69 Co 58/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o vyklizení, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2025, č. j. 26 C 156/2024-108,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyni se vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni bytovou jednotku označenou číslo , hodnota, v domě v části obce , adresa, , postaveném na pozemku parcela č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jak jsou tyto nemovité věci zapsány v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV číslo , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , umístěnou ve třetím nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, pod adresou , adresa, , , adresa, , a to do šesti týdnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Rozhodl, že žalobkyni se vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Státu – České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Setrvala na svém procesním stanovisku, kdy vyklizení bytové jednotky pro ni není v nynější době z objektivních důvodů možné a napadené rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy. Provedeným dokazováním bylo postaveno najisto a v rozhodnutí je zcela explicitně uvedeno, že majetkové poměry žalované jsou velice tristní, bez pomoci rodiny a přátel by nebyla schopna zajistit potřeby své a svých nezletilých dětí. Žalovaná je nemajetná, nezaměstnaná a trpí zdravotními obtížemi, kdy tento stav je dlouhodobý. Zdravotními problémy netrpí pouze žalovaná, ale lze považovat za prokázané zdravotní obtíže její dcery, která se narodila pouze s jednou ledvinou, začala mít problémy se zbývající ledvinou a užívá medikaci, přičemž zdravotní stav se zhoršuje. Tyto okolnosti velmi ztěžují žalované možnost si nalézt zaměstnání a jiné bydlení, byť soud prvého stupně tyto obtíže bagatelizuje. Žalovaná má zdravotní omezení, kdy nemůže zvedat těžká břemena a trpí bolestmi, tedy je omezena v možnostech výkonu povolání, pro které je vyučena. Pokud pak soud uvádí, že zdravotní obtíže dcery žalované nejsou omezující ve vztahu k hledání zaměstnání a bydlení, pak opak je pravdou. Žalovaná samozřejmě musí při hledání bytu i zaměstnání myslet na své nezletilé děti, kdy nyní bohužel, o tyto nemůže plnohodnotně pečovat právě z důvodu své nedobré finanční situace. Nezletilá pravidelně z internátu dojíždí k žalované a z důvodu nejistého vývoje jejích zdravotních obtíží i z důvodu svých zdravotních obtíží je ve výběru zaměstnání velmi limitovaná. Žalovaná jednoznačně vypověděla, že si zaměstnání aktivně hledá, a to jak prostřednictvím nabídek úřadu práce, tak svépomocí, stejně tak si hledá i bydlení, a to dokonce i v azylových domech. Odpovídá na inzeráty na pronájem bytů, bohužel zatím neúspěšně. Žalovaná se pokoušela s žalobkyní dohodnout, chtěla věc řešit smírně a určitou formu dohody nabízela i v rámci soudního jednání, když požadovala lhůtu pro vystěhování do 31. 5. 2025. Okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil, když dle názoru žalované je rozporné s dobrými mravy, pokud by byla žalovaná nyní nucena vyklidit bytovou jednotku. Z výše uvedených důvodů navrhovala, aby krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedla, že její odvolání nepřináší žádná nová skutková tvrzení, neoznačuje nové důkazy a nepředkládá dosud neuvedenou právní argumentaci, s níž by se soud již nevypořádal. Žalobkyně je přesvědčena, že soud prvého stupně postupoval správně, jak v rovině procesní, tak hmotněprávní a navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedeném odvolacím řízení s důrazem na uplatněné odvolací důvody tak, jak byly obsahově vylíčeny v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje.

6. Pokud žalovaná vymezila odvolací důvody ustanovením § 205 odst. 2 písm. c), že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a písm. e), že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, potom se jedná o odvolací důvody, které byly tvrzeny zcela obecně, bez bližšího odůvodnění. Z obsahu odvolání je zřejmé, že zásadním odvolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci, kdy žalovaná považuje rozhodnutí okresního soudu, kterým jí byla uložena povinnost k vyklizení za rozhodnutí, kterým jí byla uložena povinnost v rozporu s dobrými mravy.

7. V odvolacím řízení žalovaná navrhovala k důkazu listinu – zprávu o zdravotním stavu dcery z 21. 1. 2025, která byla vyhotovena až po rozhodnutí okresního soudu a je proto důkazem přípustným, kterým hodlala prokazovat nepříznivý zdravotní stav své dcery, pak tento důkaz nebyl v odvolacím řízení proveden, neboť jej krajský soud považoval s ohledem na dostatečná skutková zjištění a pro posouzení věci nepodstatný.

8. Z provedených důkazů učinil okresní soud následující skutková zjištění o tom, že žalobkyně je vlastnicí bytu označeného číslo , hodnota, , který se nachází v budově č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům stojící na pozemku parcela č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, která je rovněž ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná nemá žádný právní titul k užívání bytu, když nájemní vztah z nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2011, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou skončil uplynutím doby ke dni 31. 1. 2022. Žalovaná byt užívá bez právního důvodu a odmítá jej dobrovolně vyklidit přes výzvy k opuštění bytu. Ostatně tyto skutečnosti žalovaná žádným způsobem nerozporovala, pouze korektivem dobrých mravů a tím, že je zcela nemajetná, nezaměstnaná matka dvou nezletilých dětí, dcerou trpícími zdravotními problémy, poukazovala na to, že v případě, že by byla povinna byt vyklidit, ocitla by se na ulici.

9. Jestliže okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně se nároku z titulu svého vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 1040 o. z. domáhá oprávněně a žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost vyklidit předmětný byt, který užívá bez právního důvodu, pak tento závěr shledal odvolací soud za zcela věcně správný a v podrobnostech na něj odkazuje.

10. Žalovaná se stala nájemkyní předmětného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2011 na dobu určitou do 31. 1. 2013, s prolongací vždy o jeden rok. Takto byla nájemní smlouva prodlužována do roku 2021, sdělením ze dne 15. 10. 2021 dal pronajímatel (žalobkyně) najevo svou vůli, že nemá zájem na opětovném prodloužení nájemního vztahu, a to v souladu s ujednáním III. nájemní smlouvy. Tím došlo k absolutnímu zániku nájmu bytu skončením nájmu a zaniklo právo nájemce věc užívat a též povinnost pronajímatele užívání strpět. Za situace, kdy žalobkyně nebyla pasivní a dala nepochybně najevo, že další nájem strpět nehodlá, když vyzvala žalovanou k opuštění bytu ještě před skončením nájmu, nelze uvažovat o tom, že by byl nájem ujednán znovu na tutéž dobu, pokračuje-li žalovaná v užívání bytu (§ 2285 o. z.).

11. Stejně jako okresní soud, tak i krajský soud posuzoval danou věc i z pohledu aspektů dobrých mravů a dospěl k závěru, že výkon práva žalobkyně v rozporu s dobrými mravy ve věci shledat nelze. Žalované, je již řadu let známo, že žalobkyně nechce, aby byl byt nadále užíván. Prvá výpověď z nájmu bytu jí byla dána již v roce 2019, tomu, že by jí byla dána další výpověď (která jí byla doručena v roce 2021) neoprávněně, soud nepřisvědčil (řízení u Okresního soudu pod sp. zn. 23 C 289/2021). Od právní moci rozsudku ve věci řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu uběhl již téměř rok, argumentace žalované její sociální, finanční situací a zdravotním stavem je stále stejná a pokud by i po tolika letech měla být důvodem pro odepření výkonu práva, pak by byla signálem toho, že ochrana vlastnického práva žalobkyně nebude nikdy pod ochranou. Přitom v řízení o určení neplatnosti výpovědi bylo prokázáno, že argumenty žalované vykreslující její situaci pravdivé nejsou, když o své dvě nezletilé děti nepečuje, minimálně od roku 2019 žijí v obci , adresa, u pana , jméno FO, , k naplnění úmyslu žalované mít děti u sebe po celou dobu nedošlo.

12. Nikterak tak nelze dospět k závěru, že by nemělo být spravedlivým nařízení vyklizení a že by žalovaná měla byt nadále užívat bez právního důvodu, její sociální situace byla zohledněna při určení další lhůty k vyklizení nemovitostí (6 týdnů od právní mocí rozsudku). Konečně v posuzované věci si musela být žalovaná vědoma toho a žádným způsobem to ani nezpochybňovala, že užívá nemovitost neoprávněně, skutečnost, že nemá kam jít, nelze klást k tíži žalobkyně.

13. Okresní soud tak na věc aplikoval zákonná ustanovení, která v odůvodnění napadeného rozsudku též ocitoval, přičemž v této části rovněž platí, že není žádného podkladu pro úsudek, že by okresní soud při posuzování otázky o vyklizení uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Z uvedených důvodů proto krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení.

14. S postupem okresního soudu, který při rozhodování o nákladech řízení vzal zřetel na okolnosti daného případu spočívajících v celkových poměrech žalované a aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. a o právu na náhradu nákladů řízení rozhodl tak, že se nepřiznává, se krajský soud ztotožňuje. Stejně tak bylo rozhodnuto správně i výrokem III. o náhradě nákladů řízení státu s ohledem na usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2024, č. j. 69 Co 209/2024-75, kterým byl žalované pro řízení ustanoven advokát při konstatování nároku žalované na 90 % osvobození od soudních poplatků.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto negativně za použití moderace ustanovením § 150 o. s. ř. ve vztahu k neúspěšné žalované.