71 CO 113/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození anonymizováno datum bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2. jméno jméno , datum narození anonymizováno datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 92.535,48 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 2. 2022, č. j. 9 C 34/2020-69,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 19.408 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných povinnosti zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 92.535,48 Kč s příslušenstvím (odstavec I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalovaným oprávněným společně a nerozdílně 49.537 Kč (odstavec II.).

2. Tento rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně a navrhovala jeho změnu ve smyslu vyhovění žalobě nebo alespoň změny výroku o nákladech řízení tak, že se žalovaným právo na náhradu těchto nákladů nepřiznává (§ 150 o. s. ř.). Žalobkyně vytkla okresnímu soudu, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností na základě provedených důkazů dospěl soud k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaní nejsou ve věci pasivně legitimování a že žaloba měla směřovat proti jejich synovi [jméno] [příjmení]. S tímto závěrem se žalobkyně neztotožňuje. Okresní soud zcela rezignoval na hodnocení výpovědi svědka [jméno] [příjmení] z pohledu jeho obecné věrohodnosti vzhledem k rozporu mezi jeho svědeckou výpovědí a obsahem dřívější korespondence, kterou vedl prostřednictvím svého právního zástupce se zástupcem žalobkyně. Žalobkyně před podáním žaloby v této věci vyzvala [jméno] [příjmení] k vydání bezdůvodného obohacení (které je předmětem nynějšího řízení) a byla odmítnuta s odůvodněním, že on ([jméno] [příjmení]) žalobkyni nijak nebrání v užívání spoluvlastněných nemovitostí a ani je sám užívat nemůže, a to i kdyby chtěl, neboť mu v tom brání doživotní věcné břemeno jeho rodičů (nynějších žalovaných). V tomto řízení v postavení svědka vypověděl, že (opakovaně) umožnil svým rodičům užívat celé nemovitosti i poté, co žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl, čímž mínil zpochybnit pasivní věcnou legitimaci žalovaných. Tím, že okresní soud neposoudil výpověď svědka jako nevěrohodnou a naopak z ní vycházel, dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že žalovaní užívají předmětné nemovitosti v dobré víře, že [jméno] [příjmení] jako většinový spoluvlastník se s nimi mohl dohodnout na výlučném užívání celých nemovitostí. Podle žalobkyně nejsou žalovaní v dobré víře ohledně výlučného užívání celých nemovitostí, měli si být vědomi toho, že dohodu o užívání musí uzavřít i s žalobkyní a vzhledem k absenci takové dohody může po žalovaných žádat žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaní jsou neoprávněnými a nedobrověrnými uživateli. Pochybení okresního soudu spočívá dále v tom, že neprovedl žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem na určení obvyklé výše nájemného těch části nemovitostí, které nejsou zatíženy věcným břemenem ve prospěch žalovaných. Pokud by odvolací soud nepřisvědčil výše uvedené argumentaci a žalobu by zamítl, měl by na rozhodnutí o nákladech řízení aplikovat ust. § 150 o. s. ř. právě s ohledem na okolnosti, které podání této žaloby předcházely a v důsledku kterých podala žalobkyně tuto žalobu právě vůči žalovaným.

3. Žalovaní navrhovali potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, popřeli, že by [jméno] [příjmení] chtěl úmyslně uvést žalobkyni v omyl a žalobkyně znalá judikatury v dané věci by jistě nepodávala žalobu vůči žalovaným na radu či doporučení jiné strany.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání žalobkyně není důvodné a jsou podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí, i když s jiným právním odůvodněním, než ke kterému dospěl okresní soud.

5. Předmětnou žalobou se žalobkyně v postavení menšinového spoluvlastníka (spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3) domáhala po žalovaných (rodičích většinového 2/3 spoluvlastníka [jméno] [příjmení]) vydání bezdůvodného obohacení z titulu nadužívání společných nemovitostí žalovanými nad rámec věcného břemene, které jim svědčí, když užívají celé nemovitosti a tím brání v užívání žalobkyni.

6. Okresní soud žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaných, když na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného dle § 1129 odst. 1, § 1132 a § 2994 o. z. dovodil, že žalovaní užívají předmětné nemovitosti (nad rámec věcného břemene) v dobré víře na základě dohody (souhlasu) s [jméno] [příjmení], o kterém věděli, že je většinovým spoluvlastníkem v rozsahu 2/3 k celku.

7. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a pro posouzení věci dostačující a v podrobnostech na ně odkazuje.

8. Za podstatné považuje odvolací soud, že [jméno] [příjmení] jako většinový spoluvlastník předmětných nemovitostí umožnil vyslovením souhlasu žalovaným užívání celých nemovitostí i poté, co se žalobkyně stala spoluvlastnicí těchto nemovitostí v rozsahu 1/3 k celku. Žalovaným svědčí věcné břemeno užívání nemovitostí na základě dohody ze dne 2. 8. 1993 (jejíž obsah se co do rozsahu užívání stal mezi účastníky sporný, tato spornost však nemá vliv na posouzení důvodnosti žaloby v této věci), přičemž žalovaní fakticky užívali celé nemovitosti a [jméno] [příjmení] sdělil, že se na dosavadním způsobu užívání nic nemění a žalovaní mohou i nadále užívat celé nemovitosti sami, tedy i v tom rozsahu, který překračuje rámec věcného břemene. Tento souhlas vyslovil [jméno] [příjmení] bez předchozího projednání s žalobkyní.

9. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení svědka [příjmení], že s užíváním celých nemovitostí žalovanými souhlasil. Tomuto závěru neodporuje předžalobní obrana [jméno] [příjmení], pokud tvrdil, že nemovitostí nemůže užívat, i kdyby chtěl, neboť mu v tom brání doživotní věcné břemeno jeho rodičů. [jméno] [příjmení] nikdy netvrdil, že by tyto nemovitosti chtěl alespoň částečně užívat a že by v tomto ohledu podniknul vůči žalovaným nějaké právně relevantní kroky. Rovněž nebylo tvrzeno, potažmo ani prokázáno, že by mezi spoluvlastníky probíhalo jednání o způsobu užívání předmětných nemovitostí, nebo že by v tomto ohledu byla podána soudní žaloba.

10. Podle ust. § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

11. Podle ust. § 1128 odst. 2 o. z. rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.

12. Pokud jde o právní posouzení věci je odvolací soud na rozdíl od okresního soudu toho názoru, že souhlas udělený [jméno] [příjmení] žalovaným s užíváním celých nemovitostí byl jeho rozhodnutím (rozhodnutím většinového spoluvlastníka) při správě běžných záležitostí na společné věci, nikoliv však v neodkladné záležitosti a opomenul přitom žalobkyni jako menšinového spoluvlastníka. Důsledkem takovéhoto rozhodnutí je jeho neúčinnost, která však působí jen ve vztahu mezi spoluvlastníky nikoliv vůči 3. osobám, tedy žalovaným. Tato ex lege nastupující neúčinnost se pojí vždy s rozhodnutím ve věci správy, nikoliv již s právním jednáním na to navazujícím.

13. Za této situace se uplatní judikaturní závěry NS obsažené v rozsudku sp. zn. 33 Odo 396/2004, v rozsudku sp. zn. 33 Odo 103/2006 nebo v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4894/2007, že uzavřel-li jeden ze spoluvlastníků bez souhlasu druhého spoluvlastníka smlouvu, jíž umožnil třetí osobě užívat předmět spoluvlastnictví, není„ opomenutý“ spoluvlastník (ten, který nedal k užívání společné věci souhlas) legitimován požadovat po této třetí osobě vydání bezdůvodného obohacení, které ji užíváním předmětu spoluvlastnictví podle neplatné smlouvy vzniklo; je povolán požadovat vydání bezdůvodného obohacení pouze po druhém spoluvlastníku, a to v rozsahu, v němž svůj spoluvlastnický podíl„ nadužíval.“ 14. Okresním soudem citované ust. § 2994 o. z., na jehož podkladě zjišťoval okresní soud dobrou víru žalovaných se v poměrech dané věci neuplatní, neboť osobou, která by mohla dát věc neoprávněně k užívání nebo požívání jinému, aniž by ten byl v dobré víře …, nemůže být spoluvlastník věci, nýbrž disponent (ať již oprávněný či neoprávněný). Spoluvlastník je vždy oprávněn s věcí nakládat (pomineme-li výjimky stanovené zákonem), avšak s případnými důsledky neúčinnosti svého rozhodnutí, jak uvedeno výše. Oprávněnost spoluvlastníka k účasti na správě společné věci plyne z ust. § 1126 odst. 1 o. z. a případné spory o právech a povinnostech při správě společné věci řeší ust. § 1127 až § 1133 o. z., avšak vždy mezi spoluvlastníky navzájem.

15. S odkazem na výše uvedené závěry dospěl odvolací soud k témuž závěru jako okresní soud, totiž že žalovaní nejsou ve věci pasivně věcně legitimováni, pročež posoudil odvolání žalobkyně jako nedůvodné a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

16. Odvolací soud neshledal žádné právně významné důvody pro použití § 150 o. s. ř. upírající žalovaným právo na náhradu nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložili, a to ani v předžalobní komunikaci žalobkyně s [jméno] [příjmení] (tedy osobou odlišnou od žalovaných), proto potvrdil rozsudek okresního soudu i ve výroku o nákladech řízení a se stejným právním odůvodněním rozhodl i o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Částka 19.408 Kč, kterou je procesně neúspěšná žalobkyně povinna nahradit procesně úspěšným žalovaným, představuje odměnu advokáta žalovaných za 2 ÚPS (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání při zastupování 2 osob) 15.440 Kč (2 x 7.720 Kč) dle § 8 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky, tj. 600 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, tedy o částku 3.368 Kč, neboť zástupce žalovaných osvědčil, že je plátcem DPH.

17. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalovaných.