69 Co 97/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2024, č. j. 26 C 134/2024-164,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.655 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , která se nachází v budově , adresa, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (bytový dům), stojící na pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. , adresa, , jak je zapsána na LV č. , hodnota, , vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17.160,50 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalovaný, který okresnímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Neztotožnil se se závěry okresního soudu, který založil své rozhodnutí na tom, že žalovaný nemá žádný právní titul k užívání bytové jednotky, jejíhož vyklizení se žalobkyně domáhala, když právo společného nájmu k ní bylo zrušeno, družstevní podíl byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně a následně bytové družstvo převedlo bytovou jednotku do jejího vlastnictví. Jiný užívací titul žalovaného nebyl prokázán, nebylo přisvědčeno argumentaci žalovaného, že by zde byly důvody k zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil danou věc a s tvrzením žalovaného se dostatečně nevypořádal. Zdůraznil, že vyklizením bytu by byla způsobena žalovanému značná újma, když právo na bydlení patří k základním lidským právům, když zajišťuje realizaci jedné ze základních lidských potřeb. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že ochrana domovní svobody žalovaného je výrazně nadřazena ochraně práv žalobkyně a v této souvislosti odkázal obecně na relevantní judikaturu. Soud prvého stupně sice předkládá možnosti, jak by se žalovaný měl se ztrátou svého bydlení vyrovnat, je však třeba uvést, že tyto jsou pouze hypotetického charakteru, a nijak se nevypořádávají s aktuální nepříznivou finanční situací žalovaného, nebyly vzaty v potaz překážky žalovaného pro dosažení zaměstnání, žalovaný se blíží svým věkem starobnímu důchodu a jeho pozice na trhu práce tak není pro něj příznivá. Stejně tak nelze žalovanému klást k tíži, že se se situací již dříve nevyrovnal, když je zcela evidentní, že žalovaný s rozhodnutím soudu v rámci řízení sp. zn. 18 C 72/2017 nesouhlasí, považuje je za nespravedlivá a aktivně se po celou dobu snažil domoci nápravy. Nelze také odhlédnout od toho, že žalovaný se brání proti rozhodnutí vydaném v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 72/2017 stížností u Evropského soudu pro lidská práva. Z důvodů, že Evropský soud pro lidská práva nemůže přímo zrušit národní rozhodnutí, toliko může na základě výsledků řízení členskému státu nařídit opatření k nápravě nebo doporučit změny legislativy a právní praxi, soud nepřerušil žalovaným probíhající řízení. V tomto postupu shledává žalovaný vady a má za to, že předmětné řízení mělo být přerušeno do vydání rozhodnutí. V případě, že bude jeho stížnosti vyhověno, bude se jednat o skutečnost zcela zásadní i pro řízení o vyklizení bytu, za takovéto situace by totiž bylo zcela nepochybně v rozporu s dobrými mravy, aby byl žalovaný vyklizen ze svého domova, ve kterém prožil valnou část svého života, na základě rozhodnutí, k jehož vydání správně nikdy nemělo dojít. Cílem podané žaloby bylo ze strany žalobkyně především uškodit žalovanému, těchto skutečností si je žalobkyně vědoma, je obeznámena s finanční a sociální situací žalovaného, přesto s ním odmítla konstruktivně jednat a dohodnout se s ním na dalším užívání předmětného bytu a smírné řešení, kterého se pokoušel žalovaný dosáhnout, zavrhla. Ze strany žalobkyně se jedná o zjevné zneužití práva, kterému nemůže požívat soudní ochrany. Vzhledem k tomu, že žalovaný považuje napadený rozsudek za zjevně nespravedlivý, navrhoval, aby byl změněn tak, že bude žaloba zamítnuta.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že okresní soud v dané věci rozhodl správně a v souladu se zákonem, kdy si pro své rozhodnutí zajistil všechna potřebná skutková zjištění a provedl všechny potřebné důkazy. Pokud žalovaný v odvolání argumentuje tím, že ochrana domovní svobody žalovaného je výrazně nadřazena ochraně práva žalobkyně, že se vyklizením dostane do nepříznivé životní situace, pokud jde o bydlení a finanční situaci s tím, že soud měl nesprávně posoudit otázku povinnosti žalobkyně zajistit žalovanému náhradní bydlení, pak s tím nelze souhlasit. Spor o vypořádání jejich společného jmění, jehož předmětem byl mimo jiné i předmětný byt, tehdy ještě družstevní, probíhal od roku 2017 do května roku 2023 a po celou dobu žalovaný věděl, že v souvislosti s vypořádáním bytu nebude schopen žalobkyni vyplatit její podíl ze jmění a za této situace připadne byt jí nebo budou muset byt prodat. Žalovaný tak měl po dobu osmi let možnost zvážit, jak si zajistí nové bydlení a nato se připravit. Musel si být dlouhodobě vědom, že není schopen vyplatit podíl žalobkyně a že tedy, ať už při společném prodeji bytu nebo v případě, že byt připadne jí, bude muset byt bez náhrady opustit. Podle rozsudku soudu o vypořádání jmění náleží žalovanému vypořádací podíl po započtení nákladů řízení ve výši 306.206,55 Kč. Již dvakrát žalobkyně vypořádací podíl ze jmění žalovanému zaslala na jeho bankovní účet, ale pokaždé jí ho vrátil zpět. Celkový postoj žalovaného v řízení svědčí o tom, že nadále není smířen s rozvodem ani s výsledkem řízení o vypořádání jmění. Je vůči žalobkyni negativně nastaven, což jsou pravé důvody odvolání v této věci. Pokud žalovaný v odvolání argumentuje tím, že proti výsledku řízení o vypořádání jmění manželů podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva a že měl tedy okresní soud vyčkat na výsledek tohoto řízení, je opět argumentací nedůvodnou. Stejnou námitku uplatňoval žalovaný v řízení před okresním soudem a ten k tomu uzavřel, že není důvod pro přerušení řízení a výsledků vyčkání tohoto řízení, když žalovaný vyčerpal všechny opravné prostředky proti rozhodnutí obecných soudů. Jestliže žalobkyně byla shledána výlučnou vlastnicí bytu s tím, že žalovaný nemá právní důvod pro užívání bytu a ona se opakovaně domáhá jeho vyklizení, pak třeba není vyčkávat na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, neboť jeho rozhodnutí, pokud by snad byla stížnost v některém ze směru shledána důvodnou, by na výsledku řízení o jmění, a tedy ani na výsledku řízení o vyklizení bytu nemohlo nic změnit. Pokud se týká a argumentace ohledně rozporu žaloby s dobrými mravy i k těmto námitkám žalovaného se v napadeném rozsudku okresní soud obsáhle vyjadřoval. Proto žalobkyně navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod tak, jak byl obsahově vylíčen v režimu neúplné apelace, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Předně krajský soud uvádí, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje. Konečně nesprávnost skutkových zjištění a závěrů okresního soudu o skutkovém stavu nebyla žalovanou stranou namítána.

6. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně se nároku z titulu svého vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 1040 o. z. domáhá oprávněně a žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost vyklidit předmětný byt, který užívá bez právního důvodu, pak tento závěr shledal odvolací soud za zcela věcně správný a v podrobnostech na něj odkazuje. Žalovaný nemá žádný titul, na základě kterého by mohl byt užívat.

7. Jen pro rekapitulaci krajský soud připomíná rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci, č. j. 18 C 72/2017-634 ze dne 30. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, č. j. 69 Co 298/2022-682 ze dne 6. 4. 2023, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2023, kterým bylo zrušeno právo společného nájmu žalobkyně a žalovaného k předmětné bytové jednotce a výlučným nájemcem byla určena žalobkyně. Do výlučného vlastnictví žalobkyně pak byl mimo jiné přikázán družstevní podíl v Okresním stavebním bytovém družstvu , adresa, , se sídlem v , adresa, s právem nájmu předmětné bytové jednotky. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na úplné vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů vypořádací podíl ve výši 465.279,55 Kč. Je nutno zdůraznit, že tento rozsudek je pro soud závazný a z jeho závěrů je třeba vycházet. Na základě tohoto rozsudku byla mezi žalobkyní a Okresním stavebním bytovým družstvem , adresa, , se sídlem v , adresa, dne 18. 10. 2023 uzavřena smlouva o převodu družstevního bytu a spoluvlastnického podílu k pozemku, na podkladě které žalobkyně nabyla do svého výlučného vlastnictví předmětnou bytovou jednotku.

8. Byť se do dnešního dne nemůže s pravomocným rozhodnutím prvoinstančního a odvolacího soudu žalovaný smířit a proti uvedeným rozhodnutím podal dovolání i ústavní stížnost, obojí byly příslušnými soudy odmítnuty. Pokud se týká podané stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (o které nebylo doposud rozhodnuto) a z důvodů kterých navrhoval žalovaný přerušení řízení, jeho návrhu nebylo vyhověno z důvodů, které byly precizně a bezezbytku rozebrány a odůvodněny v usnesení okresního soudu ze dne 4. 10. 2024, č. j. 26 C 134/2024-116.

9. Bytovou jednotku užívá nadále žalovaný bez užívacího titulu, ačkoliv byl žalobkyní vyzýván dopisem ze dne 16. 4. 2024 k vyklizení do 30. 4. 2024, vyklidit bytovou jednotku žalovaný nehodlá, za cíl žalobkyně označil důvod uškodit žalovanému, z její strany se dle žalovaného jedná o zjevné zneužití práva, přičemž takové jednání nemůže požívat soudní ochrany.

10. Okresní soud se velice podrobně ve svém rozhodnutí zabýval aspektem dobrých mravů a naplněností důvodu k odepření výkonu práva, tedy k zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 o. z. a jeho závěr o tom, že v projednávané věci nelze shledat důvod k odepření výkonu práva žalobkyně, odvolací soud zcela akceptuje a pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu v bodě 8 na str.

10. Pouze lze shrnout, že řízení jehož předmětem bylo i vypořádání tehdy společného družstevního bytu, bylo zahájeno v roce 2017, žalovaný si byl vědom toho, že není schopen vyplatit podíl žalobkyně a že nutně musí dojít k vyklizení bytu, ať již po prodeji nebo vypořádání bývalou manželkou. Po dobu nejméně osmi let tak měl žalovaný možnost zvážit, jakým způsobem zajistí své další bydlení. Jde o vysokoškolsky vzdělaného člověka, bez jakéhokoliv omezení zdravotním stavem ve vztahu k výdělečné činnosti. Věk a zdravotní stav žalovaného nemohou být v tomto případě překážkou pro zajištění jiného bydlení.

11. Nikterak tak nelze dospět k závěru, že by nemělo být spravedlivým nařízení vyklizení a že by žalovaný měl byt nadále užívat byt bez právního důvodu, proto mu byla uložena povinnost k vyklizení bytu, a to v 15 denní lhůtě, s přihlédnutím k tomu, že žalovaný měl již dostatek času k tomu, aby si otázku dalšího bydlení vyřešil.

12. Okresní soud tak na věc aplikoval zákonná ustanovení, která v odůvodnění napadeného rozsudku též odcitoval, přičemž v této části rovněž platí, že není žádného podkladu pro úsudek, že by okresní soud při posuzování otázky o vyklizení uplatnil právní názor nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil dle ustanovení § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o nákladech řízení, tj. výroku II., když při specifikaci a určení výše jednotlivých nákladů okresní soud nepochybil.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl úspěšný ani v odvolacím řízení a žalobkyni tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů její zástupkyně dle vyhlášky č. 258/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025. Odměna za zastupování advokátem sestává dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu z částky 2.300 Kč za 1 úkon, za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), částku 4.600 Kč, a dále paušální náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobkyně z řad advokátů ve výši 2x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem 5.500 Kč a po navýšení o 21 % DPH, tj. o částku 1.155 Kč činí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně částku 6.655 Kč. Místo plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně z řad advokátů ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní.