69 CO 301/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 10.800 Kč s příslušenstvím a vzájemný návrh ve výši 38.000 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 4. 8. 2021, č. j. 3 C 234/2019-60,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění takto: „ Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 15.000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vzájemný návrh žalovaného se v části zaplacení částky 7.000 Kč zamítá.“

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 15.610 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 4.178 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Okresní soud žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 10.800 Kč spolu s úrokem z prodlení 9 % z částky 10.800 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení zamítl (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému částku 16.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Vzájemný návrh žalovaného ve zbývající části 22.000 Kč zamítl (výrok III.). Žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno (výrok IV.).

2. Proti tomto rozsudku výroku III. a souvisejícímu výroku IV. podal odvolání žalovaný. V důvodech podaného odvolání uvedl, že se závěrem soudu o potřebě a důvodech moderace pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. žalovaný nesouhlasí. Namítal především to, že v řízení nebylo vůbec prokazováno ani prokázáno, zda a kdy žalovaný uplatnil námitky proti vyúčtování služeb. Závěr o tom, že žalovaný vyúčtování„ nereklamoval neprodleně“ nemá oporu v provedených důkazech. Ve skutečnosti žalovaný své námitky vůči vyúčtování žalobce sdělil poté, co vyúčtování obdržel. Bez ohledu na to uvedl, že zákon č. 67/2013 Sb. nepodmiňuje vznik nároku na pokutu podle § 13 jakýmkoliv uplatněním námitek proti vyúčtování. Vznik nároku na pokutu není podmíněn jakoukoliv aktivitou ze strany příjemce služeb, vzniká automaticky, ode dne prodlení pronajímatele s doručením řádného vyúčtování. Vyúčtování je buď řádné nebo nikoliv, a to od okamžiku doručení příjemci a žádné námitky příjemce služeb na tomto nemohou nic změnit. Pokud žalobce včas nedoručil žalovanému řádné vyúčtování, dostal se do prodlení a vznikla mu povinnost platit pokutu. Považoval-li soud prvého stupně z hlediska úvah o moderaci pokuty za důležité, zda žalovaný námitky vůči vyúčtování vznesl, tak v první řadě měl žalovaného vyzvat k tvrzení o tom, zda a kdy námitky vznesl a podle reakce žalobce na takové tvrzení, pak žalovaného vyzvat k důkazním návrhům. Dále měl soud prvého stupně odůvodnit, jaký význam a vliv má vznesení námitek vůči vyúčtování z hlediska přiměřenosti výše pokuty a jakou úvahou soud dospěl k závěru, že pokud je nepřiměřená, taková úvaha v napadeném rozsudku zcela chybí a chybí též odůvodnění, proč je přiměřená pokuta ve výši 4 měsíčních záloh. Pokud by soud připustil, že uplatnění námitek může mít vliv na úvahu o přiměřenosti pokuty, pak by za logické žalovaný považoval, kdyby mu soud nepřiznal nárok na pokutu za dobu od vzniku prodlení do okamžiku, kdy žalovaný žalobci námitky sdělil. Z hlediska vlivu námitek na přiměřenost pokuty soud nevzal v úvahu, že žalovaný své námitky vůči žalobci prokazatelně sdělil hned ve svém prvním podání ve věci a žalobce na takové námitky zareagoval tvrzením, že vyúčtování je řádné. Žádné nové opravené vyúčtování žalovanému nedoručil a námitky žalovaného vůbec neakceptoval a nevzal v potaz. Právě tato okolnost dle žalovaného vylučuje úvahy o tom, že námitky žalovaného proti vyúčtování by měly mít vliv na přiměřenost pokuty. Těžko lze za uvedené situace tvrdit, že pokud by žalobce námitky znal, vyúčtování by opravil. Řádné vyúčtování od žalobce žalovaný neobdržel dodnes. Nárok na pokutu měl být žalovanému přiznán v uplatněném rozsahu, neboť podle zákona vznikl a žádné okolnosti, které by odůvodňovaly moderaci tohoto nároku ve věci ve skutečnosti neexistují. Výrok III. o nákladech řízení účastníků je nesprávný bez ohledu na to, jak odvolací soud rozhodne o výroku III. dotčeném odvoláním žalovaného. Jde o případ, kdy o nákladech řízení účastníků mělo být rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 1105/2020).

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil. Soud prvního stupně řádně zdůvodnil, proč shledal požadovanou výši pokuty v částce 34.000 Kč za nepřiměřenou. Správně se soud ztotožnil s námitkou žalobce, že žalovaný uplatnil nárok na zaplacení pokuty účelově až jako obranu v rámci řízení o žalobě na zaplacení dlužného nájmu a služeb. Nepodal dříve v zákonem stanovené lhůtě námitky proti vyúčtování podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaný nevyzval žalobce k předložení řádného vyúčtování, a to ani před podáním svého vzájemného návrhu o zaplacení pokuty za nedodání řádného vyúčtování. Poté, co žalobce podal důvodně žalobu o zaplacení dlužného nájemného a nedoplatku, začal se žalovaný domáhat zaplacení pokuty podle § 13 zákona 67/2013 Sb. Žalovanému nešlo skutečně o vystavení řádného vyúčtování, jeho jednání bylo zjevně účelové, zápočtem jím tvrzené pohledávky z titulu pokuty na pohledávku žalobce se snažil vyhnout povinnosti uhradit dluh na nájemném za měsíc říjen 2018 ve výši 6.000 Kč. Jednalo se tak spíše o zneužití práva dle § 8 o. z., než-li o výkon práva. Zneužití práva nepožívá právní ochrany. Tvrzení žalovaného, že své námitky proti vyúčtování sdělil žalobci ihned poté, co vyúčtování obdržel, je nepravdivé. Žalovaný žádné námitky žalobci nepředložil, a proto není schopen ani unést důkazní břemeno v tomto směru. Námitky nevznesl, a to ani ústně. Vyšší pokuta než 12.000 Kč, o níž rozhodl soud prvního stupně, by byla zcela zjevně nepřiměřená při zohlednění toho, že na základě předloženého vyúčtování služeb požadoval žalobce na žalovaném zaplacení pouze 4.800 Kč (po započtení dříve přijaté kauce ve výši 10.000 Kč). Bylo by nepřiměřené, aby pokuta za to, že požadovaná částka ve výši 4.800 Kč nebyla řádně vyúčtována, byla dokonce vyšší než soudem prvního stupně uložených 12.000 Kč. Už pokuta ve stanovené výši se jeví nepřiměřená. Žalobce nedoručil žalovanému řádně opravené vyúčtování, a to z toho důvodu, že oslovil společnost, která se zabývá správou nemovitostí, aby mu připravila řádné vyúčtování dle zákona 67/2013 Sb. Žalobce zjistil, že náklady na zpracování řádného vyúčtování by převyšovaly částku požadovanou na základě vyúčtování (4.800 Kč), proto se raději rozhodl, že nenechá zpracovat řádné vyúčtování profesionální společností i s vědomím, že tak nebude mít nárok na zaplacení uvedené částky. Ustanovení o náhradě nákladů řízení, jehož se žalovaný dovolává § 142 odst. 3 o. s. ř. je pro soud pouze fakultativní, na rozdíl od postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř., které je obligatorní. Postupoval-li soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a nikoliv odst. 3 o. s. ř., nepostupoval v rozporu se zákonem. Žalobce se domáhal, aby krajský soud zamítavý výrok III. rozsudku okresního soudu potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. K vyjádření žalobce podal žalovaný repliku ze dne 19. 10. 2021. Uvedl, že pokuta podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. má být sankcí za to, že dodavatel služeb řádně a včas nevyúčtoval poskytnuté služby a má ho tedy donutit k tomu, aby takové vyúčtování příjemci služeb předložil. Ze stanoviska žalobce prezentovaného v jeho vyjádření k odvolání je zřejmé, že dosud přiznaná pokuta zjevně nepostačuje k tomu, aby žalobce řádné vyúčtování provedl a dosud přiznaná pokuta zcela zjevně nepostačuje. Je neakceptovatelné, aby žalobce argumentoval tak, že řádné vyúčtování nevyhotovil a nevyhotoví, protože náklady na jeho vyhotovení by byly vyšší, než vyúčtovaná částka. Pokud takové stanovisko zastává i tehdy, bylo-li mu již pravomocně uloženo zaplatit pokutu 12.000 Kč, je naprosto zřejmé, že pokuta v takové výši nebyla dostačující, aby žalobce přiměla ke splnění zákonné povinnosti doručit řádné vyúčtování a nelze ji proto považovat za nepřiměřenou. Řízení o nedoplatku z vyúčtování zahájil žalobce. Námitky žalovaného proti vyúčtování nebyly jen formálního charakteru a týkaly se způsobu měření, rozúčtování, chybějícího vyúčtování nákladů na teplo a není proto vyloučeno, že řádným vyúčtováním by byl zjištěn nikoliv nedoplatek žalovaného, ale naopak přeplatek. S ohledem na absenci řádného vyúčtování není tak zřejmé, jaký by byl výsledek takového vyúčtování a jeho požadavek na vyhotovení vyúčtování je zcela legitimní, stejně jako uplatnění zákonného nároku na pokutu, která má k vyhotovení vyúčtování žalobce přimět. Nemůže se proto jednat o zneužití práva, jak tvrdí žalobce.

5. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadených výrocích III. a IV. podle § 206 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace, s přihlédnutím ke koncentraci řízení, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

6. Řízení ve věci bylo zahájeno žalobou žalobce, který se mimo jiné domáhal zaplacení 4.800 Kč z titulu nedoplatku vyúčtování poskytnutých služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 10. 2018, který na základě nájemní smlouvy účastníky uzavřené žalovaný užíval a jehož nájem skončil výpovědí bez výpovědní doby (§ 2291 o. z.).

7. Okresní soud žalobu o zaplacení částky 4.800 Kč zamítl (výrok I.) s odůvodněním, že vyúčtování služeb nebylo řádné a vyúčtování nedoplatku v celkové částce 4.800 Kč není splatné. Pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby v částce 4.800 Kč, kterou žalobce žádal z titulu nedoplatku na vyúčtovaných službách spojených s užíváním bytu, protože vyúčtování služeb nebylo řádné a vyčíslený nedoplatek není splatný, je závazné a podstatné rozhodnutí pro posouzení vzájemného návrhu žalovaného, který v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatnil a požadoval zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. v částce 34.000 Kč za období od 1. 4. 2019 do 9. 2. 2021 za 680 dnů po 50 Kč/den.

8. Okresní soud při svém právním závěru, že žalobce jako poskytovatel služeb se ocitl v prodlení se splněním povinnosti dle § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. a je proto povinen zaplatit žalovanému jako příjemci služeb pokutu dle § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. ve výši částky 12.000 Kč Okresní soud žalovaným požadovanou pokutu moderoval s ohledem na skutečnost, že žalovaný nereklamoval vyúčtování služeb neprodleně – v době, kdy byt odevzdával žalobci, ale až po podání žaloby. Za přiměřenou tak soud považoval smluvní pokutu odpovídající 4 zálohám za služby (4 x 3.000 Kč) sjednaným v nájemní smlouvě a ve zbývající části vzájemný návrh žalovaného zamítl.

9. V ustálené judikatuře dovolacího soudu není pochyb o tom, že v § 7 zákona č. 67/2013 Sb. je zakotvena povinnost pronajímatele jako poskytovatele služeb provést ve vztahu k nájemci jako příjemci služeb za příslušné zúčtovací období vyúčtování služeb, a to nejpozději do čtyř měsíců od jeho skončení. Tuto povinnost splní jen tehdy, je-li vyúčtování služeb řádné, tedy obsahující náležitosti stanovené v § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. (není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně). Ocitne-li se poskytovatel služeb v prodlení se splněním této povinnosti, zásadně jej stíhá podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. povinnost zaplatit příjemci služeb za každý započatý den prodlení pokutu v zákonem stanovené částce (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020 nebo ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020).

10. Z povinnosti platit pokutu z prodlení zákon současně zakotvil výjimky. Pokud poskytovatel či příjemce služeb, který nesplnil včas svoji povinnost upravenou zákonem č. 67/2013 Sb., se zprostí povinnosti platit druhé straně pokutu z prodlení (povinnost platit pokutu z prodlení mu nevznikne), jestliže prokáže, že by splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

11. Okresní soud zavázal žalobce zaplatit pokutu z prodlení a dospěl tak k závěru, že povinnost zaplatit pokutu žalobci vznikla, a že ani jeden z výše uvedených, zákonem předvídaných důvodů, kdy povinnost platit pokutu z prodlení nevznikne, naplněn není. Závěrem soudu prvého stupně je odvolací soud vázán, neboť výrokem II. byl žalobce pravomocně zavázán k zaplacení pokuty z prodlení ve výši částky 12.000 Kč.

12. Podle § 2051 o. z. platí, že nepřiměřeně vysoká pokuta může být důvodem k použití moderačního práva.

13. Odvolací soud přisvědčuje důvodnosti námitky žalovaného, že žalobce mu dosud řádné vyúčtování služeb nedoručil a podle vyjádření k odvolání ani nedoručí, ačkoliv mu tato povinnost ze zákona svědčí. Ovšem současně je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný žádá pokutu za prodlení ve výši překračující částku zaplacených záloh na služby za období, které zůstalo řádně nevyúčtováno, tj. 27.000 Kč (9 x 3.000 Kč). Výše pokuty by neměla v tomto případě výši zaplacených záloh překročit. Právě výše nevyúčtovaných záloh je v úvahu přicházející škoda vzniklá z porušení povinnosti, která je kryta pokutou za prodlení. Odvolací soud tudíž ve shodě se soudem prvého stupně výši požadované pokuty moderoval, avšak v nižší částce oproti rozhodnutí soudu prvého stupně, když přijal argumentaci žalovaného, že žalobce povinnost vyúčtovat mu zálohy na služby nesplnil a nesplní.

14. Krajský soud změnil podle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v jeho výroku III. a žalobce zavázal zaplatit na pokutu z prodlení nad rámec již pravomocně přiznané částky 12.000 Kč dále 15.000 Kč a v součtu se tak žalovanému dostane částka 27.000 Kč, která se rovná zaplaceným zálohám.

15. Ve zbývající části vzájemný návrh žalovaného na zaplacení pokuty 7.000 Kč soud žalobu zamítl.

16. Vzhledem k tomu, že rozsudek okresního soudu byl změněn, tak o náhradě nákladů řízení rozhodoval odvolací soud nově (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

17. Ve sporu je stranou převážně procesně úspěšnou žalovaný, neboť jeho vzájemnému návrhu bylo z převážné části vyhověno a byl zcela úspěšný i ve vztahu k nároku, který v řízení uplatnil žalobce. V tomto případě návrhu a vzájemného návrhu je tarifní hodnotou součet tarifních hodnot spojených věcí, v tomto případě částka 10.800 Kč + vzájemný návrh žalovaného 38.000 Kč = 48.800 Kč Odvolací soud stanovil poměr úspěchu žalovaného 85 % z poměru tarifních hodnot uplatněného nároku žalobou a vzájemným návrhem. Neúspěch žalovaného je 15 % a k náhradě mu tak náleží 70 % účelných nákladů, které za své právní zastoupení vynaložil.

18. Za úkon převzetí zastoupení činí mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty 10.800 Kč částku 1.540 Kč, dále žalovaný podal písemné vyjádření ze dne 18. 12. 2019, kde tarifní hodnotou je součet částky 10.800 Kč a částky 17.100 Kč – vzájemný návrh žalované, celkem 27.900 Kč a mimosmluvní odměna za tento úkon činí 2.220 Kč, dále za písemné rozšíření vzájemného návrhu na částku 38.000 Kč a odměna za tento úkon činí 2.620 Kč. Dále za účast zástupce u dvou jednání soudu prvého stupně, doplnění tvrzení na výzvu soudu ze dne 27. 5. 2021, kde odměna za tyto úkony právní služby je součtem tarifních hodnot obou spojených věcí 48.800 Kč činí částku celkem 3.060 Kč. Odměna za úkony právní služby činí částku 15.540 Kč ([číslo] + [číslo] + [číslo] + [číslo]), k této částce dále náleží částka 1.200 Kč jako režijní paušál za 4 úkony právní služby, celkem 16.740 Kč. Tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH na částku 20.255 Kč (§ 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek 2.045 Kč a účelné náklady žalovaného tak činí v součtu částku 22.300 Kč. Z této částky k náhradě žalovanému vůči žalobci náleží 70 %, tj. částka 15.610 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. V odvolacím řízení byla předmětem řízení již jen částka 22.000 Kč a z této částky žalovaný uspěl s částkou 15.000 Kč a je převážně procesně úspěšný (68 %) a k náhradě mu náleží 36 % nákladů, které v této fázi řízení účelně vynaložil (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Odměna za úkon právní služby činí 1.980 Kč a náleží za odvolání a jeho doplnění a účast u odvolacího jednání, celkem 5.940 Kč (3 x 1.980 Kč = 5.940 Kč), dále 3 x 300 Kč = 900 Kč. Odměna za právní zastoupení tak činí částku 6.840 Kč. Dále cestovné motorovým vozidlem z [obec] do [obec] a zpět, celkem 200 km. Náhrada za pohonné hmoty při spotřebě použitého vozidla 4,2 l [číslo] km nafty činí 303 Kč při průměrné ceně nafty 36,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb. Dále za použití vozidla k cestě při sazbě 4,70 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 211/2021 Sb. činí náhrada 940 Kč. Cestovné celkem činí částku 1.243 Kč. K této částce dále náleží 6 půlhodin ztráty času 6 x 100 Kč = 600 Kč (§ 14 odst. l písm. a/ odst. 3 AT) Náklady právního zastoupení v odvolacím řízení tak činí částku 8.683 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH na částku 10.056 Kč (§ 14a odst. 1 AT) a k této částce se dále připočítává částka 1.100 Kč za zaplacený soudní poplatek. Náklady odvolacího řízení tak činí celkem částku 11.606 Kč. Z této částky k náhradě náleží částka 4.178 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).