71 CO 126/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za níž jedná anonymizováno 9 slov sídlem adresa o zaplacení částky 86.666 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 2. 2022, č. j. 8 C 372/2021-50,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku - pokud jím byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 49.500 Kč, potvrzuje - pokud jím byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni dalších 33.000 Kč, mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17.090 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 8.228 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni 82.500 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.), žalobu co do částky 4.166 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86.666 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení zamítl (odstavec II.) a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 30.158 Kč (odstavec III.).

2. Tento rozsudek v odstavcích I. a III. výroku napadla včasným odvoláním žalovaná a domáhala se jeho změny ve smyslu zamítnutí žaloby, případně zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná vytkla okresnímu soudu, že z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění, věc nesprávně právně posoudil a jeho závěry jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. V otázce náhrady nákladů řízení pak okresní soud při určení výše odměny advokáta žalobkyně vycházel z nesprávné tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, když správný měl vyjít z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a) a co do základu měl rozhodnout podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a nikoliv dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Okresní soud sice zkoumal podstatné aspekty posuzovaného řízení (jednalo se o skutkově i právně složitou věc, žádné průtahy nebyly shledány, nebyly tvrzeny ani prokázány dopady, které by byly v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením a význam řízení byl pro žalobkyni spíše méně důležitý a nezasahoval do situace žalobkyně) bez jakéhokoliv odůvodnění však dospěl k závěru, že při zohlednění všech těchto okolností byla délka řízení 6 let a 6 měsíců nepřiměřená a žalobkyni přísluší přiměřené zadostiučinění. Žalovaná je přesvědčena, že délka řízení byla přiměřená. Při určení výše finančního zadostiučinění pak okresní soud postupoval v rozporu s § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., když zjištěné podstatné aspekty nijak nezohlednil ve smyslu snížení základní částky. Tuto částku stanovil v základní sazbě na samé spodní hranici a nevzal v úvahu skutkovou i právní složitost věci a okolnost, že řízení probíhalo na více stupních.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření navrhovala potvrzení rozsudku v jeho napadené části jako věcně správného. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací žalované, že když řízení bylo vedeno dvakrát před všemi články soudní soustavy, bylo rozhodnutí vydáno v přiměřené době. Prodloužení délky řízení v důsledku jeho vedení před soudy více stupňů se má primárně projevit ve snížení základní částky a nikoliv v prodloužení přiměřené délky řízení (Cpjn 206/10). V chování žalobkyně pak nelze sledovat negativní vliv na délku řízení. Žalobkyně nenamítá ani žádné zásadní nedostatky v řízení jako např. průtahy. Řízení mělo pro žalobkyni význam ve vztahu k odstranění křivdy způsobené komunistickým režimem, přičemž žalobkyně čekala na přijetí právní úpravy ve věcech církevních restitucí více než 20 let. Žalobkyně je toho názoru, že předpoklad přiměřené délky každého řízení je 2 roky a řízení trvající déle je nutno považovat při zohlednění konkrétních skutečností za nepřiměřené (Cpjn 206/10, 30 Cdo 1532/13). Posuzované řízení (o určení vlastnictví) trvající 6 let a 6 měsíců je nepřiměřeně dlouhé. Pro modifikaci základní částky žalobkyně neshledává žádný důvod. Při zohlednění míry inflace od vydání stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/10) by se základní částka poskytovala v rozmezí od 17.956 Kč do 23.941 Kč. Při navázání náhrady na hrubou měsíční nominální mzdu, jak je tomu u odškodnění nemajetkových újem na zdraví, by základní sazba činila 18.000 - 30.000 Kč. Dle žalobkyně by se mělo takto postupovat analogicky i v poskytování přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené době.

4. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 2 a § 212 věty druhé o. s. ř. pouze v rozsahu odstavců I. a III. výroku se závěrem, že odvolání žalované je částečně důvodné a jsou podmínky pro částečnou změnu soudního rozhodnutí.

5. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a pro posouzení věci dostačující a v podrobnostech na ně odkazuje (viz bod 3. rozsudku).

6. Posuzované řízení vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 326/14 trvalo 6 let a 6 měsíců, dvakrát prošlo všemi stupni soudní soustavy a z hlediska svého předmětu bylo první fází řízení o restitučním nároku žalobkyně podle zákona č. 428/2012 Sb. (zákon o církevních restitucích). Průtahy v řízení nebyly účastníky tvrzeny a neshledal je ani okresní soud.

7. Okresní soud se správně zabýval primárně otázkou, zda toto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, tedy zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl ke správnému závěru, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá.

8. Předmětné řízení sice bylo skutkově i právně složité a probíhalo dvakrát na všech stupních soudní soustavy, jednání žalobkyně však nemělo na délku řízení vliv, neboť všechny řádné i mimořádné prostředky podávala žalovaná. V postupu orgánů veřejné moci definovaném maximou v § 6 o. s. ř. nebyly shledány průtahy, řízení probíhalo plynule. I přes plynulost řízení však nelze přehlédnout, že první odvolací řízení u NS trvalo 18 měsíců (od 28. 8. 2017 do 12. 3. 2019) a druhé odvolací řízení před krajským soudem 11 měsíců (od 18. 12. 2019 do 26. 11. 2020). Pro závěr o nepřiměřené délce řízení svědčí i význam předmětu řízení pro žalobkyni, jímž byl restituční nárok, zároveň však nelze tento význam přeceňovat natolik, aby odůvodňoval navýšení základní částky. Žalobkyně je právnickou osobou a okolnost, že čekala na vydání zákonné úpravy upravující církevní restituce přes 20 let, nelze klást k tíži žalované ve smyslu navyšování základní částky. Takové navýšení ostatně nežádala ani žalobkyně (srovnej R NS sp. zn. 30 Cdo 775/11).

9. Lze tedy shrnout, že za normálního běhu věcí mohlo být posuzované řízení skončeno za cca 4 roky. Délka řízení 6 let a 6 měsíců je nepřiměřená (k tomu srovnej Cpjn 206/10 a rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 4761/09, sp. zn. 29 Cdo 2012/10 a sp. zn. 30 Cdo 1637/9).

10. Pokud jde o určení samotné výše zadostiučinění dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. nesdílí odvolací soud názor okresního soudu, že za přiměřenou lze považovat částku 82.500 Kč, jež představuje základní sazbu (za první 2 roky po 7.500 Kč, za další 4 roky po 15.000 Kč a za posledních 6 měsíců 7.500 Kč), neboť nezohledňuje kritéria relevantní pro její moderaci, o kterých okresní soud ve svých závěrech hovoří a která jsou rovněž obsažena v ust. § 31a odst. 3 citovaného zákona.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s postupem okresního soudu, jímž k základní částce 82.500 Kč dospěl. Má však za to, že zvýšená obtížnost posuzované věci (skutková i právní) odůvodňuje snížení této částky o 20 % a okolnost, že řízení proběhlo dvakrát na všech stupních soudní soustavy (včetně NS) rovněž o 20 %. Skutková i právní obtížnost posuzované věci spočívala v odstranění nedostatku ohledně specifikace předmětného pozemku a v posouzení o jaký typ oprávněné osoby dle § 3 zákona č. 428/2012 Sb. se u žalobkyně jedná. Tyto otázky zodpověděl okresní soud v souladu s pokyny prvního kasačního rozhodnutí NS po doplněném dokazování. Ostatní kritéria uvedená v § 31a odst. 3 citovaného zákona (jednání poškozeného, postup orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného) již na zvýšení nebo snížení základní částky neměla vliv (viz výše uvedené závěry hodnotící přiměřenost celkové délky řízení).

12. Z uvedených důvodů moderoval odvolací soud základní částku určenou okresním soudem 82.500 Kč o 40 % na 49.500 Kč.

13. S odkazem na tento závěr změnil odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku ohledně částky 33.000 Kč tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a ve zbývajícím rozsahu ohledně plnění 49.500 Kč jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

14. O prvostupňových nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšné žalobkyni plnou náhradu těchto nákladů v celkové výši 17.090 Kč (plný procesní úspěch žalobkyně je odůvodněn přiznáním práva na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu bez ohledu na konkrétní výši určenou soudem). Tato náhrada se sestává z odměny advokáta žalobkyně za 4 ÚPS (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované a účast u jednání před okresním soudem) dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif dále jen AT) po 3.100 Kč, tj. 12.400 Kč, z náhrady hotových výdajů ve výši 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 AT, tj. 1.200 Kč, z náhrady za ztrátu času 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 AT, tj. 200 Kč a z cestovného z [obec] do [obec] a zpět 46 km osobním vozidlem s kombinovanou spotřebou 6,3 l benzinu N95 v ceně 37,10 Kč, při paušální sazbě 4,70 Kč za 1 km v celkové výši 324 Kč, to vše navýšeno o 2.966 Kč (21 % DPH). Žalobkyni nebyla přiznána odměna advokáta (včetně RP) za podání předžalobní výzvy, neboť se jedná o hmotněprávní úkon - předžalobní uplatnění nároku u žalované dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., nejde o formální řízení, a proto není potřeba, aby byl v něm poškozený kvalifikovaně zastoupen (§ 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.).

15. Výrok no nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a částka 8.228 Kč představuje odměnu advokáta žalobkyně za 2 ÚPS (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3.100 Kč, tj. 6.200 Kč, 2 x RP po 300 Kč, tj. 600 Kč, to vše navýšeno o 1.428 Kč (21 % DPH), neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH.

16. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalobkyně.