71 CO 159/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za kterou jedná právnická osoba anonymizováno 6 slov , IČO sídlem adresa o náhradu škody způsobené nezákonným trestním řízením k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022, č. j. 62 C 358/2016-302,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně částky 4 940 000 Kč s příslušenstvím - pokud jím bylo zamítnuto plnění ve výši 4 930 000 Kč s příslušenstvím, potvrzuje, - pokud jím bylo zamítnuto plnění ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím, mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 5. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši 3 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě odměnu ustanoveného zástupce v rozsahu 45 % v částce, jež bude vyčíslena v samostatném usnesení okresního soudu, do tří dnů od právní moci usnesení okresního soudu.

IV. Žalovaná je povinna nahradit státu na nákladech odvolacího řízení žalobce částku 10 466,50 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 79 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 5. 2017 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 5 038 086 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 5. 2017 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení žalobce částku, o které bude rozhodnuto v samostatném usnesení po právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Rozsudek odůvodnil tím, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán od 27. 6. 2012 do 25. 5. 2016 pro zvlášť závažný [trestný čin] loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. c), [trestný čin] poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 a přečin porušování domovní svobody dle ustanovení § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Souběžně probíhalo i trestní stíhání žalobce zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 23 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, které dosud není skončeno. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby pro zločin loupeže, přečin omezování domovní svobody a přečin poškozování cizí věci, a to podle ustanovení § 226 písm. c) trestního řádu, když nebylo prokázáno, že by tento skutek obžalovaní spáchali. Žalobce proto má podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nákladů obhajoby v částce 79 472 Kč a ve zbytku 98 086 Kč nikoli. Dále okresní soud uzavřel, že podle § 31a odst. 1 uvedeného zákona má žalobce právo na náhradu nemajetkové újmy, kdy okresní soud přihlédl k povaze trestné činnosti s trestní sazbou v rozmezí 5 až 12 let, hrozícímu nepodmíněnému trestu, délce trestního stíhání 3 roky a 11 měsíců a dále ke zjištěným následkům neoprávněného stíhání ve sféře a životě žalobce. Těmito následky se zabýval, kdy zadržení žalobce sice bylo traumatizujícím zážitkem pro osoby, které se účastnily těchto úkonů v trestním řízení, na druhou stranu žalobce byl v té době podezřelý z velmi závažných trestných činů, zejména z ozbrojené loupeže, byl policistou, bylo proto možno předpokládáno, že žalobce může být ozbrojen a tudíž způsob, kterým byl tento úkon prováděn, odpovídal závažnosti skutku a možné hrozbě. Pokud jde o rozvod manželství žalobce, pak příčinou nebylo trestní stíhání, ale spory ohledně nedostatku financí a následná nová známost žalobce, za kterou se pak odstěhoval ze společné domácnosti. Rovněž nebyl prokázáno tvrzení žalobce, že v důsledku stíhání byl nucen omezit společenský život, neboť se 2 měsíce po návratu z vazby zúčastnil Silvestrovského turnaje, a to nejen jeho sportovní části, ale i té společenské po skončení turnaje. V následujících letech 2013 až 2016 byl žalobce pravidelným účastníkem akcí ve fotbale, nohejbale, apod. Akcí se účastnil i po přestěhování do [obec]. Rovněž z výpovědi svědků (přátel žalobce) vyplynulo, že nevěřili ve vinu žalobce a nevěřili obviněním ze strany problematického a konfliktního poškozeného. Výhrůžka ze strany poškozeného bylo ojedinělá a nijak nerealizovaná. Medializace případu byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení. Medializaci případu nevyvolal přímo policejní orgán a orgány činné v trestním řízení respektovaly zásadu presumpce neviny. Rovněž okresní soud přihlédl k tomu, že na žalobce působí i souběžné dosud neskončené trestní řízení ohledně daňové trestné činnosti. Obdobný případ okresní soud v judikatuře neshledal. Následky zásahu nebyly v různých oblastech života žalobce natolik devastující, které by neodčinila již učiněná omluva s konstatováním porušení práv žalobce a již uhrazené náhrady újmy 60 000 Kč.

2. Proti výroku II. co do částky 4 940 000 Kč s příslušenstvím podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že náhrada újmy stanovené okresním soudem v částce 60 000 Kč neodpovídá míře a závažnosti zásahu do práv žalobce (ztráta prestiže v zaměstnání a posléze ztráta profese, narušení rodinných a společenských vztahů, zdravotní obtíže, omezení pracovních příležitostí, a to po celou dobu trestního stíhání, nestandardní kroky orgánů činných v trestním řízení např. ve způsobu zadržení a domovní prohlídky a důkazní situace pouhým nepřímým důkazem), které trestní stíhání způsobilo a které žalobce výpovědí slyšených svědků prokázal. Pokud je poukazováno na obdobná trestní řízení, pak nejde o srovnatelné případy, neboť žalobce byl stíhán společně s dalšími třemi policisty pro násilný trestný čin loupeže, kde figurovalo i mučení tříletého dítěte. Jeho stíhání trvalo delší dobu než v jiných případech, byl mu ukončen služební poměr.

3. Žalovaná podala odvolání proti výroku III., které odůvodnila tím, že podle § 66 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, organizační složky státu v působnosti jednoho správce kapitoly si při plnění svého předmětu činnosti navzájem neposkytují peněžitá plnění. Jelikož žalovaná a okresní soud jsou organizační složky státu v působnosti jednoho správce kapitoly, nemohou si mezi sebou převádět finanční prostředky. Proto nemá být náhrada nákladů řízení uložena žalované.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce a žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání žalobce je částečně důvodné a u žalované odvolání důvodné je, byť z jiného důvodu.

5. Okresní soud řádně a dostatečně v odstavci 8 napadeného rozsudku zjistil skutkový stav, na nějž pro stručnost odvolací soud odkazuje a přejímá jej. Zjištěný skutkový stav v odstavci 15 okresní soud přiléhavě právně posoudil dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Okresní soud se řádně zabýval všemi okolnostmi, které dle ustálené judikatury má posuzovat, tj. povahou trestné činnosti, délkou trestního stíhání a následky nezákonného stíhání. Okresní soud se zabýval všemi následky, které žalobce uváděl - tj. způsobem zadržení, rozvodem žalobce, ukončení jeho služebního poměru, společenským životem žalobce, výhrůžkami, medializací stíhání a blíže neupřesněnými tvrzeními o zhoršení zdravotního stavu. Rovněž s právními závěry, které okresní soud zaujal, se odvolací soud ztotožňuje. Odvolací soud dle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. září 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014) oproti okresnímu soudu dohledal rozhodnutí, která mohou sloužit k porovnání přiznaných zadostiučinění. Jde o rozhodnutí, která vzhledem k datu svého vyhlášení nemohl mít okresní soud k dispozici.

6. Prvé rozhodnutí je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 20 C 11/2019-369, ze dne 23. 3. 2022. V tomto řízení byla přiznána náhrada nemajetkové újmy 60 000 Kč policistovi stíhanému pro zločin loupeže dle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku se sazbou 8 -15 let (žalobce 5 - 12), trestní stíhání trvalo 2 roky a devět měsíců (žalobce 3 roky a 11 měsíců); ve vazbě byl 204 dnů (žalobce 99); byl propuštěn ze služebního poměru, do kterého se vrátil na základě rozhodnutí soudu (žalobce byl propuštěn z jiného důvodu); rodina a známí věřili v nevinu žalobce (obdobně u žalobce) a zdravotní problémy syna byly jen tvrzeny a neprokázány.

7. Druhé rozhodnutí je rozhodnutí ve věci spoluobžalovaného vedené u Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2021, č. j. 54 C 209/2017-194, tj. jde o zcela totožnou trestnou činnost jako u žalobce, jde rovněž o policistu, trestní stíhání trvalo 2 roky sedm měsíců (žalobce 3 roky a 11 měsíců); nebyl propuštěn ze služebního poměru (žalobce byl propuštěn, ale z jiného důvodu); zproštěn výkonu služby (obdobně jako žalobce); rodina a známí věřili v nevinu žalobce (obdobně u žalobce) a zdravotní problémy žalobce a manželky byly jen tvrzeny, ale neprokázány. Okresní soud uzavřel, že přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč odpovídá zjištěným následkům.

8. Odvolací soud tedy přihlédl k tomu, že výše uvedené případy jsou v podstatných bodech podobné a srovnatelné, trestní stíhání žalobce však bylo delší o již nikoli nepatrnou dobu více než jeden rok, tedy nepříznivý vliv na psychiku a život žalobce působil delší dobu. Proto odvolací soud navýšil náhradu o 10 000 Kč a změnil dle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku II. co do této částky s příslušenstvím a ve zbytku výroku II. rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný.

9. Pokud jde o odvolání žalované, pak nutno uvést, že ustanovení § 66 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech vychází z podmínky, že organizační složky si poskytují navzájem plnění při plnění svého předmětu činnosti. V projednávané věci je však žalovaný stát v pozici účastníka řízení, o jehož právech či povinnosti k náhradě řízení musí být dle § 142 o. s. ř. soudem autoritativně rozhodnuto. Nejde tedy o výkon běžné činnosti mezi dvěma organizačními složkami v rámci jejich předmětu činnosti. Nutno dále uvést, že podle § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. jde stále o náklady řízení žalobce. K tomu srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 osobou oprávněnou k přisouzení náhrady nákladů řízení je podle hledisek uvedených v ustanovení § 142 o. s. ř. účastník řízení i tehdy, byl-li v řízení zastupován advokátem, kterého mu ustanovil soud ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch ("k rukám") státu; Obdobně závěry Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2022, sp. zn. 11 Co 18/2022 bod 14. nejde o vzájemné poskytování plnění mezi organizačními složkami státu, ale o povinnost vyplývající z procesního práva upínající se k výsledku civilního řízení (dostupné v ASPI). Dále nutno uvést, že ustanovení § 66 uvozuje spojení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Občanský soudní řád je tedy zvláštním zákonem, který z výše uvedených důvodů stanoví jinak, tedy má odlišnou úpravu. Potud tedy není odvolání žalované důvodné.

10. Okresní soud však nesprávně dospěl k závěru, že žalobce měl plný úspěch ve věci dle § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Žalobce uplatnil v řízení před okresním soudem více nároků: a) náklady obhajoby a znalečné celkem 338 549 Kč, z čehož 160 991 Kč žalovaná uhradila po podání žaloby, dále byl žalobce úspěšný co do částky 79 472 Kč, tedy celkem měl žalobce dle § 142 odst. 1 úspěch co do částky 240 463 Kč a neúspěch co do částky 98 086 Kč; dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu činí tarifní hodnota u majetkové újmy 338 549 Kč; b) náhrada ušlého výdělku za dobu vazby i po skončení vazby celkem v částce 756 482 Kč, kde vzal žalobce žalobu zpět nikoli pro chování žalované (neplnila ani částečně), tj. ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. zavinil zastavení řízení; tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 756 482 Kč. c) náhradu nemajetkové újmy za vazbu 148 500 Kč, jež vzal žalobce zpět, a částku 5 000 000 Kč za trestní stíhání, kde byl úspěšný co do částky 70 000 Kč, avšak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy výše plnění závisela na úvaze soudu, jako by měl úspěch plný; tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu činí 50 000 Kč.

11. Po porovnání tarifních hodnot úspěchu (240 463 + 50 000) a neúspěchu (98 086 + 756 482) vzhledem k celkové tarifní hodnotě 1 145 031 Kč pak činí úspěch žalobce 25 % a neúspěch 75 %. Ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. však stanoví povinnost náhrady tehdy, jestliže zastoupený účastník měl úspěch plný nebo převážný. Zde žalobce neměl ani převážný, natož plný úspěch, proto žalovaná není povinna hradit žalobci náklady řízení. Naopak žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem v rozsahu 50 %. Žalovaná nezastoupená advokátem má dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. právo na paušální náhradu výdajů za 21 úkonů (vyjádření k žalobě, příprava k sedmi jednáním, tj. 7 úkonů, účast u jednání 25. 9. 2018, účast ujednání 18. 6. 2019, účast u jednání 25. 8. 2020 za tři započaté dvouhodiny v rozsahu 3 úkonů, účast u jednání 3. 6. 2021, účast u jednání 16. 9. 2021 za dvě započaté dvouhodiny v rozsahu 2 úkonů, účast u jednání 4. 11. 2021 za dvě započaté dvouhodiny v rozsahu 2 úkonů, účast u jednání 6. 1. 2022 za dvě započaté dvouhodiny v rozsahu 2 úkonů, účast u vyhlášení rozsudku 13. 1. 2021). Odvolací soud tedy při změně rozsudku ve věci samé rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení před okresním soudem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před v rozsahu 3 150 Kč (50 % z 6 300 Kč).

12. Ve vztahu k ustanovenému advokátovi žalobce dle § 30 o. s. ř. a dle § 149 odst. 2 o. s. ř. jde o trojstranný vztah. Vztah mezi žalobcem a státem, který byl vyřešen usnesením okresního soudu, č. j. 62 C 358/2016-83, ze dne 5. 10. 2018, o osvobození žalobce v rozsahu 55 % od soudních poplatků a tedy stanovením míry, v jaké se bude žalobce případně podílet na úhradě nákladů odměny ustanoveného zástupce. Dále jde o vztah státu a ustanoveného zástupce, kdy stát hradí zástupci dle § 140 odst. 2 o. s. ř. odměnu celou, bez ohledu na rozsah osvobození účastníka od soudních poplatků. Advokát totiž nemá přímo smlouvu s klientem, ani exekuční titul, aby se domáhal po účastníkovi části odměny v poměru, ve kterém nebyl osvobozen od soudních poplatků. O odměně ustanoveného zástupce dosud nebylo rozhodnuto, což učiní okresní soud po vrácení věci s tím, že proti výši odměny se kromě advokáta mohou odvolat i účastníci, kteří by mohli náhradu této odměny nést podle výsledků sporu. Dále jde o vztah mezi účastníky řízení, který je částečně řešen ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř. Pokud účastník, který byl zastoupen ustanoveným zástupcem, má úspěch nebo převážný úspěch ve věci, pak je protistrana dle § 149 odst. 2 o. s. ř. povinna na hradit náklady na odměnu ustanoveného advokáta na účet státu celé. Nejde totiž o poměrné hrazení nákladů státu (zejména na dokazování apod.) dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Z důvodů uvedených v odstavci 11 tohoto rozsudku žalobce v projednávané věci před okresním soudem úspěch neměl. Proto je nutno rozhodnout o náhradě odměny ustanoveného zástupce v části, jež není pokryta přiznaným osvobozením, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na neúspěch žalobce. Žalobce byl osvobozen z 55 %, a jelikož nebyl úspěšný ve sporu, je povinen nahradit státu 45 % odměny. O výši odměny pak rozhodne okresní soud dodatečně. Proto odvolací sodu rozhodl při změně rozsudku dle § 224 odst. 2 o. s. ř. a podle § 149 odst. 2 o. s. ř. a 142 odst. 1 o. s. ř. i o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení státu za ustanoveného zástupce v rozsahu 45 %.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, neboť výše zadostiučinění závisí na úvaze soudu, proto má nárok na náhradu odměny 7 750 Kč za 2,5 úkonu právní služby (odvolání, účast u jednání, účast u vyhlášení rozsudku) podle § 11, § 9 odst. 4 písmeno a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu po 3 100 Kč, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 advokátního tarifu 900 Kč a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za DPH 1 816,50 Kč (21 % z 8 650). Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v rozsahu 10 466,50 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě podle § 149 odst. 2 o. s. ř.