69 CO 320/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 34.625,99 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 16 C 13/2022-22,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 2.452 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.719 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.325,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.325,99 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení, dále částku 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9.200 Kč, zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.639 Kč ve lhůtě tří dnů (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku do výroku II. a III. podala odvolání žalobkyně s tím, že žalobkyně nemůže se závěry okresního soudu souhlasit. Žalobkyně má za to, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť z odůvodnění nelze zjistit, jaké úvahy a skutkové závěry vedly soud k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s § 1813 o. z. Z ust. § 1813 o. z. plyne hned několik požadavků na smluvní ujednání, které musí být naplněny současně, aby ujednání bylo zakázané a absolutně neplatné. Pokud nejsou naplněny všechny požadavky, může se jednat o ujednání neplatné, leč relativně. V takovém případě je na žalované, aby dbala o svá práva ve smyslu zásady„ právo náleží bdělým“ a případné relativní neplatnosti se dovolala. Není přípustné, aby ze strany soudu byla procesní aktivita žalované nahrazována. Okresní soud však naplnění všech podmínek nezkoumal, nezdůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění. To vše za situace, kdy žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, nárok žádným způsobem nerozporovala. Soud tak nepřiměřeně nahradil odpovídající procesní aktivitu žalované, čímž zasáhl do práva žalobkyně na spravedlivý proces. Pokud okresní soud žalobkyni vytýká, že ujednání o smluvní pokutě je skryté a nesrozumitelné pro osobu, která má rozum průměrného člověka, nemůže s tímto žalobkyně souhlasit. Žalobkyně má bez pochybností za to, že ujednání je srozumitelné. Textace není o nic složitější než jazyk, jímž jsou standardně psány v ČR právní předpisy, u nichž platí princip„ neznalost neomlouvá“. Dle žalobkyně je ujednání o smluvní pokutě zcela srozumitelné v tom smyslu, že v případě nedodržení doby trvání smlouvy z důvodu na straně zákazníka, bude žalobkyně požadovat uhrazení smluvní pokuty. Žalovaná byla na možnost ujednání o smluvní pokutě upozorněna již v rámci informací pro zákazníka. Obdobná ujednání o smluvních pokutách jsou v současnosti standardem odvětví a používá je též naprostá většina přímých konkurentů na trhu dodávek elektřiny a plynu domácnostem. Smluvní pokuty se staly zásadním nástrojem utvrzení závazků a současně plní kompenzační funkci. Žalobkyně má za to, že ujednání o smluvní pokutě nezakládá nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Pokud by přes uvedené byla nerovnováha v právech nebo povinnostech soudem shledána, nebyla by tato nerovnováha významná a v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Doktrína se shoduje v názoru, že důkazní břemeno k prokázání všech shora uvedených aspektů nepřiměřenosti ujednání ve smyslu generální klauzule § 1813 o. z. tíží spotřebitele. Žalobkyně má za to, že pokud se soud rozhodne sanovat pasivitu žalované a sám aplikovat posouzení nepřiměřenosti ujednání s ohledem na veřejný zájem na ochraně spotřebitele, pak by se tak v zásadě nemělo stát bez vyjádření samotné žalované k věci nebo bez vlastního zevrubného posouzení všech relevantních okolností soudem týkajících se obsahu smlouvy, jejího uzavření a jejího vztahu k jiným nabízeným smlouvám, mezi nimiž se spotřebitel rozhodoval. Zákazník uzavírá smlouvu dle svých individuálních potřeb, v případě smlouvy na dobu neurčitou získá zákazník výhodnější cenu energie. Naproti tomu v takovém případě žalobkyně zajišťuje dodržení sjednané doby trvání závazku smluvní pokutou. Smluvní pokuta, jak je sjednána, představuje současně paušalizovanou náhradu škody, která žalobkyni z důvodu nedodržení trvání sjednané délky smlouvy vznikla nebo mohla vzniknout. Při posuzování nerovnováhy práv a povinností je třeba pohlížet na právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou vcelku, nikoliv jen izolovaně z pohledu uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Pokud soud žalobkyni vytýká, že smluvní povinnosti žalobkyně neutvrzuje žádná smluvní pokuta, nelze tomu než přisvědčit. Je však třeba zohlednit, že povinnosti žalobkyně jako obchodníka s plynem neplynou pouze z uzavřených smluv, ale jsou stanoveny také zákonnými a podzákonnými předpisy, při jejichž porušení se žalobkyně vystavuje riziku naplnění skutkové podstaty správního deliktu a riziku finanční sankce řádově převyšující výši sjednané smluvní pokuty, ale i riziku sankce v podobě zrušení licence obchodníka s plynem. Nelze ani odhlédnout od specifické povahy právních vztahů týkajících se dodávky plynu a elektřiny vyplývající nejen z jejich fyzikálních vlastností, ale rovněž z jejich specifického nezadatelného významu pro společnost. [příjmení] mohla žalobkyně poskytnout svému zákazníkovi neměnnou cenu dodávky plynu nebo elektřiny na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy 2 nebo 3 let právě na velkoobchodním trhu na základě těchto forwardových nákupů. Pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí nebo ji pro neplacení je nucena ukončit žalobkyně, zůstává na straně žalobkyně forwardově nakoupený přebytečný plyn nebo elektřina pro zbývající smluvní období takového každého zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Pokud jsou tedy velkoobchodní ceny komodity nižší v okamžiku předčasného ukončení smluvního vztahu vznikne žalobkyni škoda, protože nakupený objem energie bude prodán na trhu se ztrátou. Vzhledem k tomu, že budoucí vývoj cen není předem znám, proto je toto riziko smluvně ošetřeno smluvní pokutou jako paušalizovanou náhradou potenciální škody. Mezi další škody vznikající žalobkyni v zásadě vždy, kdy dochází k předčasnému ukončení smlouvy, je třeba zařadit zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy. Zákazníci žalobkyně standardně u řady produktů dostávají finanční bonusy za uzavření smlouvy až ve výši 1.500 Kč. V případě předčasného ukončení smlouvy žalobkyně o tuto částku často přichází. Další části škody je škoda nepřímá v podobě ušlého očekávaného zisku. Konečně má žalobkyně za to, že pokud by soud shledal v právech nebo povinnostech smluvních stran nerovnováhu, nebyla by tato významná. Pokud jde o výši smluvní pokuty, sjednaná výše 400 Kč za každý kalendářní měsíc do sjednaného ukončení smlouvy není zjevně nepřiměřená. Pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty a zajišťované povinnosti, je nutné brát v potaz i výši objemu plnění, které bylo (mělo být) dle smlouvy realizováno a tomu odpovídající rovnoměrné rozvržení zálohových plateb do jednotlivých měsíčních záloh. Proti pravidelné měsíční záloze, která je zpravidla násobně vyšší (jak je tomu též v projednávané věci), stojí smluvní pokuta, která za každý měsíc činí 400 Kč. Jak lze zjistit z vyúčtování dodávek elektřiny, žalovaná v období od 31. 3. 2020 do 15. 10. 2020 spotřebovala elektřinu v hodnotě 43.425,98 Kč, což odpovídá průměrné měsíční spotřebě v hodnotě 6.200 Kč. Při této spotřebě by žalovaný za dalších 23 měsíců spotřeboval elektřinu v hodnotě 93.000 Kč. Oproti tomuto závazku nepovažuje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 9.200 Kč za zjevně nepřiměřenou nebo nemravnou. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že žalovaná měla právo žádat soud o moderaci smluvní pokuty, avšak neučinila tak. Žalobkyně tak navrhuje změnu rozsudku ve výroku II. tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud žalobě ve výroku I. vyhověl ohledně požadavku na zaplacení nedoplatku ceny elektřiny, když dospěl k závěru, že žalobkyně dodala sjednaná plnění, žalovaná však cenu neuhradila. Okresní soud naopak dospěl k závěru, že požadavek na smluvní pokutu není důvodný a žalobu ve výroku II. částečně zamítl.

7. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9. 3. 2020 dle § 50 odst. 2 z. č. 458/2000 Sb., na základě které žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa sjednaného ve smlouvě ([obec a číslo]) elektřinu a žalovanému vznikla povinnost zaplatit za to sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, 30 měsíců s účinností od 31. 3. 2020. Jedná se o smlouvu svou povahou spotřebitelskou dle § 1810 a násl. o. z.

8. Okresní soud se zabýval ujednáním o smluvní pokutě ve smlouvě a dospěl k závěru, že ujednání jsou nepřiměřená dle § 1813 o. z. S těmito závěry se krajský soud neztotožňuje.

9. Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v oddíle„ ostatní ujednání“ smlouvy, a to mimo jiné pro případ, že žalobkyně v souladu s energetickým zákonem od takové smlouvy oprávněně odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany zákazníka, resp. zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky. Žalovaná opakovaně neplnila své platební povinnosti, neuhradila nedoplatek za zúčtovací období 31. 3. 2020 – 15. 10. 2020 za částku 1.138.92 Kč, splatnou 18. 11. [číslo]. Následně na základě nově, po vystavení faktury, poskytnutých informací provozovatelem distribuční sítě musela být faktura žalobkyní opravena daňovým dokladem ze dne 9. 12. 2020, na částku 25.325,99 Kč, za celkový objem odebrané elektřiny v období od 31. 3. 2020 – 15. 10. 2020. Z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy, konkrétně nezaplacení zálohy za červenec a srpen 2020 žalobkyně pro opakované porušení těchto povinností s žalovanou ukončila dodávku elektřiny a přípisem ze dne 28. 10. 2020 odstoupila od smlouvy. Žalobkyni tak vzniklo dle smluvních ujednání v části„ ostatní ujednání“ právo na smluvní pokutu dle § 2048 o. z. za každý měsíc následující po ukončení smlouvy až do konce doby sjednané ve smlouvě.

10. Výše smluvní pokuty odpovídá počtu měsíců od ukončení dodávky elektřiny do doby sjednaného trvání smlouvy, jedná se o 23 měsíců po 400 Kč za dobu od 15. 10. 2020 do 30. 9. 2022 a smluvní pokuta činí 9.200 Kč.

11. Krajský soud se se závěry okresního soudu o nepřiměřenosti ujednání o smluvní pokutě dle § 1813 o. z. neztotožňuje. Ujednání o smluvní pokutě byla platně sjednána a nejsou nepřiměřená. Smluvní pokuta ani u jedné smlouvy není nepřiměřeně vysoká, není ve zjevném nepoměru k ceně sjednané služby, pohybuje se pod polovinou sjednané měsíční zálohy. Její absolutní výše za jeden měsíc rovněž není nijak vysoká. Vzhledem k nízké výši a její jednorázovosti (jen jednou za každý měsíc) nehrozí riziko dalšího nárůstu v případě dlouhodobějšího neplnění, neboť v čase se po ukončení smlouvy dále nenavyšuje. Smluvní pokuta je pak ve smlouvě na dobu určitou sjednána právě proto, že jsou sjednány jiné cenové podmínky poskytování služby, kvůli čemuž se především zákazník zavazuje k určité stabilitě smluvního vztahu. Nelze pak považovat za nijak překvapivé, že smlouva má i sankci, pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu.

12. Stejně tak ani formulace obou smluv nevede k závěru o nepřiměřenosti ujednání, smlouvy jsou sice psány menším písmem, avšak stále čitelným a jsou v podstatě velmi krátké a přehledné. Smluvní pokuta není ani záměrně nějakým záludným způsobem skryta mezi jiná ujednání. Třebaže nemá vlastní oddíl, umístění ujednání v textu odpovídá tomu, že otázky zahájení, trvání a ukončení dodávky a smluvní pokuta za nedodržení doby trvání smlouvy jsou řešeny v jednom oddíle, ve kterém jsou řešeny i další smluvní pokuty. Formulace předpokladů vzniku smluvní pokuty je sice poněkud komplikovanější, což způsobují zejména závorky v textu, avšak přesto pochopitelná, resp. osobě průměrného rozumu srozumitelná v tom smyslu, že se sjednává pokuta, pokud nebude dodržena pro jednání zákazníka doba trvání smlouvy. Nelze tak ani uvažovat o nečitelnosti či nesrozumitelnosti a tedy neplatnosti ujednání dle § 1800 o. z., pokud by se toto ustanovení s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy a § 1813 o. z. vůbec aplikovalo, když nelze dovodit, že by se prostřednictvím úpravy adhezních smluv mohl dále zvyšovat standard ochrany spotřebitele vyplývající z § 1811 a násl o. z.

13. Krajský soud tak má za to, že u obou smluv se nejedná o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele, když žalovaná si zvolila právě smlouvu na dobu určitou se sjednanou smluvní pokutou, čemuž ovšem také odpovídá jiný (výhodnější) tarif, což vyplývá z obsahu smluv. Smluvní pokuta za nedodržení doby trvání smlouvy není současně nijak nevyváženým ujednáním, ale naopak logickým a očekávatelným ujednáním. Významnou nerovnováhu soud neshledává ani ve spojení s dalšími ujednáními, a to ani smluvními pokutami, které nepokrývají zcela stejný okruh případů, přičemž pokuta za prodlení s platbou je současně zanedbatelné výše.

14. S odvolatelem lze souhlasit též v tom, že paušalizovaná náhrada škody je lépe předvídatelná pro smluvní stranu a jestliže byla tato smluvní pokuta sjednána, pak ve smyslu § 2050 o. z. věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje a ani v tomto smyslu nepovažuje krajský soud ujednání o smluvní pokutě za nevyvážené.

15. Lze tak shrnout, že nelze dovodit, že by ujednání o smluvní pokutě byla nepřiměřená dle § 1813 o. z. Stejně tak soud neshledává ani neplatnost ujednání dle § 1800 o. z. ve spojení s § 588 o. z.

16. Krajský soud tak uzavírá, že ujednání o smluvní pokutě je platné, žalovaná svým jednáním naplnila podmínky ujednání o smluvní pokutě a žalobkyně má tak právo na smluvní pokutu dle § 2048 o. z. v požadované výši.

17. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil a uložil žalované zaplatit žalobkyni požadovanou smluvní pokutu (§ 220 o. s. ř.).

18. Vzhledem ke změně rozhodnutí bylo třeba nově rozhodnout též o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

19. Výrok o nákladech řízení před soudem prvého stupně je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a má právo na plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu) dle § 14b vyhlášky číslo 177/96 Sb., 2x režijní paušál po 100 Kč, po započítání DPH ve výši 252 Kč a zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč se jedná o částku 2.452 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, které sestává z odměny za 2 úkony právní služby po 1.500 Kč (odvolání, účast u jednání), 2x režijní paušál po 300 Kč, dále cestovné osobním vozidlem ve výši 1.353 Kč (palivo nafta 47,10 Kč, spotřeba 4,1 l [číslo] km, ujeto 204 km, na cestě [obec] [obec], sazba základní náhrady [číslo] Kč/km), náhrada za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč k tomu DPH 21 %, soudní poplatek 1.000 Kč, celkem 7.719 Kč.