71 Co 13/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o omluvu, peněžité zadostiučinění k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 10. 2024, č. j. 17 C 246/2023-56 I. Rozsudek okresního soudu se- v odstavcích I. až VIII. a X. výroků potvrzuje,- v odstavci IX. výroku mění takto:Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 15 428 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1).II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení 10 913,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1).III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady odvolacího řízení ve výši 8 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2).

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce, aby se mu oba žalovaní písemně omluvili za komentář žalovaného 2) zveřejněný na facebookovém profilu obecního úřadu , adresa, a facebookovém profilu žalovaného 1), aby svou omluvu zveřejnili na svých facebookových profilech, aby omluvu zveřejnili v tištěném zpravodaji , Anonymizováno, , aby příspěvek žalovaného 2) z profilu žalovaného 1) smazali a dále, aby mu žalovaný 2) uhradil zadostiučinění 50 000 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobce pobýval cca od roku 1999 mimo obec , adresa, , kam se natrvalo vrátil zpět v dubnu 2019. Ve dnech 23. 10. 2022 a 24. 10. 2022 probíhaly v obci , adresa, volby do obecního zastupitelstva. Kandidáty byli žalobce za hnutí , Anonymizováno, a žalovaný 1). V rámci předvolební kampaně žalobce zveřejnil volební leták, v němž kritizoval předchozí vedení obce, mimo jiné i žalovaného 1), jakožto , Anonymizováno, obce. Na volebním letáku , Anonymizováno, byl žalobce označen jako , Anonymizováno, . Žalobce má přerušené živnostenské oprávnění číslo jedna od 21. 12. 2016 do 31. 12. 2099, živnostenské oprávnění číslo dvě mu zaniklo 30. 6. 2008. Dne 21. 9. 2022 umístil žalovaný 1) na svém osobním facebookovém profilu příspěvek, v němž leták žalobce označil za lži a pomluvy, požádal, aby čtenáři jeho připojené vyjádření šířili a seznámili s ním své blízké a připojil i fotografie volebního letáku žalobce. Ve vyjádření označil leták žalobce za populistický a lživý s cílem pošpinit jeho osobu. Na tento příspěvek žalovaného 1) reagoval žalovaný 2) komentářem, v němž žalobce mimo jiné označil za profesionálního a chronického potížistu, který byl ze svého zaměstnání v , Anonymizováno, propuštěn, pro nevhodné chování, protože si stěžoval na své spolupracovníky, byl na nemocenské a zaměstnavatel se tohoto parazita zbavil. Dále se jej dotázal, z čeho po propuštění ze zaměstnání poslední 4 roky žije, a zda saje sociální dávky. Tento komentář žalovaný 2) také zveřejnil pod příspěvek na Facebookových stránkách obce , adresa, . Ve volbách uspěl žalovaný 1), žalobce nebyl zvolen.

2. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že ve věci se střetává právo na ochranu osobnosti dle článku 10 Listiny základních práv a svobod a podle § 81 o. z. s právem žalovaných na svobodu projevu zaručenou článkem 17 Listiny základních práv a svobod. Při poměřování vyšel z povahy výroku, jenž posoudil ve výrazech profesionální stěžovatel, parazit jako hodnotící soudy a rovněž důvody neobnovení pracovního poměru žalobce posoudil jako hodnotící soud, kdy zjevně oficiálním důvodem ukončení pracovního poměru nebylo, že by žalobce byl chronický potížista, nebo že měl roznášet štvavé letáky. I pokud by důvody ukončení pracovního poměru měl posoudit jako skutková tvrzení, pak by nešlo o zásah intenzivní, neboť ne každé nepravdivé tvrzení je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv. Pokud jde o nadužívání nemocenské, pak žalobce byl na nemocenské dvakrát a podle okresního soudu ani z formulace příspěvku nelze dovodit takové tvrzení o nadužívání dávek. Okresní soud přihlédl k formě výroků, které jsou expresivní, nikoli však vulgární. Svobody projevu požívají i projevy, jež jsou nadsázkou a přeháněním, které byť i tvrdě vyjadřují kritické názory a nelze je brát doslova. Přihlédl k tomu, že výroky byly učiněny v rámci předvolební kampaně před volbami, kdy předvolební kampaň může i vyhrocenější formou předkládat argumenty pro ovlivnění voličů. Rovněž součástí kampaně je posouzení osobních vlastností kandidátů a způsobilosti zastávat volenou veřejnou funkci. Příspěvky se týkaly žalobce jako osoby ucházející se o veřejnou funkci, která je povinna snést vyšší míru zájmu či kritiky. Dále přihlédl, že šlo o reakci na leták žalobce. Přihlédl k tomu, že se žalobce mohl a měl přiléhavěji vyjádřit oponenturou či vlastním komentářem, nikoli formou trestního oznámení a žaloby. Po zvážení těchto kritérií pak uzavřel, že svoboda projevu převážila nad ochranou osobnosti a nedošlo k neoprávněnému zásahu do práv žalobce a šlo o kritiku přípustnou. Nadto žalovaný 1) neodpovídá za výroky žalovaného 2) a to ani tím, že by příspěvek ze svého facebookového účtu nesmazal, neboť nešlo o výroky zjevně protiprávní.

3. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že příspěvkem žalovaného 2) a nečinností žalovaného 1) došlo k zásahu do jeho práva na čest, vážnost, dobré jméno, profesní čest a integritu. Výroky žalovaného 2) jsou výroky hybridními, tedy zčásti skutkové tvrzení a zčásti hodnotící soud, u kterých nebyl prokázán skutkový základ, tedy z jakého pravdivého základu žalovaný vytváří svůj hodnotící soud. Toto žalovaný neprokázal, kdy zasedání zastupitelstva i jednání svazu obcí, na které žalovaný v řízení odkazuje, proběhlo až po výroku žalovaného 2). Rovněž důvody ukončení pracovního poměru uvedl žalovaný 2) jako skutkové tvrzení (četná absence z důvodu nemoci a stížnosti žalobce na spolupracovníky), ani tato tvrzení žalovaný nijak neprokázal. Okresní soud pak zamítl důkazy prokazující skutečný důvod ukončení pracovního poměru a konstruuje myšlenku, že by zaměstnavatel ani nemusel skutečný důvod ukončení poměru žalobci sdělovat. Navíc forma a obsah výroku byla zcela neadekvátní jeho kritice předchozího vedení obce. Cílem výroku žalovaného 2) bylo žalobce znevážit a urazit. Byť výroky parazit a chronický potížista nejsou vulgární, jsou zcela jistě výrazně negativně vyznívající, urážlivé a nijak se nevztahují k věci samé (činnost představitelů obce), pouze kritizují osobu žalobce. Výrazy vycházející z nepravdivého základu, expresivní, znevažující osobu místo kritiky problému nemohou být kritikou přípustnou. Výroky se pak týkají soukromých věcí žalobce, nikoli činnosti veřejné. K podání žaloby přistoupil žalobce až poté, co se ochrany nedomohl ve správním řízení. Zákon neukládá kritizované osobě, aby reagovala vlastním příspěvkem, natož aby to byla podmínka pro úspěšné uplatnění práva u soudu. Pokud okresní soud věc právně posoudil jinak, pokud jde o odpovědnost žalovaného 1) za příspěvek na jeho stránce, pak měl žalobce o tomto poučit, aby nešlo o rozhodnutí překvapivé. Žalovaný 1) je odpovědný za to, co má zveřejněno na svém profilu a dále vědomě šíří urážky a lži. Dále žalobce namítá, že úkon další porada s klientem nebyla účelným nákladem řízení. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

4. Žalovaný 1) se vyjádřil k odvolání tak, že porada s klientem byla nutná před soudním jednáním v návaznosti na meritum věci a předložené podklady k žalobě. Pokud jde o věc samu, pak okresní soud věc správně posoudil v souladu s judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného.

5. Žalovaný 2) se vyjádřil tak, že nikdy netvrdil, že žalobce zneužívá sociální dávky, pouze se otázal, z čeho žalobce žije, zda pracuje nebo zda saje sociální dávky. Rovněž neuvedl pojem potížista jako skutkové tvrzení, ale uvedl jej v kontextu celého příspěvku. Žalovaný rovněž netvrdil, že žalobce je potížista jen pro svou účast na zastupitelstvu obce. Ovšem forma, obsah a způsob vystupování žalobce na zastupitelstvu už toto značení odůvodňuje. Žalovaný reagoval na leták žalobce zveřejněný tři dny před volbami, kdy nemohl blíže vše zjišťovat. Reagovat šlo pouze v řádu hodin a v rámci předvolební kampaně jsou přípustné i výrazy expresivní, zjednodušující i zkreslené. Nepřípustné jsou výroky, které zcela postrádají skutkový základ a nelze pro ně nalézt žádné zdůvodnění. Nejde však o případ výroků žalovaného. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného.

6. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje. Pokud jde o neprovedení důkazu žalovaným 2) navržených svědků (, jméno FO, a , jméno FO, ), pak okresní soud výslech neprovedl s ohledem na nadbytečnost důkazu vzhledem k závěru, že důvod ukončení pracovního poměru a jeho následný popis žalovaným 2) je hodnotícím soudem, nikoli skutkovým tvrzením, a dále jej neprovedl s ohledem na jinak dostatečně zjištěný skutkový stav. Pokud žalobce namítá neprovedení důkazů jím navržených (pracovní smlouvou a e-mailovou komunikací s bývalým zaměstnavatelem, parte , jméno FO, ), pak je jednak navrhl až po ukončení dokazování v závěrečné řeči před okresním soudem, jednak je okresní soud neprovedl s ohledem na právní závěr, že vnitřní pohnutka zaměstnavatele k neprodloužení pracovního poměru je obtížně ověřitelná, a navíc je pro projednávanou věc nepodstatná. Rovněž odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že z dosud provedených důkazů zjištěný skutkový stav je dostatečný pro rozhodnutí ve věci i bez provedení výše uvedených důkazů.

8. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením okresního soudu, který řádně poměřoval střet svobody projevu žalovaného 2) zaručeného článkem 17 Listiny základních práv a svobod s právem na ochranu osobnosti žalobce zaručeným článkem 10 Listiny základních práv a svobod a občanským zákoníkem. Okresní soud řádně vzal do úvahy kritéria, která judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu zohledňuje. V prvé řadě, pokud jde o povahu výroků, jsou výrazy profesionální potížista, chronický potížista a parazit nepochybně hodnotícími soudy. Pokud se žalobce aktivně vyjadřuje na zasedání zastupitelstva obce (řešící odvolání či neodvolání místostarosty z důvodu tvrzeného fyzického útoku místostarosty), posléze kandiduje do zastupitelstva obce, kritizuje v předvolební kampani politické oponenty (popř. poukazuje na určité okolnosti v obci, které považuje za problematické), pak může být politickými oponenty (popř. i voliči) považován za potížistu v tom smyslu, že kritizuje věci v obci, kritizuje osoby, stěžuje si. Kritika žalobce může být nejen adresáty, ale i jinými čtenáři vnímána jako nepravdivá či nedůvodná, tedy působící potíže. Tedy žalovaný uvedl a prokázal důvody, proč žalobce považuje a označuje za potížistu. Obdobně žalovaný 2) uvedl důvody, proč označil žalobce za parazita, kdy žalobce má přerušen výkon samostatně výdělečné činnosti (deklarovaný ve volbách jako zdroj příjmů) a není tedy zřejmý zdroj jeho příjmů poté, co nebyl jeho pracovní poměr v zahraničí prodloužen. Tedy jde opět o hodnotící soud žalovaného 2), že se žalobce může chovat jako parazit, pokud nepracuje a žije z nemocenské nebo sociálních dávek. Výroky žalovaného 2) o ukončení pracovního poměru žalobce v , Anonymizováno, pro nevhodné chování ve formě stížností na spolupracovníky a pro velkou nemocnost, jsou na pomezí skutkového tvrzení a hodnotícího soudu, ale jde stále i podle odvolacího soudu o hodnotící soud žalovaného 2). Je totiž nutno hodnotit výroky v kontextu celého příspěvku. Příspěvek žalovaného 2) totiž začíná tím, že pokud žalobce někoho obviňuje z nicnedělání, má si zamést před vlastním prahem. Pak žalovaný 2) uvádí důvody neprodloužení pracovního poměru žalobce, což mělo být pro dlouhodobou nemocenskou a nevhodné chování žalobce v , Anonymizováno, ke kolegům. V závěru příspěvek uvádí, že není zřejmé, z čeho žalobce žije, zda nezneužívá sociální dávky. Jde tedy o snahu z nicnedělání a věčného stěžování obvinit žalobce. Výroky jsou tedy názory žalovaného 2) a jeho hodnotící soudy k osobě žalobce. U hodnotících soudů je přípustná určitá nadsázka, expresivní výrazy a postačuje určitý skutkový podklad, proč má osoba své soudy za oprávněné, resp. proč dané výrazy používá. Pracovní poměr žalobce nebyl prodloužen, výkon činnosti OSVČ měl přerušen. To je, pokud jde o skutkové základy hodnotících soudů, dostačující. Žalovaný 2) kritiku směřuje ke zdroji příjmů žalobce a v této souvislosti hodnotí žalovaný i důvody skončení pracovního poměru žalobce. Rovněž nutno přihlédnout i k okolnostem zveřejnění příspěvku, kdy šlo o vyjádření v politické kampani, která bývá nadnesenější, expresivnější, mnohdy osobní a útočnější. Proto lze souhlasit s okresním soudem, že jde i u těchto výroků o důvodech neprodloužení pracovního poměru o hodnotící soudy žalovaného 2). Okresní soud přiléhavě uvádí, že i pro případ posouzení tvrzení o důvodech neprodloužení pracovního poměru žalobce, jako skutkových tvrzení, je nutno zkoumat, zda nepravdivé tvrzení přesáhlo určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. K posouzení této míry přiměřenosti či tolerovatelnosti slouží právě i další níže zohledňovaná kritéria, jež by k závěru o nezákonnosti zásahu nepravdivým skutkovým tvrzením rovněž dle odvolacího soudu nevedly.

9. Pokud jde o obsah výroků žalovaného 2), pak jde o výroky v rámci předvolební kampaně, kdy jako občan straní žalovanému 1). Jde o reakci na předchozí kritiku žalobce. Je pravdou, že jde o výroky směřované primárně k osobě žalobce, tedy kritiku osobní, nikoli kritiku věcnou vedenou k podstatě věci (tedy zda předchozí vedení obce mohlo či nemohlo lépe ovlivnit vzhled centra obce). Ideální samozřejmě je, aby kritika byla v zásadě vedena věcně a o podstatě případného problému. Nicméně judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ustáleně u politiků připouští větší míru kritiky než u běžných občanů, a to i kritiku osobní, pokud nepřekračuje zjevně meze slušnosti. Osobní rovina kritiky je v politice rozšířená, kdy se političtí oponenti vykreslují nelichotivě co do vlastností, názorů, chování apod. Politik se snaží zaujmout a aktivizovat voliče a popř. očernit protikandidáty. Proto bývá kritika jak politiků, tak mezi politiky vyhrocenější a expresivnější. Je rovněž přirozenou lidskou vlastností sklouzávat ve sporech do osobní roviny v důsledku subjektivních názorů, hodnotících soudů a pocitů, nadto u politiků je osobní rovina kritiky mnohdy i cílená. Okresní soud přiléhavě poukazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2005 sp. zn. IV. ÚS 146/04 či ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 3161/2023, se závěrem, že u osob ucházejících se nebo působících ve veřejných funkcích je vyšší míra kritiky přípustnější. Kritika žalovaného 2) se sice dotýká sféry žalobce spíše soukromé (zaměstnání), avšak není natolik intimní (rodinné vztahy apod.), že by odporovala přirozenému právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti, jež jako lidé požívají i politici. U kandidátů na politické funkce je totiž věcí veřejného zájmu, popř. i kritiky, zdroj jejich příjmů a schopnost spravovat veřejné finance v návaznosti na schopnost politika získávat finance vlastní prací apod.

10. Pokud jde o formu, pak jak správně poukázal okresní soud, nejde o vulgarity, ale o expresivní negativně zabarvené úsudky, které ani dle odvolacího soudu nepřekročily „zjevně meze slušnosti“ (např. jako již nepřiměřená kritika politika byla shledána reakce na předchozí věcnou kritiku ve formě označení oponenta za cynika a poté vulgarismy pitomec a hovado – nález Ústavního soudu ze dne 20. května 2014, IV. ÚS 1511/13). Okresní soud přiléhavě zohlednil i ostatní kritéria – postavení kritika (občan), postavení kritizované osoby (kandidát do zastupitelstva), kdy ke kritice došlo (předvolební boj), za jakých okolností a v návaznosti na jaké chování kritizovaného (reakce na kritiku žalobce), na možnost obrany žalobce formou odpovědi, předpokládaný dopad na voliče, který je u rozhodnutých a přesvědčených voličů pohybujících se mnohdy v názorově spřízněných bublinách sociálních sítí minimální.

11. Shrnuto výše, uvedené povaha výroků, jejich obsah, forma a okolnosti napsání odůvodňují závěr, že svoboda slova a kritiky v rámci politického boje v nyní projednávané věci převáží nad ochranou osobnostních práv žalobce a v důsledku výkonu ústavně zaručeného práva svobody projevu pak nejde o neoprávněný zásah. Z tohoto důvodu pak není ani žalovaný 1) povinen příspěvek mazat ze svého profilu.

12. Rovněž však odvolací soud souhlasí, pokud jde o neodpovědnost žalovaného 1) za nesmazání příspěvku, s okresním soudem, že závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sanchez proti Francii č. 45581/15 dopadají na situaci, kdy je publikovaný příspěvek zjevně protiprávní, například výzvy k násilí, rasistické a podobně. V případě hodnotících soudů, kritiky, předvolební debaty apod., kde je nutno případně vážit řadu kritérií uvedených výše, nejde o zjevně protiprávní výroky a nelze ani podle odvolacího soudu po žalovaném 1) požadovat, aby mazal příspěvek na základě své úvahy, aby byl stavěn do role arbitra sporných stran a aby vyhodnocoval přiměřenost či nepřiměřenost pronesené kritiky.

13. Pokud jde o odvolací námitku k nákladům řízení o neúčelnosti úkonu další porady s klientem, pak odvolací soud přihlédl k tomu, že vyjádření žalovaných k žalobě byly z 12. 1. 2024 a 19. 1. 2024, jednání pak bylo nařízeno v červnu 2024 a proběhlo až 10. října 2024. Žalovaný 2) měl poradu 30. 9. 2024 a žalovaný 1) pak 7. 10. 2024. Jde tedy od předchozího vyjádření žalovaných o poměrně delší dobu, kdy je nutno si věc znovu s klientem probrat a nelze hodnotit schůzku za zjevně neúčelnou. Žalovaní se se zástupci radili o obhajobě a připravovali k jednání. Výši nákladů řízení žalovaného 2) okresní soud stanovil správně. Odvolací soud však nesouhlasí s výší odměny zástupce žalovaného 1), který byl žalován o omluvu a odstranění příspěvku, tedy zadostiučinění v jiné formě než penězi, což odpovídá ustanovení § 9 odst. 3 písmeno c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni 16. 10. 2024, s tarifní hodnotou 35 000 Kč, nikoli ustanovení § 9 odst. 4 písmeno a) s tarifní hodnotou 50 000 Kč. Odměna zástupce žalovaného 1) činí 2 500 Kč za úkon. Za 4,5 úkonů dle § 11 tarifu (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, další porada dne 7. 10. 2024, účast u jednání a účast u vyhlášení rozsudku) tedy náleží odměna 11 250 Kč, k tomu náhrada hotových výdajů dle § 13 tarifu po 300 Kč, tedy za pět úkonů 1 500 Kč, a náhrada za DPH 2 678 Kč (21 % z 12 750). Celkem je tedy žalobce povinen nahradit žalovanému náklady řízení 15 428 Kč, nikoli 18 695 Kč.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek ve výrocích I. až VIII. a X. jako věcně správný a ve výroku IX. o nákladech řízení žalovaného 1) jej de § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. změnil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný 1) byl v odvolacím řízení ve věci samé zcela úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odměna zástupce pak dle § 9 odst. 3 písmeno d) a § 7 bodu 5. výše uvedené vyhlášky z tarifní hodnoty 65 000 Kč částku 3 700 Kč. Za vyjádření k odvolání a účast u jednání tedy odměna činí 7 400 Kč, k tomu dle § 13 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů 2 × 450 Kč, náhrada zmeškaného času k jednání dle § 14 tarifu za dvě půlhodiny celkem 300 Kč a cestovné 419,30 Kč (ujeto , adresa, a zpět 48 km vozem se spotřebou 8,2 l/100 km, náhradě 5,80 Kč za km a ceně nafty 35,80 Kč/l dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 1 894,10 Kč (21 % z 9 019,30). Celkem je tedy žalobce povinen nahradit žalovanému 1) 10 913,40 Kč.

16. Rovněž úspěšný žalovaný 2) má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny 6 200 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 3 100 Kč dle § 9a odst. 1 písmeno a) a § 7 bodu 5 advokátního tarifu, dle § 13 náhrady hotových výdajů za dva úkony 900 Kč a náhrady za DPH 1 491 Kč (21 % z 7 100). Celkem je tedy žalobce povinen nahradit žalovanému 2) náklady odvolacího řízení 8 591 Kč.