69 CO 318/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 8. 2021, č. j. 7 C 65/2020-109,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 20.570 Kč ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.“

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.114 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Shora označeným rozsudkem rozhodl okresní soud o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí nemovitých věcí, a to pozemku [anonymizována dvě slova] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, příslušná k části [územní celek], pozemku [anonymizováno] [číslo] pozemku [parcelní číslo] lesní pozemek, pozemku [parcelní číslo] orná půda, pozemku [parcelní číslo] orná půda, pozemku [parcelní číslo] orná půda, jak jsou zapsány na [list vlastnictví] pro [anonymizováno] [obec] u [obec], [územní celek], okres [okres], u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.). Současně soud zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení ve výši 41.140 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížila žalované tak, aby zjevně porušila dobré mravy ve smyslu § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)., čímž by mohlo platně dojít k odvolání daru pro nevděk ve smyslu citovaného ustanovení. Žalobkyni popisovaným nevhodným chováním žalované v roce 2017 a 2018 se okresní soud dále nezabýval, neboť právní zástupce žalované namítl uplynutí jednoleté lhůty od takto tvrzeného jednání ve smyslu § 2075 odst. 2 o. z.

2. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a nesprávně jej právně posoudil, když při učiněných závěrech opomenul zcela vyhodnotit řadu skutečností majících vliv na zhodnocení závadného chování žalované, které je dle názoru žalobkyně zcela jistě v kolizi s dobrými mravy. Konkrétně namítá její subjektivní pohled na projednávaný incident ze dne [datum], který žalobkyně pociťovala jako úmyslné a hrubé porušení dobrých mravů, kde se jednalo o porušení morálních pravidel značné intenzity spojené nejen s hrubými urážkami, ale zvláště pak spojené s fyzickým útokem na její osobu, v důsledku čehož byla otřesená. Dále žalobkyně namítá nesprávné vyhodnocení incidentu ze strany soudu prvého stupně, v kontextu s vyhodnocením její účastnické výpovědi v souvislosti s podáním oznámení dne [datum], kdy soud nepřihlédl při vyhodnocení skutkových závěrů k uplynuvší době mezi těmito daty, když její účastnická výpověď byla provedena v rámci dokazování dne [datum], a když s přihlédnutím k jejímu věku uvedla podstatné skutečnosti podrobněji nejen na policii, ale také svědkům a lékařce. Není pravdou, že by její výpověď byla rozporuplná, pokud soud vyhodnocuje tuto rozporuplnost v počtu osob, které byly v určité fázi incidentu přítomny. Okresní soud následně své skutkové závěry učinil spíše z pohledu případného [anonymizováno] postihu, jako by měl vyhodnocovat situaci v tom směru, zda došlo ze strany žalované k naplnění pokusu o ublížení na zdraví. Dále žalobkyně namítá, že z předložených listin a vyžádaných zpráv měl soud za prokázané, že lék [anonymizováno] byl žalobkyni jako nový lék předepsán [datum] a nálezem byla pátý den stará kožní modřina na paži vpravo těsně pod ramenem, z čehož neučil žádné skutkové závěry, byť stáří modřiny spolu s vyhodnocením obsahu svědecké výpovědi svědkyně paní [příjmení] prokázaly existenci, byť jedné modřiny, kterou měla žalobkyně cca 5 dnů starou, což lze korespondovat s dobou incidentu. Okresní soud měl dále dospět na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění doplněnému fabulací při vyhodnocení žalobkyní předložené listinné zprávy, když se domnívá, že při prokázání nejméně jedné modřiny na jejím těle nelze fabulovat o tom, že„ pokud se týká fyzického ataku ze strany žalované vůči žalobkyni, je zde důvodná pochybnost, zda by takové fyzické aktivity byla žalovaná v té době schopná s ohledem na svůj [anonymizováno] stav, a to zejména s problémy s pravou horní končetinou“, jak vyhodnocuje okresní soud otázku násilného fyzického kontaktu žalované vůči žalobkyni. Nesprávný skutkový závěr měl okresní soud dále učinit i v otázce případné výpovědi syna žalobkyně k průběhu incidentu, kterého v žádném případě nekontaktovala a nehodlala mu volat ani v průběhu konfliktního jednání. Se synem hovořila jednak den předtím, než jí dcera se zetěm dne [datum] navštívila a později s ním mluvila až po proběhnuvším konfliktu, kdy mu oznámila, co se v ten den stalo. Za nesprávný skutkový závěr pak považuje i vyhodnocení výpovědi svědkyně [příjmení] k existenci více modřin na jejích rukou ve vztahu k jednání žalované. Nesprávně pak okresní soud vyhodnotil i otázku navrženého důkazu z její strany, tj. zprávy mediátorky o důvodech neprovedení mediace, o nichž soud informovala, když žalovaná s vyžádáním takového důkazu nesouhlasila, což učinila účelově, neboť prostřednictvím podané pravdivé zprávy ze strany mediátora by mohly být osvětleny důvody, pro které nebylo na základě chování žalované možno mediaci vést. Konečně okresní soud žádným způsobem nevyhodnotil v souvislosti se svým uvážením při posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru pro nevděk, subjektivní kritéria jednání žalované ve vztahu k žalobkyni.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Odvolání žalobkyně považuje za toliko obecné, které neodpovídá skutkovému stavu tak, jak byl okresním soudem nalezen. Z [anonymizováno] zpráv a popisu skutkového děje bylo zjištěno, že k žádnému fyzickému napadení nedošlo, že na žalobkyni nebyla viditelná žádná zranění, vyjma banální kontuze, což je v přímém rozporu s incidentem, který popsala žalobkyně a zprostředkovaně také svědkyně [příjmení] [nemocnice] v [obec] vystavila konkrétní potvrzení bez nutnosti další chirurgické péče. Událost, která byla oznámena na PČR byla vyřízena tak, že nebylo shledáno ani podezření z přestupku, natož zjištěno jednání v jakékoliv vyšší intenzitě. V přímém rozporu je také sdělení žalobkyně, že o vyřízení věci nebyla ze strany PČR vyrozuměna, resp. neobdržela žádnou zprávu, přičemž skutečnost opaku byla osvědčena listinou – odložením věci ze dne [datum]. Výpověď žalobkyně a svědkyně [příjmení] nejsou kontinuálními, resp. jednolitými důkazy a jsou ve vztahu k sobě navzájem rozporné, ať již při popisu zranění, které mělo vzniknout, či charakteru útoku, který měl být ze strany žalované směrem k žalobkyni veden. Žalovaná dále podotýká, že existence starší modřiny není důkazem o tom, že by tuto měla žalobkyni přivodit. Navíc se vyskytuje v jiném místě, než v těch, které jako předmět jejího útoku označuje žalobkyně. Fyzické násilí a jakýkoliv útok z její strany byl vyloučen objektivní [anonymizováno] zprávou o dlouhodobě nepříznivém [anonymizováno] stavu žalobkyně.

4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Dle § 2072 odst. 1 o. z., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

6. Dle § 2075 odst. 1 o. z., dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Odst. 2, je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a rovněž považuje za správný jeho závěr o skutkovém stavu věci, uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje.

8. Krajský soud souhlasí s okresním soudem v jeho závěru, že nebylo prokázáno naplnění podmínek pro odvolání daru. Ve věci je podstatné jednání popsané v listině označené jako odvolání daru ze dne [datum], jen zde popsané jednání může být důvodem pro odvolání daru a toliko z hlediska tam popsaného jednání bylo třeba vést dokazování.

9. Okresní soud žalobu zamítl pro neprokázání rozhodných skutečností, přičemž opomenul poskytnout žalobkyni výzvu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Tuto výzvu proto poskytl odvolací soud při jednání dne [datum], kdy žalobkyni vyzval k doplnění rozhodných důkazů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně další důkazy neoznačila, pak je možno vycházet z hodnocení důkazů tak, jak bylo provedeno před okresním soudem. Okresní soud provedené dokazování zhodnotil správně, v podstatě je možno na argumentaci okresního soudu odkázat, když nelze bez pochybností dovodit, že došlo k vytýkanému incidentu ze dne [datum], kterým měly vyvrcholit spory mezi účastníky, kdy měla být žalobkyně smýkána za ruce. Prokázán byl v podstatě jen slovní konflikt.

10. Odvolací argumentaci žalobkyně nelze přisvědčit, žalobkyně akcentuje v odvolání svou vlastní verzi událostí a předkládá své hodnocení provedených důkazů. Krajský soud se však s okresním soudem plně shoduje, že žalobkyně důkazní břemeno neunesla, a to i pro mnohé rozpory mezi verzí v žalobě a výpovědí žalobkyně. Vyjma okresním soudem zpochybněné výpovědi žalobkyně zde pak nejsou žádné relevantní důkazy, z nichž by bylo lze učinit závěr, že se incident udál tak, jak je vylíčen v žalobě, resp. v odvolání daru.

11. Jednání z roku 2017 a 2018 vytýkaná v oznámení o odvolání daru okresní soud posoudil správně ve smyslu § 2075 odst. 2 o. z., když nebylo důvodu se těmito dále zabývat, neboť žalovaná namítla uplynutím jednoleté lhůty od tvrzených jednání.

12. Lze tak konstatovat, že třebaže mezi účastníky mohlo dojít k nějakým sporům či hádkám, nebylo prokázáno jednání, které by dosahovalo takové intenzity, aby mohlo vést k odvolání daru dle § 2075 odst. 1 o. z. Žalobkyně se tak vlastníkem darovaných nemovitostí znovu nestala.

13. S okresním soudem se lze pak ztotožnit v jeho závěru, že nebylo potřeba provádět další dokazování. Důvody, proč nebyly provedeny další navržené důkazy, okresní soud řádně vyložil a v tomto lze s okresním soudem souhlasit.

14. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. Při rozhodování o nákladech řízení před soudem prvního stupně okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Stejně tak správně okresní soud určil výši náhrady nákladů a na její vyčíslení krajský soud zcela odkazuje.

16. Dle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

17. Krajský soud však dále zkoumal, zda v daném případě nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, jež by ve smyslu shora cit. § 150 o. s. ř. odůvodňovaly nepřiznání náhrady nákladů řízení či její části žalované. Při posuzování důvodů hodných zvláštního zřetele je vždy třeba přihlédnout nejen k poměrům povinného účastníka, ale rovněž k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku v občanském soudním řízení a k postoji účastníků v řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1030/08).

18. Krajský soud má za to, že pro aplikaci § 150 o. s. ř. svědčí okolnosti případu i osobní a majetkové poměry na straně žalobkyně. Žalobkyně je osoba vyššího věku odkázaná na starobní důchod se zhoršeným zdravotním stavem. Žalovaná je přitom její dcera a současně obdarovaná. Krajský soud tak shledává důvody zvláštního zřetele hodné pro částečné nepřiznání náhrady nákladů v rozsahu jedné poloviny. Úplné nepřiznání není na místě, když i žalovaná musela vynaložit nezanedbatelné náklady zastoupení a nepřiznání v plném rozsahu by nepřiměřeně zasáhlo do jejích poměrů. Krajský soud proto napadené rozhodnutí ve výroku II. o nákladech řízení za použití ust. § 150 o. s. ř. změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů prvostupňového řízení polovinu náhrady nákladů ve výši 20.570 Kč Odvolací soud současně s přihlédnutím k majetkovým poměrům umožnil žalobkyni hradit náklady řízení ve splátkách ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost nahradit žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5, § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) ve výši 6.200 Kč (2 x 3.100 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání dne [datum] dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., k tomu DPH ve výši 21 %, tj. 1.428 Kč Celkem náhrada nákladů odvolacího řízení činí částku 8.228 Kč. S ohledem na okolnosti případů a za použití § 150 o. s. ř. rovněž odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení z jedné poloviny a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů částku 4.114 Kč. Žalobkyni zavázal k úhradě nákladů odvolacího řízení též ve splátkách ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výše uvedené skutečnosti.