69 CO 324/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro uložení povinnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2022, č. j. 20 C 267/2021-187,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „ Žalovaný je povinen strpět výkon nájemního práva ze smlouvy o nájmu honitby ze dne 2. 3. 2018 v honitbě [obec] uznané rozhodnutím [stát. instituce], odbor životního prostředí ze dne 28. 3. 2008, [číslo jednací], ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 30.511 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 9.033 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Okresní soud rozsudkem zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaného strpět výkon nájemního práva ze smlouvy o nájmu honitby ze dne 2. 3. 2018 v honitbě [obec] uznané rozhodnutím Městského úřadu Litovel, odbor životního prostředí ze dne 28. 3. 2008, č. j. ŽP 1107/03-Do (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16.800 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomto rozsudku podal odvolání žalobce. V rámci rekapitulace věci žalobce uvedl, že žalovaný vypověděl nájemní smlouvu výpovědí ze dne 7. 7. 2020 pro údajné porušení dvou povinností: a) nepředání výsledků sčítání zvěře v písemné podobě do tří dnů ode dne sčítání, b) nepředložení návrhu plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření (plán chovu a lovu spárkaté zvěře) ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti. Podstatou sporu je posouzení, zda výpověď z nájmu honitby byla po právu či nikoliv. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že byly naplněny důvody pro vypovězení smlouvy o nájmu honitby pro porušení podstatných povinností ze smlouvy. Okresní soud se však nevypořádal s otázkou podstatného porušení smlouvy o nájmu honitby, která je v celé věci stěžejní. Žalobce se odkázal na smlouvu o nájmu honitby, která stanovuje oprávnění žalovaného vypovědět smlouvu v případě nedodržení podmínek sjednaných ve smlouvě takto:„ za nedodržení podmínek sjednaných v této smlouvě ze strany nájemce se považuje stav, kdy nájemce neplní některou z podstatných povinností vyplývajících z této smlouvy nebo platných právních předpisů a ani přes písemnou výzvu pronajímatele, v níž musí být poskytnut přiměřený časový úsek ke zjednání nápravy“. Smlouva o nájmu honitby tak právo vypovědět smlouvu o nájmu honitby podmiňuje teprve porušením podstatné povinnosti ze smlouvy, nikoliv porušením jakékoliv povinnosti. V řízení žalovaný neprokázal ani netvrdil, z jakého důvodu považuje povinnosti k předložení výsledků sčítání zvěře, návrh plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření za podstatnou povinnost. Žalobce odkázal na zákonné ustanovení o odstoupení od smlouvy a z § 2002 odst. 1 věta druhá o. z. citoval. Jediným argumentem žalovaného bylo, že v důsledku nepředložení listin ze strany žalobce mu bylo odňato právo se k nim vyjádřit. S tímto argumentem však žalobce nemůže souhlasit. Žalobce nikomu právo vyjádřit se neodňal. Žalovaný změnil adresu svého sídla krátce předtím, než mu žalobce měl dokumenty doručit. Změnu sídla, ostatně ani starosty, žalobci nikdo oficiálně neoznámil, a to navzdory závazku plynoucího z nájemní smlouvy (článek XIII odst. 2). Žalobce proto doručil dokumenty na„ starou“ adresu sídla žalovaného, kam byl zvyklý písemnosti žalovanému zasílat – [adresa]. Takové sídlo odpovídalo označení v nájemní smlouvě. Soud tomuto sdělení, jehož se mu dostalo již v žalobě, se blíže nevěnoval. Žalobce odkázal na ustanovení § 137 o. z., když žalobci nebylo známo nic o změně právního sídla žalovaného. Žalovaný si byl rovněž vědom (nebo alespoň mohl a měl si být vědom) toho, k jakému okamžiku mají být jednotlivé části plánu mysliveckého hospodaření předkládány orgánu státní správy myslivosti. To znamená, že žalovaný měl dostatečnou příležitost dotázat se žalobce na stav vypracování plánu mysliveckého hospodaření v předstihu, když plán byl orgánu státní správy myslivosti odevzdán až 12. 5. 2020. Argument žalovaného, že mu bylo odňato právo vyjádřit se k tomuto plánu je lichý. Žalovaný nevyužil oprávnění vyplývající z ustanovení § 36 odst. 1 věta druhá zákona o myslivosti účastnit se sčítání zvěře, a taktéž vyjádřit se k jeho výsledkům. Rovněž žalovaný nevyjádřil nesouhlas s výsledky, to i přesto, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaný o termínu sčítání zvěře věděl. Žalobce přiznal, že výsledky sčítání normované spárkaté zvěře a z něho vycházející plán lovu normované spárkaté zvěře jsou každoročně stejné vlivem jakostních tříd honiteb, kdy není možné odchýlit se od normovaných stavů. To přiznává i starostka žalovaného, jak uvedeno v bodě 38 rozsudku. Termín sčítání zvěře závazně určuje orgán státní správy myslivosti podle § 59 odst. 2 písm. c) zákona o myslivosti. Tento termín sděluje orgán státní správy myslivosti zásadně rovněž držitelům honitby, tedy honebnímu společenstvu, proto výtka, že nájemce termín nesdělil pronajímateli, je pouze svévolným až šikanózním výkonem práva, neboť pronajímatel (žalovaný) byl o termínu sčítání zvěře prokazatelně informován orgánem veřejné moci. Výsledky sčítání zvěře jsou uváděny v plánech chovu a lovu zvěře, k nimž se vždy pronajímatel jako držitel honitby vyjadřuje. Soud prvního stupně se zcela nekriticky přiklonil k názoru žalovaného. Žalovanému v důsledku včasného nepředložení nevznikla žádná újma a jednalo o jediné pochybení za celou dobu trvání nájemního vztahu. Vypovězení smlouvy bylo vedeno nepoctivými úmysly ryze osobního charakteru. Takový výkon práva je v rozporu s principem dobrých mravů a je šikanózní. Výpověď smlouvy byla dána až takřka po dvou měsících. Pokud by se jednalo o podstatnou povinnost plynoucí ze smlouvy, žalovaný by dělal více pro dosažení svých práv a vyžádal by si vyjádření od žalobce již dříve. V případě, že by podklady od žalobce byly v rozporu s právními předpisy nebo veřejným zájmem, nedošlo by k jejich schválení. Soud prvního stupně v rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu nebylo možné porušení povinnosti napravit předcházející výzvou ke zjednání nápravy, naopak je zcela zřejmé, že je to žalovaný, kdo nese velký díl viny na tom, že následek se napravit nepodařilo. Soud v rámci posouzení neuvedl svou úvahu nad odvolání výpovědi z nájmu honitby a následné strpění výkonu práva myslivosti žalobcem. Soud se blíže nezabýval otázkou odvolání výpovědi ze dne 1. 9. 2020. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně narušil svou nestrannost tím, že vzájemné vztahy mezi účastníky řízení hodnotil v obdobných věcech odlišně. Například v otázce oznámení termínu sčítání zvěře a výsledků sčítání soud nehodnotil otázku znalosti termínu sčítání členy výboru žalovaného ve vztahu k výzvě k nápravě podmiňující řádné vypovězení smlouvy. Bylo přitom dostatečně prokázáno, že skupinovým emailem byli o termínu sčítání vyrozuměni i stávající členové výboru žalovaného, například [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení]. Na to poukazoval žalobce již ve vyjádření z 6. 4. 2022. Žalobce se neztotožnil s názorem soudu, že obsah výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je v převážné části nevěrohodný, neboť k tomuto závěru nejsou dány důvody. Žalobce naopak jako narušení nestranného přístupu k oběma účastníkům řízení vnímá, kdy výpovědi [jméno] [příjmení] soud přiložil znatelně a naprosto bezdůvodně větší váhu. Naopak nereflektoval, že ve výpovědi si svědkyně [příjmení] zjevně pletla odborné myslivecké termíny a dokumenty a uváděla, že neměla podklady k mysliveckému plánování pro rok 2021, kdy to však není povinností předchozího uživatele. Žalobce vyjádřil názor, že za výpovědí stojí osobní msta [jméno] [příjmení], když do problematické valné hromady v únoru 2020 vše fungovalo bez problémů. Zlom nastal právě až s valnou hromadou, v odvetě za odebrání povolenky panu [příjmení]. [jméno] [příjmení] v návaznosti na průběh valné hromady požádal paní [příjmení] i písemně o předání zápisu z valné hromady. Jelikož od paní [příjmení] ničeho neobdržel, vynaložil úsilí a snažil se zjistit skutečný stav věci od orgánů státní správy myslivosti. Výpis z rejstříku honebních společenstev obdržel až v průběhu května 2020. V době od konání valné hromady, do května 2020, byla situace v honebním společenstvu značně nepřehledná, z tohoto důvodu nelze klást k tíži žalobce, že neměl úplné informace o vnitřních poměrech v žalovaném.

3. K odvolání žalobce se písemně vyjádřil žalovaný. Porušení povinnosti žalobce spočívající v nepředání výsledků sčítání zvěře v písemné podobě do tří dnů ode dne sčítání a v nepředložení návrhu plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti, obojí v roce 2020 nelze bagatelizovat, když se jedná o zásadní instituty ingerence státu do výkonu myslivosti, o institut sloužící k regulaci výkonu práva myslivosti státem. Předkládání uvedených dokumentů orgánů státní správy myslivosti patří k zásadním povinnostem uživatele honitby a držitele honitby (§ 36 a násl. zákona o myslivosti). To soud správně zhodnotil závěrem, že nepředáním výsledků sčítání zvěře žalobce v podstatě znemožnil žalovanému, aby se s výsledky zvěře seznámil a případně v zákonné lhůtě mohl vyjádřit svůj nesouhlas a dosáhnout nařízení nového sčítání. Rovněž soud správně hodnotil, že nepředložením návrhu plánu mysliveckého hospodaření žalovanému k vyjádření nejméně 30 kalendářních dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti žalobce žalovanému odňal právo se k vypracovanému plánu vyjádřit, neboť ze zákona o myslivosti vyplývá, že jestliže se držitel honitby do 15 dnů od doručení plánu k němu nevyjádří, má se za to, že s ním souhlasí. Právě tuto presumpci souhlasu žalovaného s vypracováním plánu mysliveckého hospodaření žalobce porušením své povinnosti způsobil. Pokud žalobce argumentuje změnou sídla žalovaného, pak z provedeného dokazování plyne, že žalobce neučinil žádný pokus předmětné listiny doručit do původního sídla žalovaného. Předmětné listiny doručil [anonymizováno] [jméno] [příjmení] svému otci [jméno] [příjmení], o němž mu bylo známo, že na zasedání valné hromady konaném dne 21. 2. 2020 byl jeho otec z funkce starosty žalovaného odvolán a novou starostkou žalovaného byla platně zvolena [jméno] [příjmení]. Žalobce, respektive členové žalobce v podstatě odmítli akceptovat zvolení nové starostky a její volbu se rozhodli ignorovat. Námitku žalobce, že žalovanému nevznikla opominutím žalobci žádná újma, neboť výsledky sčítání jsou každý rok stejné, je irelevantní a na skutečnosti, že ze strany žalobce došlo k porušení podstatné povinnosti ze smlouvy o nájmu, nic nemění. K námitce žalobce o absenci úvah soudu nad odvoláním výpovědi z nájmu honitby se žalovaný odkázal na ustanovení § 572 o. z. s tím, že předchozí výpověď nelze odvolat, když tato byla doručena. Odvolání výpovědi z nájemní smlouvy navíc učinila osoba k tomu neoprávněná. Žalobce se nemůže dovolávat své dobré víry v zápis [jméno] [příjmení], jako starosty žalovaného v registru honebních společenstev za situace, když k tomuto zápisu došlo na základě nesprávného jednání této osoby. Je-li žalobcem uváděno, že situace v honebním společenstvu byla nepřehledná, nelze tomuto přisvědčit. Vědomost o novém složení honebního výboru žalovaného žalobce měl, měli ji členové žalobce, a to již od valné hromady z února 2020 Tyto skutečnosti byly posuzovány, bylo o nich rozhodováno již v řízení o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 69/2020-237.

4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jak byly obsahově vylíčeny, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Podstatou sporu je otázka, zda výpověď z nájmu honitby daná žalovaným jako pronajímatelem, žalobci jako nájemci ze dne 7. 7. 2020 pro nedodržení podmínek smlouvy o nájmu podle § 33 odst. 6 písm. g) zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. je platná či nikoliv a tudíž, zda je povinností žalovaného vůči žalobci nadále strpět výkon práva myslivosti v souladu s jimi uzavřenou nájemní smlouvou ze dne 2. 3. 2018.

6. Okresní soud správně dospěl k závěru, že účastníci jsou subjekty způsobilými uzavřít nájemní smlouvu o nájmu honitby podle zákona o myslivosti a tuto smlouvu platně dne 2. 3. 2018 uzavřeli. Okresní soud se správně a úplně s odkazem na ustanovení § 21 zákona o myslivosti vypořádal s námitkou, že nájemní smlouva o nájmu honitby je neplatná, tuto námitku odmítl a na důvody uvedené v bodu 59 napadeného rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje. Nad rámec důvodů tam uvedených lze uvést, že podle této smlouvy se účastníci fakticky chovali, žalobce vykonával právo myslivosti (§ 2 písm. h/ zákona o myslivosti) a platil žalovanému sjednaný nájem. Zde je třeba výslovně poukázat na ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) a § 1759 věta prvá zákl. č. 89/2012 Sb., podle kterého platí, že smlouva zavazuje a smlouvy mají být plněny. Smlouva je uzavírána s tím, že bude plněna.

7. Žalovaný nájem vypověděl písemně přípisem ze dne 7. 7. 2020 pro porušení povinnosti uvedené v článku V. stavy zvěře, odst. 3 – nájemce je povinen předat výsledky sčítání v písemné formě do tří kalendářních dnů ode dne sčítání pronajímateli a dále pro porušení nájemní smlouvy v čl. IV. plán mysliveckého hospodaření, odst. 2 – návrh plánu mysliveckého hospodaření je nájemce povinen nejprve předložit pronajímateli k vyjádření, a to nejméně třicet kalendářních dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti.

8. Okresní soud dospěl k závěru, že výpověď z nájmu honitby je platná a v jejím důsledku, uplynutím výpovědní doby 1 měsíc, nájem skončil. Podle závěru soudu prvého stupně žalobce podstatným způsobem porušil povinnosti, které se podle nájemní smlouvy zavázal plnit, a to konkrétně, že nesplnil povinnost předat výsledky sčítání zvěře v písemné formě do tří kalendářních dnů ode dne sčítání pronajímateli a povinnost předat pronajímateli návrh plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření, a to nejméně třicet kalendářních dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti. Termín sčítání zvěře byl stanoven na den 29. 2. 2020 a jeho výsledky myslivecký hospodář [anonymizováno] [jméno] [příjmení] předložil svému otci [jméno] [příjmení], ačkoliv věděl, že na zasedání valné hromady žalovaného, konané dne 21. 2. 2020, byl jeho otec z funkce starosty odvolán a na jeho místo byla zvolena starostkou žalovaného [jméno] [příjmení]. Jde podle soudu prvého stupně o podstatné porušení povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, neboť žalobce tak znemožnil žalovanému, aby se s výsledky sčítání zvěře seznámil a případně v zákonné lhůtě vyjádřil svůj nesouhlas a dosáhl tak nařízení nového sčítání. Žalobce porušil i další smluvní povinnost, kterou jako důvod jejího nesplnění uplatnil žalovaný v rámci výpovědi z nájmu, že nepředložil žalovanému návrh plánu mysliveckého hospodaření k vyjádření ve lhůtě 30 dnů přede dnem jeho předložení orgánu státní správy myslivosti a odňal tak žalovanému právo se k vypracovanému plánu vyjádřit. K námitce žalobce, že podmínkou platnosti výpovědi byla písemná výzva pronajímatele, v níž měl být poskytnut přiměřený časový úsek ke sjednání nápravy, pak za situace, kdy členové žalobce nově zvolenou starostku žalovaného obešli a výsledky sčítání předložili rovnou orgánu státní správy myslivosti, nemohla jim starostka [jméno] [příjmení] písemnou výzvu k nápravě dát, když o předložení výsledku sčítání zvěře orgánu státní správy myslivosti, se dozvěděla právě až od tohoto orgánu. Žalobce tak dle soudu prvého stupně způsobil nevratný stav, kde již náprava nebyla možná.

9. V čl. XI. odst. 3 nájemní smlouvy ze dne 2. 3. 2018 účastníci sjednali, že za nedodržení podmínek sjednaných v této smlouvě ze strany nájemce se považuje stav, kdy nájemce neplní některou z podstatných povinností vyplývající z této smlouvy nebo platných právních předpisů a ani přes písemnou výzvu pronajímatele, v níž musí být poskytnut přiměřený časový úsek ke zjednání nápravy, závadný stav neodstraní.

10. Zde je třeba opětovně připomenout ustanovení § 1759 věta prvá o. z., dle kterého platí, že smlouva strany zavazuje. Účastníci ve smlouvě o nájmu honitby výslovně sjednali konkrétní podmínku, jako náležitost, která má předcházet výpovědi z nájmu, že nájemci musí být poskytnut přiměřený časový úsek ke zjednání nápravy, k čemuž slouží výzva pronajímatele nájemci. Výpověď daná nájemci bez předchozí výzvy, aby nájemce sjednal nápravu, nemůže přivodit skončení nájmu, neboť výpověď byla učiněna, aniž byl splněn předpoklad, který účastníci učinili podmínkou výpovědi pro porušení podstatných povinností ze smlouvy o nájmu. Názor soudu prvního stupně, že žalobce způsobem svého jednání, kdy výsledky sčítání zvěře předložil přímo orgánu státní správy myslivosti bez toho, že by tyto výsledky v určené lhůtě 3 kalendářních dnů ode dne sčítání, předal žalovanému, způsobil nevratný stav a náprava již nebyla možná, není správný. Teprve v případě, že by žalobce po předchozí výzvě žalovaného v přiměřeném časovém úseku nápravu nesjednal a současně tak došlo k podstatnému porušení povinnosti nájemce, pak by předpoklady výpovědi z nájmu honitby, jak je účastníci ve smlouvě sjednali, byly splněny a výpověď by byla způsobilá přivodit zánik práva nájmu honitby.

11. Nad rámec uvedeného závěru, který je důvodem změny napadeného rozsudku podle § 220 o. s. ř., že k výpovědi z nájmu nebyla splněna jedna ze smluvených náležitostí, je třeba uvést, že neobstojí ani závěr, že došlo k podstatnému porušení povinnosti. Obsahem spisu včetně vyjádření žalovaného je doloženo, že [jméno] [příjmení], jako starostka žalovaného, zvolená na valné hromadě konané 21. 2. 2020, byla seznámena s výsledky sčítání zvěře dne 3. 3. 2020 O tom svědčí její podpis s poznámkou„ souhlas“ na formuláři o oznámení žalobce odevzdaném orgánu státní správy myslivosti.

12. Městský úřad Litovel oznámil podáním ze dne 8. 1. 2020 termín sčítání zvěře na den 29. 2. 2020. Zákonem stanovená lhůta 5 dnů ke splnění povinnosti oznámit písemně orgánu státní správy výsledek sčítání uplynula až dnem 5. 3. 2020. Žalovaná tak měla reálnou možnost, jednak ještě žalobce vyzvat, aby sjednal nápravu, pokud porušení povinnosti předložit jí výsledky sčítání zvěře, považovala za podstatné porušení povinnosti, a jednak mohla po seznámení se s těmito výsledky, ve lhůtě 1 týdne ode dne sčítání (sobota 7. 3. 2020) vyslovit nesouhlas s výsledky sčítání a v takovém případě by podle zákona o myslivosti § 36 odst. 1 věta třetí orgán státní správy nařídil nové konečné sčítání. [jméno] [příjmení] jako nová starostka žalovaného naopak ve lhůtě oznámila orgánu státní správy myslivosti souhlas s výsledky sčítání zvěře podle oznámení žalobce na příslušném formuláři. Závěr soudu prvého stupně, že žalobce tím, že výsledky sčítání zvěře žalovanému nepředložil, znemožnil mu vyjádřit nesouhlas a dosáhnout nařízení nového sčítání, nemůže obstát. Žalobce sice porušil povinnost předat žalovanému výsledky sčítání v písemné formě do tří kalendářních dnů ode dne sčítání (3. 3. 2020), ale ve zjištěných souvislostech toto nebylo porušení povinnosti, které by bylo možné kvalifikovat jako podstatné. Výpověď z nájemní smlouvy je neplatná, účastníci jsou nadále ze smlouvy o nájmu zavázání.

13. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl.

14. V důsledku změny rozsudku rozhodoval odvolací soud nově o nákladech řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží žalobci vůči žalovanému, neboť žalobce je v obou stadiích řízení procesně úspěšný účastník (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl zastoupen advokátem, jehož odměna za úkon právní služby činí 2.500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. e/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náleží za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, 2x písemné vyjádření ze dne 6. 4. 2022 a 6. 5. 2022, dále účast u jednání dne 16. 3. 2022, 22. 4. 2022, které trvalo déle než dvě hodiny ([číslo] – [číslo]) a dne 2. 6. 2022. Odměna za 8 úkonů právní služby činí 2.500 Kč x 8 = 20.000 Kč, k tomu 7 x 300 Kč režijní paušál = 2.100 Kč, dále cestovné z [obec] do [obec] a zpět ke 3 jednáním, celkem ujeto 120 km (3 x 40 km) vozidlem, jehož střední spotřeba dle technického průkazu činí 6,3 l/100km benzinu Natural 95. Náhrada za pohonné hmoty činí 299 Kč (6,3: 100 = 0,063 x 80 km = 5,04 x 37,10 Kč benzinu dle § 4 písm. písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění platném do 13. 5. 2022 = 187 Kč a s účinností od 14. 5. 2022 ve zvýšené ceně paliva dle § 4 písm. písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb. – 44,50 Kč = 112 Kč). Za použití vozidla při sazbě 4,70 Kč/km x 120 km = 564 Kč. Cestovné celkem činí částku 863 Kč. Dále náhrada za ztrátu času cestou z [obec] do [obec] a zpět, celkem zameškaných 6 půlhodin x 100 Kč = 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupce včetně náhrad tak činí částku 23.563 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH podle § 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. na částku 28.511 Kč. K této částce dále náleží zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč a náklady, k jejichž náhradě je žalovaný vůči žalobci zavázán tak činí částku 30.511 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. V odvolacím řízení činí účelně vynaložené náklady žalobce za právní zastoupení za dva úkony [číslo] x 2 = 5.000 Kč, k tomu 2 x 300 Kč režijní paušál = 600 Kč, dále cestovné [obec] – [obec] a zpět 40 km, jehož střední spotřeba dle technického průkazu činí 6,3 l/100km benzinu Natural 95. Náhrada za pohonné hmoty činí 104 Kč (6,3: 100 = 0,063 x 40 km = 2,52 x 41,20 Kč benzinu dle § 4 písm. písm. a/ vyhl. č. 467/2022 Sb.) = 104 Kč. Za použití vozidla při sazbě 5,20 Kč/km x 40 km = 208 Kč (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb.). Cestovné celkem činí částku 312 Kč. Dále náhrada za ztrátu času cestou z [obec] do [obec] a zpět, celkem zameškaných 2 půlhodiny x 100 Kč = 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupce včetně náhrad tak činí částku 5.812 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH podle § 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. na částku 7.033 Kč. K této částce dále náleží zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč a náklady, k jejichž náhradě je žalovaný vůči žalobci zavázán tak činí částku 9.033 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).