznání vydaným na základě fikce uznání nároku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 64.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalovanému dále uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15.080 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. V důvodech podaného odvolání uvedl, že žalobou ze dne datum se žalobkyně a) jméno příjmení po žalovaném domáhala zaplacení částky 64.000 Kč s příslušenstvím a žalobkyně b) jméno příjmení se po žalovaném domáhala zaplacení částky 354.564 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2020, č. j. 25 C 348/2020-27 bylo řízení vedené jméno příjmení proti žalovanému pravomocně zastaveno a předmětem řízení zůstal pouze nárok ve výši 64.000 Kč s příslušenstvím. Žalovaný ve svém sdělení z datum uvedl mimo jiné to, že uplatněný nárok žalobce a) i b) zcela neuznává a dále požádal o prodloužení lhůty k řádnému vyjádření. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2021, č. j. 25 C 348/2020-46 byl žalovaný vyzván jednak k tomu, aby ve lhůtě do datum uvedl konkrétní důvody, pro které žádal o prodloužení lhůty žádostí ze dne datum a tyto důvody doložil a dále mu byla prodloužena lhůta k vyjádření do datum. Žalovaný dne datum doručil Okresnímu soudu v Olomouci své řádné vyjádření, v němž mimo jiné uvedl konkrétní důvody, pro které žádal o prodloužení lhůty ve své žádosti ze dne datum. Jednalo se o důvody spočívající ve skutečnosti, že situace ohledně prodělání anonymizováno covid-19 mu ztěžovala možnost zabývat se předmětnou žalobou. Žalovaný byl bez elektřiny a plynu a řešil případné pojistné krytí právního zastoupení, kdy byla omezená komunikace s pojišťovnami. Pokud soud shledal nedostatečnou„ kvalifikovanost“ ve vyjádření žalovaného ze dne datum a vydal rozsudek pro uznání, šel by dle žalovaného tento akceptovat pouze v případě nevyvolávajícím pochybnosti o tom, že žalovaný se nehodlá řádně bránit nároku proti němu žalobou uplatněného. Vydání rozsudku pro uznání by mělo být dle názoru žalovaného vydáno jen v případě, kdy žalovaný na výzvu nereagoval vůbec nebo v podání neuvedl žádný věcný argument na svoji obranu a neoznačil důkazy, které tomu nasvědčují. Žalovaný se k žalobě sice dle soudu vyjádřil nekvalifikovaně, ale stalo se tak z omluvitelného důvodu, kdy nemá právní vzdělání. Žalovaný dále soudu sdělil, že smlouva uzavřená žalobcem a jméno příjmení ze dne datum je smlouvou vadnou, že závazek je ve společném jmění, že je zpochybňováno vlastnické právo žalobkyně k nemovitosti, že žalovanému ani jeho manželce nebyl oznámen vznik pohledávek ani postoupení pohledávek a že je třeba prokázat, že milion anonymizováno je stále na účtu žalobce jméno příjmení, že byt na adrese adresa, byl v roce 2016 pořízen za 500.000 Kč v době těsně před výpovědí. Dále, že v návrhu jsou uvedeny nepravdy, když žalobkyně jméno příjmení i jméno příjmení svůj nárok uplatnily v insolvenčním řízení proti jméno příjmení, ve smlouvě ze dne datum není uvedeno, že se váže k bytu číslo v domě na adrese adresa, a další skutečnosti. Žalovaný uvedl, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř., když již ve svém prvotním sdělení ze dne datum jasně uvedl, že uplatněný nárok žalobce a) i b) zcela neuznává a ve vyjádření z datum uvedl konkrétní důvody, pro které žádá o prodloužení lhůty. Žalobce se domáhal zrušení rozsudku soudu prvého stupně a vrácení věci tomuto soudu. V doplnění svého vyjádření uvedl, že je nutno zabývat se vlastnictvím nemovitosti ulice a číslo, obec, kdy neustále vychází najevo nové skutečnosti. Otázka vlastnického práva a aktivní věcné legitimace žalobkyně souvisí s oprávněností podání žalobního návrhu. Poukázal na pochybnosti o skutečném vlastnictví nemovitosti, které se objevily v rámci řízení vedených Policií České republiky i v rámci exekučního řízení vyklizení bytu pod sp. zn. spisová značka, jakož i v řízení vedeném před Krajským soudem obec - pobočka obec pod sp. zn. 40 Co 11/2021 a v rámci řízení na obnovu řízení před Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 25 C 16/2017, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne datum. Dále v tomto doplnění odvolání popsal skutečnosti, které svědčí o tom, že skutečným vlastníkem nemovitosti je Česká republika, že nikdy nemohlo dojít k nabytí vlastnictví statutárním městem Olomouc podle rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2008, č. j. 18 C 202/2008-61.

3. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřila žalobkyně, která navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen. Uvedla, že odvolání žalovaného je podáno s úmyslem zmást soudy, kdy případný úspěch ve věci by žalovaný použil v anonymizováno řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 T 26/2021, ve kterém byl uznán vinným ze spáchání anonymizováno neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku. Dále vyjádření směřovalo k důvodům, které žalovaný uvedl v doplnění odvolání týkající se vlastnictví domu ulice a číslo, obec, a jakým způsobem se žalobkyně stala jeho výlučnou vlastnicí, o čemž svědčí zápis v katastru nemovitostí.

4. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející podle § 206 a § 212a odst. 4 o. s. ř., a to z pohledu vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečností nebo důkazů, jež prokazují, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání uvedené v § 153a o. s. ř., a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., proto rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.

5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žaloba byla u Okresního soudu v Olomouci podána datum a jako žalobkyně byly uvedeny 1. jméno příjmení a 2. jméno příjmení. Žalobkyně jméno příjmení se podle návrhu výroku rozsudku domáhala zaplacení částky 64.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o pohledávku, kterou nabyla postoupením od žalobkyně jméno příjmení, že postoupená pohledávka je ušlým ziskem jméno příjmení, která je vlastníkem bytové jednotky číslo v domě adresa v obci obec a katastrální uzemí - ulice anonymizováno. Pokud by manželé příjmení splnili povinnost vyklidit bytovou jednotku číslo v domě číslo ulice ulice ke dni zániku nájmu dne datum, žalobkyně jméno příjmení by se do předmětného bytu nastěhovala, neboť uzavřela se žalobkyní jméno příjmení smlouvu, dle které se jméno příjmení zavázala přenechat jméno příjmení k doživotnímu užívání byt číslo ve vlastnictví jméno příjmení v domě číslo v obci obec, katastrální území Nová ulice, oproti tomu, že jméno příjmení převedla na účet jméno příjmení ve třech splátkách částku 1.000.000 Kč. Pokud by se žalobkyně jméno příjmení nastěhovala do bytu jméno příjmení, mohla vlastní bytovou jednotku číslo v domě adresa v obci obec a katastrální uzemí - ulice anonymizováno pronajmout nejméně od datum, přičemž obvyklý nájem u uvedené jednotky by činil částku 9 až 10 tis. Kč měsíčně. Svou pohledávku ve výši 112.000 Kč za období 14 měsíců od datum do datum postoupila žalobkyně jméno příjmení žalobkyni jméno příjmení dohodou ze dne datum a z této postoupené pohledávky žalobkyně jméno příjmení požaduje pouze částku 64.000 Kč jako ušlý zisk za období od datum do číslo (6 x 8.000 Kč). Žalobkyně jméno příjmení podanou žalobou požadovala po žalovaném zaplatit částku 354.564 Kč reprezentující ušlý zisk za období od datum do datum ve výši 9.000 Kč měsíčně = 252.000 Kč. Dále požadovala částku 102.564 Kč reprezentující částku 2.849 Kč x 36 měsíců (od datum do datum) jako náhradu škody z toho titulu, že byt, který se jí zavázala přenechat žalobkyně jméno příjmení k užívání oproti peněžitému plnění, které žalobkyně jméno příjmení žalobkyni jméno příjmení poskytla, nemohla v předmětném období užívat, neboť žalovaný nesplnil povinnost, která mu svědčila, byt vyklidit. Usnesením ze dne 17. 12. 2020, č. j. 25 C 348/2020-27 bylo řízení mezi žalobkyní b) a žalovaným zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a usnesení nabylo právní moci datum Okresní soud usnesením ze dne 25. 12. 2020, č. j. 25 C 348/2020-30 uložil žalovanému povinnost podat písemné vyjádření ve věci dle § 114b o. s. ř. V záhlaví usnesení bylo uvedeno, že jedná o věc, ve které vystupují žalobkyně a) jméno příjmení a b) jméno příjmení proti žalovanému jméno příjmení v řízení o 64.000 Kč a 354.564 Kč s příslušenstvím, přičemž soud uložil žalovanému, aby se dle § 114b odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která je připojena. Usnesení, obsahující výzvu k vyjádření, bylo žalovanému doručeno současně s žalobou a usnesením o zastavení řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) jméno příjmení a žalovaným, listinou obsahující částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní b). V průběhu lhůty soudem stanovené k vyjádření žalovaný doručil soudu podání dne datum, v němž uvedl, že uplatněný nárok žalobkyň a) i b) zcela neuznává, že v současné době je bez elektřiny a plynu a jeho komunikace i vzhledem k vytížení v zaměstnání a situaci s covid-19 a nouzovému stavu, kdy je vše uzavřeno, celou situaci i komunikaci se všemi institucemi ztěžuje. Požádal pojišťovnu o poskytnutí právního krytí a k tomu potřebuje nahlédnout do spisu a nafotit vše, co protistrana mimo žaloby přiložila a poskytnout pojišťovně k odsouhlasení platby právního zastoupení jeho osoby ve výše označené věci a požádal o prodloužení lhůty k vyjádření se k věci v celém rozsahu.

6. Okresní soud dále usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 25 C 348/2020-46 vyzval žalovaného podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby ve lhůtě do datum uvedl konkrétní důvody, pro které žádal o prodloužení lhůty k vyjádření svou žádostí ze dne datum a tyto důvody doložil listinnými důkazy. Soud prodloužil lhůtu stanovenou usnesením ze dne 21. 12. 2020, č. j. 25 C 348/2020-30 do 25. 6. 2021. Dne datum bylo soudu doručeno podání žalovaného označené„ vyjádření žalovaného k podané žalobě“. Okresní soud dne datum rozhodl napadeným rozsudkem pro uznání.

7. Způsobu, jakým okresní soud v řízení postupoval a rozhodl, nelze přisvědčit.

8. Již usnesení o uložení povinnosti žalovanému podat písemné vyjádření ve věci dle § 114b o. s. ř. způsobem, jak bylo formulováno, neodpovídalo stavu řízení, jestliže povinnost vyjádřit se byla žalovanému uložena k žalobě ve věci žalobkyně a) a žalobkyně b), přestože řízení o žalobě žalobkyně b) bylo pro nezaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 17. 12. 2020, č. j. 25 C 348/2020-27 zastaveno. Předmět řízení tak nebyl najisto postaven. Žaloba sestávala ze dvou samostatných nároků, který každý z nich uplatňovala jedna ze dvou žalobkyň v postavení samostatných společníků. Správně měl okresní soud vyčkat právní moci usnesení o zastavení řízení o nároku žalobkyně b), jejíž účast tak v řízení skončila a teprve poté vyzvat žalovaného k vyjádření přesně odpovídajícímu předmětu řízení. To však samo o sobě důvodem změny napadeného rozsudku není.

9. Okresnímu soudu lze přisvědčit, že žalovaný v podání ze dne datum, které bylo soudu doručeno ve lhůtě třiceti dnů stanovené soudem k vyjádření ve věci podle § 114b o. s. ř., nesdělil takový vážný důvod, aby jen sdělení tohoto důvodu, pro který žalovaný nepodal své písemné vyjádření ve věci, znemožnilo, aby nastala fikce uznání nároku dle § 114b odst. 5 o. s. ř. Okresní soud rovněž správně uvádí, že soudu včas doručené vyjádření žalovaného ze dne datum neobsahovalo skutečnosti vztahující se k předmětu sporu, na nichž by žalovaný stavěl svoji obranu proti žalobě. Přesto je odvolací soud toho názoru, že nebyly splněny předpoklady, aby o věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Odvolací soud tak rozhodl s připomenutím judikatury Ústavního soudu k povinnosti obecných soudů volit při posuzování podání účastníků řízení postup vstřícnější k jejich právu na soudní ochranu, resp. přístup k soudu (viz například nález sp. zn. I. ÚS 354/15 ze dne datum). Ústavní soud rovněž opakovaně upozorňuje, že obecné soudy jsou při použití zákonem stanovených procesních pravidel povinny tato pravidla interpretovat a aplikovat tak, aby dodržely maximy práva na spravedlivý proces vymezené Listinou; musí tedy přihlížet k tomu, že účastník řízení svým podáním sleduje ochranu svých subjektivních práv, a nezapomínat, že základní práva nevytvářejí pouze rámec normativního obsahu podústavního práva, nýbrž i rámec jeho interpretace a aplikace. Uvedené pak platí tím spíše za situace, pokud postup obecných soudů implikuje tak významný zásah do procesního postavení účastníka řízení, jehož důsledkem je nezvratné odepření meritorního přezkumu podání tohoto účastníka (nález sp. zn. II. ÚS 475/13 ze dne datum).

10. Je tomu tak i v případě posuzování náležitého obsahu vyjádření na výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. Shledá-li soud, že vyjádření žalovaného neobsahuje ani v základních obrysech vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu, znamená to, nezvratné odepření přezkumu námitek a tvrzení žalovaného, jakož i úplné odepření dalšího meritorního zkoumání sporu a vydání rozsudku pro uznání v souladu s tvrzeními a požadavky žalobkyně. Takovýto vůči žalovanému vskutku přísný postup lze proto akceptovat jen v případech vyjádření nevyvolávajících žádné pochybnosti o své nedostatečnosti, resp. o tom, že se žalovaný nehodlá řádně bránit nároku uplatněnému žalobou. V případech, kdy je z chování žalovaného zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická aplikace § 153a odst. 3 občanského soudního řádu neslučitelná se zásadami, na nichž stojí občanský soudní řád, a tím i právem na spravedlivý proces. Fikce uznání je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal (srov. např. nález I. ÚS 3263/2013, I. ÚS 2693/2016 a II. ÚS 1298/17). Judikaturu Ústavního soudu lze shrnout tak, že fikce uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. může nastat jen tehdy, je-li v konkrétním případě zcela zřejmé, že je žalovaný k žalobě zcela lhostejný, případně je obstrukčně pasivní, zjevně taktizuje a jeho jednáním dochází k průtahům. V nyní posuzovaném případě nicméně žádnou z těchto variant v jednání žalovaného nelze bez zřejmých pochybností dovodit. Z úřední činnosti soudu je známo, že mezi účastníky probíhá vícero sporů, v nichž žalovaný aktivně vystupuje s námitkami a argumenty. V této věci bylo dne datum žalovanému doručeno usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2020, č. j. 25 C 348/2020-30, obsahující kvalifikovanou výzvu ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř. s tím, že se má k žalobě žalobkyň a) a b) ve lhůtě 30 dnů vyjádřit (č. l. 30). Žalovaný se podáním datovaným datum k výzvě soudu vyjádřil zejména tak, že uplatněný nárok žalobkyň a) i b) zcela neuznává. Požádal o prodloužení lhůty k řádnému vyjádření do poskytnutí souhlasu pojišťovny s poskytnutím platby advokáta a jeho seznámení se skutečnostmi žaloby, k tomu potřebuje nahlédnout do spisu. Okresní soud o žádosti žalovaného o prodloužení lhůty k podání písemného vyjádření ve věci dle § 114b odst. 1 o. s. ř. rozhodl z důvodů spočívajících v dlouhodobé pracovní neschopnosti soudkyně projednávající věc až usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 25 C 348/2021-46, lhůtu prodloužil do datum. Pozdějším prodloužením lhůty soud ve svém důsledku popřel, že nastala fikce uznání nároku uplynutím lhůty 30 dnů počítané ode dne, kdy žalovanému bylo doručeno usnesení o povinnosti podat písemné vyjádření ve věci dle § 114b o. s. ř., dne datum.

11. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že rozsudek pro uznání se nevydává, a to jednak z důvodu vytýkaného procesního postupu a dále z toho důvodu, že žalovaný podáním ze dne datum, které učinil včas, prokázal svůj nesouhlas s žalovanými nároky a svoji připravenost se aktivně účastnit projednávání sporu.

12. O nákladech řízení bude rozhodnuto soudem prvého stupně až v souvislosti s rozhodnutím o věci samé. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).