71 CO 109/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu a předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2022, č. j. 16 C 57/2021-53,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 6 654 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení] (výrok I. a II.) dále uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 6 534 Kč (výrok III.). Okresní soud projednával žalobu podle části V. o. s. ř. proti rozhodnutím správních orgánů (Českého telekomunikačního úřadu a předsedkyně Rady ČTÚ) a bez nařízení jednání převzal skutkový stav zjištění správním orgánem, tedy že žalovaný zpochybnil vyúčtování poskytnutých telekomunikačních služeb a žalobkyně neprokázala, že tyto služby v podobě dvou odchozích hovorů z čísla [tel. číslo] dne 15. 1. 2019 na číslo [tel. číslo] a dne 16. 1. 2019 na číslo [tel. číslo] skutečně poskytla, kdy pouze výpis odchozích hovorů žalovaného neprokazuje propojení a uskutečnění hovorů. Po právní stránce pak okresní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je správné. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích osoba poskytující služby elektronických komunikací má ve sporu s účastníkem, popřípadě uživatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací, v řízení o úhradu ceny za poskytnutou službu břemeno důkazní o tom, že účastníku poskytl veřejně dostupnou službu elektronických komunikací v rozsahu odpovídajícím ceně, kterou mu za službu vyúčtoval a která byla platná v době poskytnutí služby. Pokud jde o námitky žalobkyně, že údaje o příchozích hovorech nesmí dle zákona o elektronických komunikacích a podle zákona na ochranu osobních údajů uchovávat, pak tyto údaje o příchozích hovorech jsou potřebné pro vyúčtování poskytnutých služeb a žalobkyně je oprávněna tyto údaje dle § 90 odst. 3 uvedeného zákona uchovávat a zpracovávat.

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že -) a) okresní soud nemohl rozhodnout dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, pokud žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene, aniž by žalobkyni vyzval dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů, -) b) údaje o příchozích hovorech zpracovává stejná ústředna, stejné zařízení a zejména stejný automatizovaný systém. Nelze tedy říci, že by výpis o příchozích hovorech měl větší důkazní sílu než výpis odchozích hovorů. Jestliže správní orgán a soud nevěří údaji o odchozím hovoru, neměl by ve stejné míře věřit ani údaji o příchozím hovoru, neboť jde o údaje jediného systému zajišťujícího tuto komunikaci a vyúčtování, -) c) žalobkyně nemá údaje o příchozích hovorech vůbec k dispozici v případě, kdy je voláno do mobilní sítě cizího operátora a nelze je po žalobkyni vyžadovat, -) d) i pokud jde o volání do sítě žalobkyně, nemá žalobkyně údaje o příchozích hovorech rovněž k dispozici, neboť příchozí hovory až na výjimky nejsou účtovány a tyto údaje tedy není oprávněna žalobkyně uchovávat, neboť nejsou potřebné k vyúčtování poskytnutých služeb, -) e) údaje o příchozích hovorech jsou osobními údaji účastníka, jemuž bylo voláno, k jejichž zpracování a uchovávání není žalobkyně podle zvláštních právních předpisů oprávněna. Rozsáhlé uchovávání údajů o všech příchozích hovorech by zasahovalo do základních lidských práv klientů žalobkyně a paradoxně by žalobkyně byla povinna uchovávat tyto údaje u všech klientů, neboť není zřejmé, zda a kdy bude provedena reklamace ze strany některého volajícího a rovněž je bude žalobkyně muset v případě reklamací či sporů uchovávat po dobu výrazně delší než 6 měsíců. Jestliže stát striktně stanoví povinnost uchovávat všechny provozní údaje jen pro účely trestního řízení, pouze po omezenou dobu a zakazuje žalobkyni tyto údaje jinak využívat či zpřístupňovat, nelze po žalobkyni požadovat, aby údaje, které nejsou nezbytně nutné pro vyúčtování, musela paušálně u všech klientů uchovávat po dlouhou dobu.

3. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.

4. Podle § 90 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (4) Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací může zpracovávat provozní údaje nezbytné pro vyúčtování ceny za službu poskytnutou účastníkovi nebo uživateli za přístup pouze do konce doby, během níž může být úhrada vymáhána. Podle odstavce 3 - Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen uchovávat provozní údaje služby poskytnuté účastníkovi nebo uživateli do doby rozhodnutí sporu podle § 129 odst. 3 nebo do konce doby, během níž může být vyúčtování ceny nebo poskytnutí služby elektronických komunikací právně napadeno nebo úhrada vymáhána.

5. Podstatou sporu je, zda žalobkyně je oprávněna či povinna evidovat podle § 90 odst. 3 a § 90 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů provozní údaje v podobě evidence příchozích hovorů, zejména, zda jde o provozní údaje nezbytné pro vyúčtování a zda je žalobkyni zakázáno zvláštními právními předpisy na ochranu osobních údajů tyto údaje evidovat a zpracovávat.

6. Žaloba dle části V. o. s. ř. dle § 244 a následujících o. s. ř. je zvláštní soudní řízení navazující na předchozí správní řízení a správní rozhodnutí. Soud přezkoumává správní rozhodnutí co do skutkových závěrů, kdy může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), ale není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem - tedy soud může provádět dokazování sám (§ 250e odst. 1 o. s. ř.). Soud rovněž přezkoumává i právní závěry správního orgánu a může jej potvrdit, či rozhodnutí nahradit, pokud není s ohledem na zjištěný skutkový stav či právní posouzení soudu napadené rozhodnutí správné. Podle § 245 o. s. ř. - Není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona. Užijí se tedy přiměřeně i ustanovení § 115a o. s. ř. o rozhodnutí bez nařízení jednání. V situaci, kdy okresní soud vyzval žalobkyni, aby doložila výpis příchozích hovorů nebo jiný doklad o propojení dvou mobilních čísel a žalobkyně sdělila, že tyto údaje nemá žalobkyně k dispozici a nesmí je dle zákona ani shromažďovat, je tedy evidentní, že okresní soud neměl navrženy žádné další důkazy, které by ve věci měl provádět. Pokud tedy okresní soud převzal skutkový stav zjištěný správním orgánem, mohl tak učinit i včetně závěru o neprokázání poskytnutí služeb elektronických komunikací a mohl tak učinit dle § 115a o. s. ř. i pouze na základě účastníky předložených listin. Bylo by ryze formální opětovně žalobkyni u jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poučovat a vyzývat, aby doložila výpis příchozích hovorů, který dle jejího opakovaného sdělení nemá k dispozici. Žalobkyně byla řádně vyzvána, aby sdělila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí a poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Odvolací námitku pod bodem a) - nesprávného procesního postupu tedy odvolací soud neshledal důvodnou.

7. Pokud jde o námitku pod bodem b), že výpis příchozích hovorů je zpracován totožným systémem žalobkyně a nemůže mít vyšší důkazní váhu než výpis odchozích hovorů, pak k tomu nutno uvést, že v závislosti na technickém řešení je možné, že by systém vadně evidovaný hovor„ vypsal“ do obou výpisů - jak odchozích hovorů, tak příchozích hovorů, nicméně pak by byl hovor evidován systémem jako propojený a bylo by věcí žalovaného a otázkou poměrně složitého a nákladného znaleckého dokazování nesprávné funkce automatického systému žalobkyně navíc v poměrně dávné minulosti. Ovšem v případě cizích systémů jiného operátora jde o kontrolu do kříže na základě dvou nezávislých systémů, kdy by dva nesprávné záznamy ve dvou systémech byly mnohem méně pravděpodobné. Ani tuto námitku neshledal odvolací soud důvodnou.

8. Pokud jde o námitku pod bodem c), že pokud je voláno do cizí sítě, nemá žalobkyně údaj o příchozích hovorech fyzicky ani k dispozici, rovněž není důvodná. Ve správním (§53 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu) i soudním řízení (§ 128 o. s. ř.) lze navrhnout a ze strany soudu či správního orgánu vyžádat sdělení potřebných údajů i od cizího operátora, a to i zahraničního. Odvolací soud si je vědom, že může jít o dokazování obtížnější a rizikovější pro žalobkyni, kdy cizí operátor nemusí tyto údaje rovněž vůbec evidovat či je může již vymazat. Nicméně nejde o důkazy nemožné, lze je po žalobkyni požadovat i v případě cizí sítě. Lze si představit i dohodu operátorů, že si budou provozní údaje uchovávat a vzájemně poskytovat (popř. poskytovat správním či soudním orgánům) pro účely vyúčtování či pro účely vyřízení reklamací.

9. Pokud jde o námitku pod bodem d), že příchozí hovory nejsou (s výjimkami např. roamingových hovorů) žalobkyní účtovány a nejde tedy o provozní údaj ve smyslu § 90 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích nezbytný k vyúčtování, rovněž není důvodná. Žalovaný jakožto spotřebitel a slabší strana může obtížně prokazovat negativní skutečnost, tj. že hovor neuskutečnil či neuskutečnil po danou dobu. Hovor není pouze údaj o odchozím hovoru, ale skutečné propojení dvou mobilních čísel. To, že se hovor uskutečnil, prokáže mimo jiné právě i výpis příchozích hovorů, který prokáže, že volané číslo bylo propojeno a po jakou dobu. Za této situace v případě reklamace hovoru, lze požadovat, aby žalobkyně propojení dvou čísel prokázala. V tomto smyslu jde tedy dle odvolacího soudu o provozní údaje nezbytné pro vyúčtování, vyřizování reklamací a vymáhání vyúčtování dle § 90 odst. 4 uvedeného zákona.

10. Pokud jde o námitku pod bodem e), že evidence příchozích hovorů obsahuje osobní údaje osoby, jíž bylo voláno, k jejímuž zpracování nemá žalobkyně souhlas této osoby (v případě volání do cizí sítě ani souhlas mít nemůže, neboť nejde o jejího klienta) a žalobkyně tyto osobní údaje nepotřebuje zpracovávat pro účely vyúčtování a tedy je ani nesmí zpracovávat, rovněž není důvodná. Odvolací soud s dle § 114a odst. 2 písmeno f) o. s. ř. z podnětu žalobkyně vyžádal stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů, zejména k zodpovězení otázky, zda údaje o příchozích hovorech jsou osobním údajem a zda je žalobkyně oprávněna tyto osobní údaje zpracovávat za účelem vyúčtování služeb, i když se vyúčtování služeb nedotýká osoby, jejíž osobní údaje jsou zpracovávány. Úřad sdělením ze dne [datum] uvedl, že údaje o příchozích hovorech jsou typickým osobním údajem, neboť mobilní čísla mohou vést ke ztotožnění osob, dále údaje o tom, kdo a komu, kdy a jak dlouho volal, jsou rovněž osobními údaji. Dále uvedl, že operátor a tedy i žalobkyně je oprávněna tyto osobní údaje zpracovávat buď se souhlasem dotčené osoby dle článku 6 nařízení 2016/679/ES nebo i bez něj, a to dle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/58/ES ze dne 12. 7. 2002 a dle zákona č. 127/2005 Sb. ovšem s dodržením požadavků kladených směrnicí na minimalizaci uchovávaných údajů a jejich uchovávání pouze o nezbytnou dobu. Obecně úřad apeluje k nalezení řešení, které by nevedlo k paušálnímu uchovávání všech údajů o příchozích hovorech, ale pouze údajů nezbytných a po nezbytnou dobu. Poukazuje na vhodnější zahraniční právní úpravu některých států, kterou však blíže neuvádí.

11. S ohledem na výše uvedené má odvolací soud za to, že dle § 90 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích je údaj o příchozím hovoru nezbytným údajem pro vyúčtování, resp. vyřízení reklamace a vymáhání úhrady. V tomto duchu je tedy žalobkyně i povinna tento údaj dle § 90 odst. 3 uvedeného zákona uchovávat. Rovněž nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 v článku 6 odst. 1 písmeno c) a f) umožňuje osobní údaje uchovávat, pokud jde o právní povinnost, která se na správce vztahuje, nebo je-li to nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu, údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě. Jde tedy o provozní údaj povinně uchovávaný a nezbytný pro ochranu oprávněných nároků správce. Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/58/ES rovněž v odstavci 2 umožňuje zpracovávat provozní údaje nezbytné pro účely účtování a stanovení plateb za propojení. Takovéto zpracování je přípustné pouze do konce období, v němž lze právně napadnout účet či uplatňovat nárok na platbu.

12. Námitka, že zpracovávání a uchovávání údajů o příchozích hovorech by žalobkyně musela činit paušálně u všech klientů a všech hovorů, což je nepřiměřené i ve srovnání s povinností provozní údaje uchovávat pro účely trestního řízení po omezenou dobu 6 měsíců a s omezeným přístupem k těmto datům, rovněž není důvodná. Ano v zásadě by žalobkyně uchovávala údaje o všech příchozích hovorech. Ovšem v závislosti reklamací by pak mohla po uplynutí lhůty pro reklamaci zbytné údaje vymazat. Pokud se nepodaří nalézt technické řešení, jak uchovat jen příchozí hovory, jichž se týká reklamace, jak naznačuje Úřad pro ochranu osobních údajů, pak bude nutno údaje uchovávat po určitou dobu u všech příchozích hovorů a vymazat je po určité době, pokud nebudou potřeba pro vyřizování reklamací. Soud si je vědom, že to klade na žalobkyni další nároky časové a finanční, nicméně provozní údaje žalobkyně má fakticky uchované i dnes, byť jako zákonem uloženou povinnost a s omezeným způsobem využití. Uchování těchto údajů i pro účely reklamací by pak nebylo pro žalobkyni nepřiměřenou zátěží.

13. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud potvrdil rozsudek okresního osudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení - odměnu 3 000 Kč za dva úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů za dva úkony 600 Kč, cestovné ve výši 1 299 Kč (ujeto 170 km vozem se spotřebou 6,6 l /100 km, náhradě 4,70 Kč za km a ceně benzínu 44,50 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), 600 Kč za zmeškaný čas cestou k jednání a zpět celkem 6 půlhodin, tj. 6 x 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, dále náhrada za DPH 1 155 Kč (21 % z 5 499 Kč). Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 6 654 Kč.