69 CO 343/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zřízení věcného břemene, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 6. 2022, č. j. 10 C 18/2020-136,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12.729 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobce domáhá určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti) umístění veřejně přístupné účelové komunikace žalobce jako oprávněného z tohoto věcného břemene a žalovaných jako povinných z tohoto věcného břemene, na pozemku [anonymizováno] [číslo] v [anonymizováno] [okres], [územní celek] zakreslené v geometrickém plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba], dne 21. 12. 2016, jejímiž spoluvlastníky jsou žalovaní, a to v rozsahu dle geometrického plánu, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit žalovaným 1. a 2. do rukou společných a nerozdílných náhradu nákladů řízení ve výši 19.265 Kč k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že z odůvodnění vyplývá, že věc není vůbec právně jednoduchá, když i správní orgány tápou, jaké závěry zvolit – názor krajského úřadu změnil až krajský soud ve správním soudnictví. Tím žalobce mimo jiné odůvodňuje naléhavý právní zájem na daném určení, které se ukázalo pro danou věc jako nezbytné, protože je předběžnou otázkou k celé věci. Pro danou věc není podstatné, že do místa, které komunikace spojuje, je zajištěn jiný přístup. To na případnou existenci věcného břemene nemůže mít vliv. Není pravdou, že od doby, kdy uvedený pozemek žalovaní vlastní, nebyly obecní pozemek p. [číslo] část jejich pozemku, nikdy užívány jako obecně užívaná účelová komunikace a jako přístup k mostu přes [jméno], což ve své podstatě potvrzují sami žalovaní, kteří uvedli, že„ v době, kdy neměli žalovaní pozemek oplocen, zkracovali lidé přes pozemek cestu, činili tak bez souhlasu žalovaných“ - tedy de facto potvrdili, že lidé tam trvale chodili a využívali danou trasu jako cestu, tedy komunikaci. Neshoda se žalovanými ohledně existence účelové komunikace vznikla pochopitelně až tehdy, kdy se v rozporu s tímto mnohaletým užíváním žalovaní rozhodli pozemek oplotit. Tím komunikaci zahradili a na adresu žalovaného začaly chodit stížnosti občanů ke zrušení místní účelové komunikace. Není pravda, že na pozemku ani není patrná stálá cesta, pozemek je oplocen, osázen porosty a neužíván veřejností – oplocení a neužívání veřejností způsobili žalovaní nepředvídatelným jednáním, kdy o své vůli účelovou komunikaci zahradili a její užívání znemožnili. Existenci účelové komunikace svědčí též stavba mostu. Kdyby neexistovala účelová komunikace, most by nemusel být stavěn. [jméno] existence mostu potvrzuje letitou existenci účelové komunikace, po níž se přišlo k mostu a po něm přišlo na druhou stranu na pozemky za mostem. Pokud jde o správní řízení o existenci komunikace, dané řízení naráží pouze na to, že žalobce nemá doklad o právu dané pozemky jako komunikaci užívat, přestože toto právo vzniklo, dle tvrzení žalobce vydržením věcného břemene. [obec] víra žalobce je dána a tuto dobrou víru dokládá i existence mostu z jednoho břehu na druhý, když bez navazující komunikace by tento most nebyl v minulosti vybudován. Žalobce tak nemohl jinak, než právní titul k předmětným pozemkům a právo odpovídající věcnému břemeni zažalovat v civilním řízení, aby následně ve správním řízení mohl dosáhnout rozhodnutí o účelové komunikaci jako takové. Podle § 1260 odst. 2 o. z. při vydržení služebnosti odpovídající veřejnému statku je vydržitelkou obec, na jejímž území se věc nalézá. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. S tímto se žalobce neztotožňuje, protože považuje tento právní závěr za nesprávný. Okresní soud nesprávně aplikoval citovanou judikaturu, protože uvedená judikatura řešila zcela jinou právní otázku, než je předmětem této žaloby. Soud uvedl, že„ se touto otázkou může zabývat jen jako předběžnou, ale v daném případě tuto otázku soud zkoumat nemusel, neboť soud rozhodl o zamítnutí návrhu žalobci bez ohledu na skutečnost, zda se v daném místě veřejně přístupná účelová komunikace nachází nebo ne, protože ze samotných tvrzení žalobce a povahy komunikace nemohlo být žalobci vyhověno“. Nicméně v tomto spočívá nesprávné právní posouzení, protože pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu není vůbec podstatné, zda je či není nějaký povrch, protože účelová komunikace nemá žádný podobný povrch stanoven, a přesto může být komunikací, a přesto může být vydrženo věcné břemeno jí se dotýkající. Účelová komunikace nemá stanoveny žádné parametry, o kterých hovoří soud, například druh povrchu a podobně. To neznamená, že není onou účelovou komunikací a že to, že někde vede a existuje, je k ní vydrženo právo odpovídající věcnému břemeni se tím vůbec nevylučuje. Legislativa uvádí, že takovou účelovou komunikací se spojují jednotlivé nemovitosti (v našem případě nemovitosti před a za mostem, za účelovou komunikaci se považuje i taková cesta, která navazuje třeba na lesní pozemek. Účelová cesta pak vyžaduje buď souhlas majitele pozemku, nebo může vzniknout, což tvrdí žalobce vydržením, respektive i mimořádným vydržením; to tehdy, je-li užívána takto desítky let, což je daný případ. Jediným způsobem, jak může účelová komunikace zaniknout, je její zánik, tedy nepoužívání. K tomu nedošlo, respektive došlo, ale protiprávním oplocením ze strany žalovaných. Tedy fakt, jak účelová komunikace vypadá, a že nemá nějaké stavební kvality, nemá s podstatou žalobního návrhu nic společného. Žalobce se neztotožňuje rovněž s tím, že věcné břemeno nelze vydržet na základě užívání komunikace jako účelové, neboť užívá-li někdo komunikaci na základě jejího statusu jako veřejně přístupné účelové komunikace, takto nezakládá jeho dobrou víru, což je jednou z nezbytných podmínek vydržení. Naopak toto užívání dobrou víru zakládá, zvláště trvá-li toto užívání desítky let, a umožňuje přecházet most spojující pozemky na břehu. Žalobce tedy rozporuje to, že dle názoru soudu v daném případě tuto otázku zkoumat nemusel, neboť rozhodl o zamítnutí návrhu bez ohledu na skutečnost, zda se na daném místě veřejně přístupná účelová komunikace nachází, protože ze samotných tvrzení žalobce a povahy komunikace nemohlo být žalobci vyhověno. To samo o sobě si odporuje - podle názoru žalobce by bylo možné žalobu zamítnout pouze tehdy, když by soud mohl konstatovat, že účelová komunikace na daném pozemku není a nikdy nebyla, což ovšem není pravda. To, zda účelová komunikace na pozemku byla, je přitom základní otázkou, kterou je nutno zkoumat ve vztahu k věcnému břemeni. Rovněž se žalobce neztotožňuje s tím, že zde není naléhavý právní zájem. Ten je dán všemi argumenty, které žalobce uvedl, tj. skutečnost, že cesta je potřebná pro průjezd hasičského záchranného sboru, dále aby cestu mohli využívat občané a rozhodnutí soudu je potřebné pro správní řízení, které bude navazovat. Žalobce tak navrhuje změnu rozsudku a vyhovění žalobě.

3. Žalovaní se k odvolání vyjádřili tak, že se ztotožňují se závěry okresního soudu, který žalobu zamítl s odůvodněním, že se žalobce nemůže domáhat určení existence práva odpovídající věcnému břemeni umístění veřejně přístupné účelové komunikace žalobce jako oprávněného na pozemcích žalovaných. Soud správně uzavřel, že na pozemcích žalovaných neexistuje stavba cesty jako samostatné věci a z toho důvodu se nemůže žalobce domáhat určení existence věcného břemene umístění stavby. Věcné břemeno bez existence stavby cesty jako samostatné věci nemůže existovat. I kdyby se na pozemku žalovaných nacházela veřejně přístupná účelová komunikace, nemohlo by se jednat o samostatnou stavbu a nemohla by být ve vlastnictví žalobce, neboť by byla součástí pozemku. Věcné břemeno umístění takové komunikace nelze vydržet a nelze určit existenci věcného břemene. Soud správně uzavřel, že věcné břemeno nelze na základě užívání komunikace jako účelové vydržet, neboť pokud někdo užívá komunikaci dle jejího statusu jako veřejně přístupnou účelovou komunikaci, pak to nezakládá dobrou víru jako nezbytnou podmínku vydržení. Existenci veřejně přístupné účelové komunikace přitom nemůže řešit soud, ale může ji deklarovat správní orgán v řízení dle § 142 správního řádu Okresní soud správně uzavřel, že dané věci není dán ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Průjezd nebo bránění průjezdu cestou, v čemž žalobce spatřoval svůj naléhavý právní zájem, lze řešit jinými právními instituty, kdy nelze přehlédnout, že správní řízení ohledně existence veřejně přístupné účelové komunikace probíhalo, případně probíhá. Žalobce se nicméně z ne zcela zjevných důvodů a nesprávně rozhodl podat tuto žalobu a snaží se řešit věc zcela nestandardním a nesprávným způsobem. V odvolání se žalobce s argumentací soudu nevypořádává a uvádí argumentaci, která není v podstatě daného řízení vůbec relevantní. Žalovaní tak navrhují potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud uzavřel, že žalobě nelze vyhovět. Soud prvého stupně konstatuje, že veřejně přístupná účelová komunikace je veřejnoprávní institut upravený zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále zákon o pozemních komunikacích). Vydržení a věcné břemeno jsou instituty práva soukromého. Veřejně přístupnou účelovou komunikaci nelze zřídit autoritativním rozhodnutím soudu ani ji nelze vydržet, vzniká živelně obecným užíváním pozemku za podmínek uvedených v zákoně a podmínek dovozených judikaturou soudů. Veřejně přístupná účelová komunikace se na pozemku fakticky buď nachází nebo nenachází, a pokud se na pozemku nachází, lze ji pouze deklarovat ve správním řízení a správním soudem.

7. Krajský soud má především za to, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. lze shledat v tom, že případné určení by mohlo být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí a vyjasnilo by tak právní vztahy mezi účastníky.

8. Žalobu však nelze považovat za důvodnou. Krajský soud souhlasí s okresním soudem v tom, že veřejně přístupná účelová komunikace, k níž žalobce svou žalobou zjevně směřuje, je nepochybně institutem veřejného práva ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích. Veřejně přístupnou účelovou komunikaci nelze vydržet jako věcné břemeno (služebnost), neboť veřejně přístupná účelová komunikace může vzniknout jenom způsobem a v režimu zákona o pozemních komunikacích. Věcné břemeno (služebnost) s obsahem odpovídajícím veřejně přístupné účelové komunikaci je vyloučeno a nelze je tak ani vydržet. Nelze pak ani vydržet věcné břemeno umístění veřejně přístupné účelové komunikace, tedy že by žalobce měl na základě věcného břemene nějakým způsobem umístěnu veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Již z tohoto důvodu žaloba nemůže být důvodná, okresní soud tak postupoval věcně správně, pokud žalobu v plném rozsahu zamítl.

9. Žalobce se mýlí i v tom, že by snad bylo možno určit existenci věcného břemeno umístění veřejně přístupné účelové komunikace pro potřeby správního řízení. Ve správním řízení je správní orgán povolán posuzovat sám otázku vzniku a existence veřejně přístupné účelové komunikace, není možné, aby soud pro účely správního řízení určoval existenci věcného břemene o tomtéž obsahu.

10. Krajský soud pak má za to, že se zde nejedná ani o veřejný statek ve smyslu § 1260 odst. 2 o. z. Podle uvedeného ustanovení je sice možno vydržet služebnost (průchodu či průjezdu) jako veřejný statek, nelze však za takový veřejný statek dle § 1260 odst. 2 o. z. považovat veřejně přístupnou účelovou komunikaci, která je upravena jako institut veřejného práva zvláštním zákonem.

11. Okresní soud postupoval též správně, pokud neprováděl další dokazování, neboť žalobu je nutno zamítnout již na základě skutečností, které byly v řízení zjištěny a na základě žalobních tvrzení žalobce.

12. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, když postup okresního soudu při rozhodování o nákladech žalovaní nijak nezpochybnili (§ 219 o. s. ř.).

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce neměl v řízení úspěch a je povinen nahradit žalovaným náklady, které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 4.960 Kč (3.100 Kč sníženo o 20 % x 2) dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., k tomu 2x režijní paušál po 300 Kč a dále 21 % DPH, celkem 12.729 Kč.