71 Co 164/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A za niž jedná jméno žalované , IČO IČO sídlem adresa žalované adresa pro doručování: adresa žalované sídlem adresa žalované o 3 837 050 Kč s příslušenstvím a o 376 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 4. 2025, č. j. 16 C 33/2024-72,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I., III. a IV. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 53 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 334 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení (výrok II.) a zamítl žalobu na zaplacení částek 3 837 050 Kč a 322 666 Kč s příslušenstvím (výrok I. a III.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla od 7. 8. 2013 do 30. 10. 2023 trestně stíhána s dalšími 14 osobami, a to pro zvlášť závažný zločin , Anonymizováno, podle § 239 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno a), f) trestního zákoníku účinného do 30. 11. 2011 a , podezřelý výraz, , Anonymizováno, podle § 220 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku. Vytýkanými skutky měla žalobkyně způsobit škodu , adresa, ve výši 1 112 862,20 Kč, dále 903 861,80 Kč, dále 1 598 154,93 Kč. Státní zástupce v závěrečném návrhu navrhoval žalobkyni uložit trest odnětí svobody v délce dvou let, jehož výkon bude podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu , Anonymizováno, na dobu dvou let. Rozsudkem Okresního soudu ve FrýdkuMístku ze dne , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, byla žalobkyně včetně všech dalších obžalovaných zproštěna obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Zprošťující rozsudek Okresního soudu ve , adresa, byl usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání. Dne , Anonymizováno, byl opětovně vynesen rozsudek, kterým byla žalobkyně i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není trestným činem. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , Anonymizováno, bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků, vyžádána doplnění znaleckého posudku a byla vyslechnuta řada svědků. Části hlavních líčení se žalobkyně účastnila, části ne. Média informovala jak o probíhajícím trestním stíhání, tak i o zproštění obžalovaných, ale nejmenovaly žalobkyni. Žalobkyně byla členkou , adresa, a v průběhu trestního stíhání , adresa, , a to do roku , Anonymizováno, . Žalobkyně trpěla v průběhu trestního řízení stresem a nejistotou, jak dopadne trestní stíhání, psychickou zátěží. Žalovaná žalobkyni poskytla omluvu a částku 70 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a částku 64 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. V mezidobí bylo proti žalobkyni vedeno i další trestní řízení, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne , Anonymizováno, , které bylo žalobkyni doručeno dne , Anonymizováno, . Proti žalobkyni a dalším sedmi osobám bylo zahájeno trestní stíhání, a to zprvu pro trestný čin , Anonymizováno, podle § 158 odstavec 1 písmena a), odstavec 2 písmena a), písmena c), § 8 odstavec 1, § 158, odstavec 1 písmena a), odstavec 2 písmena a), písmena c) trestního zákona dílem dokonaným dílem nedokonaným ve stadiu pokusu. Následně došlo ke změně právní kvalifikace na trestný čin , Anonymizováno, podle § 255 odstavec 1, odstavec 2 písmena a), odstavec 3 trestního zákona, § 8 odstavec 1, § 255, odstavec 1, odstavec 2 písmena a), odstavec 3 trestního zákona dílem dokonaným dílem nedokonaným. Za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve věci vedené u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, vyplatila žalovaná žalobkyni částku 200 000 Kč.

2. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že podle § 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu žalovaná odpovídá za nemajetkovou újmu žalobkyně. Samotné konstatování porušení práva a omluva za trestní stíhání zahájené nezákonným rozhodnutím, ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujícího rozsudku, není v případě stresu, který vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující. Pokud jde o výši peněžité náhrady, má být obdobná případům, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Pokud jde o dopady na žalobkyni, pak žalobkyně netvrdila konkrétní následky, proto soud vyšel z presumovaných a obvyklých následků v podobě úzkostí, nejistoty ohledně výsledku řízení, právního postavení, duševního stresu, obavy ze společenského odsouzení či izolace. Částka 70 000 Kč, kterou již žalobkyně obdržela, je přiměřená. Jeden ze spoluobžalovaných obdržel náhradu 30 000 Kč, přičemž prokázané dopady do osobního života podle tohoto rozsudku byly větší než u žalobkyně. Spoluobžalovaná byla odškodněna 50 000 Kč a prokázané dopady do osobního života podle tohoto rozsudku byly větší než u žalobkyně. Dále žalobkyně obdržela 200 000 Kč za další nezákonné stíhání. V případě souběhu dvou stíhání nelze náhradu dvojnásobit, ale nelze od této skutečnosti ani odhlížet. Žalobkyně byla osobou veřejně činnou. Samotná medializace je toliko naplněním zásady veřejnosti soudního řízení. Odběr vzorků DNA byl proveden v jiném trestním řízení. Dopady na fyzické či psychické zdraví nebyly zjištěny. Jelikož poskytnuté zadostiučinění je přiměřené, žalobu co do částky 3 837 050 Kč zamítl. Pokud jde o náhradu za nepřiměřenou délku, pak řízení nebylo extrémně dlouhé, proto okresní soud vyšel ze základní částky 16 000 Kč za rok stíhání a základní částku 146 668 Kč ponížil o 30 %, a to z důvodu složitosti skutkové a procesní (týkala se zadávání veřejných zakázek, hlasování rady města, ve věci byla zpracována řada znaleckých posudků, byla vyslýchána řada svědků, byli vyslechnuti obžalovaní, obžalovaných bylo 15 osob,) a z důvodu vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Soud přihlédl k významu řízení pro žalobkyni, neboť posuzované řízení je obecně řízení s typově vyšším významem, dále přihlédl k tomu, že žalobkyně byla již ve vyšším věku, a taktéž zohlednil valorizaci z důvodu růstu životní úrovně ve společnosti. Z těchto důvodů soud navýšil částku o 10 %. Vzhledem k tomu, že již žalovaná poskytla žalobkyni částku 64 000 Kč, přiznal soud žalobkyni částku 53 334 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. Jelikož žalobkyně byla částečně neúspěšná co do jednoho nároku, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti výroku I., III. a IV. rozsudku si podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že odškodnění za nezákonné stíhání je nepřiměřeně nízké a u odškodnění za délku řízení nemůže stále vycházet jen z částek stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a nezohledňovat růst mezd, cen a obecnou inflaci, která mezi lety 2011 a 2025 činí přibližně 65,5 %. Není spravedlivé, aby vlivem růstu cen byla výše odškodnění fakticky snižována. Rozpětí dané stanoviskem tedy neodpovídá současné realitě a životním podmínkám. Odškodnění za nepřiměřenou délku by tedy mělo být v rozmezí částek 24 825 až 33 100 Kč za rok řízení. Dále nelze souhlasit s tím, že věc byla skutkově či procesně složitá a žalobkyně nemůže nést následky toho, že soud nedokáže napoprvé posoudit běžnou veřejnou zakázku. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se vyjádřila tak, že žalobkyně neprokázala konkrétní dopad a konkrétní újmu. Okresní soud správně poměřoval odškodnění i výši odškodnění spoluobviněných v téže věci. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu inflace nemá vliv na navyšování částek odškodnění.

5. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v napadené části včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje. Žalobkyně ani přes poučení okresního soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. před koncentrací řízení nedotvrdila a neprokázala individuální dopady trestního stíhání do své sféry. Okresní soud tedy přiléhavě vyšel z obvyklých a očekávatelných dopadů trestního stíhání do sféry člověka.

7. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem:(1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.(2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.(3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Rovněž po právní stránce okresní soud zohlednil všechna § 31a uvedeného zákona a judikaturou stanovená kritéria u nezákonného trestního stíhání, tj. povaha trestné činnosti (trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných), která je společností vnímána méně intenzivně a s menším odsudkem než násilná trestná činnost (popř. znásilnění, pohlavní zneužívání apod.). Žalobkyni hrozil dle návrhu státního zástupce a s ohledem na dosavadní bezúhonnost podmíněný trest a trest zákazu činnosti. Přihlédl i k významu řízení pro žalobkyni, kdy šlo o netrestanou osobu v , Anonymizováno, věku, což bylo důvodem pro určité navýšení odškodnění. Přihlédl i ke složitosti věci, zde odvolací soud souhlasí, že trestní řízení vůči 15 osobám se znaleckými posudky je procesně složitější. Okresní soud zohlednil i dvouinstančnost řízení a přiléhavě neshledal průtahy v trestním řízení. Možnost vyhotovení rozsudku po lhůtách trestní řád v ustanovení § 129 trestního řádu umožňuje pro složitost či rozsáhlost věci. Okresní soud rovněž vycházel z obvyklého dopadu trestních stíhání na lidskou psychiku a život, tj. nejistota z výsledku, obavy a stres, nedůvěra okolí apod. Okresní soud rovněž přihlédl ke srovnatelným případům přímo v konkrétní věci žalobkyně, to jest odškodnění spoluobviněných za nezákonné trestní stíhání v částkách 30 000 Kč a 50 000 Kč. Medializaci případu nelze klást státu k tíži, nadto média se zabývala skutkem spíše obecně jako stíháním , Anonymizováno, a členů , Anonymizováno, . Z výše uvedených důvodů není částka 70 000 Kč nepřiměřeně nízkou a představuje přiměřené zadostiučinění.

9. Pokud jde o odškodnění nepřiměřené délky trestního řízení, pak odvolací soud se přidržel nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25 ze dne 24. 9. 2025, kde Ústavní soud uzavřel, že judikaturou vymezené rozpětí odškodnění dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (č. 58/2011 Sb. rozh. civ.) je stále přiměřené i přes růst cen, mezd a odpovídá obecné životní úrovni. Žádné významné okolnosti pro individuální navýšení odškodnění nad rámec stanoviska dle odvolacího soudu v řízení zjištěny nebyly. Okresní soud pak dle kritérií § 31a odst. 3 výše uvedeného zákona řádně odůvodnil proč vyšel z částky 16 000 Kč za rok stíhání a individuálně snížil pro složitost věci a více instančnost řízení výši odškodnění.

10. Rovněž výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá dle § 142 odst. 2 o. s. ř. skutečnosti, že předmětem řízení byly dva nároky (újma z nezákonného stíhání a újma z nepřiměřené délky trestního řízení), kdy s jedním byla žalobkyně neúspěšná a s druhým byla úspěšná ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. (výše odškodnění je dána úvahou soudu).

11. Odvolací soud tedy dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek jako věcně správný.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, kdy předmětem odvolání nebyl základ či důvodnost nároku, ale „pouze“ výše odškodnění. Nicméně s ohledem na specifické okolnosti řízení o náhradě újmy způsobené nezákonným trestním řízením, tedy že osoba poškozená trestním stíháním se mnohdy musí domáhat odškodnění a znovu osvědčovat nepříjemné dopady do svého života a s ohledem na to, že základ nároku je dán, by bylo přepjatě formalistické a nespravedlivé žalované náhradu odvolacího řízení (byť jako nezastoupeného účastníka v nižší výši dle § 151 odst. 3 o. s. ř.) přiznat. Ústavní soud uzavřel, že i pro odvolací řízení se aplikuje priorita úspěchu v základu nároku nad určením jeho přiměřené výše (viz nález sp. zn. IV. ÚS 649/22 ze dne 16. 7. 2022, či bod 24 nálezu sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025), dále, že je nutno zohlednit samostatnost jednotlivých nároků, tj. zadostiučinění za nezákonné stíhání a zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a poměřovat tarifní hodnoty jednotlivých nároků (viz bod 49 nálezu sp. zn. II. ÚS 3252/24 ze dne 26. 3. 2025). Tedy neúspěch žalobkyně v odvolacím řízení s jedním z žalobou uplatněných nároků nezakládá žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.