69 Co 35/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátkou sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 11. 2024, č. j. 8 C 107/2023-89,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a II. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění takto:„Žalobce je povinen zaplatit žalované částku ve výši 37.413 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku na náhradu nákladů řízení částku 4.838,60 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku na náhradu nákladů řízení částku 4.838,60 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k pozemku p. č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.). Soud nařídil prodej ve výroku I. tohoto rozsudku uvedených nemovitostí ve veřejné dražbě (výrok II.). Z výtěžku prodeje dle výroku II. tohoto rozsudku bude nejprve uhrazena žalované částka ve výši 37.413 Kč a následně bude zbývající část výtěžku rozdělena mezi účastníky rovným dílem (výrok III.). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14.762 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku ve výši 9.677,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. V důvodech podaného odvolání vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že nemovitosti nejsou reálně dělitelné, neboť z nyní existujícího faktického stavu vyplývá, že spoluvlastnický podíl každého spoluvlastníka nemovitosti lze užívat odděleně. Skutečnost, že by dělení nemovitosti vyžadovalo náklady na vybudování samostatných přípojek sítí a technického řešení stavebních úprav je pravidelným znakem většiny rozhodnutí o dělení nemovitosti. V tomto konkrétním případě by však náklady nebyly nepřiměřeně vysoké a jejich vynaložením a rozdělením nemovitostí by nedošlo ke ztrátě hodnoty podílů, ale naopak by se hodnota podílu každého spoluvlastníka zvýšila. Soudu prvního stupně dále vytkla, že nesprávně stanovil hodnotu investic žalované do nemovitosti, když nezohlednil skutečný stav nemovitosti, když i z výpovědi žalobce vyplývá, že naopak se žalobce na údržbě a opravách nemovitostí nijak nepodílel. Veškeré investice lze přičítat žalované. Dále žalovaná namítla, že nebyla dostatečně soudem poučena o svých procesních povinnostech směrem k prokázání výše investice do nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví, což se jeví zvlášť důležitou povinností soudu v případě, že žalovaná nebyla zastoupena v řízení advokátem a tento deficit zmařil na straně žalované uplatnit veškeré nároky související s vypořádáním podílového spoluvlastnictví. V průběhu odvolacího řízení žalovaná změnila procesní stanovisko, souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání způsobem, jehož se žalovaný domáhal tak, jak o tomto rozhodl okresní soud, prodejem nemovitosti ve veřejné dražbě. Žalovaná setrvala na požadavku vypořádání investic tím, že náklady na opravu a finance, které vynaložila do nemovitosti, žádala v rámci širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví k zaplacení.

3. Žalobce navrhl, aby krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, jak byl podaným odvoláním otevřen k přezkumu podle ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že okresní soud rozhodl správně o zrušení podílového spoluvlastnictví a způsobu jeho vypořádání (výrok I. a II.), avšak rozhodnutí ve výroku III. týkající se uhrazení částky 37.413 Kč žalované z výtěžku prodeje nemovitostí správné není.

5. Za souhlasného stanoviska obou účastníků ke zrušení a způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, prodejem ve veřejné dražbě, krajský soud potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. výrok I. a II. rozsudku okresního soudu. Prodej ve veřejné dražbě je odůvodněn nejen shodně vyjádřeným procesním postojem obou účastníků, ale zakládá se i na výsledku dokazování, které před okresním soudem proběhlo. Reálné rozdělení nemovitých věcí, které žalovaná původně žádala, je vzhledem k výši nákladů, které by bylo třeba dle posudku znalce vynaložit (460.000 Kč) - fakticky vyloučeno a žádný z účastníků zájem o přikázání nemovitých věcí do jeho výlučného vlastnictví neprojevil.

6. Výrok III. rozsudku okresního soudu, jímž soud rozhodl, že z výtěžku prodeje bude nejprve uhrazena žalované částka ve výši 37.413 Kč a následně bude zbývající část výtěžku rozdělena mezi účastníky rovným dílem správný není.

7. Především je třeba na tomto místě uvést, že právní úprava nyní platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (ust. § 1147 o. z.) oproti úpravě provedené občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. s účinností do 31. 12. 2013 neobsahuje pravidlo, že se výtěžek rozdělí mezi spoluvlastníky podle výše jejich spoluvlastnických podílů. Jde však i nadále o základní pravidlo. Je z povahy věci zřejmé, že dojde-li k prodeji, musí dojít také k rozdělení výtěžku způsobem, který bude patrný z exekučního titulu. Rozdělení výtěžku podle spoluvlastnických podílů pak vyjadřuje logický rozsah, v jakém se spoluvlastníci mají podílet na objemu získaných finančních prostředků. Princip rozdělení výtěžku podle velikosti podílů je tak stále zachován.

8. Žalovaná v průběhu řízení předložila seznam finančních nákladů oprav financí vložených do nemovitosti a uvedla částku 74.826 Kč.

9. Žalovaná teprve v odvolacím řízení najisto postavila, že v rámci širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví se domáhá zaplacení částky, kterou na investice do společné věci ze svých výlučných prostředků vynaložila. Okresní soud rozhodl za situace, kdy zcela jistě nebylo nepochybné, ze kterého v úvahu přicházejících možných důvodů jsou investice v tomto řízení uplatňovány (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 387/2022). Jestliže žalovaná v odvolacím řízení najisto postavila, že uplatňuje požadavek na zaplacení finanční částky vedle provedeného vypořádání podílového spoluvlastnictví, pak bylo nutno o tomto nároku rozhodnout samostatným výrokem; nikoliv tak jak okresní soud učinil ve výroku o způsobu rozdělení výtěžku z dražby. Žalobce v řízení před soudem prvého stupně učinil nesporným, že žalovaná vynaložila na investice do společné věci částku 74.826 Kč. Z titulu širšího vypořádání vzhledem k rovnému spoluvlastnickému podílu každého z obou účastníků, je žalobce povinen žalované z titulu širšího vypořádání (§ 1148 o. z.) zaplatit částku 37.413 Kč.

10. Naproti tomu nemůže obstát nespecifický požadavek žalované, aby z titulu vypořádání investice jí byla v rámci širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví zaplacena vyšší částka. V řízení před soudem prvého stupně uvedla přesnou částku, kterou do společné nemovitosti investovala a podle této částky, kterou žalobce učinil nespornou, soudy rozhodovaly.

11. Odvolací soud tak změnil výrok III. rozsudku okresního soudu a zavázal žalobce, aby žalované zaplatil z titulu širšího vypořádání investice do společné věci částku 37.413 Kč a lhůtu k plnění určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.

12. Vzhledem k částečné změně rozsudku okresního soudu (výrok III.) rozhodoval krajský soud nově o náhradě nákladů řízení účastníků a náhradě nákladů řízení státu (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.).

13. Krajský soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to s ohledem na standardně zastávanou judikaturu Ústavního soudu, že v tomto typu sporu judicium duplex nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (srov. Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2148/23). Odvolací soud nesouhlasí s důvody uvedenými soudem prvního stupně, který žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že se nedostavila k jednání soudu, v rámci kterého byl slyšen znalec, jehož předvolání ke stvrzení závěrů znaleckého posudku navrhovala. Ze strany žalované nešlo o obstrukci, ale o nedopatření v důsledku omylu v datu konání jednání. Výslech znalce k závěrům znaleckého posudku byl uskutečněn a znalec tak při svém výslechu znalecký posudek stvrdil.

14. Vzhledem k tomu, že v okolnostech tohoto řízení není důvod odchýlit se od zásady, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pak o nákladech státu musí být za této situace podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, že účastníci jsou povinni se na těchto nákladech podílet rovným dílem, každý částkou 4.838,60 Kč Okresnímu soudu v Šumperku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

15. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení rovněž s ohledem na charakter tohoto sporu a s odvoláním na ustálenou judikaturu Ústavního soudu.