71 CO 140/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o 26.163 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. února 2022, č. j. 23 C 259/2021-49,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku -) pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 13.633 Kč s příslušenstvím, mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 13.633 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, -) pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 12.530 Kč s příslušenstvím, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 26.163 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku) a zavázal žalobce zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1.959 Kč (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 22. 6. 2016 došlo ke kontrole řidiče - žalobce hlídkou [OVM] [anonymizováno], který zahájil proti žalobci přestupkové řízení ve věci porušení povinností dle zákona o pozemních komunikacích. V průběhu přestupkového řízení bylo ze strany správního orgánu rozhodnuto třikrát tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena pořádková pokuta. Všechna tato rozhodnutí byla v rámci podaného opravného prostředku zrušena a vrácena zpět k dalšímu řízení a rozhodnutí. Dne 27. 6. 2018 vydal [OVM] [anonymizováno] [územní celek] ([anonymizována čtyři slova]) rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu, že odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím objektivní prekluzivní lhůty k uložení sankce dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Žalobce podal u žalované žádost na náhradu škody a poté, kdy mu bylo sděleno, že žalovaná nárok nepřiznává, podal u okresního soudu žalobu na přiznání náhrady škody. Toto řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 45/2019. Dne 7. 6. 2019 [OVM] [anonymizováno 5 slov]) vydalo rozhodnutí, kterým ve zkráceném přezkumném řízení rozhodlo o zrušení rozhodnutí [OVM] [anonymizováno] o zastavení přestupkového řízení a o vrácení věci k dalšímu řízení s tím, že nedošlo k zániku žalobcovy odpovědnosti za přestupek. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. O tomto rozhodlo Ministerstvo financí tak, že se odvolání zamítá a rozhodnutí [OVM] se potvrzuje. Proti tomuto rozhodnutí MF podal žalobce u Městského soudu v Praze správní žalobu, o které bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 7. 12. 2020, č. j. 10 Af 42/2019-30. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva financí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí [OVM]. Následně Ministerstvo financí dne 20. 4. 2021 rozhodlo o zrušení rozhodnutí [OVM] ze dne 7. 6. 2019 a zastavení daného řízení. Dne 18. 11. 2019 Okresní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 45/2019 o zamítnutí žaloby žalobce na náhradu škody vůči státu. Žaloba byla zamítnuta pro její předčasnost, neboť nebyla splněna základní podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce byl zavázán zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč a v souvislosti s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. V mezidobí byl dne 26. 2. 2020 ve Sbírce zákonů ČR vyhlášen pod č. 55/2020 Sb. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 2. 2020, kterým bylo zrušeno ustanovení § 112 odst. 2 nového zákona o přestupcích. Na základě tohoto nálezu vydal dne 27. 3. 2020 CÚ MSK rozhodnutí o zastavení řízení, neboť zanikla odpovědnost za přestupek. K zastavení řízení tak došlo z identických důvodů jako dne 27. 6. 2018.

3. V průběhu přestupkového řízení vznášel žalobce opakovaně námitku podjatosti, a to jednak proti zaměstnancům [OVM] [anonymizováno], kteří prováděli předmětnou kontrolu, jakož i vůči všem vedoucím pracovníkům [OVM] a [OVM] [anonymizováno]. Proti zamítavému rozhodnutí nadřízeného orgánu, podal žalobce rozklad, o kterém rozhodovalo Ministerstvo financí s tím, že námitka podjatosti nebyla shledána důvodnou. Dne 25. 8. 2016 se žalobce omluvil z nařízeného ústního jednání s tím, že je časově zaneprázdněn sepisováním námitky podjatosti.

4. Po právní stránce okresní soud posoudil nárok žalobce dle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Uvedl, že již ze záznamu o provedené kontrole žalobce vyplývá, že chování žalobce neodpovídalo běžným způsobům chování při silniční kontrole. Žalobce se v průběhu přestupkového řízení opakovaně dopouštěl obstrukčního jednání a záměrného protahování správního řízení a tímto svým jednáním se významně podílel na protahování správního řízení tak, aby došlo k marnému uplynutí prekluzivní lhůty a k zastavení řízení, aniž by bylo vydáno pravomocné meritorní rozhodnutí ve věci samé. Odkázal na judikaturu ÚS s tím, že v důsledku tohoto chování žalobce mu nelze náhradu škody přiznat. Uvedl, že z úkonů, jejichž náhradu žalobce požaduje, byl učiněn účelně pouze jeden úkon, a to sepis odvolání proti rozhodnutí Ministerstva financí, které bylo zrušeno pro nezákonnost. Náhradu odměny za tento úkon žalovaná strana uznala v rámci předběžného projednání žádosti žalobce a příslušnou částku zaslala žalobci poštovní poukázkou. Nedůvodný shledal rovněž nárok žalobce na náhradu za zaplacený soudní poplatek a náhradu nákladů řízení v řízení vedeném u OS Ostrava pod sp. zn. 17 C 45/2019. Uvedl, že toto řízení bylo pravomocně skončeno a náhradu škody nelze požadovat v tomto řízení. Nedůvodným shledal argument žalobce, že správní orgány nebyly schopny v zákonné lhůtě věc pravomocně projednat, když je třeba vzít v úvahu počet instancí, které ve věci rozhodovaly, složitost případu, zvrat v podobě zásahu Ústavního soudu a dále procesní aktivity žalobce, kterými se snažil řízení prodloužit.

5. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce a navrhoval jeho změnu tak, že bude žalobě vyhověno. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že zastavení řízení z důvodu uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku bylo důsledkem jeho obstrukčního jednání z důvodu podání jeho námitek podjatosti. Soud zcela ignoroval další skutečnosti, které vedly k uplynutí lhůty. Do uplynutí lhůty k projednání přestupku, tj. do 22. 6. 2018, bylo ze strany správního orgánu dvakrát rozhodnuto o přestupku. V obou případech bylo rozhodnutí na základě odvolání žalobce odvolacím orgánem zrušeno, věc vrácena k dalšímu řízení z důvodu procesních pochybení ze strany správního orgánu. Od zrušení druhého rozhodnutí se již správnímu orgánu nepodařilo ve věci vydat rozhodnutí, ačkoli k uplynutí prekluzivní lhůty zbývalo 7 měsíců. Přestupkové řízení bylo na základě přezkumu [OVM] [anonymizována dvě slova] obnoveno nesprávně a nezákonné a nemělo již být vůbec vedeno. Je tak nerozhodné, jakým způsobem se žalobce choval a jaká podání činil po datu 22. 6. 2018 Okresnímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení ohledně nároku v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 45/2019. Žaloba v této věci byla zamítnuta pro předčasnost jedině z důvodu, že přestupkové řízení pokračovalo na základě nezákonného rozhodnutí [OVM].

6. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukazovala na obstrukční jednání žalobce, jak bylo uváděno a prokazováno u okresního soudu. Toto chování svědčí spíše než o řádné obhajobě, o zneužívání práva. Poukazovala na průběh správního řízení s tím, že dobu jeho trvání nelze posuzovat jako nepřiměřenou. Žalobce si na délku správního řízení nikdy nestěžoval a žalovaná je přesvědčena, že tato mu naopak vyhovovala a pomohla mu dosáhnout požadovaného výsledku, tj. zastavení řízení. U požadované škody za náklady v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 45/2019 uvedl, že toto rozhodnutí nabylo právní moci, nebylo napadeno žádnými opravnými prostředky a absentuje tu tak základní předpoklad pro vznik nároku na náhradu škody - tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup.

7. V průběhu odvolacího řízení učinili účastníci nesporným, že žalovaná sice zaslala žalobci v rámci předběžného projednání nároku odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1.300 Kč + DPH, tato se jí však vrátila zpět a do rozhodnutí odvolacího tato částka uhrazena nebyla.

8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.

9. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

10. Na zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud však nesouhlasí s právním posouzením věci, které okresní soud zaujal v souvislosti s posouzením oprávněnosti nároku žalobce.

11. Především je nutno přisvědčit odvolací námitce žalobce, že okresní soud zcela pominul skutečnost, že správní orgán do uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro projednání přestupku (tj. do 22. 6. 2018) rozhodl dvakrát o přestupku žalobce a tohoto uznal vinným ze spáchání uvedeného přestupku. Obě tato rozhodnutí byla na základě odvolání žalobce zrušena a vrácena k dalšímu řízení z důvodu pochybení ze strany správního orgánu. Závěr okresního soudu, že jediným důvodem uplynutí prekluzivní lhůty pro odpovědnost za přestupek, bylo obstrukční jednání žalobce, neodpovídá skutkovým zjištěním vyplývajícím ze správního spisu. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. nález ÚS sp. zn. II. ÚS 1795/16), ze které vyplývá, že náklady řízení v podobě odměny zástupce lze přiznat i za jeho zastupování v přestupkovém řízení, pokud došlo k zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty a podstatným důvodem prekluze byly průtahy na straně orgánu projednávajícího obvinění z přestupku. Pokud bude prokázáno, že příčinou určité části průtahů skutečně jsou obstrukce obviněného z přestupku, je možné přiměřeně snížit částku náhrady nákladů řízení v závislosti na poměru části řízení, kterou průtahem zatížil obviněný, vůči částem řízení, které průtahy zatížil správní orgán.

12. Z výše uvedeného je nepochybné, že procesní postup správního orgánu, který rozhodoval o přestupku žalobce, byl významnou příčinou uplynutí prekluzivní lhůty, když nedošlo v zákonem stanovené lhůtě k vydání meritorního rozhodnutí ve věci samé nezatíženého procesními pochybeními, pro která byla rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni opakovaně zrušena odvolacím orgánem. Tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce a je nutno k ní přihlédnout při rozhodování o oprávněnosti nároku žalobce.

13. V dané věci je nutno konstatovat, že došlo k nestandardnímu postupu správních orgánů v rámci přestupkového řízení vyplývající z vývoje výkladu a zákonnosti ustanovení § 112 nového zákona o přestupcích. Správní orgán rozhodl dne 27. 6. 2018 o zastavení přestupkového řízení z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Toto rozhodnutí bylo v rámci přezkumného řízení [OVM] zrušeno právě s odkazem na ust. § 112 zákona o přestupcích. V souvislosti s podanými opravnými prostředky žalobce proti tomuto rozhodnutí [OVM] a s ohledem na nález Ústavního soudu, kterým došlo ke zrušení ust. § 112 nového přestupkového zákona, bylo ze strany správních orgánů rozhodnuto, že zákonná prekluzivní lhůta pro zánik odpovědnosti žalobce uplynula dnem 22. 6. 2018. Z tohoto důvodu došlo opětovně rozhodnutím [OVM] [anonymizováno] ze dne 27. 3. 2020 k zastavení řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. S ohledem na výše uvedené, je podstatné, že již k datu 22. 6. 2018 zanikla odpovědnost žalobce za daný přestupek a přestupkové řízení mělo být zastaveno. Pokud však bylo z výše uvedeného důvodu v řízení pokračováno, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobce. Po celou dobu faktického trvání přestupkového řízení náleželo žalobci právo bránit se obvinění z přestupku a v této souvislosti právo na právní zastoupení.

14. Přestože jednání a postup žalobce v průběhu přestupkového řízení nebyl jediným důvodem pro uplynutí prekluzivní lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek, lze souhlasit s okresním soudem, že toto chování rovněž k uvedenému následku přispělo. Je zcela nepochybné a odvolací soud si je této skutečnosti vědom, že v rámci přestupkového řízení je garantováno právo žalobce na obranu. V rámci tohoto práva mu náleží rozsáhlé legitimní možnosti procesní strategie obhajoby. Z tohoto pak vyplývá povinnost správního orgánu vypořádat se s touto procesní obranou žalobce v rámci přestupkového řízení. Z uvedeného však nevyplývá, že by nebylo možno tento postup žalobce v rámci projednávání jeho nároku na náhradu škody, vyhodnotit jako obstrukční, který by vedl, byť jen částečně, k prodloužení přestupkového řízení.

15. V řízení bylo zjištěno, že žalobce podal opakovaně námitky podjatosti vůči celé řadě pracovníků celního úřadu a [OVM]. Byť se jedná o právo, které žalobci náleží a z tohoto důvodu se s touto námitkou musely správní orgány vypořádat, je nutno přihlédnout k tomu, že zejména námitka směřující vůči vedoucím pracovníkům celních úřadů, vedla k prodloužení řízení o 7 měsíců. Po tuto dobu se nadřízené orgány zabývaly uvedenou námitkou podjatosti, žalobce byl vyzýván k jejímu doplnění, čemuž nevyhověl, bylo rozhodováno o rozkladu, který podal žalobce proti prvotnímu rozhodnutí, kterým nebylo jeho námitce vyhověno. S ohledem na důvody, které uváděl žalovaný v rámci uplatněné námitky, jakož i na výsledek řízení o této námitce, lze přisvědčit závěru okresního soudu, že tato námitka byla vedena snahou žalobce o prodloužení správního řízení. Rovněž skutečnost, že žalobce sdělil podstatné skutečnosti a navrhl důkazy ohledně jeho pohybu bezprostředně před provedenou kontrolou a zjištěním přestupku, až po roce od zahájení přestupkového řízení a poté, kdy o věci již bylo jednou rozhodnuto, svědčí o záměru žalobce prodloužit přestupkového řízení. Tento postup žalobce není v rozporu se zákonem, toto právo žalobci náleží a správní orgán se jeho návrhu a námitkami musel zabývat. S přihlédnutím k celkovému chování žalobce v průběhu přestupkového řízení, na které okresní soud odkazoval, však lze dovodit, že rovněž tento postup žalobce směřoval a vedl k prodloužení přestupkového řízení, byť v menší míře než postup správního orgánu.

16. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce se svým chováním a postupem v rámci přestupkového řízení podílel na jeho prodloužení v rozsahu 1/3 a náleží mu tak náhrada škody v rozsahu 2/3.

17. Shodně s okresním soudem shledal odvolací soud nedůvodný nárok žalobce na úhradu částky 1.600 Kč představující náklady v souvislosti s řízením vedeným u okresního soudu pod sp. zn. 17 C 45/2019. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Výrok o náhradě nákladů řízení je zpravidla závislý na rozhodnutí ve věci samé a je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů. Povinnost nahradit náklady řízení vzniká pouze příslušným rozhodnutím, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu. Byl to žalobce, který byl oprávněn disponovat v tomto řízení s podanou žalobou po zvážení všech, pro jeho úspěch ve věci, relevantních skutečností. Žalobce setrval na podané žalobě i poté, kdy mu bylo známo, že rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno a není tak podklad pro uplatnění jeho nároku. Za této situace nelze dovodit, že by důvodem pro vznik nákladů řízení byl postup správního orgánu, když soud rozhodoval na základě procesní situace, která byla žalobci známa a na kterou nereagoval adekvátním procesním postupem. Za této situace žalobci náhrada na takto přiznané náklady řízení nenáleží.

18. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající v náhradě odměny za právní zastoupení advokátem v průběhu správního řízení. Pokud byl žalobce obviněn ze spáchání přestupku, byl oprávněn se nechat zastoupit advokátem, který činil jednotlivé úkony směřující k vyvrácení vzneseného obvinění ze spáchání přestupku. Žalobci tak náleží náhrada za právní zastoupení za účelně provedené úkony právního zástupce v průběhu přestupkového řízení. V průběhu řízení učinili účastníci nesporným, že na tento nárok nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno.

19. Za zastupování v průběhu přestupkového řízení náleží žalobci náhrada za 13 úkonů právní služby, a to: převzetí a příprava, podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, písemné vyjádření ze dne 17. 7. 2017, účast u přestupkového jednání dne 28. 8. 2017, 23. 1. 2018, 7. 1. 2020 a 5. 2. 2020, porada s klientem dne 4. 10. 2017, podání odvolání ze dne 6. 10. 2017, seznámení se s podklady dne 14. 5. 2018, písemné vyjádření ze dne 25. 5. 2018, podání odvolání ze dne 20. 6. 2019 a 14. 11. 2019. Požadovaná náhrada nákladů řízení naopak žalobci nenáleží za doplnění odvolání, když toto mohl učinit v rámci jednoho úkonu a za porady s klientem ve dnech 6. 1. 2020 a 3. 2. 2020, když tyto trvaly okolo 20 minut. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady řízení, za které by žalobci dle ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) náhrada náležela. Výše odměny dle ust. § 10 odst. 1 a § 7 bod 3 vyhl. představuje 1.000 Kč za úkon, tj. 13.000 Kč. Žalobci dále náleží režijní paušál dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. ve výši 300 Kč za každý úkon, tj. 3.900 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 3.549 Kč Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 20.449 Kč. S ohledem na výše uvedené odvolací soud shledal jako důvodný nárok žalobce na úhradu 2/3 z této částky, tj. 13.633 Kč.

20. Z těchto důvodů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v částce 13.633 Kč tak, že zavázal žalovanou k zaplacení této částky, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, které jsou v souladu s ust. § 1970 o. z.

21. Co do částky 12.530 Kč včetně příslušenství byl zamítavý rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

22. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesní úspěch žalobce pouze nepatrně převažoval nad procesním úspěchem žalované, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.