71 CO 147/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 12. 2020, č. j. 25 C 225/2017-193,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II., III. a v odstavci IV. výroku ohledně zamítnutí částky 190.000 Kč, potvrzuje.

II. V další napadené části odstavce IV. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem okresní soud připustil změnu žaloby (odstavec I.), žalovanému uložil povinnost písemně se omluvit žalobkyni:„ Vážená paní [příjmení], omlouvám se Vám za své jednání spočívající v tom, že jsem od [datum] do počátku měsíce července 2014 opakovaně, neoprávněně bez vašeho souhlasu, vstoupil [anonymizováno 8 slov] a stáhl si z něj na mobilní telefon Vaši komunikaci s přáteli, kterou jsem následně využil v [anonymizováno] řízení proti [jméno] [příjmení], čímž jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv.“ (odstavec II.), žalobu, aby v požadované omluvě bylo uvedeno„ …hanebné a zavrženíhodné…“„ …a způsobil jsem Vám příkoří“, soud zamítl (odstavec III.), zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení satisfakce 200.000 Kč (odstavec IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec V.).

2. Tento rozsudek v odstavcích III., IV. a V. výroku napadla včasným odvoláním žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno i v tomto rozsahu. Žalobkyně má za to, že soud není vázán zněním omluvy a její text může upravovat při zachování obsahu dle svého uvážení. Pokud se rozhodne určitá slovní spojení vypustit, učiní tak, aniž by o tom vydávala samostatný zamítavý výrok. Po věcné stránce však žalobkyně nepovažuje za správné vypuštění slovních spojení uvedených ve výroku III. Žalobkyně je přesvědčena, že s ohledem na všechny okolnosti případu bylo jednání žalovaného hanebné a zavrženíhodné a tímto jednáním bylo žalobkyni způsobeno příkoří. Pokud tedy odvolací soud nezahrne do textu omluvy uvedená slovní spojení, nechť je výrok III. zrušen. Ohledně výroku IV. nepovažoval okresní soud požadavek žalobkyně na odškodnění v penězích za oprávněný, v podstatě ze stejných důvodů, na kterých založil výrok III. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně v minulosti sdělila žalovanému své [anonymizována dvě slova], navíc jde o skutečnost irelevantní. Podstatné je, že žalovaný toto heslo použil protiprávně bez vědomí a souhlasu žalobkyně a narušil tím její soukromou sféru. Právní relevanci nemá ani motiv žalovaného a posuzováno v širších souvislostech, rozhodně nemůže snižovat intenzitu zásahu. Za podstatné považuje žalobkyně i to, že žalovaný svým protiprávním jednáním získal přístup ke všem [anonymizována dvě slova] žalobkyně, tedy i ke [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Závažnost dopadu protiprávního jednání žalovaného do osobnostních práv žalobkyně nesnižuje ani okolnost, že žalobkyně v minulosti zveřejnila svou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), neboť je věcí žalobkyně, kterou část svého soukromí chce veřejně prezentovat a kterou nikoliv. Z této skutečnosti nelze dovodit, že by žalobkyni nezáleželo na jejím soukromí. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že jí relutární satisfakce právem náleží. Ve výroku o náhradě nákladů řízení v odstavci V. okresní soud rovněž pochybil, pokud (i při stávající podobě rozsudku) nepřiznal žalobkyni plnou náhradu těchto nákladů dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Základ požadavku byl po právu a forma i výše zadostiučinění vychází z volné úvahy soudu.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku, uvedl, že se žalobkyni dosud neomluvil, neboť vyčkává na pravomocné skončení věci a je přesvědčen, že nejsou dány podmínky pro finanční satisfakci, když žalobkyni s ohledem na její vlastní způsob ochrany soukromí újma nemohla vzniknout.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 2 a § 212 věty prvé o. s. ř. v rozsahu odstavců III., IV. a V. a odstavce II., který je na výroku v odstavci III. závislý se závěrem, že odvolání je částečně důvodné a jsou podmínky pro částečnou změnu tohoto rozhodnutí.

5. Závěr okresního soudu o skutkovém stavu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správný a pro posouzení věci úplný a v podrobnostech na něj odkazuje.

6. Žalovaný (bývalý přítel žalobkyně) se po rozchodu s žalobkyní dostal do fyzického konfliktu s [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [jméno] [příjmení] a poté vystupoval jako poškozený v trestním řízení vedeném proti [anonymizováno]. [příjmení] pro spáchání přečinu ublížení na zdraví a výtržnictví. Ve snaze usvědčit B. [příjmení], který skutek zprvu popíral, vstoupil žalovaný na přelomu června a července roku 2014 dvakrát neoprávněně na facebookový profil žalobkyně a tam získané údaje z komunikace žalobkyně použil v předmětném trestním řízení jako důkaz. Soud takto získaný důkaz označil za nezákonný a nepřihlížel k němu. Jednání žalovaného bylo poté kvalifikováno jako přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a žalovanému byl uložen peněžitý trest [částka] (trestní příkaz č. j. 1 T 24/2017-163 ze dne 28. 4. 2017).

7. Podle § 81 odst. 1 OZ chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 OZ ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 OZ člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle § 86 OZ nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

8. Jednání žalovaného okresní soud přiléhavě a správně posoudil jako protiprávní zásah do osobnostních práv žalobkyně, konkrétně do práva na její soukromí a správně dovodil, že tímto zásahem byla žalobkyni způsobena nemajetková újma a žalobkyni se má dostat přiměřeného zadostiučinění.

9. Na rozdíl od okresního soudu je však odvolací soud toho názoru, že přiměřeným zadostiučiněním je kromě morální satisfakce ve formě písemné omluvy obsahově vymezené v odstavci II. rozsudku také relutární satisfakce ve výši 10.000 Kč.

10. Podle ust. § 2951 odst. 2 OZ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

11. Vzhledem k tomu, že nemajetkovou újmu nelze přesně vyčíslit, není ani účelem relutární satisfakce její vyrovnání. Touto satisfakcí má být postižený přesvědčen, že jeho újma byla uznána a že ten, kdo ji způsobil, se určitým způsobem kaje.

12. Pro závěr o morální satisfakci jako postačující je nutné zjištění, že zajišťuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. K takovému závěru lze dospět posouzením relevantních okolností případu, jimiž jsou význam narušeného statku pro postiženého a vědomost škůdce o tomto významu a rovněž vědomost o obvyklých následcích, které jsou se zásahem spojeny, způsob zásahu, rozsah újmy, územní a časový vliv na postavení postiženého v rodině, v profesním životě v určité komunitě, okolnosti na straně škůdce, okolnosti na straně postiženého a v neposlední řadě též časové hledisko. Přiměřenost zadostiučinění je nutno posoudit s ohledem na dobu, která od způsobené újmy uplynula. Obecně platí, že morální satisfakce je tím účinnější, čím rychleji se ji poškozenému dostane. S přibývajícím odstupem času se totiž účinek morální satisfakce vytrácí.

13. Soukromí člověka je jednou z nejpřísněji chráněných osobnostních hodnot a pod rozsah ochrany soukromí spadá i ochrana obsahu soukromých informací v osobních písemnostech včetně obsahu informací sdělovaných [anonymizováno 15 slov] [role v řízení] určené okruhu osob, mezi něž žalovaný nepatřil. Význam narušeného soukromí žalobkyně však snižuje skutečnost, že si žalobkyně již před protiprávním jednáním žalovaného (v únoru roku 2014) byla vědoma toho, že žalovaný má [anonymizována tři slova] přístup a nepodnikla žádné účinné kroky k zabezpečení. Není podstatné, zda žalobkyně sdělila žalovanému [anonymizována dvě slova] či nikoliv. Žalovaný byl bývalým přítelem žalobkyně a v minulosti oba společně používali jeden [anonymizována dvě slova] a po rozchodu si žalobkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalovaný se přístupem a vstupem do předchozí komunikace žalobkyně ani netajil, říkal žalobkyni věci z této komunikace, ale i s komunikace s jejím tehdejším partnerem [jméno] [příjmení], což bylo žalobkyni„ divné“. Toto jednání začalo žalobkyni vadit až v souvislosti s trestním řízením vedeným proti [anonymizováno]. [příjmení] pro ublížení na zdraví žalovanému, v němž žalovaný vystupoval jako poškozený. Žalovaný vstoupil do komunikace žalobkyně proto, aby získal informace o skutku, který byl předmětem trestního řízení a který [anonymizováno]. [příjmení] popíral a mínil tyto informace použít jako důkaz k usvědčení [anonymizováno]. [příjmení]. Použité informace se netýkaly přímo osoby žalobkyně a nebyly zveřejněny. Byly použity pouze v rámci trestního řízení.

14. Žalobkyni bezesporu vznikla újma spočívající v narušení jejího soukromí, a to [anonymizováno 11 slov] vedené v komunikaci jen s jejím tehdejším partnerem, a to samotným vstupem žalovaného do jejího [anonymizována dvě slova]. Použití byť omezeného okruhu takto získaných dat v trestním řízení, pociťovala žalobkyně úkorně jako osoba blízká [anonymizováno]. [příjmení] již proto, že měla vést k jeho usvědčení v probíhajícím trestním řízení.

15. Na tomto závěru nic nemění okolnost, že takto získaný důkaz nakonec nebyl soudem připuštěn a [anonymizováno]. [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen na základě jiných skutečností.

16. Z hlediska časového by se z pohledu okresního soudu mohla jevit morální satisfakce jako přiměřená, neboť žalobkyně předmětnou žalobu podala až [datum], byť se o předmětném jednání musela dozvědět již na počátku trestního řízení vedeného proti [anonymizováno]. [příjmení], tedy v roce 2014 ([datum] byl ve věci vynesen trestní rozsudek). Žalobkyně si tedy jistou časovou prodlevu způsobila sama. Na druhou stranu však nelze pominout, že se žalovaný dosud žalobkyni neomluvil, ač byl za své jednání potrestán trestním příkazem v roce 2017 a v nynějším řízení proti rozsudku okresního soudu ukládající mu povinnost se omluvit, nebrojil.

17. Z pohledu nynějšího posuzování věci odvolacím soudem lze učinit závěr o nízké sebereflexi žalovaného k popsanému protiprávnímu jednání a jeho dopadu do osobnostní sféry žalobkyně a vytrácejícím se účinku přisouzené omluvy. Z těchto důvodů je na místě přiznat žalobkyni i relutární satisfakci, jejíž výši 10.000 Kč považuje odvolací soud s ohledem na výše popsané okolnosti případu za přiměřenou. Nelze pominout, že žalovaný byl z podnětu žalobkyně za své jednání rovněž trestně stíhán a odsouzen trestním příkazem k peněžitému trestu [částka].

18. Odvolací soud pro srovnání odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 149/20, kdy žalobcům byla přiznána vedle morální satisfakce (ve formě zúžené omluvy) také relutární satisfakce každému 250.000 Kč za újmu způsobenou v jejich osobnostních právech (právo na ochranu soukromí, zachování lidské důstojnosti, osobní cti a vážnosti ve společnosti) neoprávněným zásahem spočívajícím ve zveřejnění nepravdivých článků a tajně pořízených fotografií z jejich soukromí v celostátním měřítku. Článek oba žalobce (z nichž jeden byl známým umělcem) líčil ve značně negativním světle a difamoval je v očích veřejnosti. Odvolací soud tento případ zmínil i přes jeho skutkovou odlišnost právě proto, že v něm stanovená relutární satisfakce se svou výší blíží požadavku žalobkyně. V nyní posuzované věci však intenzita protiprávního jednání žalovaného ani jeho škodného následku v osobnostní sféře žalobkyně, takové míry nedosahuje.

19. K obraně žalovaného odkazující na dřívější fotografii zveřejněnou samotnou žalobkyní z turistického výletu, odvolací soud konstatuje, že je pouze na žalobkyni, zda a v jakém rozsahem a jakým způsobem své soukromí zveřejňuje (v tom má žalobkyně pravdu). Zveřejní-li však žalobkyně fotografii [anonymizováno 24 slov], lze o vysoké míře ochrany soukromí žalobkyně pochybovat.

20. Vzhledem k tomu, že soud je vázán návrhem včetně navrhovaného obsahu omluvy, postupoval okresní soud správně, pokud ta slovní spojení, která nepovažoval za patřičná, z omluvy vypustil a zamítl žalobu v rozsahu odstavce III. výroku.

21. Z povahy věci plyne, že škůdce se má omluvit za konkrétní jednání a skutky, které soud uznal za protiprávní a které vedly k újmě poškozeného. V omluvě tedy není prostor pro taková slovní spojení, která mají povahu hodnotících soudů a úsudků („ …hanebné a zavrženíhodné…“ či„ …způsobil jsem Vám příkoří…“). Ostatně ani žalobkyně pojem příkoří blíže nedefinovala a použila ho jen v obecné rovině (viz Protokol o jednání ze dne [datum]). Ze všech těchto důvodů a s ohledem na jinak správné závěry okresního soudu potvrdil odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný v odstavci II. a III. a v části odstavce IV. (ohledně zamítnutí částky 190.000 Kč) výroku dle § 219 o. s. ř.

22. V další napadené části odstavce IV. výroku ohledně částky 10.000 Kč změnil odvolací soud rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni v této výši finanční satisfakci.

23. O prvostupňových nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného k plné náhradě účelně vynaložených nákladů řízení ve výši [částka]. I když nebyla žalobkyně ve svém požadavku zcela úspěšná, je rozhodující, že uspěla v samotném základu uplatněného nároku. Výše a forma přisouzeného zadostiučinění v tomto typu sporu závisí na úvaze soudu a na výši náhrady nákladů řízení se ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. neprojeví. [příjmení] [částka] představuje za 1. odměnu advokáta žalobkyně za 8 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na mediaci, účast u jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] a odměna ve výši ½ za jednání, které se nekonalo), tj. 8 a půl krát [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif AT), tj. [částka], za druhé 9 x režijní paušál po [částka] dle § 13 AT, tj. [částka], to vše navýšeno o 21% DPH, tedy o částku [číslo], [částka] a soudní poplatek [částka]. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH.

24. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a částka [částka] představuje odměnu advokáta žalobkyně za 2 ÚPS (odvolání a účast u odvolacího jednání) podle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bodu 5 AT po [částka], tj. [částka], náhradu hotových výdajů ve výši 2 RP po [částka] dle § 13 AT, tj. [částka], to vše navýšeno o 21% DPH, tj. o [částka] a soudní poplatek [částka]. Odvolací soud nepřiznal advokátu žalobkyně náklady cestovného a ztrátu času za cestu k odvolacímu jednání, neboť zástupce žalobkyně má sídlo v [obec].

25. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalobkyně.