69 CO 320/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Tercové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2021, č. j. 21 C 210/2018-374,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 22.218 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby bylo určeno že žalobce je vlastníkem vysokotlaké plynovodní přípojky vybudované podle projektu bývalého [anonymizováno] – národní podnik [obec], číslo zakázky [číslo] 366 jako vysokotlaká plynovodní přípojka Js 300/Js 200, 4 Mpa, která začíná jižně od obce Hněvotín, kde je napojena na další vedení plynovodu (tzn. od tohoto napojení), tzn. počínaje od příruby AU [číslo], přičemž vysokotlaká plynovodní přípojka následně kříží silnici III. třídy [obec] – [anonymizováno] a silnici [obec] – [obec], přičemž podél této silnice ve vzdálenosti min. 25 metrů vede trasa vysokotlaké plynovodní přípojky přes potok [příjmení] k [anonymizováno], posléze vede směrem severozápadním k železniční trati [obec] – [obec], následně podél této tratě vede ve vzdálenosti minimálně 60 – 65 metrů a následně se před přechodem silnice [obec] – [spisová značka] – [obec] trasa odklání od železniční trati více na sever a přechází potok [příjmení] [příjmení], následně se trasa vysokotlaké plynovodní přípojky ostře lomí k západu, přechází silnici [obec] – [obec], železniční trať [obec] [obec] a vchází do areálu bývalého cukrovaru [obec], a to až po vstupní přírubu uzávěru AU [číslo] (x, y souřadnice - [číslo], - [číslo]), když počínaje touto vstupní přírubou uzávěru začíná již odběrné plynové zařízení, kde žalovaný vlastnictví žalobce nezpochybňuje, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 41.657,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a f) o. s. ř. Okresní soud především nesprávně vyhodnotil kupní smlouvu ze dne 3. 11. 2003, kterou uzavřel žalobce se správcem konkursní podstaty Ing. [jméno] [příjmení] jako neplatnou z důvodu údajné neurčitosti. V tomto smyslu žalobce odkazuje na skutečnost, že předmět žaloby (vysokotlaká plynovodní přípojka) byl stejně popsán v seznamu majetku vloženého státem v rámci privatizace do akciové společnosti [právnická osoba], dále pak v soupisu majetku konkursní podstaty a konečně v kupní smlouvě ze dne 3. 11. 2003 (tzn. v její příloze obsahující seznam prodávaného majetku). Vysokotlaká plynovodní přípojka byla vystavena ve prospěch zajištění provozu cukrovarů v [obec] pouze jedna, záměna s jinou vysokotlakou plynovodní přípojkou není možná. Chybné jsou i úvahy soudu, že žalobce nebyl v dobré víře, že VTL přípojku vlastní, a proto (za předpokladu, že by kupní smlouva ze dne 3. 11. 2003 byla skutečně neplatná) dle soudu nelze uvažovat o vydržení. V tomto směru lze uvést, že žalobce nepochyboval o tom, že vysokotlakou plynovodní přípojku řádně nabyl do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy se správcem konkursní podstaty v procesu, který byl regulován a byl pod dozorem konkursního soudu. V důsledku chybných úvah soudu se soud dopustil dalších pochybení, pokud neprovedl důkazy navržené žalobcem. Soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, a to privatizační projekt privatizace státního podniku [anonymizováno] plynárenský podnik s. p. a seznam majetku vloženého do [právnická osoba], privatizační projekt privatizace s. p. [anonymizováno] [obec] s. p. a seznam majetku vloženého do cukrovaru [právnická osoba], znalecký posudek z oboru ekonomika odvětví účetnictví, zakladatelskou listinu [právnická osoba], výslech svědka [jméno] [příjmení], technickou dokumentaci k přípojce, rejstříkový spis společnosti [právnická osoba], rejstříkový spis obchodní společnosti [právnická osoba] a cenové rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu [číslo] Okresní soud pochybil, pokud neprovedl tyto důkazy, a to i za situace, že bychom přijali za správný právní názor okresního soudu, že kupní smlouva ze dne 3. 11. 2003 se správcem konkursní podstaty je zčásti absolutně neplatná pro neurčitost označení předmětu koupě, tedy VTL přípojky. Tento názor je však nesprávný. Ovšem i v případě, že by byl správný, je chybou, že okresní soud neuvažoval o možnosti vydržení vlastnického práva. V takovém případě by již ze skutečnosti, že žalobce uzavřel kupní smlouvu ze dne 3. 11. 2003 pod dohledem insolvenčního soudu, musel okresní soud dospět k závěru o dobré víře žalobce, že je řádným vlastníkem vysokotlaké plynovodní přípojky. Tato dobrá víra byla na straně žalobce zcela oprávněná, neboť okresní soud by z provedených důkazů musel zjistit, že žalobce měl k dispozici technickou dokumentaci k přípojce, která podrobně popisuje předmět žaloby, takže velmi dobře věděl, co je předmětem koupě. Z privatizačního projektu státního podniku [anonymizováno] [obec] s. p. a seznamu vloženého majetku do [právnická osoba] by soud zjistil, že předmět žaloby skutečně patřil podniku [právnická osoba], neboť předmětná vysokotlaká plynovodní přípojka byla vložena jako majetek státu do státem zřízené akciové společnosti [právnická osoba] Z privatizačního projektu privatizace [anonymizováno] plynárenský podnik s. p. a seznamu majetku vloženého do [právnická osoba] by soud zjistil, že předmět žaloby naopak nebyl vložen státem v rámci privatizace do majetku společnosti, a proto tato společnost i její právní nástupci nemohli být ani v dobré víře, že tuto VTL přípojku vlastní, což by nepochybně bylo prokázáno i rejstříkovými spisy a i znaleckým posudkem z oboru účetnictví (k prokázání skutečnosti, že [právnická osoba], ani její nástupci nemohli o VTL přípojce účtovat jako o vlastním majetku), kteréžto navržené důkazy nebyly provedeny. Přitom je skutečností, že žalovaná provozovala předmětnou přípojku nikoliv v dobré víře, že je právoplatnou vlastnicí, nýbrž pouze jako držitel energetické licence podle energetického zákona. Právoplatným vlastníkem, kterým byla nejprve společnost [právnická osoba] a posléze žalobce, pak VTL přípojku provozovat nemohli, neboť nebyli držitelem příslušné licence. [právnická osoba], později žalobce vykonávali držbu předmětné VTL přípojky prostřednictvím právě držitele energetické licence, přičemž tato skutečnost by vyplynula z uvedených důkazů (včetně svědecké výpovědi bývalého ředitele společnosti [právnická osoba]). Okresní soud tedy neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, ze kterých by musel vyplynout, že žalobce vydržel vlastnické právo k VTL přípojce, vyplynula by jeho dobrá víra, že mu věc jako vlastníku náleží, užívání (respektive držba) prostřednictvím jiné osoby (držitel energetické licence) a uplynutí vydržecí doby – 10 let, která uplynula v roce 2013. Rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud dospěl k nesprávnému závěru o neplatnosti (respektive částečné neplatnosti) kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2003, když uvedl, že předmět převodu VTL přípojka není uvedena dostatečně určitě. Předně je třeba uvést, že správce konkursní podstaty nepochybil, pokud přípojku zařadil do seznamu majetku konkursní podstaty, a to bez poznámky, že u položky vysokotlaká plynovodní přípojka je pochybnost o tom, kdo majetek vlastní. Okresní soud v tomto smyslu neuvedl nic, jaká skutečnost by vedla správce konkursní podstaty k takovým pochybnostem. Předmětná VTL přípojka byla jako majetek státu vložena do majetku státem zřízené společnosti [právnická osoba] v rámci privatizace. Fakt, že přípojku provozuje osoba k tomu oprávněná energetickým zákonem, v tomto směru neměla žádný význam, neboť tato okolnost nesvědčí ve prospěch vlastnictví plynárenské společnosti k předmětné VTL přípojce. Navíc správce konkursní podstaty musel zaznamenat, že o přípojce společnost [právnická osoba] kontinuálně od svého vzniku účtuje jako o svém majetku. Za tuto dobu žádná jiná osoba netvrdila, že by jí přípojka měla náležet jako vlastníku. Tuto skutečnost mohl potvrdit i svědek [příjmení] (bývalý ředitel společnosti [právnická osoba]), ale tento důkazní návrh byl zamítnut. Proto byla správcem konkursní podstaty přípojka zapsána do seznamu majetku konkursní podstaty oprávněně bez poznámky o důvodech, které by zpochybňovaly zařazení věci do soupisu, neboť tu pochybnost nebyla ani být nemohla. Proto je nesprávná úvaha okresního soudu, že předmět sporu nebyl součástí soupisu konkursní podstaty. Naprosto nesprávná a nesrozumitelná je úvaha okresního soudu, kdy soud uvádí„ pokud žalobce uvádí, že následně uzavřená kupní smlouva byla schválena konkursním soudem a z tohoto důvodu byl žalobce v dobré víře, nutno poznamenat, že konkursní soud v rámci své dohledové činnosti nad průběhem konkursu udělil souhlas ke zpeněžení celé podstaty dle soupisu předloženého správcem a následně schválil konečnou zprávu o zpeněžení sepsaného majetku, nicméně znění kupní smlouvy vymezení předmětu koupě, odpovídá soupisu majetkové podstaty, neliší se. Z tohoto důvodu zde nemohla být dobrá víra žalobce založena schválením konečné zprávy i správce ze strany konkursního soudu. Jak bylo shora uvedeno, konkursní správce je oprávněn zpeněžit pouze sepsaný majetek úpadce, v projednávané věci však předmět sporu ani nebyl součástí soupisu majetkové podstaty“. K této úvaze žalobce uvádí, že skutečnost, že„ konkursní soud v rámci své dohledové činnosti nad průběhem konkursu udělil souhlas ke zpeněžení celé podstaty dle soupisu předloženého správcem“ a že„ vymezení předmětu koupě odpovídá soupisu majetkové podstaty, neliší se“, naopak musela nutně posilovat dobrou víru žalobce (který nemá právní vzdělání), že je vše v pořádku a že se kupní smlouvou stal vlastníkem předmětu koupě, včetně vysokotlaké plynovodní přípojky, přičemž tato v předmětném soupisu byla. Pokud by předmět převodu byl vymezen neurčitě, musel by nezbytně pochybit i konkursní soud, přičemž tuto skutečnost by žalobce, který důvěřoval aktům veřejné moci, rozhodně nemohl předpokládat. Stanovisko okresního soudu, že kupní smlouva z 3. 11. 2003 je v části, kdy se jednalo o převod VTL přípojky, absolutně neplatná pro neurčitost, je nesprávné. VTL přípojka je v soupisu označena údajem, kdy byla pořízena, dále pořizovací cenou a zůstatkovou cenou. K záměně za jinou nemohlo dojít, neboť jinou přípojku v majetku [právnická osoba] neměl a ani se jiná VTL přípojka v blízkosti areálu nenachází. Z map plynovodní sítě i dalších dokumentů – jako stavební povolení k výstavbě VTL přípojky, kolaudační rozhodnutí a technických zpráv je pak patrné přesné trasování přípojky a její technické parametry. Žalobce rovněž poukazuje na fakt, že stejným způsobem stát označil předmětnou vysokotlakou plynovodní přípojku, když tuto vkládal do majetku [právnická osoba] – soupisu majetku, který v rámci privatizace přecházel do vlastnictví společnosti [právnická osoba], je předmětná VTL přípojka označená datem pořízení, pořizovací cenou a zůstatkovou hodnotou. Označení předmětu převodu je tak určité, když lze výkladem projevu vůle smluvních stran dovodit, jaký majetek přesně byl na žalobce převáděn a označení předmětu převodu odpovídá jak platné právní úpravě, jakož i právní praxi. Následkem shora uvedeného chybného vyřešení právní otázky - kdy okresní soud chybně dospěl k právnímu závěru o částečné neplatnosti kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2003, ačkoliv kupní smlouva uvedenou vadou netrpí, došlo k tomu, že je nesprávný i rozsudek. Žalobce tak navrhuje změnu rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno.

3. Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že okresní soud postupoval při hodnocení kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2003 zcela správně, když uzavřel, že je předmět smlouvy v kupní smlouvě vymezen neurčitě a nelze s ohledem na požadavek určitosti a jasnosti a formálnosti soupisu majetkové podstaty dospět k závěru, že pod předmětem smlouvy označeném jako„ vysokotlaká plynovodní přípojka“ se skrývá„ vysokotlaké plynovodní přípojky vybudované podle projektu bývalého [anonymizováno] – národní podnik [obec], číslo zakázky [číslo] jako vysokotlaká plynovodní přípojka JS300/JS200, 4MPA, která začíná jižně od [územní celek], kde je napojená na další vedení plynovodu (tzn. od tohoto napojení), tzn. počínaje od příruby AU [číslo], přičemž vysokotlaká plynovodní přípojka následně kříží silnici třetí třídy [obec] – [anonymizováno] a silnici [obec] – [obec], přičemž podél této silnice ve vzdálenosti minimálně 25 m vede trasa vysokotlaké plynovodní přípojky přes potok [příjmení] k [anonymizováno], posléze vede směrem severozápadním k železniční trati [obec] – [obec], následně podél této tratě vede ve vzdálenosti minimálně 60 – 65 metrů a následně se před přechodem silnice [obec] – [spisová značka] – [obec] trasa odklání od železniční tratě na sever a přechází potom [obec] stružka, následně se trasa vysokotlaké plynovodní přípojky ostře lomí k západu, přechází silnici [obec], [obec], železniční trať [obec] – [obec] a vchází do areálu bývalého [anonymizováno] [obec], a to až po vstupní přírubu uzávěru AU [číslo] (dále VTL přípojka). Identifikace předmětu smlouvy souhlasila slovně s identifikací učiněnou v soupisu majetkové podstaty předloženého insolvenčním správcem [právnická osoba] [obec] Ing. [jméno] [příjmení], avšak ani v takovém případě nelze přisvědčit závěru, že v předmětné kupní smlouvě byl předmět smlouvy dostatečně identifikován. Předmět smlouvy pouze slovně odpovídal soupisu majetkové podstaty [právnická osoba] [obec], avšak ani v tomto soupisu nebyla položka [číslo] uvedena v příloze [číslo] kupní smlouvy dostatečně identifikována, tj. z kupní smlouvy nelze vyčíst (objektivně identifikovat), o jaký konkrétní majetek se ve vztahu k předmětu smlouvy mělo jednat, ze soupisu majetkové podstaty společnost [právnická osoba] nelze vyčíst (objektivně identifikovat) o jaký konkrétní majetek se ve vztahu k předmětu smlouvy mělo jednat; kupní smlouva je tak neplatná, protože správce zpeněžil majetek, aniž jej sepsal a předmět smlouvy není dostatečně identifikován a nelze jej objektivně určit ani podle soupisu majetku ani podle kupní smlouvy. Okresní soud předmětu sporu přiřadil příhodnou ustálenou judikaturu, která potvrzuje závěry učiněné Okresním soudem v Olomouci, a to konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, kde dovolací soud vyslovil, že„ kupní smlouva, kterou správce zpeněžil majetek, aniž jej sepsal, je absolutně neplatná“. Insolvenční správce tak sice učinil soupis majetkové podstaty, avšak předmět smlouvy popsal tak neurčitým způsobem, který vede k neplatnosti smlouvy a je nutné pohlížet na soupis, jakoby učiněn vůbec nebyl. Soupis majetkové podstaty nesplňoval základní požadavky stanovené například v rozsudku NS ČR ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1003/2009 pak Nejvyšší soud vyslovil, že jsou-li pochybnosti o tom, jaký majetek zařadil správce konkursní podstaty do soupisu majetku konkursní podstaty a není-li to možné ani výkladem obsahu soupisu v souladu s pravidly § 35 odst. 2 obč. zák., lze uzavřít, že v dané věci nemá takový soupis žádné právní účinky. Kupní smlouva je tak právě s odkazem na závěry rozsudku NS ČR ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003 absolutně neplatná, jelikož kupní smlouvou insolvenční správce zpeněžil majetek bez soupisu majetkové podstaty. Z obsahu konkursního spisu navíc vyplývá, že nebyly dodrženy podmínky prodeje této VTL přípojky stanovené v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2001, č. j. 13 K 71/96-199, a to ve vztahu ke stanovení kupní ceny k nejvyšší nabídce projednané se zástupcem věřitelů a obsahu kupní smlouvy, když převod vlastnictví k VTL přípojce nebyl podle kupní smlouvy vázán na zaplacení dohodnuté kupní ceny. Dle žalované není rozhodné, zda mohlo či nemohlo dojít k záměně za jinou vysokotlakou plynovodní přípojku. Rozhodná je skutečnost, že přípojka, jak byla uvedena v soupisu majetkové podstaty společnosti [právnická osoba] a následně v kupní smlouvě, zakládá pochybnosti, zda mohla být, či byla do konkursní podstaty začleněna skutečně VTL přípojka, tak jak je označena v žalobě a zda tedy byl konkurs [právnická osoba] [obec] proveden úplně a řádně. Odpověď na tyto otázky však nemůže soud poskytovat v rámci žaloby o určení vlastnického práva a okresní soud tak žalobu správně zamítl. K otázce dobré víry žalobce při uzavírání kupní smlouvy a souvisejícího údajného vydržení VTL přípojky a argumentaci žalobce v odvolání žalovaná uvádí, že se žalobce nemohl stát vlastníkem VTL přípojky na základě vydržení, když se nemohl nacházet v dobré víře, že je oprávněným vlastníkem VTL přípojky. Ačkoliv žalobce, jak uvádí, není osobou s právním vzděláním, je namístě použití občanskoprávní zásady,„ vigilantibus iura scripta sunt“, která se v tomto případě uplatní v neprospěch žalobce. Žalobce nemohl požívat dobré víry, a to v případě, že kupní smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu vyplývajícím ze zákona a ustálené judikatury. Pokud žalobce tvrdí, že měl k dispozici technickou dokumentaci, která podrobně popisuje předmět žaloby, neznamená to, že tato technická dokumentace se vztahuje k přípojce popsané v soupisu majetkové podstaty [právnická osoba] [obec] a v kupní smlouvě. Předmět koupě je v obou dokumentech popsán vágně, neurčitě, nejasně a nesrozumitelně. Ani dohledová činnost konkursního soudu nad konkursním správcem společnosti [právnická osoba] nijak nedopadá na neplatnost kupní smlouvy, ani nemůže zakládat dobrou víru žalobce ve vztahu k vlastnictví VTL přípojky. Konkursní soud schválil pouze zpeněžení celé podstaty dle soupisu, avšak ne s jednotlivými prodeji, tedy konkurzní soud neschvaloval samotný soupis majetkové podstaty nebo konkrétně kupní smlouvu a dobrou víru žalobce tak toto jednání konkursního soudu nemohlo ani podpořit a ani založit. K námitce žalobce neprovedení některých důkazů žalovaná uvádí, že okresní soud provedl jen důkazy nutné pro v rozsudku učiněné závěry. Zbývající neprovedené důkazy okresní soud správně odmítl. Žalobce měl snahu prokázat, kdo měl vlastnit VTL přípojku dříve, tato skutečnost však pro řízení o určení vlastnického práva není důležitá. Důležitá je pouze skutečnost, zda je vlastníkem žalobce nebo není.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání toto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Krajský soud v odvolacím řízení, doplnil dokazování a provedl důkaz rozhodnutím Ministerstva pro správu národního majetku a pro privatizaci ČR ze dne 22. 4. 1992, č. j. 30/31/1456/92, z něhož zjistil, že byl ministerstvem pro správu národního majetku schválen podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. privatizační projekt [anonymizováno] [obec] s. p., který byl vedením státního podniku zadán ke zpracování firmě [právnická osoba]. Podmínkou schválení privatizačního projektu bylo mimo jiné, že [právnická osoba] rozdělením akcií, 3 % RIF, 82 % kuponová privatizace a 15 % akcie ponechané ve Fondu národního majetku pro zemědělskou prvovýrobu. Seznamem majetku vkládaného zakladatelem do [právnická osoba] [obec] má soud za prokázáno, že zde jsou uvedena (v tis. Kč) aktiva celkem [číslo], cizí pasiva [číslo], majetek subjektů zahrnutý v rozvaze [číslo], ostatní aktiva 138, majetek subjektu celkem [číslo], rezervní fond a. s. [číslo], základní jmění a. s. [číslo]. Přehledem základních prostředků – stavby, závod [obec], má soud za prokázáno, že v tomto přehledu je pod bodem nákl. stř. 220 inventární [číslo] uvedena„ vysokotlak. plynovodní příp.“ s pořizovací hodnotou 1.625.011 Kč, oprávky 203.827 Kč.

7. Krajský soud považuje právní závěry okresního soudu za správné. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že lze shledat naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., když určení může založit pevný základ vztahů mezi účastníky. Nelze ani dovodit, že by mělo být žalováno rovnou na plnění, tedy na vydání, když lze těžko fakticky realizovat vydávání plynovodní přípojky uložené pod povrchem, kterou žalovaná jako distributor provozuje.

8. Stejně tak považuje krajský soud za správný závěr okresního soudu, že s ohledem na znění soupisu konkurzní podstaty v položce 125 není možné na základě takto učiněného soupisu dospět k závěru, že byl předmět sporu vůbec sepsán do konkurzní podstaty, a takový soupis nemá žádné právní účinky. Správný je pak i závěr, že kupní smlouva, kterou správce zpeněžil majetek, aniž jej sepsal, je absolutně neplatná dle § 39 z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) - srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 10. 2004 pod sp. zn. 29 Odo 268/2003 Okresní soud tedy mohl uzavřít, že předmět sporu nebyl řádně sepsán do konkursní podstaty úpadce, nebylo pak možno na základě kupní smlouvy převést ani vlastnické právo na žalobce, taková kupní smlouva je již z tohoto důvodu absolutně (částečně) neplatná.

9. Nadto ani sama kupní smlouva ze dne 3. 11. 2003 není natolik určitá ohledně označení předmětu koupě - vysokotlaké přípojky tak, aby bylo možno dospět k závěru, že dochází právě k převodu přípojky, která je předmětem sporu. V tomto rozsahu by tedy kupní smlouva byla pro neurčitost stižena i dalším důvodem neplatnosti dle § 37 odst. 1 obč. zák.

10. Při řešení otázky, zda byla, resp. mohla být předmětná přípojka sepsána do konkurzní podstaty, je pak nutno vzít v úvahu i okolnost, kdo mohl dle dřívějších předpisů vykonávat správu, resp. právo hospodaření k tomuto (národnímu) majetku, a zda bylo dle tehdejších předpisů vůbec možné, aby plynovodní přípojka byla privatizována jako majetek [anonymizováno] [obec], s. p. a zda tak mohl existovat vůbec nějaký důvod, proč by správce přikročil k soupisu předmětné VTL přípojky do konkurzní podstaty [právnická osoba]

11. Zde je třeba přisvědčit žalované, že na základě provedeného dokazování je třeba dospět k závěru, že předmětná přípojka se nacházela jako majetek státu od počátku a ze zákona ve správě plynárenského podniku (vyhl. č. 156/1975 Sb.), která se následně změnila na právo hospodaření s národním majetkem (vyhl. č. 119/1988 Sb.). VTL přípojka byla realizována v době účinnosti zákona č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon), dle jehož § 5 odst. 1 mohou plynovodní přípojky zřizovat investoři na svůj náklad, tyto přípojky ode dne jejich uvedení do trvalého provozu přecházejí do správy plynárenského podniku. Dle § 13 vyhlášky č. 175/1975 Sb., která byla vydána k provedení plynárenského zákona, plynovodní přípojky zřízené jinými organizacemi než plynárenskými podniky se převádějí do správy plynárenského podniku bezplatně.

12. Z projektu [anonymizováno] KP [obec], zák. [číslo] – ekonomické zprávy vyplývá, že investorem VTL přípojky byly [anonymizováno] cukrovary, n. p. Národní podnik byl státní organizací, který náležel do skupiny státních organizací (to platí i pro koncern dle § 7 nařízení vlády č. 91/1974 Sb.). Tato státní organizace měla právo pouze hospodaření se státním majetkem. Jestliže tedy byla na základě této investiční akce zřízena plynovodní přípojka, jednalo se o plynovodní přípojku v majetku státu, která byla převedena ze zákona do správy plynárenského podniku bezplatně, o čemž též svědčí zápis ze dne 20. 6. 1983 o předání a převzetí VTL plynovodu a [anonymizováno] [obec], kdy byl předán [anonymizováno] cukrovary k. p. [obec] [anonymizováno] plynárnám k. p. [obec] s tím, že plynovod bude převeden ke dni 1. 7. 1983.

13. Je tak zřejmé, že v souladu se shora citovanými předpisy přešla plynovodní přípojka, která je plynovodní přípojkou průmyslovou ve smyslu § 12 vyhlášky č. 175/1975 Sb., do správy plynárenského podniku, kde také musela ze zákona zůstat až do doby privatizace [anonymizováno] plynárenského podniku s. p. V rámci privatizace se pak dle § 2 z. č. 92/1991 Sb. majetkem podniku rozuměl souhrn věcí a finančních prostředků, ke kterým má podnik právo hospodaření nebo které jsou v jeho vlastnictví, jakož i souhrn práv, jiných majetkových hodnot a závazků podniku. S předmětnou plynovou přípojkou jako majetkem státu tak ze zákona nehospodařily [anonymizováno] cukrovary n. p. (resp. k. p.) či [anonymizováno] [obec] s. p., nebyl tak ani žádný důvod takový majetek jako majetek uvedeného subjektu privatizovat do [právnická osoba] a ani následně sepisovat přípojku v rámci konkursního řízení. Jestliže byla v rámci privatizace [anonymizováno] [obec] s. p. uvedena, jak tvrdí žalobce, jako privatizovaný majetek„ vysokotlak. plynovodní příp.“ bez bližší specifikace, pak se ze zákona nemohlo jednat o VTL přípojku, která je předmětem tohoto řízení, neboť se nejednalo o majetek privatizovaného podniku dle § 2 zák. č. 92/1991 Sb., ale právo hospodaření s majetkem (správu) vykonával od uvedení VTL přípojky do provozu plynárenský podnik. Jestli mohlo být něco privatizováno a pojato do soupisu konkurzní podstaty, tak snad nějaká část přípojky v areálu cukrovaru, k níž nepřešla správa na plynárenský podnik. V zápisu o předání ze dne 20. 6. 1983 se výslovně hovoří o určité části (v délce 12 m), která zůstala dle zápisu„ majetkem SMC [obec]“. Zde lze též podotknout, že dle zápisu o předání ze dne 20. 6. 1983 činí pořizovací cena VTL plynovodu celkem [číslo] Kčs, v soupisu konkurzní podstaty i přehledu základních prostředků – stavby se však hovoří o pořizovací hodnotě toliko 1.625.011 Kč.

14. Není zde ani tvrzena žádná relevantní skutečnost, na základě níž by mohlo dojít k převodu správy, resp. práva hospodaření k plynovodní přípojce z plynárenského podniku zpět na [anonymizováno] cukrovary n. p. (resp. k. p.) či [anonymizováno] [obec] s. p.

15. Žalobce nemohl ani VTL přípojku vydržet, neboť předpokladem vydržení je oprávněná držba, která předpokládá dobrou víru, že držiteli věc patří (§ 130 obč. zák.). Žalobce však držbu nevykonával. Dle § 129 obč. zák. držba předpokládá držební vůli a faktické ovládání věci. Žalobce přitom netvrdil skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že plynovodní přípojku držel. Plynovodní přípojku provozovala plynárenská společnost, nikoli žalobce. Žalobce zjevně nedržel přípojku ani prostřednictvím plynárenské společnosti, když tato nebyla v žádném vztahu s žalobcem v tom smyslu, že by pro něj držela přípojku. Jestliže snad plynárenská společnost přípojku držela, tak nanejvýš pro sebe. Žalobce tak nemohl pro zjevnou absenci držby nabýt vlastnické právo vydržením dle § 134 obč. zák., a to ani v případě, že by snad byl nějakým způsobem (subjektivně) v dobré víře, že mu věc náleží. Nemohl pak pro absenci držby přípojku vydržet ani dle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), tedy dle § [číslo], resp. § 1095 o. z.

16. S ohledem na shora uvedené lze dovodit, že žaloba není důvodná. Nebylo třeba ani provádět další dokazování, které žalobce namítá v odvolání, když okresní soud se s otázkou neprovedení dalších důkazů vypořádal. K tomu lze dále doplnit to, že otázka účtování ohledně přípojky není podstatná, příslušnost k hospodaření zde vyplývá z právních předpisů, nejsou podstatné ani detaily privatizace plynárenských podniků, neboť předmětem řízení je určení vlastnického práva žalobce.

17. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, pokud žalobu zamítl, krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za právní zastoupení za dva a půl úkonu právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 2.500 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání 22. 3. 2022, účast u vyhlášení), 3 x režijní paušál po 300 Kč, cestovné k jednání 22. 3. 2022 a 29. 3. 2022, tj. 2 x 4.406 Kč, na cestě [obec] – [obec] a zpět 2 x 284 Kč, vozidlem [příjmení] [jméno] spotřeba 8,7 l [číslo] km, při použití nafty, a s připočtením sazby základní náhrady, náhrada za ztrátu času na cestě ke dvěma jednáním celkem 2.400 Kč a DPH 21 %, celkem 22.218 Kč.