69 CO 82/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 9. 2021, č. j. 10 C 234/2020-85, a usnesení ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 C 234/2020-101,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 44.891 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám ČR – Okresnímu soudu v Přerově“

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ČR – Okresnímu soudu v Přerově.

1. Okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) Žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu České republice – Okresnímu soudu v Přerově náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Samostatným usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 C 234/2020-101, rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit státu ČR – Okresnímu soudu v Přerově náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku i samostatnému usnesení podala odvolání žalobkyně. V odůvodnění odvolání ze dne [datum] uvedla, že soudu I. stupně každá ze stran předestřela svou skutkovou verzi ohledně předané finanční částky [částka], což je jediná nespornost v řízení, že žalobkyně žalovanému své vlastní peníze předala. Dle verze žalovaného byla částka [částka] z prodeje nemovitostí, kterou mu žalobkyně vyplatila na základě ústní dohody mezi nimi údajně uzavřené finančním vypořádáním investic žalovaného do majetku žalobkyně, týkající se domu v [obec]. Žalobkyně zdůraznila, že žalovanému nedala [částka], ale jen [částka]. Oproti verzi žalovaného, žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl předmětné vozidlo koupit pro její osobou z titulu ústní příkazní smlouvy v nepřímém zastoupení. Soud I. stupně z důvodů pro žalobkyni nepochopitelných a náležitě nevysvětlených se přiklonil k verzi žalovaného a uvěřil jeho verzi, přičemž vyšel z účastnického výslechu žalovaného a výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] – matky žalovaného. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi, mimo jiné uvedl:„ Nakonec jsme se dohodli posečkat s tím, že za dům budeme požadovat vyšší cenu a rozdíl si rozdělíme napůl s tím, že já koupím auto, které budeme užívat společně.“ …„ Investice v [obec] výše [částka] nedosáhly.“ Matka žalovaného [jméno] [příjmení], jakožto svědkyně, mimo jiné uvedla:„ Oni měli dohodu nebo domluvu ohledně vypořádání. … [jméno] to chtěla prodat dříve, ale syn ji přesvědčil, aby počkali a obdrželi více peněz s tím, že se domluvili, že z výtěžku prodeje, tedy z toho, co bylo navíc, se měli rozdělit na polovinu … z toho jednoho milionu se měli dělit napůl.“ V závěru své výpovědi svědkyně uvedla:„ Říkala to i [jméno] u mě v bytě, že když se jim dům podaří prodat podle plánu, tak půjdou napůl, že [jméno] dostane [částka].“ Žalovaný nikdy, do doby řízení, neznal cenu prodeje, a tudíž tato dohoda nemohla být v tvrzené podobě uzavřena. Proti shora uvedené účastnické a svědecké výpovědi je důkazně shodně na roveň postavena účastnická výpověď žalobkyně a matky žalobkyně, jakožto svědkyně. Žalobkyně nechápala, jak soud na základě shora uvedených výpovědí může přisvědčit verzi žalovaného. Ani z výpovědi svědkyně [příjmení] a z účastnického výslechu žalovaného nelze nikterak dovodit, že by matka žalovaného byla sjednání tvrzené dohody přítomna, že by snad přesně slyšela, že jsou takto domluveni. Svědkyně neuvedla nic podstatného o tom, kdy a za jakých okolností mělo k uzavření tvrzené dohody dojít, co bylo při jejím údajném sjednání jejím obsahem, kde byla uzavřena. Svědkyně pouze stroze konstatuje fakt jakési dohody. Tyto informace nemá ze svého bezprostředního vjemu spočívajícího v tom, že by byla sjednání takové dohody přítomna, ale má je pouze zprostředkovaně od svého syna (v rámci tohoto řízení). V podstatě je možné konstatovat, že pouze tlumočí u soudu, to, co má od syna (navíc nepřesně), aniž by však jako svědek byla čemukoliv přítomna. Za situace, kdy dům v [obec] není ještě prodán a nikdo z nás nezná výslednou částku, za kterou se dům v budoucnu prodá, není zřejmé, jak mohla svědkyně uvést jasně číselnou konkretizaci částky, resp. ½ z [částka]. V době, kdy žalobkyně měla svědkyni [příjmení] podle její výpovědi sdělit, že„ [jméno] dostane [částka]“, nemohlo být o žádné konkrétní částce hovořeno proto, že nebyla zřejmá konečná prodejní cena. Nedává žádný smysl, ze kterého by měla žalobkyně žalovanému platit [částka], když sám žalovaný výslovně ve své výpovědi uvedl, že jeho investice této částky vůbec nedosáhly. Z jakého důvodu by měla žalobkyně mu dávat z titulu tvrzené dohody o vypořádání investic částku, která ani nebyla do nemovitých věcí vložena. Kromě výslechu žalovaného neexistuje žádný relevantní důkaz, který by jeho verzi potvrzoval. Na druhé straně jsou zcela stejně hodnotné důkazy, a to účastnický výslech žalobkyně a výslech matky žalobkyně [jméno] [příjmení], která u soudu uvedla, že dohoda nikdy neexistovala.„ Nikdy nebyla žádná dohoda o vypořádání mezi dcerou a [jméno] …“, to tvrdí i žalobkyně. Byť soud dochází k závěru, že matka nepotvrdila existenci příkazní smlouvy, nepochopitelně pomíjí skutečnost, že matka vyvrátila existenci dohody o vypořádání ve výši [částka]. Ani žalovaný neprokázal existenci dohody o vypořádání investic a zhodnocení. K dokreslení celého skutkového stavu, zejména k vyvrácení tvrzení o dohodě, která měla vústit z toho, že na rekonstrukci domu v [obec] se žalovaný podílel prací a investicemi, slouží důkazy, které žalobkyně navrhla – opisy výpisů z účtů, zpráva o evidenci na ÚP, doklady o zaměstnání. Z těchto důkazů je možné zjistit, že žalovaný nikdy nedisponoval finančními prostředky, kterými mohl pomoci k rekonstrukci a zvelebení předmětné nemovitosti, a tím se podílet na jejím zhodnocení po finanční stránce. Tím se však soud věcně nezabýval, jen okrajově řešil, že tvrzení žalovaného nevyvrací. Tento závěr označila žalobkyně za nesprávný. V odůvodnění rozsudku absentuje hodnocení svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Tito svědci vyvrací verzi žalovaného o možné dohodě mezi účastníky. Všichni se podíleli na rekonstrukci domu v [obec]. Veškeré náklady za jejich práci byly zaplaceny z finančních prostředků matky žalobkyně, a to všichni shodně potvrdili. Z těchto výpovědí lze učinit nepochybný závěr, že žalovaný se na výplatě za odvedenou práci nijak nepodílel. Svědci uvedli, že žalovaný v domě byl, ale žádné práce neprováděl. Žalovaný se nezasadil o zhodnocení domu po finanční stránce, ani stavebními úpravami a rekonstrukcemi jeho vlastními silami. Práce, které žalovaný na domě dělal - oplocení, bazén, vnitřní omítky, podlahy, montáž kuchyňské linky, komody a skříně, pak tento druh prací není na místě považovat za nějaké zhodnocování. Jde o provozní činnosti, které vykonává každý člověk v momentě, kdy se chystá bydlet a zařizuje si bydlení„ podle svého“, uvedené práce nemohly založit výrazné zhodnocení domu a potvrdit tak tvrzení žalovaného, že z tohoto důvodu se účastníci měli domluvit na vypořádání. Žalovaný se po dobu společného soužití účastníků nikterak finančně nepodílel na chodu domácnosti, v domě žalobkyně bydlel zcela zadarmo, nic neplatil a maximálně se podílel na činnostech výše uvedených. Je tudíž nesprávný skutkový závěr soudu o prokázaných důvodech, resp. existenci povinnosti žalobkyně vyplácet žalovanému částku ve výši [částka]. Z rozhodnutí soudu I. stupně vyplývá závěr, že neuvěřil verzi žalobkyně, že se jí nepodařilo prokázat existenci uzavření příkazní smlouvy ve vztahu mezi účastníky. Shodně tak, jako žalobkyně podle závěru neunesla důkazní břemeno ohledně smlouvy o příkazu, své břemeno neunesl ani žalovaný ohledně existenci dohody o vypořádání investic do majetku žalobkyně. Za tohoto stavu nebyl prokázán právní důvod předání částky [částka] a nastupuje režim bezdůvodného obohacení a majetkový prospěch, který žalovaný získal je ve výši [částka], kterou nesporně od žalobkyně převzal. Za této situace není udržitelné, aby byl výsledný stav takový, že žalobkyně nebude mít vozidlo, ani peníze, protože s ohledem na závěr soudu se jí nikdy nemůže podařit prokázat existenci příkazní smlouvy. Jako jediné spravedlivé řešení dané situace, kdy ani jeden z účastníků neunáší důkazní břemeno se jeví závěr, že žalovaný je povinen uhradit tuto částku [částka] s tím, že bude výlučným vlastníkem vozidla. Domáhala se, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně nebo žalobě vyhověl a rozsudek okresního soudu proto změnil.

3. Žalobkyně se odvolala i proti usnesení, jímž okresní soud samostatně rozhodl o výši náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dosud nebylo rozhodnuto o podaném odvolání do věci samé. Nesouhlasí tudíž ani s povinností zaplatit státu náhradu nákladů řízení.

4. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný, který navrhl, aby věcně správný rozsudek okresního soudu byl potvrzen. Uvedl, že po celou dobu řízení včetně mimosoudního jednání stran oproti verzi žalobkyně staví svoji verzi, že účastníci společně žili a hospodařili několik let. Společnou domácnost původně vedli v obci [obec] v domě, který zakoupila žalobkyně a který žalovaný opravoval a zveleboval. Z důvodu negativních sousedských vztahů byl dům po proběhlých opravách a úpravách prodán za částku o [částka] vyšší, než byla původní kupní cena. Žalobkyně následně koupila další dům, kde účastníci plánovali žít společně s tím, že tento dům bude opět opravován žalovaným. Za situace, kdy žalovanému nesvědčilo vlastnické právo k novému domu, ale svou prací se podílel na zhodnocení prvního domu v [obec], se účastníci domluvili na tom, že si výtěžek, resp. zisk, rozdělí rovným dílem a žalovaný si zakoupí osobní automobil. V řízení každá ze stran tvrdila rozdílné okolnosti o pořízení předmětného automobilu tov. zn. Audi A8. Oproti ustálené verzi žalovaného žalobkyně několikrát změnila svou verzi o okolnostech pořízení předmětného automobilu. V písemné komunikaci původně tvrdila, že automobil je její. Následně tvrdila, že měla být uzavřena příkazní smlouva, která měla být odvolána, avšak v rámci svého výslechu tvrdila, že automobil je žalovaného a že ona jej nyní pouze zadržuje oproti své pohledávce. Dle žalovaného jsou změny ve verzích žalobkyně podstatné, neboť dokládají účelovost žalobního tvrzení, když se po rozchodu účastníků, kteří žili společně od cca dvaceti let svého věku, u obou šlo o první vážný vztah, který chtěli dovršit založením rodiny a svatbou, rozhodla požadovat zpět finanční prostředky, které pramenily ze zisku z prodeje domu, když na tomto zisku se podílel žalovaný svou prací. Okresní soud hodnotil důkazy v řízení provedené zcela správně a s odůvodněním rozsudku se žalovaný ztotožňuje. Pokud by měl být automobil skutečně žalobkyně, tj. pokud by měl být zakoupen na účet žalobkyně, pak platí, že stav evidence zápisu v evidenci motorových vozidel nezakládá vlastnické právo osoby zapsané v této evidenci k předmětnému vozu. Pokud by byla pravdivá verze žalobkyně o příkazní smlouvě a o tom, že měl být vůz zakoupen na její účet, pak rozhodně nemůže požadovat bezdůvodné obohacení jen proto, že její osoba není zapsána v evidenci. Je-li pravdivá verze žalobkyně, že částka [částka] je bezdůvodným obohacením, pak žalovaný řádně prokázal důvod, pro který předmětnou částku od žalobkyně obdržel.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, osahuje i způsobilý odvolací důvod, daný především námitkou nesprávných skutkových zjištění, proto odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně usnesení, které bylo samostatně vydáno o výši náhrady nákladů řízení (§ 206 a §212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím nastalé koncentrace řízení dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je věcně správný.

6. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení peněžité částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku [datum] předala žalovanému v hotovosti za účelem koupě osobního motorového vozidla Audi A8, realizované jménem žalovaného, pro žalobkyni. Žalovaný vozidlo téhož dne zakoupil na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel písemně s prodávajícím [jméno] [příjmení]. Žalobkyně příkaz, aby uvedené vozidlo pro ni koupil, odvolala v srpnu 2020 z důvodu, že následně vozidlo na žalobkyní nepřeregistroval. Částku [částka] žalobkyně žádala z titulu bezdůvodného obohacení.

7. Skutečnosti tak, jak je žalobkyně v žalobě vylíčila, svědčí o tom, že žalovaný kupní smlouvu uzavíral jako nepřímý zástupce žalobkyně, vlastním jménem. Ve vztahu k prodávajícímu vozidla [jméno] [příjmení] vystupoval žalovaný sám za sebe a podle smlouvy s ním uzavřené nabyl specifikované vozidlo Audi A8 do svého vlastnictví. Po uskutečnění příkazu koupit vozidlo pro žalobkyni, mu vznikla povinnost převést vlastnictví vozidla na žalobkyni (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3658/2007, sp. zn. 28 Cdo 1798/2009). Povinnost převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu – jednal-li příkazník vlastním jménem na cizí účet – je pojmovým znakem příkazu a obecně spočívá v tom, že příkazník musí vydat (přenechat) příkazci veškerý užitek, který na základě prováděného příkazu získal; stane se tak právním úkonem„ o převedení užitků“. Tato povinnost příkazce nemusí být sjednána – ani co do formy (způsobu) převodu, ani co do časového okamžiku – v příkazní smlouvě, protože vyplývá ze zákona (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 563/2009).

8. Ustanovení § 2443 o. z. dává příkazci možnost smluvní vztah s příkazníkem ukončit odvoláním příkazu. V posuzované věci však odvolání příkazu, který žalovaný již uskutečnil, vozidlo koupil, není možné, neboť jeho závazek vůči žalobkyni splněním zanikl (§ 1908 o. z.) Příkaz byl splněn v okamžiku, kdy vlastnické právo k vozidlu Audi A8 bylo žalovanému převedeno, což se stalo již uzavřením kupní smlouvy ze dne [datum] (§ 1099 o. z.). Údaj o osobě vlastníka vozidla (žalovaného), uvedený v registru silničních motorových vozidel (osvědčení o registraci silničního vozidla a technický průkaz silničního vozidla), nemá podle ustálené soudní judikatury žádné soukromoprávní účinky, především v právu vlastnickém (srov. např. rozsudek sp. zn. 4 As 26/2003, sp. zn. 10 As 114/2015 a sp. zn. 7 As 254/2016). Z obdobného předpokladu, že nabytí vlastnického práva k vozidlu není vázáno na jeho zápis do registru silničních vozidel, neboť registr vozidel není veřejným seznamem, vychází ustáleně i Nejvyšší soud (srov. rozsudek ze dne 20. 9. 2017, č. j. 22 Cdo 5330/2015-193, usnesení ze dne 26. 11. 2020, č. j. 29 ICdo 144/2018-105 nebo usnesení ze dne 27. 5. 2021, č. j. 23 Cdo 742/2021). Odvolání příkazu žalobkyní v srpnu 2020, nemá žádný význam, neboť platí závěr, že v době odvolání byl příkaz koupit pro žalobkyni vozidlo, splněn. Za současného stavu uvedených žalobních tvrzení žalobkyni náleželo právo domáhat se, aby jí žalovaný vozidlo Audi A8 převedl, a to v případě, že se tak již fakticky nestalo.

9. K uvedenému právnímu závěru dospěl i okresní soud podle odůvodnění rozsudku v bodu 32, že za takto uvedených skutkových tvrzení žaloby vznikla žalovanému povinnost převést na žalobkyni vlastnické právo k vozidlu, které koupil podle jejího příkazu. Zcela správně dospívá dále k závěru, že částka [částka], kterou žalobkyně žalovanému za účelem příkazu, který splnil, odevzdala, není bezdůvodným obohacením, jehož by se žalovanému na úkor žalobkyně dostalo.

10. Z uvedeného pak plyne, že žaloba o zaplacení částky [částka], které se žalobkyně po žalovaném domáhala, byla od samého počátku zjevně bezdůvodná, protože žalobní nárok neodpovídal příslušným ustanovením hmotného práva a nebylo proto třeba provádět dokazování. Zamítnutí žaloby by bylo nezbytným výsledkem řízení i v případě, že by žalobkyně po doplnění dokazování podle jejího návrhu unesla důkazní břemeno, že žalovaný peníze převzal podle dohody účastníků za účelem splnění jejího příkazu. Za dané situace nebylo třeba zabývat se po skutkové stránce verzí žalovaného, o které okresní soud jednoznačný skutkový závěr ani neučinil, uvedl pouze to, že se mu verze žalovaného, že částku [částka] obdržel od žalobkyně na základě jejich dohody, jako podíl na zisku z prodeje domu v [obec], jeví pravděpodobnější. Odvolací soud pro svůj právní názor neposuzoval, zda uvedený závěr soudu prvého stupně je po skutkové stránce správný. Za daných skutkových tvrzení nepřichází v úvahu posuzovat žalobou uplatněný nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení.

11. Nebyl-li žalobkyni užitek z provedeného příkazu převeden, náleželo jí právo domáhat se, aby jí žalovaný vozidlo převedl do vlastnictví (§ 1099 a § 2432 o. z.). Odpovídající žalobu mohla podat i v případě, že vozidlo Audi A8 jí fakticky, jako užitek ze splněného příkazu sice převedeno bylo, avšak údaje uvedené v registru motorových vozidel neodpovídají skutečnému stavu vlastnictví.

12. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Ve výroku II. o nákladech řízení rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil. Okresní soud výrokem II. rozhodl jen o základu povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení a následně, po vyhlášení rozsudku samostatným usnesením určil i výši nákladů za právní zastoupení žalovaného ustanovenou zástupkyní. Odvolací soud změnou výroku o nákladech řízení rozhodl o výši nákladů, které je žalobkyně povinna žalovanému, který ve sporu zcela uspěl, zaplatit (§ 142 odst. 1 o. s. ř. k rukám České republiky - Okresnímu soudu v Přerově (§ 149 odst. 2 o. s. ř.) O výši nákladů řízení bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 11. 2021, č. j. 10 C 234/2020-90.

14. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů i ve fázi odvolacího řízení, neboť s podaným odvoláním neuspěla (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Odměna z punkta [částka] činí [částka] (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), neboť ustanovení § 12a vyhl. č. 177/1996 Sb. bylo s účinností od [datum] zrušeno vyhl. č. 406/2021 Sb. a mimosmluvní odměna ustanovené zástupkyni náleží v plné výši. Úkony právní služby v odvolacím řízení uskutečnila ustanovená zástupkyně po [datum] a odměna náleží 2 úkony = 20. [částka], k tomu 2 x [částka] režijní paušál a 4 půlhodiny ztráty času na cestě z [obec] do [obec] a zpět [částka] Celkem odměna s připočtením náhrad činí částku [částka] a tato se dále zvyšuje o 21 % DPH dle § 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. na částku [částka]. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám České republiky – Okresnímu soudu v Přerově ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.).