71 CO 164/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o ochranu přirozených práv člověka k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 C 123/2021-30,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8.090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu ohledně stanovení povinnosti žalovanému se do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku písemně omluvit žalobci za újmu způsobenou protiprávním zásahem do jeho práva na ochranu důstojnosti, vážnosti a cti v tomto znění:„ Vážený pane inženýre, tímto se Vám omlouváme za níže uvedené naše lživé, nepravdivé a urážlivé výroky, týkající se Vaší osoby, učiněné v našem vyjádření k žalobě ze dne 2. 9. 2020, a to v řízení, vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 203/2020. Plně si uvědomujeme, že nařčení z pletich a odcizení poštovní zásilky se dotklo Vaší osoby a bylo způsobilé zasáhnout do Vaší důstojnosti, vážnosti a cti, které požíváte. Přijměte, prosím, naši omluvu za tyto výroky, které se nezakládají na skutečnosti: 1)„ Žalovaný se důvodně domnívá, že nesprávný účet byl uveden (a to žalobcem, jako autorem dopisu) zcela záměrně, aby mohlo být vyvoláno toto řízení. Žalovaný totiž neměl sebemenší důvod k tomu, aby příjem z nájemného nevyplatil.“ 2)„ Z kontextu všech skutečností je naprosto důvodné podezření žalovaného, že žalobce, který má klíče k domovní schránce (a který v domě, na rozdíl od [jméno] [příjmení], bydlí) oznámení České pošty a zásilky ze schránky vybral a úmyslně nepředal žalovanému, aby se o nich nedozvěděl, pohledávku žalobci nemohl zaplatit a žalobce tak mohl zahájit soudní řízení s úmyslem navýšit jej o náklady řízení.“ Zároveň Vás ujišťujeme, že se obdobného jednání ve vztahu k Vaší osobě do budoucna zdržíme a nastalé situace litujeme. Společenství vlastníků domu [adresa] (odstavec I.), dále zamítl žalobu ohledně stanovení povinnosti žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vůči žalobci písemně odvolat dále uvedená nepravdivá tvrzení ze dne 2. 9. 2020, jimiž žalovaný protiprávně ohrozil osobnostní práva žalobce na ochranu vážnosti, důstojnosti, cti: Tvrzení č. 1„ Žalovaný se důvodně domnívá, že nesprávný účet byl uveden (a to žalobcem, jako autorem dopisu) zcela záměrně, aby mohlo být vyvoláno toto řízení. Žalovaný totiž neměl sebemenší důvod k tomu, aby příjem z nájemného nevyplatil.“ Tvrzení č. 2„ Z kontextu všech skutečností je naprosto důvodné podezření žalovaného, že žalobce, který má klíče k domovní schránce (a který v domě, na rozdíl od [jméno] [příjmení], bydlí) oznámení České pošty a zásilky ze schránky vybral a úmyslně nepředal žalovanému, aby se o nich nedozvěděl, pohledávku žalobci nemohl zaplatit a žalobce tak mohl zahájit soudní řízení s úmyslem navýšit jej o náklady řízení.“ (odstavec II.) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 14.046 Kč (odstavec III.).

2. Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce s návrhem na jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Odvolání odůvodnil námitkou, že okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Skutkové zjištění soudu o tom, že se žalobce dne 20. 9. 2020 (zřejmě bezdůvodně) sháněl po klíčích od poštovní schránky žalovaného, neodpovídá skutečnosti. Žalobce pátral po klíčích až poté, co mu bylo doručeno vyjádření žalovaného k žalobě ve věci sp. zn. 14 C 203/2020. Nakonec bylo prokázáno, že žalobce v rozhodném období klíči od poštovní schránky žalovaného nedisponoval. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje žalobce v (nedostatečně odůvodněném) závěru, že žalobě nelze vyhovět. Újma vznikla žalobci, i když nebyl osobně přítomen soudnímu jednání. Rovněž nepřítomnost veřejnosti nemůže vést k závěru, že výroky nebyly učiněny veřejně, když u jednání byli přítomni dva advokáti, zapisovatelka a soudkyně. Z pohledu ustálené judikatury pak není podstatné, zda újma na osobnostních právech poškozeného skutečně vznikla, ale zda mohla objektivně vzniknout. Žalobce nesouhlasí s okresním soudem ani v tom, že sporné výroky posoudil jako domněnky, potažmo hodnotící soudy. Tyto výroky je nutno hodnotit jako skutková tvrzení, jež měla v rámci procesní obrany vést na základě následného dokazování k zamítnutí žaloby o zaplacení peněžité pohledávky. I hodnotící soudy musí být založeny na pravdivých skutečnostech, sporné výroky přitom nemají věcný základ. Rovněž se nelze ztotožnit se závěrem, že by poskytnutím ochrany žalobci bylo upřeno nebo dokonce vyloučeno právo žalovaného na účinnou procesní obranu v rámci soudního řízení, neboť toto právo žalovaného končí přesně tam, kde začíná právo žalobce na ochranu osobnosti, a tedy platí, že žalovaný má právo se hájit všemi prostředky, nesmí však při tom poškodit jiného, což se bohužel v souzené věci stalo. Žalobce zastává názor, že žalovaný nemá právo bránit se tím, že žalobce obviní z nekalého jednání. Nekonzistence rozhodnutí soudu prvního stupně nakonec vyplývá i ze závěru uvedeného v bodu 24. odůvodnění rozsudku, že výroky žalovaného sice zasahují do osobnostních práv žalobce, způsobují mu újmu a je dána i příčinná souvislost mezi výrokem a způsobenou újmou, nicméně se nemá jednat o nepřípustný zásah, neboť intenzita zásahu nepřekračuje míru, kterou by již v demokratické společnosti nebylo možné tolerovat. Odůvodnění tohoto závěru však v rozhodnutí zcela chybí, soud měl uvést, jakou úvahou se v daném ohledu řídil, jaké konkrétní hodnocení provedl a proč učinil tento závěr. Navíc popírá jiné části odůvodnění, podle nichž k zásahu do osobnostních práv žalobce vůbec nemělo dojít. Odůvodnění napadeného rozsudku je však směsicí právních názorů a závěrů, které společně a vedle sebe neobstojí. Pokud soud přezkoumával intenzitu zásahu, nutně musel dospět k závěru, že existoval vlastní zásah do osobnostního práva žalobce, bez něhož o intenzitě zásahu nelze vůbec uvažovat. Okresní soud také nesprávně posoudil otázku křivého obvinění, když žalobce byl prokazatelně žalovaným obviněn z toho, že úmyslně porušil listovní tajemství na úkor SVJ. Ohledně náhrady nákladů řízení brojí žalobce proti neúčelně vynaloženým nákladům na poradu žalovaného s advokátem dne 8. 12. 2021, a to i s ohledem na skutečnost vyjádření žalovaného ze dne 8. 12. 2021.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaným učiněné domněnky obsažené ve vyjádření k žalobě byly procesní obranou zcela adekvátní dané situaci. Žalovaný je stále přesvědčen o tom, že cílem žalobce v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 14 C 203/2020 bylo zahájení soudního řízení o nesporné pohledávce, v návaznosti na jeho neúspěch v soudním řízení ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 14 C 338/2018, v němž byl žalobce neúspěšný se svým finančním požadavkem vůči žalovanému a byl zavázán k náhradě nákladů řízení. Svědčí o tom i časový sled kroků žalobce, kdy připravil a odeslal oznámení o postoupení pohledávky dne 22. 4. 2020 a hned 25. 4. 2020 odeslal předžalobní výzvu, to vše v době nouzového stavu v souvislosti s pandemií Covid-19 a kdy šlo rozumně předpokládat, že zástupkyně žalovaného nebude poštovní schránku často vybírat. Okresní soud se podrobněji nezabýval osudem klíčů k poštovní schránce žalovaného a neprovedl žalovaným označený důkaz (výpověď [jméno] [příjmení]) a jeho neprovedení ani neodůvodnil. Jednalo se však o bagatelní spor a žalovaný si nemohl podat odvolání. Žalovaný je přesvědčen, že jím uplatněné domněnky byly založeny na racionálních základech a úvahách, kdy nebylo jiné osoby, která by mohla mít zájem na tom, aby se žalovaný neseznámil s předmětnými dokumenty, než žalobce. Žalovaný navíc v daném řízení reagoval zcela věcně, bez toho, aniž by se snažil hanobit či zneuctívat žalobce. Pokud jde o náklady řízení pak další porada žalovaného s advokátem dne 28. 2. 2022, byla účelná, neboť předcházela soudnímu jednání a reagovala na podání žalobce ze dne 8. 2. 2022, jehož obsah bylo nutno projednat.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné a jsou podmínky pro potvrzení tohoto rozhodnutí.

5. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu jako věcně správná a pro posouzení věci úplná a v podrobnostech na ně odkazuje.

6. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal odčinění nemajetkové újmy, kterou mu měl žalovaný (v procesním postavení žalovaného) způsobit na jeho osobnostních právech výroky obsaženými ve vyjádření k žalobě (podané žalobcem) ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 14 C 203/2020. Jednalo se o výroky 1. Žalovaný se důvodně domnívá, že nesprávný účet byl uveden (a to žalobcem, jako autorem dopisu) zcela záměrně, aby mohlo být vyvoláno toto řízení. Žalovaný totiž neměl sebemenší důvod k tomu, aby příjem z nájemného nevyplatil a 2. Z kontextu všech skutečností je naprosto důvodné podezření žalovaného, že žalobce, který má klíče k domovní schránce (a který v domě, na rozdíl od [jméno] [příjmení], bydlí) oznámení České pošty a zásilky ze schránky vybral a úmyslně nepředal žalovanému, aby se o nich nedozvěděl, pohledávku žalobci nemohl zaplatit a žalobce tak mohl zahájit soudní řízení s úmyslem navýšit jej o náklady řízení.

7. Okresním soudem zjištěný skutkový stav přiléhavě posoudil podle ust. § 81 odst. 1 a 2 a § 82 odst. 1 o. z. se správným závěrem, že žaloba není důvodná a je namístě ji zamítnout.

8. S tímto rozhodnutím odvolací soud souhlasí.

9. Tyto výroky je nutno posoudit nikoliv izolovaně, ale v kontextu celého obsahu vyjádření i nároku uplatněného žalobou ve věci sp. zn. 14 C 203/2020, jakož i v souvislosti s předchozí soudní historií žalobce ve věci sp. zn. 14 C 338/2018.

10. V řízení sp. zn. 14 C 338/2018 uplatnil žalobce vůči žalovanému vlastní pohledávku představující podíl z výnosu za pronájem společných prostor za rok 2018. Žaloba byla zamítnuta, neboť byla podána předčasně. Výplatu tohoto podílu totiž bylo možné učinit až poté, co o ní rozhodne shromáždění vlastníků v průběhu roku 2019 (tedy po ukončení kalendářního roku 2018). Žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 8.514 Kč.

11. Ve věci sp. zn. 14 C 203/2020 se žalobce v postavení postupníka domáhal po žalovaném výplaty poměrné části podílu z výnosu téhož pronájmu společných prostor za období od 1. 1. 2017 do 20. 7. 2017. Splatnost pohledávky nastala k 31. 7. 2017 a od 1. 8. 2017 je žalovaný s plněním v prodlení. Dopisem ze dne 21. 4. 2020 oznámil žalobce žalovanému postoupení pohledávky a dopisem ze dne 25. 4. 2020 uplatnil předžalobní výzvu.

12. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že pohledávku co do základu nezpochybňuje, namítá však její výši, a to správně 6.716 Kč s tím, že se tuto částku pokoušel postupitelům zaplatit na účet označený v písemnosti žalobce, ale neúspěšně, neboť účet, jak byl označen, neexistoval. Dále uvedl, že podíl na nájemném nebyl postupitelům po vzájemné dohodě vyplacen ihned, neboť se čekalo na vyčíslení škody, kterou mínil žalobce uplatnit formou zápočtu vůči postupitelce [jméno] [příjmení] [jméno] listinách doručovaných žalobcem (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva) se žalovaný dozvěděl až z obsahu spisu a tvrdil, že mu žádná z těchto zásilek nebyla doručena.

13. S ohledem na všechny okolnosti případu vyslovil žalovaný důvodnou domněnku, že nesprávný účet byl uveden žalobcem záměrně a důvodné podezření, že také písemnosti doručované žalovanému vybral žalobce z poštovní schránky žalovaného, neboť měl klíče od této schránky, vše ve snaze vyvolat toto soudní řízení s úmyslem navýšit jej o náklady řízení. Tuto žalobu považoval žalovaný za akt pomsty ze strany žalobce za to, že měl v předchozím řízení procesní neúspěch a byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalovanému.

14. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný uvedl žalobcem napadené výroky pouze v rovině domněnky (ve vztahu k nesprávnému účtu) a podezření (ve vztahu k vybrání listovních zásilek z poštovní schránky), přičemž obojí odůvodnil popisem událostí, které tomu předcházely a které se přímo vztahují k předmětu řízení (sp. zn. 14 C 203/2020).

15. Jedná se o legitimní procesní obranu žalovaného vyjádřenou ve formě (vyjádření v žalobě) a na místě k tomu určenému (v řízení sp. zn. 14 C 203/2020), která svým obsahem nevybočila z předmětu řízení a svou intenzitou nepřekročila takovou míru, kterou by již v demokratické společnosti nebylo možné tolerovat. Domněnka o žalobcově záměru uvést nesprávný účet se zakládala na pravdivém údaji o tom, že to byl právě žalobce, který sdělil žalovanému číslo neexistujícího účtu. Podezření o výběru listovních zásilek z poštovní schránky žalovaného žalobcem bylo založeno na skutečnosti, že žalobce v minulosti těmito klíči disponoval a v souvislosti s řízením sp. zn. 14 C 203/2020 také informoval žalovaného o tom, že má plnou schránku, což nebylo možné zvenčí rozpoznat. Záměr žalobce vyvolat výše označené řízení přičítal žalovaný jeho dřívějšímu procesnímu neúspěchu v řízení vedené pod sp. zn. 14 C 338/2018 a s tím spojenou povinností žalobce uhradit žalovanému náklady řízení. Z konzistentního postoje žalovaného v obou předchozích řízeních přitom plyne, že nárok na výplatu podílu z nájemného uznával a měl zájem jej (ve správné výši) uspokojit. Jednalo se tedy o úsudek žalovaného vyjadřující jeho procesní postoj k žalobě, který byl založen na pravdivých základech a který (posouzeno v širších souvislostech) nebyl za daných okolností způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Právo žalobce na ochranu své cti a důstojnosti, zde nemůže převážit nad právem žalovaného hájit v rámci procesní obrany své právo, že není dlužníkem, který by nechtěl plnit své závazky řádně a včas a tedy že celý spor byl vyvolán zbytečně. Pokud by se tyto domněnky ukázaly být pravdivými, mohly by ovlivnit prodlení žalovaného a případně náhradu nákladů řízení. V žádném případě by však nevedly k zamítnutí žaloby.

16. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce o nesprávném posouzení otázky křivého obvinění ze strany žalovaného, že (žalobce) porušil listovní tajemství.

17. Okresní soud v bodu 21. rozsudku správně dovodil, že způsob, jakým žalovaný zaujal postoj k celé situaci nelze označit za křivé obvinění žalobce s úmyslného porušení listovního tajemství. Žalovaný dotčené výroky uvedl pouze v rovině domněnky, resp. podezření a vysvětlil, co jej k takovému podezření vedlo. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce v minulosti prokazatelně klíči od poštovní schránky disponoval, a to z titulu své funkce v SVJ. Pro posouzení důvodnosti předmětné žaloby nebylo podstatné, zda žalobce těmito klíči disponoval také v době doručování předmětných zásilek. Ve shodě s okresním soudem je i odvolací soud toho názoru, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmu s povinností tuto újmu odčinit.

18. Neobstojí ani námitka nekonzistentních závěrů okresního soudu, a to ani ve vztahu k bodu 24. rozsudku. Okresní soud nevyslovil závěr, že výroky žalovaného zasahují do osobnostních práv žalobce, způsobují mu újmu a je dána příčinná souvislost mezi těmito výroky a žalobcem tvrzenou újmou, nemá se však jednat o nepřípustný zásah s ohledem na jeho nízkou intenzitu. Okresní soud naopak dospěl k závěru, že žádný z uvedených výroků nebyl způsobilý do osobnostních práv žalobce zasáhnout a řádně tento závěr zdůvodnil.

19. Pro úplnost zbývá dodat, že již dříve soudní praxe dovodila, srov. např. stanovisko Cpjn 13/2007, jehož závěry jsou platné i za současné právní úpravy, že neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem vylučuje, když k zásahu došlo v rámci jiného subjektivního práva stanoveného zákonem. Jde mimo jiné o výkon práv účastníků v soudním řízení (tzv. zákonná licence). Jinak řečeno došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění či povinností, nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt, jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto vymezených práv a povinností, přičemž zásah je třeba posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo. O takový případ jde právě v této věci. V poměrech projednávané věci je totiž nepochybné, že tvrzení, která žalobce učinil předmětem řízení, byla uvedena ve vyjádření k žalobě. Jednalo se přitom o tvrzení, kterými žalovaný argumentoval na svoji obranu a která se týkala předmětu řízení. Nelze tak dovodit, že by se žalovaný dopustil excesu, a že i kdyby bylo možné zasáhnout některých z těchto tvrzení právo na čest žalobce, nejednalo by se o zásah neoprávněný.

20. Okresní soud správně posoudil i výši náhrady nákladů řízení, když přiznal odměnu advokáta žalovaného i za další poradu dne 28. 2. 2022, neboť předcházela soudnímu jednání 2. 3. 2022 a byla reakcí na podání žalobce (č. l. 24) v reakci na vyjádření žalovaného k žalobě.

21. Z uvedených důvodů a s odkazem na správné závěry okresního soudu nevyhověl odvolací soud podanému odvolání a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

22. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a částka 8.090 Kč, kterou je procesně neúspěšný žalobce povinen zaplatit procesně úspěšnému žalovanému představuje odměnu advokáta žalovaného za 2 ÚPS (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2.500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. d) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 5.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky, tj. 600 Kč, náhradu za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 citované vyhlášky, tj. 400 Kč, cestovné z [obec] do OV a zpět celkem 90 km osobním vozidlem BMW, [registrační značka] o kombinované spotřebě 6,2 l MN na 100 km, cena paliva 47,10 Kč za 1 l a sazba základní náhrady 4,70 Kč za 1 km (dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb.) celkem 685,80 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, tedy o částku 1.404 Kč, neboť zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH.

23. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalovaného.