69 CO 8/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 78.840 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 11. 2021, č. j. 20 C 134/2021-31,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 9.120 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání uložil okresní soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 78.840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 4.542 Kč (výrok II.). Okresní soud v napadeném rozsudku vyšel ze závěru, že ve věci vydal platební rozkaz, jehož součástí byla i výzva dle ustanovení § 114b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kterou žalovanou vyzval, aby se v případě podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu písemně vyjádřila k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem dne [datum], a současně ji poučil o následcích nesplnění takové výzvy. Žalovaná podala dne [datum] proti platebnímu rozkazu včasný odpor bez bližšího zdůvodnění. Lhůta 30 dní pro podání kvalifikovaného vyjádření v návaznosti na výzvu podle § 114b o. s. ř. obsaženou v platebním rozkazu končila dne [datum] a v uvedené lhůtě se žalovaná k žalobě nevyjádřila a ani nesdělila, co jí v takovém vyjádření brání. Dne [datum] pak žalovaná doručila soudu žádost o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé s odkazem na § 58 o. s. ř. a vyjádřila se k žalobě. Okresní soud posoudil žádost žalované o prominutí zmeškání lhůty podle jejího obsahu jako žádost o prodloužení lhůty ve smyslu § 55 o. s. ř. V odůvodnění rozhodnutí o prodloužení lhůty se následně okresní soud zabýval existencí vážných důvodů, které bránily tomu, aby v soudem stanovené lhůtě podala žalovaná kvalifikované vyjádření k žalobě a došel k závěru, že omluvitelný důvod, který by odůvodňoval prodloužení lhůty, není dán. Následně okresní soud dne [datum] rozhodl dle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, když žalovaná ve stanovené lhůtě nesplnila jí uloženou povinnost ke kvalifikovanému vyjádření k žalobě dle § 114b o. s. ř., a nastala tak zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou podle § 114b odst. 5 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podala včasné odvolání žalovaná, jímž se domáhala zrušení rozhodnutí okresního soudu, neboť nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 205b o. s. ř. ve spojení s § 153a o. s. ř. Ve svém odvolání žalovaná uvedla, že jejímu právnímu zástupci bránily k podání kvalifikovaného vyjádření vážné důvody spočívající v úmrtí osoby blízké, které nastalo právě dne [datum], tedy v poslední den lhůty. Žalovaná sdělila soudu tento vážný důvod společně s kvalifikovaným vyjádřením dne [datum], tedy čtvrtý pracovní den po uplynutí lhůty, což považuje za sdělení, které je učiněno bez zbytečného odkladu. Žalovaná dále uvedla, že poskytnutá lhůta ke kvalifikovanému vyjádření byla ze strany soudu zkrácena, když pro řádné kvalifikované vyjádření žalované bylo zapotřebí nejprve nahlédnout do spisu, což bylo prakticky žalované umožněno až [datum], když dřívější nahlížení do spisu nebylo možné z důvodu pracovního vyřízení informační kanceláře a následně z důvodu čerpání dovolené samosoudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Celkově tak byla žalovaná zkrácena o cca jednu polovinu lhůty pro podání kvalifikovaného vyjádření. Žalovaná dále odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. NS 23 Cdo 1228/17, kde soud mimo jiné konstatoval, že omluvitelné jsou zpravidla skutečnosti, které se vyskytnou nepředvídatelně, náhle v průběhu lhůty a postačuje přitom, aby zabránily provedení procesního úkonu v poslední den lhůty, dále na rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, dle kterého za omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty účastníky řízení lze podle okolností případu považovat i oznámení nenadálého úmrtí osoby mu blízké. Žalovaná se neztotožňuje s názorem okresního soudu týkajícího se možnosti kvalifikovaného vyjádření některým z pracovníků advokátní kanceláře právního zástupce žalované, když tito k tomu nemají potřebná oprávnění a spolupracující advokátka nemá přístup do elektronického systému právního zástupce žalované. Žalovaná dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 5243/2015, dle kterého, jestliže účastník nepodal ve lhůtě stanovené soudem vyjádření podle § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. proto, že mu v tom bránily závažné omluvitelné důvody, nelze vyjít z fikce uznání nároku. Je tedy toho názoru, že úmrtí osoby blízké jejího právního zástupce lze vnímat jako dostatečně omluvitelný a ospravedlnitelný důvod nečinnosti ve stanovené lhůtě. Konečně žalovaná poukazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1024/15, na základě kterého se domnívá, že názor okresního soudu spočívající v nemožnosti prodloužit lhůtu, jestliže nastala fikce uznání nároku (i při existenci vážného důvodu), za protiústavní, a je tímto způsobem zcela odepřen přístup k soudu účastníkům, kteří se nemohou vyjádřit ve stanovené lhůtě v důsledku existence omluvitelné překážky. Žalovaná projevila zájem aktivně se zúčastnit soudního sporu, jelikož se nechala právně zastoupit a podala včas odpor, čímž došlo ke zrušení platebního rozkazu a rozsudek pro uznání je s ohledem na okolnosti v rozporu s právem na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 LZSP a s právem na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

3. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Skutečnost, že samotná žádost o prominutí zmeškání lhůty byla podána až 6 dnů, z toho 4 pracovní dny po jejím propadnutí, staví, dle tvrzení žalobce, stranu žalovanou do situace, kdy omluva není dostatečná. Při všem respektu k okolnostem na straně právního zástupce strany žalované, poukázal žalobce na fakt, že i v případě režimu zaměstnaneckém, tedy v režimu, který zakládá nařízení vlády č. 590/2006 Sb., i v případě úmrtí osoby blízké se poskytuje pracovní volno pro nejbližší příbuzné v maximálním rozsahu 2 dny + 1 den na účast na pohřbu. Neshledává proto žádný důvod, pro který i při přiznání obtížné situace na straně právního zástupce žalované by měl pro případ zmeškání lhůty získávat větší časový prostor, než se obecně umožňuje v pracovněprávních vztazích.

4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované uhrazení částky 78.840 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jako přeplatku na úhradě společného dluhu žalobce a žalované. Okresní soud ve věci vydal dne [datum] platební rozkaz, který obsahoval též výzvu k vyjádření k žalobě do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu dle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. spolu s poučením, že nebude-li žalovaná moci podat ve stanovené lhůtě vyjádření ve věci samé, musí před uplynutím lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání, a s poučením, že v případě, že se ve stanovené lhůtě žalovaná nevyjádří, ani ve lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok žalobkyně uznává a bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Platební rozkaz byl žalované doručen spolu se žalobou do vlastních rukou dne [datum]. Podáním doručeným do datové schránky okresního soudu dne [datum] podala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce proti platebnímu rozkazu odpor bez jakéhokoliv vyjádření ve věci. Podáním doručeným soudu dne [datum] se vyjádřila žalovaná ve věci samé a současně požádala o prominutí zmeškání lhůty s odkazem na § 58 o. s. ř. Svou žádost odůvodnila omluvitelným důvodem na straně právního zástupce žalované, kterému dne [datum] náhle zemřel strýc, se kterým měl právní zástupce žalované velmi blízké vztahy a jeho ztrátu pociťuje jako ztrátu nejbližšího rodinného příslušníka. Právní zástupce žalované poskytoval i pomoc s přípravou pohřbu, který se konal dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] okresní soud žádost o prominutí zmeškání lhůty žalované posoudil jako žádost o prodloužení lhůty ke kvalifikovanému vyjádření k žalobě a tuto žádost zamítl. Následně dne [datum] rozhodl rozsudkem pro uznání a zavázal žalovanou, aby zaplatila žalobci částku 78.840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a aby zaplatila žalobci náhradu nákladů řízení.

6. Podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

7. Pro vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování, a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce uznání žalobního nároku žalovaným, je soud povinen rozhodnout podle této fikce uznání rozsudkem pro uznání. Soud tak činí bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné. Zákon v ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil. Zjistí-li však soud, že uznání žalovaného odporuje kogentním právním předpisům, nelze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, stejně tak, pokud je žaloba pro vady neprojednatelná nebo zjevně bezdůvodná. (srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. I. § 1 až 200za. komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo]). Žalovaný se ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Pouhý nesouhlas s žalobou nelze pokládat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 604/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 611/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, dostupná z [webová adresa]).

8. Jak vyplývá z obsahu spisu, okresní soud rozhodl ve věci platebním rozkazem, v rámci kterého žalovanou řádně vyzval postupem dle ustanovení § 114b o. s. ř., aby se v případě podání odporu ve věci kvalifikovaně vyjádřila a spolu s platebním rozkazem žalované doručil do vlastních rukou i žalobu, která splňuje všechny zákonné náležitosti, je tedy projednatelná a není ani zcela zjevně nedůvodná, když se opírá o nároky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého přeplatkem na úhradě dlužné částky žalobcem, kterou žalovaná nevrátila ani po předchozí výzvě. Žalovaná však proti platebnímu rozkazu podala neodůvodněný odpor, který neodůvodnila ani dodatečně, a to i přes poučení o možnosti vydání rozsudku pro uznání (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), když v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu nepředstavuje podání žalované doručené okresnímu soudu dne [datum] řádné vyjádření k žalobě, neboť v něm žalovaná pouze uvádí, že proti vydanému platebnímu rozkazu podává odpor. Lhůta k řádnému vyjádření se k žalobě tak žalované marně uplynula dne [datum]. Žalovaná se následně kvalifikovaně vyjádřila společně s žádostí o prominutí lhůty dne [datum], tedy šest dnů po uplynutí lhůty, z toho 4 pracovní dny, kde uvedla výše zmiňované omluvitelné důvody, které zapříčinily zmeškání lhůty.

9. K postupu okresního soudu, který poté, co žádost o prominutí lhůty posoudil podle obsahu jako žádost o prodloužení lhůty k podání písemného vyjádření ve smyslu § 55 o. s. ř. a o této žádosti rozhodoval, lze uvést, že se jednalo o rozhodnutí nadbytečné, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku NS ČR sp. zn. 21 Cdo 5405/2014, z nichž vyplývá, že takové usnesení o prodloužení lhůty by soud musel vydat a doručit účastníkovi ještě před uplynutím (původní) lhůty k podání písemného vyjádření ve věci.

10. Vážný důvod, pro který není možné se k věci na základě kvalifikované výzvy písemně vyjádřit, musí žalovaný soudu sdělit ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření. Výjimečně se tak může stát později, pokud žalovaný osvědčí, že tuto skutečnost nebyl objektivně schopen soudu sdělit před uplynutím lhůty. Vážným důvodem, pro který se zástupce žalované ve lhůtě nevyjádřil, bylo v projednávané věci úmrtí advokátova strýce, nejednalo se tedy o osobu žijící ve společné domácnosti ani o osobu příbuznou v linii přímé, tudíž i s ohledem na jiné příbuzné, zejména osoby zemřelému nejbližší (manželka, děti, popř. vnukové), lze mít za to, že nebylo nutné, aby zástupce žalované bezprostředně osobně zajišťoval organizační věci ohledně pohřbu a sešlosti za účelem posledního rozloučení, zejména ne po celý den. Nadto je třeba také poznamenat, že i v pracovněprávních vztazích není pro úmrtí strýce poskytováno pracovní volno ve smyslu § 2 odst. 7 nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Pokud zástupce nebyl schopen soudu v poslední den lhůty podat kvalifikované vyjádření ve věci (v základních obrysech vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví žalovaná svoji obranu), konkrétně pro její složitost a omezené možnosti kontaktu s klientkou, bezpochyby lze požadovat, aby minimálně poslední den soudu sdělil, jaká překážka mu brání se vyjádřit, a to ať již sám nebo prostřednictvím spolupracovníků advokátní kanceláře, k čemuž není zapotřebí zvláštního přístupu, či nahlížení do spisu.

11. Pokud se žalovaná odvolává na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, podle kterého lze za omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty považovat podle okolností případu i oznámení o nenadálém úmrtí osoby účastníkovi blízké, tak toto není v poměrech projednávané věci zcela přiléhavé. V odkazovaném případě totiž soud posuzoval situaci,kdy zemřelou byla matka účastnice, která úkon zmeškala a kde oznámení nenadálého úmrtí blízké osoby mělo způsobit takový šok pro účastníka, že nebyl schopen zaslat odpor proti platebnímu rozkazu v poslední den lhůty a učinil tak až den následující po skončené lhůtě. Navíc se nejednalo o účastníka zastoupeného advokátem.

12. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v dané věci byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř., když žalovaná se ve věci kvalifikovaně nevyjádřila ve lhůtě k tomu určené a vůči ní tak ohledně žalobou uplatněného nároku nastala fikce uznání, neboť ze strany žalované se nejednalo o omluvitelný důvod, který by s ohledem na všechny okolnosti případu bylo možno posoudit jinak. Okresní soud tedy nepochybil, pokud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.

13. Odvolací soud proto rozsudek pro uznání vydaný okresním soudem dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, o kterých rozhodl okresní soud zcela správně, když správně určil nejen jejich skladbu, ale též jejich výši a krajský soud pro stručnost na tyto závěry okresního soudu obsažené v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku zcela odkazuje.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná, žalobce tedy má nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši 8.520 Kč (1x 4.260 Kč – převzetí a příprava zastoupení ze dne [datum] dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a/advokátního tarifu, 1x 4.260 Kč - účast u jednání dne [datum] dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Advokát žalobce není plátcem DPH. Celkem tak účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobce činí částku 9.120 Kč.

15. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.