69 CO 331/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 542.487 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 12. 2021, č. j. 9 C 151/2018-228, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2022, č. j. 9 C 151/2018-246,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II., vyjma zamítnutí žaloby do částky 50.000 Kč s 9% úrokem z prodlení od 1. 11. 2018 do zaplacení, mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 225.466,10 Kč od 1. 11. 2018 do 21. 11. 2018, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 125.000 Kč od 22. 11. 2018 do 2. 4. 2019, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 50.000 Kč od 3. 4. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300.000 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 128.591 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 15.058 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Přerově na náhradu nákladů řízení státu částku 24.540 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 492.487 Kč (výrok I.), žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 50.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 275.466,10 Kč od 1. 11. 2018 do 21. 11. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 175.000 Kč od 22. 11. 2018 do 2. 4. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 100.000 Kč od 3. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300.000 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení zamítl (výrok II.), uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 165.605 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta (výrok III.) a uložil žalované zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Přerově na náhradě nákladů řízení částku 23.600 Kč (výrok IV.). Opravným usnesením ze dne 27. 5. 2022, č. j. 9 C 151/2018-246 okresní soud opravil rozsudek ve výroku IV. tak, že nesprávně vyčíslená částka 23.600 Kč se nahrazuje správnou částkou 24.540 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku do výroku II. vyjma zamítnutí žaloby do částky 50.000 Kč s 9% úrokem z prodlení od 1. 11. 2018 do zaplacení a do výroku III. podal odvolání žalobce s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) a e) o. s. ř. Nesprávnost výroku II. spatřuje žalobce v části týkající se zamítnutí nároku na úroky z prodlení. Žalobce se prostřednictvím žaloby domáhal a) nároku na náhradu za vytrpěnou bolest ve výši 178.629,20 Kč, b) nároku na náhradu částky ve výši 5.346 Kč uhrazené za zpracování znaleckého posudku a pořízení zdravotní dokumentace pro určení výše náhrady za vytrpěnou bolest, c) nároku na náhradu za další komplikace v životě žalobce ve výši 75.000 Kč, d) nároku na náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví žalobce, osobu žalobce a jeho domácnost ve výši 16.490,90 Kč, celkem požadoval uhradit částku 275.466,10 Kč. V průběhu řízení žalobce dále uplatnil nárok za ztížení společenského uplatnění ve výši 300.000 Kč, přičemž v návaznosti na zpracování posudku tento rozšířil o 142.487 Kč. Nároky pod písmeny b), c) a d) žalovaná uhradila v průběhu řízení. Již z rekapitulace nároků žalobce uplatněných žalobou je zřejmé, že na znaleckém zkoumání nezáviselo posouzení všech uplatněných nároků, se kterými byl žalobce úspěšný a již jen z tohoto důvodu výrok nemůže obstát. Zásadní vadu výroku žalobce spatřuje v závěru soudu, dle kterého„ záviselo-li posouzení obou nároků výlučně na znaleckém zkoumání, jeví se soudu logičtějším a přesvědčivějším, aby tento úrok z prodlení plynul až uplynutím lhůty pro výkon rozhodnutí“. Žalobce uvádí, že povinnost k náhradě nemajetkové újmy v penězích je závazkem, jehož obsahem je zaplacení peněžité částky. Zaplacení této náhrady proto musí být plněním peněžitého dluhu ve smyslu § 517 odst. 2 o. z. a poškozenému při prodlení s poskytnutím tohoto plnění musí náležet úrok z prodlení. Právo na náhradu nemajetkové újmy má majetkovou podstatu a podléhá proto promlčení. Podléhá-li promlčení, musí nabývat také splatnosti. V případě neposkytnutí včasného plnění nastává prodlení a vzniká povinnost uhradit též úrok z prodlení. Škůdce, který na základě výzvy poškozeného nezaplatí náhradu, je v prodlení a je povinen platit též úrok z prodlení. Z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2844/14 je zřejmý závěr, že náhrada imateriální újmy plní mimo jiné satisfakční a preventivně sankční funkci. Zmírňuje způsobenou újmu, odrazuje původce zásahů od opakování protiprávního jednání a představuje sankci za soukromoprávní delikt. Pro naplnění těchto funkcí je podstatná nejen výše náhrady nemajetkové újmy, ale též další okolnosti, za nichž je náhrada poskytnuta; především doba, která uplyne od zásahu. Plynutím času se satisfakční a preventivně sankční funkce náhrady nemajetkové újmy výrazně oslabuje. Obě funkce přitom mohou působit pouze tehdy, nebude-li moci původce neoprávněného zásahu splnit své povinnosti zaplatit náhradu bez následků odkládat a bude tak motivován k co nejvčasnějšímu, pokud možno dobrovolnému zaplacení. Nepřiznáním úroků z prodlení se zaplacením peněžní náhrady však satisfakce jako prostředek ochrany osobnostních práv ztrácí mnoho ze své efektivnosti a brání naplnění popsaných funkcí náhrady za způsobenou nemajetkovou újmu. Právní závěr soudu, který je však v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, vede k tomu, že původce zásahu nemusí ani s mnohaletým odstupem zaplatit ani o jednu korunu navíc a soud tak nepřípadně zvýhodňuje původce zásahu na úkor poškozeného. Skutečnost, že posouzení nároku záviselo na znaleckém zkoumání, nemůže být důvodem pro takový postup. V případě imateriální újmy závisí posouzení nároku na znaleckém zkoumání zpravidla vždy, což by s sebou důsledek, že úroky z prodlení by nemohly být poškozeným přiznávány, což by škůdce tím spíše motivovalo k prodlužování soudního řízení, neboť reálná náhrada by se zmenšovala v důsledku inflace. Žalobce též poukazuje na závěry okresního soudu v bodě 71 odůvodnění. V daném případě byly zpracovány celkem 3 znalecké posudky, které na sebe vzájemně navazovaly, byly založeny na lékařských zprávách, informacích z výslechů svědků a vyšetření žalobce, přičemž žalovaná i za této situace setrvávala u svého tvrzení, že nároky žalobce jsou vyfabulované a zjevně excesivní. Žalobce pak dále poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 2149/17, který řešil obdobný případ ve vztahu k úrokům z prodlení u náhrady nemajetkové újmy pozůstalým. Žalobce pak napadá i výrok III., kterým nebyla žalobci přiznána náhrada za úkony právní služby tam uvedené. Žalobce je názoru, že soudu byly předloženy potvrzení o výkonu právních porad a současně se jednalo o porady účelné, které byly nezbytné k hájení práv žalobce. Žalobce tak navrhuje změnu napadeného výroku II. v odvoláním dotčené části tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku do výroku III. a IV. podala odvolání též žalovaná s tím, že žalobci byla přiznána plná výše náhrady nákladů, ačkoliv byla žaloba částečně zamítnuta, a to zejména co do požadovaných úroků z prodlení, přičemž dle rozhodnutí vyšších soudů se úspěch účastníka dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení – srov. usnesení NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015. Problematikou se zabýval i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též i příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V projednávané věci je nutné mít na paměti, že posouzení, zda bude žalobci přiznán nárok na zaplacení úroku z prodlení, v žádném případě nezávisí na znaleckém posudku. Žalovaná má tedy za to, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval zásadu úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla částečně zamítnuta, došlo tak postupem soudu k porušení zásady ochrany legitimního očekávání a předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Ačkoliv byla žalovaná v projednávané věci částečně úspěšná, v žádném případě se to neprojevilo ve výroku o náhradě nákladů řízení. Výroky III. a IV. rozsudku jsou v přímém rozporu s výrokem ve věci. Soud pochybil, když žalobci přiznal plnou výši náhrady nákladů, ačkoliv žalobce nebyl zcela procesně úspěšný. Kapitalizovaná výše úroků činí dle výpočtu žalované částku 86.153,67 Kč. Pokud okresní soud v bodě 60 rozsudku uvádí, že základem pro určení výše náhrady při aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. není částka požadovaná žalobou, nýbrž základem pro ocenění tohoto nároku za účelem určení výše náhrady nákladů řízení je až částka přisouzená, tak by žalobce byl ve sporu úspěšný do 82,5 % s tím, že žalovaná byla ve věci úspěšná, co do 17,5 %. S ohledem na tuto skutečnost má žalovaná za to, že soud postupoval nesprávně, když náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle úspěchu ve věci. Nejedná se ani o nepatrný neúspěch, který je zpravidla pod 10 %. Žalovaná navrhuje změnu výroku III. a IV. rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 107.643 Kč a České republice 15.340 Kč.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaných odvolání, tj. ve výroku II. vyjma zamítnutí žaloby do částky 50.000 Kč s 9% úrokem z prodlení od 1. 11. 2018 do zaplacení a ve výrocích III. a IV., jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Okresní soud požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výroku II. zamítl, když dospěl k závěru, že rozsudek má deklaratorní charakter a zásadně by nárok na zaplacení úroku z prodlení žalobci měl vzniknout ode dne následujícího poté, co žalovanou vyzval k plnění, respektive pokud by tak neučinil, pak ode dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Okresní soud konstatuje, že si je vědom právní konstrukce, ovšem vzhledem k okolnostem případu je přesvědčen, že závisí-li posouzení obou nároků výlučně na znaleckém zkoumání, jeví se logičtějším a přesvědčivějším, aby úrok z prodlení plynul až uplynutím lhůty pro výkon rozhodnutí.

6. Se shora uvedeným závěrem okresního soudu se krajský soud neztotožňuje. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že výrok rozsudku je svou povahou rozhodnutím deklaratorním, tedy soud žádným způsobem nekonstituoval nárok žalobce, tento mu vznikl ze zákona. Krajský soud však nesouhlasí s odůvodněním, které okresní soud uvádí na podporu svého závěru o nedůvodnosti požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení. Nelze souhlasit s okresním soudem, že by snad bylo možno odepřít žalobci právo na úrok z prodlení proto, že takový postup by měl být logičtější či přesvědčivější a že by úrok měl snad běžet až uplynutím lhůty pro výkon tohoto rozhodnutí (zřejmě myšleno uplynutím lhůty k plnění).

7. V případě uplatňovaných pohledávek žalobce (náhrada újmy) splatnost nastává na základě výzvy dle § 1958 odst. 2 o. z. Ve smyslu § 1970 o. z. vzniká právo požadovat zaplacení úroku z prodlení, pokud je dlužník v prodlení se splácením peněžitého dluhu, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. V dané věci nastala splatnost a žalovaný se následně dostal do prodlení nejpozději na základě výzvy k náhradě újmy ze dne 17. 10. 2018 (do prodlení by se dostal též na základě předžalobní výzvy či podané žaloby) dnem 1. 11. 2018 ohledně tam uplatněných nároků a v případě požadavku na zaplacení částky 300.000 Kč v souvislosti s doručením změny žaloby ze dne 24. 2. 2020, kdy žalobce uplatnil nově právo na zaplacení částky 300.000 Kč za ztížení společenského uplatnění.

8. V této souvislosti je třeba poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022 pod sp. zn. 25 Cdo 3697/2020, v němž se konstatuje, že z žádného ustanovení nevyplývá povinnost poškozeného připojit k výzvě k náhradě újmy důkazy prokazující její existenci či výši. příjmení výzva vyvolala zamýšlené účinky, je toliko nezbytné, aby poškozeným požadované plnění bylo dostatečně identifikováno tak, aby bylo zřejmé, o jaký nárok a jaké plnění se jedná, u peněžitého plnění, jaká je jeho výše. V tomto směru žalobce těmto požadavkům vyhověl a výzva k náhradě újmy ze dne 17. 10. 2018 i předžalobní výzva ze dne 12. 11. 2018 (případně též žaloba) těmto požadavkům vyhovují, když specifikují nároky, které byly zčásti žalovaným v průběhu řízení též uhrazeny. Stejně tak změna žaloby shora uvedená splňuje požadované náležitosti. Není důvod podmiňovat právo na úrok z prodlení doložením nároku žalobce znaleckými posudky, a to ani posudky provedenými v soudním řízení.

9. Okresní soud tak nerozhodl v odvoláním napadené části výroku II. správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu změnil, žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit požadovaný úrok z prodlení.

10. Vzhledem ke změně rozhodnutí okresního soudu bylo třeba nově rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvého stupně mezi účastníky i o nákladech státu (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

11. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl převážný úspěch (nepatrný neúspěch měl jen v částce 50.000 Kč), a dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když důvodně podaná žaloba byla vzata částečně zpět pro chování žalovaného, žalobce má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení.

12. Krajský soud považuje úkony, za které okresní soud přiznal žalobci náhradu nákladů, za účelné, a v tomto směru postupoval okresní soud správně. Oproti okresnímu soudu považuje krajský soud za účelné i stanovisko žalobce k vyjádření žalovaného ke změně žaloby datované dnem 30. 4. 2020. Žalobce pak okresnímu soudu doložil potvrzení ze dne 4. 1. 2022, které vystavil žalobce o tom, že se konaly právní porady v termínech 18. 11. 2018, 1. 3. 2019, 19. 2. 2020, 2. 9. 2020, 3. 8. 2021 a 25. 10. 2021, zde tedy s okresním soudem nelze souhlasit v tom, že by nebyly nijak doloženy. Krajský soud však nepovažuje veškeré porady za účelné. Za účelnou lze považovat poradu 19. 2. 2020, která předcházela rozšíření žaloby ze dne 24. 2. 2020, kdy lze akceptovat další poradu v rozsahu přesahující jednu hodinu jako přípravu na toto rozšíření. Za účelnou lze považovat i poradu z 3. 8. 2021, která předcházela dalšímu rozšíření žaloby v závislosti na zpracování znaleckého posudku. Další porady již účelné nejsou. Účtovaná porada 18. 11. 2018 předchází podání žaloby a měla by být součástí úkonu přípravy a převzetí, účelnost porady z 1. 3. 2019 nebyla nijak tvrzena ani doložena, jedná se o poradu před prvním jednáním, k níž neshledává krajský soud zvláštní důvod. Za účelné, respektive nutné pak nepovažuje krajský soud porady ze dne 2. 9. 2020 a z 25. 10. 2021, když žádné konkrétní skutečnosti, které by nutnost těchto porad dokládaly, nebyly tvrzeny a ani nevyplývají ze spisu.

13. Krajský soud nesouhlasí se stanovením tarifní hodnoty, jak učinil okresní soud, neboť je třeba aplikovat závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 (R 12/2020 civ.), dle něhož ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

14. V dané věci tak činí tarifní hodnota u nároků na náhradu nemajetkové újmy dle § 2958 o. z. vždy 50.000 Kč, při souběhu těchto nároků pak součet tarifních hodnot.

15. Žalobci náleží náhrada za tyto úkony právní služby: a) odměna za 5 úkonů po 5.980 Kč - tarifní hodnota 121.836,90 Kč (další nemajetková újma číslo + náhrada za komplikace číslo + číslo + číslo) – za tyto úkony: - první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, - výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 17. 10. 2018, - jednoduchá výzva k plnění – předžalobní upomínka podle § 142a o. s. ř. ze dne 12. 11. 2018, - písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba, - písemné podání – částečné zpětvzetí žaloby ze dne 6. 12. 2018. b) odměna za 3 úkony právní služby po 5.100 Kč - tarifní hodnota 100.000 Kč po částečném zpětvzetí žaloby (další nemajetková újma číslo, náhrada za komplikace číslo) za tyto úkony právní služby: - písemné podání nebo návrh ve věci samé – replika žalobce k vyjádření žalovaného datovaného dnem 18. 12. 2018 ze dne 27. 2. 2019 - účast na jednání před soudem dne 5. 3. 2019, - písemné podání – částečné zpětvzetí žaloby ze dne 2. 4. 2019. c) odměna za 3 úkony po 3.100 Kč - tarifní hodnota 50 000 Kč (číslo další nemajetková újma) po částečném zpětvzetí žaloby, které zavinila žalovaná uhrazením části peněžitého nároku po podání žaloby: - písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření žalobce k výzvě soudu ze dne 7. 10. 2019, ze dne 29. 10. 2019, - další porada s klientem dne 19. 2. 2020, - písemné podání nebo návrh ve věci samé – změna (rozšíření) žaloby ze dne 24. 2. 2020, včetně upřesnění důkazních návrhů ze dne 24. 3. 2020. d) odměna za 8 úkonů po 5.100 Kč - tarifní hodnota 100.000 Kč po připuštění změny žaloby (další nemajetková újma číslo, ztížení společenského uplatnění číslo): - účast na jednání před soudem dne 25. 2. 2020, - písemné podání nebo návrh ve věci samé – stanovisko žalobce k vyjádření žalovaného ke změně (rozšíření) žaloby datovaného dnem 30. 4. 2020, - účast na jednání před soudem dne 22. 9. 2020, - účast na jednání před soudem 30. 3. 2021, - další porada s klientem dne 3. 8. 2021, - písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření žalobce k výzvě soudu ze dne 20. 7. 2021, ze dne 26. 8. 2021 a návrh na připuštění změny (rozšíření) změny žaloby, - účast na jednání před soudem dne 26. 10. 2021, - účast na jednání před soudem dne 21. 12. 2021.

16. Odměna činí celkem 95.300 Kč, k tomu náleží 19x režijní paušál po 300 Kč. Dále žalobci náleží cestovné, jak je specifikováno v bodě 68 rozsudku okresního soudu a náhrada za ztrátu času za 26 půlhodin, jak je specifikována v bodě 69 odůvodnění prvostupňového rozsudku. Celkem se jedná o 106.274 Kč. K tomu je třeba připočíst náhradu za DPH 21 %, celkem žalobci přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 128.591 Kč.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty 100.000 Kč (2 x 50.000 Kč) po 5.100 Kč (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání) k tomu 2x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu a zpět na trase obec – obec v čase 6 půlhodin a náhrada za použití osobního vozidla BMW X3, při průměrné spotřebě 5,6 l číslo km, nafty a sazbě základní náhrady dle vyhlášky ve výši 1.045 Kč, k tomu DPH 21 %, celkem 15.058 Kč.

18. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná je povinna nahradit náklady státu, jejichž výše činí 24.540 Kč dle specifikace uvedené v opravném usnesení. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Přerově k Nejvyššímu soudu ČR v obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.