69 CO 294/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2021, č. j. 13 C 212/2019-229,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem stavby vodní dílo, hráz ohrazující umělou vodní nádrž, která stojí na pozemcích p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [část obce], [územní celek], a p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], [územní celek] a měla by být samostatnou stavbou a neměla by být součástí pozemků p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce] a p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení částku 2.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce do všech výroků s tím, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce má za nesprávné právní posouzení věci, kdy okresní soud zamítl žalobu na určení vlastnického práva ke hrázi vodního díla v žalobě označeného, když dospěl k nesprávnému závěru, že stavba hráze je součástí pozemku, zatímco správným závěrem je, že se jedná o samostatnou věc, která může být a také je samostatným předmětem právních vztahů. Okresní soud se nevypořádal s právním závěrem usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1516/2020. V tomto rozhodnutí, kde byla řešena otázka, zda je hráz vodního díla samostatnou věcí v právním slova smyslu nebo pouhou součástí pozemku, na kterém byla vybudována - je výslovně uvedeno klíčové kritérium pro rozlišení, zda je stavba samostatnou věcí nebo součástí pozemku, na kterém stojí – zda je možno rozeznat hranici mezi stavbou hráze a pozemkem, přičemž jako hranici uvádí kamennou patku hráze, která nepochybně umožňuje vymezit, kde končí pozemek, a kde začíná stavba. Dále Nejvyšší soud nepřehlédl, že v řešeném případě byla podstatná část materiálu zemina, avšak stavba hráze obsahovala řadu zabudovaných technologických prvků se specifickými funkcemi, přičemž k jejímu vybudování byly použité různé druhy stavebních materiálů. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že nelze marginalizovat význam technologických prvků zabudovaných v hrázi. Výslovně jsou v rozhodnutí uvedeny betonové prvky hráze jako výpustní objekt, betonový požerák a vedle těchto betonových prvků pak též kamenné patky, které, jak již shora zmíněno, umožňují určit, kde končí hráz a kde začíná pozemek, přičemž jako významný fakt Nejvyšší soud vyhodnotil ve prospěch závěru o tom, že hráz je samostatnou věcí, i skutečnost, že hráz byla geodeticky zaměřena a je postavena na jednom pozemku. V řešeném případě - posouzení, zda se hráz vodního díla [část obce] považuje za samostatnou věc či nikoliv - lze seznat, že se jedná o případ s fakticky shodnými rysy jako případ s konečnou platností vyřešený Nejvyšším soudem v řízení pod sp. zn. 28 Cdo 1516/2020. Stavba hráze vodního díla vodní nádrže [část obce] je rovněž ohraničena na vzdušní straně kamennou patkou a na vodní straně kamenným prahem, přičemž tyto umožňují vymezení konce pozemku od začátku hráze. Dále jsou tu masivní betonové prvky jako výpustní šachta a betonový požerák. Rovněž lze hráz geodeticky zaměřit a také hráz geodeticky zaměřena je. Taktéž lze bez problémů akceptovat oddělený vlastnický režim hráze a pozemků, kdy žalobce je oprávněným provozovat vodní dílo dle rozhodnutí vodoprávního úřadu jako osoba oprávněná k nakládání s vodami. Dalším důvodem odvolání je skutečnost, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 13 C 212/2019 bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, jmenovitě právo žalobce na projednání a rozhodnutí věci zákonným soudcem. Žalobce odkazuje na referát soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 10. 11. 2021, kde soudce uvádí, že spis mu byl přidělen po odchodu soudkyně [anonymizováno] [příjmení] na stáž ke Krajskému soudu v Ostravě, a to do doby, než byl v tomto řízení ustanoven nový zákonný soudce [anonymizováno] [příjmení]. Jak uvedl [anonymizováno] [příjmení], je právně nemožné, aby spis projednával jako zastupující soudce 13 C, když tento senát (tj. senát 13 C) je obsazen zákonným soudcem. Aktuálně je tedy navozen ústavně nepřijatelný stav, kdy spis neprojednává zákonný soudce a tímto je narušeno ústavně zaručené právo na zákonného soudce. Žalobce pak poukazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98. V řízení byla věc projednána a rozhodnuta jiným soudcem, než byl určen rozvrhem práce. Došlo tedy k porušení práva žalobce, aby jeho věc byla projednána zákonným soudcem. Tyto skutečnosti zakládající odvolací důvod, tento se dozvěděl žalobce 8. 3. 2022 při nahlédnutí do spisu. Co se týče nyní posuzované hráze vodního díla [část obce] – zde je stavba hráze a pozemek pod ní geodeticky zaměřen a existenci kamenných patek, které prostorově oddělují stavbu hráze a pozemek konstatoval i soudní znalec. Nalézací soud přecenil skutečnost, že z důvodu skutečnosti, že kamenné patky na návodní straně nejsou viditelné (z důvodu zatopení této strany vodou a bahnem) a taktéž nejsou rozeznatelné v terénu i na vzdušní straně (po náletu dřevin). Nicméně z povahy věci musí existovat a jsou identifikovatelné geodetickými metodami. Okresní soud dál nedocenil existenci dalších konstrukčních prvků jako masivní betonový požerák a výpustní objekt – taktéž z betonu a rovněž, že se hráz kromě prosté zeminy sestává i z nepropustného jílu. V tomto ohledu opětovně žalobce odkazuje na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1516/2020, kdy jako další kritérium pro závěr o skutečnosti, že stavba hráze vodního díla obsahuje kromě navrstvené zeminy další stavebně technické prvky, z odůvodnění cituje: … hráz obsahuje nejen navršenou zeminu, ale i další stavební materiál (například štěrkopísek, hrubý štěrk a kamenné patky) a řadu zabudovaných (pevně spojených s hrází) technologických prvků, jež jsou podrobně popsány v technické zprávě (například přívodní potrubí z obetonovaných ocelových trub, odpadní potrubí z betonových hrdlových trub, ocelových trub v délce 314 m, betonový požerák s dvojitou dlužovou stěnou, vyústní objekt skládající se z betonového čela a křídel, se dnem z kamenné dlažby ve štěrkopískovém loži, monolitickou šachtou). Stavba hráze vodního díla [část obce] je geodeticky zaměřená a je umístěna na pozemcích uvedených v žalobním žádání. Žalobce nabyl vlastnické právo k hrázi na základě kupní smlouvy se správcem konkursní podstaty, tedy pod dohledem konkursního soudu. V neposlední řadě jako významný faktor pro posouzení je i fakt, že sám žalovaný uznal skutečnost, že žalobce je vlastníkem hráze ve vodoprávním řízení, dále, že žalobce je oprávněnou osobou ohledně nakládání s vodami (co se týče vodního díla vodní nádrže [část obce]) a že jako vlastníka hráze označil žalobce i vodoprávní úřad. Je tedy v souladu s účelem užívání věci, aby byla hráz vodního díla v souladu se zákonem chápána jako samostatná věc v právním smyslu, když je možné a tedy účelné s ní i samostatně nakládat. Žalobce navrhuje změnu rozsudku a vyhovění žalobě.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že rozsudek považuje za věcně správný, soud provedl podrobné dokazování a ze zjištěných skutečností vyvodil správné skutkové i právní závěry. Z důkazů vyplynulo, že předmětná hráz je sypaná zemní homogenní - vzniklá navršením a hutněním písčitojílovité zeminy. Na návodní straně hráz je opevněna kamenným kobercem zpevněným pletivem s prodloužením opevnění dna před návodní patou a kamennou dlažbou opřenou o patku, na vzdušní straně hráze je pata svahu hráze opřená o kamennou drenážní patku. Vzdušní svah nebyl opevněn a v současné době je porostlý náletovými dřevinami, které znemožňují drenážní patku odhalit. [obec] hráze není zpevněná, hráz není průjezdná. Působením času došlo vlivem destruktivní činnosti vody ke ztenčení hráze, k jejímu vymletí a tedy k destrukci kamenných zpevňujících prvků. V této souvislosti nelze kamenné prvky považovat za stavbu, ale pouze za zpevnění povrchu pozemku, které se vlivem času a působením vody rozpadlo. Betonovými prvky hráze je toliko sdružený objekt tvořený bezpečnostním přelivem a požerákem. Tento objekt je vlivem degradace betonu silně narušen. Tento samostatný objekt však nebyl předmětem žaloby. V současné době není vodní dílo v bezpečném a provozu schopném stavu. [obec] hráze a sousedních pozemků nelze v terénu vizuálně určit. Povrchovou hranici hráze lze určit pouze přibližně s využitím původní dokumentace ke stavbě hráze. Vertikální hranici hráze nelze určit vůbec, neboť se zde nenacházejí žádné stavebně technické prvky (betonový železný či jiný prvek), které by toto odlišení umožňovaly. V souladu s konstantní judikaturu Nejvyššího soudu lze proto uzavřít, že hráz není samostatnou stavbou ve smyslu občanskoprávních předpisů, ale je součástí pozemků, na němž se nachází. Žalovaná tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu. Nelze v současné době určit hranice mezi stavbou a pozemkem. V důsledku změn se změnil tvar a poloha hráze. Žádné konstrukční prvky nejsou již patrné. Masivní betonové prvky sice procházejí hrází, ale nemají nic společného s jejími hranicemi. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Krajský soud považuje za správný i právní závěr okresního soudu, že hráz, k níž se žalobce domáhá určení svého vlastnického práva, není samostatnou věcí, ale je součástí pozemku.

7. V rozsudku ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002 Nejvyšší soud konstatoval, že stavba jako výsledek stavební činnosti je zpravidla též stavbou podle občanského práva a je samostatnou věcí. V některých případech však stavbu nelze fakticky ani hospodářsky oddělit od pozemku, na kterém je zřízena a stavba tak s tímto pozemkem splývá, je jeho součástí a tvoří s ním jednu věc. V některých mezních případech nelze stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc a kdy o součást pozemku. Bude vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (například koupě a prodeje nájmu a podobně) a také k jejímu stavebnímu provedení. Významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek, a kde začíná stavba, pokud takové vymezení možné není, půjde zpravidla o součást pozemku (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 165/2004).

8. Okresní soud s poukazem na relevantní judikaturu správně dovodil, že hráz nádrže [část obce], která je sypanou homogenní hrází s písčito-hlinitých a písčito-jílovitých zemin, není samostatnou věcí, neboť s ohledem na její stavebně technické provedení nelze určit, kde končí pozemek a kde začíná hráz, a to právě v důsledku technického provedení hráze jako hráze sypané. Jedná se dle skutkových zjištění soudu o hráz vzniklou navršením zeminy, která plynule přechází v pozemek pod ní ležící a která tak není samostatnou věcí (srov. rozh. NS ČR pod sp. zn. 22 Cdo 5997/2017), ale součástí pozemku. Jestliže se nachází v hrázi nebo na hrázi nějaké betonové prvky (výpustní objekt, požerák), s těmito se okresní soud správně vypořádal, když tyto samostatné prvky nebyly předmětem určení.

9. Hráz byla vystavěna dle znaleckého posudku [číslo] [ulice] [anonymizováno] – [právnická osoba] v roce 1951, tzn. v době účinnosti z. č. 141/1950 Sb., nestala se tak v době výstavby samostatnou věcí, ale šlo o součást pozemku (§ 24 a § 25 z. č. 140/1950 Sb.). Povahu součásti pozemku si hráz zachovala až do současnosti, tedy i v době účinnosti z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Samostatnou věc z hráze nečiní ani skutečnost, že na návodní straně je opatřena, respektive byla opatřena kamenným kobercem zpevněným pletivem, neboť se jedná toliko o zpracování povrchu, jak správně uvádí okresní soud. Jestliže žalobce poukazuje na kamenné patky hráze, pak se jedná o stavební prvek, který rovněž nečiní z hráze samostatnou stavbu. Ani tyto patky neumožňují určit, kde končí hráz a kde začíná pozemek ve vodorovném směru. Jakýkoli řez hrází lze vést jen pomyslně, fakticky takové oddělení možné není, neboť se jedná o navršený homogenní hlinitý materiál. Že patka na žádné straně nemůže být ani teoreticky relevantním bodem pro jakýsi vodorovný řez oddělující hráz a pozemek, vyplývá ostatně i z původní projektové dokumentace hráze (pokud byla vůbec respektována v důsledku změn), která je přílohou [číslo] znaleckého posudku [číslo] znaleckého ústavu [ulice] díla – [právnická osoba], kde patka ani netvoří žádný bod, od nějž by bylo možno vést přímku, která by oddělila hráz od pozemku. Je zřejmé, že hranice je nepravidelná i v tomto průřezu, nelze tak ani podle projektu vést žádnou jasnou přímou dělící čáru, která by oddělila pozemek od hráze. Totéž v podstatě vyplývá i z přílohy [číslo] posudku - upraveného vzorového profilu hráze a sdruženého objektu, kdy je rovněž zřejmé, že od patky nelze vést žádnou přímku, která by oddělila hráz od pozemku, a to ani v místě sdruženého objektu, když před a za sdruženým objektem je hráz dle projektu v odlišné výšce. V každém případě prakticky se jedná o homogenní hlinitou hráz, kde oddělení možné fakticky není.

11. K poukazu žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1516/2020 je třeba uvést, že okresní soud se především důsledně řídil závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 1221/2002, 22 Cdo 1121/2008, sp. zn. 22 Cdo 5997/2017), která obecně vymezují, kdy lze výsledek stavební činnosti považovat za samostatnou věc. Hráz v žalobcem označené věci vykazuje některé shodné znaky, není však zcela totožného provedení jako v projednávané věci. Z rozhodnutí ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1516/2020 vyplývá, že technické provedení bylo zřejmě v některých prvcích jiné, hráz např. obsahovala kromě zeminy též štěrkopísek a hrubý štěrk, na hrázi se též nacházela pochozí komunikace. Nejedná se tak o zcela totožný případ. Lze pak připomenout, že posouzení toho, zda stavební úpravy pozemku jsou samostatným objektem právních vztahů nebo součástí předmětného pozemku záleží na individuálním posouzení každé konkrétní věci a je tu široký prostor pro uvážení soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3851/2012, usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4378/2010, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 835/2012).

12. K otázce zákonného soudce bylo zjištěno ze záznamu ze dne 24. 8. 2020, že vzhledem k dočasnému přidělení soudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla věc přidělena zastupujícímu soudci [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ze změny [číslo] rozvrhu Krajského soudu v Ostravě na rok 2021 ze dne 31. 3. 2022 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla k 1. 3. 2021 trvale přeložena ke Krajskému soudu v Ostravě. Z dodatku [číslo] k rozvrhu práce pro 2021 Okresního soudu v Olomouci vyplývá, že do senátu 13 C byla zařazena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že má nápad nových věcí od 1. 1. 2021, vyřizování věcí obživlých od 1. 1. 2021, v nichž poslední úkon učinila soudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], včetně věcí skončených jmenovanou soudkyní, ve kterých od 1. 1. 2021 vyvstane potřeba úkonu soudce, dále se uvádí, že v účinnosti od 1. 1. 2021 do soudního oddělení 13 C se zapíše navíc přednostně 123 věcí, vyřizování věcí sp. zn. 13 C 74/2013, sp. zn. 13 C 84/2017, sp. zn. 13 C 06/2017, sp. zn. 13 C 133/2017, sp. zn. 13 C 117/2019, sp. zn. 13 C 2/2020, sp. zn. 13 C 13/2020, sp. zn. 13 C 15/2020, sp. zn. 17 C 359/2018 a sp. zn. 28 C 329/2015. Účinnost tohoto dodatku byla stanovena od 1. 3. 2021.

13. Krajský soud dospěl k závěru, že k porušení práva na zákonného soudce nedošlo, respektive že nedošlo k takové vadě řízení, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku okresního soudu. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla věc přidělena jako zástupci soudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že tato soudkyně byla trvale přidělena ke Krajskému soudu v Ostravě a k tomu, že věc nebyla ani přidělena jinému soudci, pak má krajský soud za to, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako soudce zastupující [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (nikoli jiného soudce v senátu 13 C) byl povolán věc nadále projednávat a je tedy soudcem zákonným. Nedošlo tak k vadě řízení, která by mohla být důvodem pro zrušení rozhodnutí.

14. Okresní soud tak správně dovodil, že žalobce nemůže být vlastníkem hráze, neboť tato je součástí pozemku ve vlastnictví jiné osoby. Hráz proto ani nemohl nabýt samostatně smlouvou. Okresní soud se pak správně vypořádal i s námitkou žalobce o vydržení hráze. Žaloba na určení vlastnického práva žalobce k hrázi tak nemůže být důvodná.

15. Okresní soud proto rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává ze dvou paušálních náhrad ke dvěma úkonům (vyjádření, účast u jednání odvolacího soudu) po 300 Kč.