69 Co 43/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným: Jméno žalované Olomouc, a.s., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B ., IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C 1 o určení, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2024, č. j. 22 C 129/2024-492,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.043 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13.616 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokáta C, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že kalkulace ceny předávané vody nebo vodného bude vycházet z nákladů na jímání, úpravu a další dopravu vody do místa předání, přičemž tyto náklady budou vztaženy ke zdrojům, z níž je do obcí a měst voda dodávána (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení ve výši 10.164 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.), a žalované 2. uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13.132,13 Kč ve lhůtě třídenní (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalobkyně, která považovala rozhodnutí soudu za nesprávné v jeho závěru, že v konkrétním případě není dán naléhavý právní zájem. Naopak naléhavý právní zájem na určení v tomto projednávaném případě je dán, protože rozhodnutí o určovací žalobě, tak jak byla žalobkyní podána, má zcela neoddiskutovatelně potenciál vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a je zřejmé, že v tomto konkrétním projednávaném případě je určovací žaloba nejvhodnější. Žalobkyně se proto domáhala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání.

3. Žalovaná 1. v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že odvolání nepřináší žádná nová skutková tvrzení, neoznačuje nové důkazy, nepředkládá dosud neuvedenou právní argumentaci, a dokonce nepoukazuje ani na domněle vadný postup soudu prvního stupně. S ohledem na uvedené se žalovaná 1. vyjádřila pouze tak, že má za to, že soud prvého stupně postupoval správně jak v rovině procesní, tak i v rovině hmotněprávní. Žaloba podaná žalobkyní je od samého počátku podána vadně, když pro hájení svých domnělých práv zvolila žalobkyně nesprávný procesní postup. Soud prvého stupně rozhodl ve věci správně, když nepřikročil k meritornímu projednání věci z důvodu absence naléhavého právního zájmu. Co se týče stanoviska žalované 1., tak lze s ohledem na to, že odvolání nepřineslo žádné nové argumenty, plně odkázat na argumentaci vyjádřenou v podání ze dne 23. 10. 2024, případně na vyjádření učiněná přímo u jednání před soudem prvého stupně. Žalovaná 1. setrvala na stanovisku, že žalobkyně nedisponuje ve věci naléhavým právním zájmem, a proto navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Žalovaná 2. v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně označila odvolání předně za nepřípustné dle § 202 odst. 3 o. s. ř., neboť z jeho textu je zřejmé, že směřuje výlučně proti důvodům rozhodnutí, když se žalobkyně neshoduje s názorem soudu ohledně existence naléhavého právního zájmu, aniž by právně jakkoliv zdůvodnila proč. Nadto je otázkou, zda „odvolání“ žalobkyně má jako podání skutečně veškeré náležitosti dle § 205 o. s. ř. (zejména ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu). Vzhledem k tomu, že odvolání neobsahuje žádnou právní argumentaci, pouze opětovně tvrdí naléhavý právní zájem, aniž by jej žalobkyně jakkoliv prokazovala, odkazovala žalovaná 2. plně na svá vyjádření obsažená již ve spise a navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil jako věcně správné.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Krajský soud předně uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Konečně ani správnost skutkových zjištění odvolatelkou namítána nebyla.

7. Okresní soud ze skutkových tvrzení učinil závěr o tom, že žalobkyně se cítí poškozena změnou způsobu kalkulace ceny vody, ke které došlo dne 1. 4. 2020, jelikož dle jejího přesvědčení jsou vyúčtovány ceny vyšší, než by tomu bylo dle předchozího způsobu kalkulace, proto se domáhá určení, že existuje povinnost zachovat původní způsob kalkulace.

8. Okresní soud v souladu s ustanovením § 80 o. s. ř. zkoumal prvořadě existenci naléhavého právního zájmu na žalobkyní požadovaném určení, kterého se domáhala.

9. K otázce naléhavého právního zájmu okresní soud zrekapituloval závěry dlouhodobě ustálené soudní judikatury, například rozsudek NS ČR sp. zn. 20 Cdo 450/2000. Dospěl k závěru, že žalobkyně na podání tak, jak bylo formulováno určovací žalobou, nemá naléhavý právní zájem, jelikož v projednávané věci určovací žaloba nemá zjevně preventivní charakter, když spor mezi účastníky vznikl již změnou kalkulace ke dni 1. 4. 2020, přičemž žalobkyni byla v následujících obdobích účtována cena, kterou považuje za nesprávnou. Žaloba o určení proto nemá potenciál budoucímu sporu předejít, jejím smyslem je vyřešit otázku, kterou však lze považovat za klíčovou předběžnou otázku již existujícího sporu mezi účastníky, v tom však smysl žaloby na určení nespočívá. V nynějším případě ani nelze dovodit, že by žaloba na určení působila účinněji než žaloba na plnění. Pokud žalobkyně poukazovala na obtíže s přesným vyčíslením částky, kterou by měla žalobou na plnění požadovat, nejedná se o takovou okolnost, která by neumožňovala podat žalobu na plnění jakožto vhodnější prostředek. Za situace, kdy okresní soud ve věci neshledal naléhavý právní zájem pro domáhání se práv žalobkyně určovací žalobou, žalobu zamítl z důvodů absence naléhavého právního zájmu bez toho, aby se zabýval věcnými aspekty podané žaloby.

10. Nad rámec odůvodnění okresního soudu je třeba dodat, že tak, jak byl žalobní petit žalobkyní vymezen, nesplňuje ani náležitosti ustanovení § 80 o. s. ř., neboť neobsahuje požadavek soudního určení, že je tu právní vztah nebo právo, nebo že tu právní vztah nebo právo není (srov. komentář Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 524 - 540: L. Drápal). Účelem žaloby na určení je procesní ekonomie a předcházení sporům (prevence), přičemž posuzovaná žaloba je zcela zjevně podána v souvislosti s více než 4 roky trvajícím sporem o výši ceny vody předané mezi žalobkyní a žalovaným 1., nikoliv z důvodu pochybnosti o existenci práva. Podmínka naléhavého právního zájmu tak nemůže být splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nesjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu.

11. Ze skutkových tvrzení žalobkyně je zřejmé, že sama tvrdí, že žaloba na určení je pro ni předpokladem pro uplatnění dalších nároků. Nemožnost uplatnění nároků jiným typem žaloby spatřuje žalobkyně v nemožnosti vyčíslit tvrzenou ztrátu, což je však skutečnost v přímém rozporu se skutečností, že k jistým výpočtům již v minulosti ze strany žalobkyně došlo, a to přinejmenším výzvou ve vztahu k oběma žalovaným, kdy tvrzenou ztrátu žalobkyně vyčíslila.

12. Ze všech těchto důvodů, ve shodě s okresním soudem, dospívá krajský soud k závěru, že v dané věci není naléhavý právní zájem dán, a proto okresní soud rozhodl správně a jeho rozhodnutí krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení ve vztahu ke každému ze žalovaných, když při jejich specifikaci a určení výše okresní soud nepochybil.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla úspěšná ani v odvolacím řízení a žalovaným tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů jejich zástupců. Ve vztahu k žalovanému 1. se jedná o odměnu v celkové výši 10.043 Kč skládající se z odměny za 2 úkony právní pomoci (vyjádření ve věci samé a účast u soudního jednání) po 3.700 Kč, 2x RP po 450 Kč a po navýšení o 21 % DPH, tj. částku 1.743 Kč, se jedná o 10.043 Kč.

14. Ve vztahu k žalované 2. odměna představuje částku 13.616 Kč, a to za vyjádření k odvolaní a účast u odvolacího jednání po 3.700 Kč, 2x RP po 450 Kč a dále cestovné dle vlakových jízdenek na trase Praha – Olomouc a zpět, celkem 1.758 Kč a ušlý čas ve výši 10 půlhodin po 150 Kč, po navýšení o 21 % DPH, tj částku 2.058 Kč, se jedná o celkovou částku 13.616 Kč.