71 CO 173/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec o náhradu škody a újmy k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. dubna 2022, č. j. 28 C 133/2020-124,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku -) pokud jím byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku 80.000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 2. 9. 2020 do zaplacení, mění tak, že se žaloba zamítá, -) pokud jím byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku 88.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 2. 9. 2020 do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 35.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 6.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem okresního soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 168.000 Kč s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl návrh na zaplacení částky 32.000 Kč s příslušenstvím (odstavec II. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 90.020 Kč (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že usnesením Policie ČR, [stát. instituce] [obec], ze dne [datum] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin výtržnictví a navazování nedovolených kontaktů s dítětem, kterého se měl dopustit vůči nezletilému, ročník 2004 Trestní stíhání bylo ukončeno rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], kterým byl žalobce zproštěn od podané obžaloby ve smyslu ust. § 226a trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 10. 2019. Výzvou ze dne 28. 2. 2020 uplatnil žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění za způsobenou škodu a nemajetkovou újmu u žalované. Žalovaná poskytla žalobci částku 32.000 Kč za nemajetkovou újmu a částku 52.318,37 Kč představující náklady za právní zastoupení.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce dle ust. § 7, 8 odst. 1 a 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že nárok žalobce je v převážné míře důvodný. V souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikl žalobci nárok na náhradu škody dle tohoto zákona. Při stanovení její výše okresní soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu a zaobíral se třemi základními kritérii, a to povahou trestné činnosti, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného.

4. Okresní soud uzavřel, že délka trestního stíhání v délce 16 měsíců byla obvyklá, byl stíhán na svobodě, 27 hodin byl v cele předběžného zadržení. V této souvislosti přihlédl ke skutečnosti, že byl žalobce v dětství zasypán pískem, od té doby trpí klaustrofobií a malé a uzavřené prostory mu působí značné psychické potíže. Žalobci hrozil podmíněný trest odnětí svobody. Byl stíhán za mravnostní delikt vůči nezletilému. V rámci trestního řízení se musel podrobit znaleckému zkoumání a v jeho rámci sexuologickému vyšetřování, což bylo v jeho věku dehonestující. Trestní stíhání se promítlo zásadním způsobem do jeho osobnostní sféry, když po propuštění ze zadržovací cely nemohl chodit ven, byl otřesený, nekomunikoval, byl uzavřený, plačtivý, stranil se lidí, když měl obavu, že si na něj lidé budou poukazovat. Toto jeho chování se odrazilo do jeho profesní sféry, když byl jediným společníkem a jednatelem společnosti, která se pravidelně účastnila veřejných zakázek. Fungování společnosti je zcela závislé na aktivitě žalobce, který jí nebyl asi ¾ roku schopen. Toto se odrazilo do výsledků společnosti se zpožděním, když odraz výsledků výběrových řízení se projeví v její činnosti za rok až dva. Žalobce byl do doby zahájení trestního řízení občanem s bezúhonnou pověstí, na které si zakládal a která byla nezbytná rovněž pro účast na veřejných zakázkách. Z tohoto důvodu se obával o své podnikání, které vybudoval a které bylo zdrojem jeho příjmů, když jakýkoliv záznam v trestním rejstříku by výrazně snižoval možnost úspěšného získání veřejných zakázek.

5. Trestní stíhání se projevilo rovněž v rodinném životě žalobce, když narušilo důvěru mezi manžely a trvalo dlouhou dobu, než došlo k obnovení manželského soužití jako před zahájením řízení. Celý případ byl rovněž medializován, což mělo vliv na chování lidí v okolí žalobce, byť se výslovně nikdo žalobce ani jeho manželky na celou věc nedotazoval. V této souvislosti okresní soud přihlédl k tomu, že žalobce žije v malé obci, kde je náhled nejbližšího okolí na chování lidí v dané lokalitě zcela odlišný než na anonymním velkém sídlišti. Trestní stíhání působilo i na zdravotní stav žalobce, kdy nemohl jíst, byl plačtivý, uzavřený, propadl se depresi a celou záležitost opakovaně rozebíral se svým praktickým lékařem.

6. Při hodnocení rozhodných kritérií okresní soud vycházel z referenčního případu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Co 33/2017, který shledal jako nejpříhodnější žalobcovu případu. Dospěl k závěru, že odškodnění ve výši 32.000 Kč, kterého se žalobci dostalo ze strany žalované je neadekvátní danému případu, a přiznal další částku ve výši 168.000 Kč s tím, že celková poskytnutá částka ve výši 200.000 Kč odpovídá zásadám slušnosti a spravedlnosti.

7. S ohledem na procesní úspěch žalobce přiznal okresní soud náhradu nákladů řízení v plné výši, když částečné zpětvzetí žaloby bylo zaviněno jednáním žalované, která částečně hradila až po podání žaloby. V případě náhrady nemajetkové újmy pak odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu s tím, že rozhodnutí o její výši záleží na úvaze soudu a žalobci i při částečném úspěchu náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Přiznané náklady řízení představují odměnu za právní zastoupení, když okresní soud vycházel při stanovení její výše z tarifní hodnoty 554.555 Kč představující nárok za náhradu škody za právní zastoupení a náhrady za nemajetkovou újmu ve výši 500.000 Kč, resp. 200.000 Kč. Žalobci přiznal odměnu za tři úkony právní služby po 10.540 Kč, za 6 úkonů právní služby po 9.100 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby), tomu odpovídající počet režijních paušálů po 300 Kč a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, které směřovala do odstavců I. a III. výroku. Namítala, že přiznaná výše zadostiučinění je neadekvátně vysoká v porovnání s jinými případy přiznaných náhrad nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním pro mravnostní trestný čin. Poukazovala na skutečnost, že žalobci reálně nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, když byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody do dvou let. V referenčním případě, na který okresní soud v napadeném rozsudku odkazoval, byl poškozený stíhán pro daleko závažnější trestnou činnost a hrozil mu nepodmíněný trest odnětí svobody až 12 let. Rovněž délka trestního stíhání byla nižší než v referenčním případě. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu ohledně reálného zásahu do profesní činnosti žalobce v souvislosti s vedeným trestním stíháním. Společnost žalobce se i v průběhu trestního stíhání účastnila veřejných zakázek a tvrzení manželky žalobce, že neměl z podnikání nějakou dobu žádný příjem, nekoresponduje s daňovými přiznáními společnosti žalobce za roky 2018 a 2019, když tato vykazovala zisk. V řízení pak nebylo prokázáno, že by snížení hospodářského výsledku v následujících letech po skončení trestního stíhání bylo v příčinné souvislosti právě s tímto stíháním. Oproti referenčním případům nedošlo rovněž k výraznějšímu zásahu do rodinného života žalobce, když manželka mu sice nedůvěřovala, ale to se týkalo pouze začátku vyšetřování a situace se asi po měsíci změnila. Trestní stíhání nemělo ani negativní vliv na projevy lidí vůči žalobci, když tito se na stíhání nevyptávali, nebyl atakován on ani jeho rodinní příslušníci slovními narážkami. Medializace případu je pouze prostý důsledek zásady veřejnosti trestního řízení, kterou nelze přičítat žalované. Psychický dopad trestního stíhání na zdraví žalobce sice několikrát řešil se svým obvodním lékařem, ale medikace nebyla předepsána, což je rovněž odlišný závěr oproti skutečnostem zjištěným v referenčních případech. Nesouhlasil tak se závěrem okresního soudu, že trestní stíhání zasáhlo do života žalobce v daleko vyšší míře, než tomu bylo u žalobce v uváděném referenčním případě sp. zn. 16 Co 33/2017 a přiznané zadostiučinění je nepřiměřené vysoké i ve vztahu k ostatním uváděným referenčním případům.

9. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Žalobce byl trestně stíhán za sexuálně motivovaný útok na dítěti, kde ve vztahu ke společenskému dopadu je nepodstatná výše trestu, ale samotný akt odsouzení. V samotném úvodu trestního stíhání bylo se žalobcem ze strany orgánů činných v trestním řízení zacházeno zcela nevhodně, v rámci medializace byl označován za pedofila. Podnikání žalobce je založeno na účasti na veřejných zakázkách, v rámci které musí dokládat výpis z rejstříku trestů a případné odsouzení by v něm bylo vidět, byť by nemuselo mít přímý dopad na možnosti podnikání. Tímto by došlo k reputačnímu ohrožení žalobce a jeho podnikatelské činnosti. Jeho manželství procházelo těžkou zkouškou, došlo k jistému ochlazení mezi jeho rodinou a přáteli a medializace a označení žalobce za pedofila tomu jistě nepomohlo. V souvislosti s referenčními případy pak poukázal na důsledek inflace a v této souvislosti nutnost navýšení přiznaných náhrad.

10. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. výroku a souvisejícího výroku o nákladech řízení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

11. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

12. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

13. Okresní soud správně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, správně vycházel z jejich judikaturních závěrů a hodnotil základní kritéria rozhodná pro stanovení formy či výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Okresní soud správně přihlédl k tomu, že byl žalobce stíhán na svobodě, byl v cele předběžného zadržení po dobu 27 hodin, což mu působilo psychické potíže, když trpí klaustrofobií, po propuštění nemohl chodit ven, byl otřesený, plačtivý, nekomunikoval, stranil se lidí, měl obavu z odsouzení ze strany svého okolí. Odvolací soud zcela souhlasí s jeho závěrem, že zadostiučinění vyplacené ze strany žalované ve výši 32.000 Kč je s ohledem na okolnosti dané věci nedostačující, nesouhlasí však s jeho hodnocením dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a v této souvislosti s přiznanou výší zadostiučinění ze strany okresního soudu.

14. V dané věci byl žalobce trestně stíhán za trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, který spadá do skupiny trestných činů, které jsou obecně ze strany společnosti vnímány jako obzvláště zavrženíhodné. Na druhou stranu však nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody maximálně do dvou let a nebyl ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody. V této souvislosti nelze souhlasit s odvolacími námitkami žalované, že hrozící trest nemůže mít žádný vliv na dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, když rozhodující je samotný charakter trestné činnosti, který sám o sobě znamená odsouzení ze strany společnosti. Hrozící trestní sazba je významným objektivním hlediskem, které má vliv na hodnocení každého jednotlivého případu, když hrozící nepodmíněný trest odnětí svobody nutně musí dopady trestního stíhání zvyšovat. Tato skutečnost pak odlišuje daný případ od všech citovaných referenčních případů, ve kterých byli poškození ohroženi daleko vyšší trestní sazbou, v důsledku které jim hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody.

15. Správný je závěr okresního soudu, že doba trestního stíhání v délce 16 měsíců je zcela přiměřená a obvyklá. Nedůvodná je odvolací námitka žalované, že s ohledem na rozpory ve výpovědi poškozeného nezletilého bylo možno zastavit trestní stíhání již po dvou měsících. Výpověď poškozeného byla sice stěžejním důkazem, avšak trestní stíhání nebylo založeno pouze na tomto důkazu. Bylo prováděno množství dalších důkazů, které bylo nutno vyhodnotit a posoudit ze všech trestně právních hledisek. V rámci trestního řízení byly prováděny standartní důkazy, které souvisí s vyšetřováním trestných činů obdobného charakteru, a to včetně sexuologického vyšetření. Jako nestandartní nelze vyhodnotit ani zadržení žalobce při cestě z bazénu a jeho umístění v cele předběžného zadržení, když byl zadržen ihned po oznámení trestného činu a bylo nutno učinit nezbytné úkony před sdělením obvinění.

16. Je nepochybné, že trestní stíhání bylo zásahem do osobnostních práv žalobce, na rozdíl od okresního soudu však odvolací soud tento zásah nehodnotí jako výrazný oproti jim uváděnému referenčnímu případu. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání vedlo k ochlazení manželských vztahů, avšak toto bylo pouze dočasné. Jak uvedl sám žalobce, tyto se postupně napravovaly již po měsíci trestního stíhání. Manželství zůstalo zachováno a s ohledem na obsah výpovědi manželky žalobce lze dovodit, že tato se mu přes počáteční nedůvěru snažila být oporou. Děti žalobce od počátku nevěřily, že by se žalobce mohl dopustit vytýkaného jednání a k žádnému dopadu do jejich vztahů trestní stíhání nevedlo.

17. S okresním soudem lze souhlasit, že s ohledem na druh a charakter podnikání žalobce, mohlo trestní stíhání u žalobce vyvolat důvodné obavy na jeho dopady do jeho podnikání a tím vyvolat obavy z existenčních problémů. Je nepochybné, že psychické problémy vedly po určitou dobu k omezení podnikatelské činnosti, když žalobce nebyl schopen komunikovat se svým okolím. Na druhou stranu v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce v přímé souvislosti s trestním stíháním přišel o jakoukoliv konkrétní veřejnou zakázku, na níž bylo jeho podnikání založeno. Z daňových přiznání společnosti žalobce za roky 2018 a 2019 vyplývá, že společnost za uvedené roky vykazovala zisk, čímž bylo vyvráceno tvrzení manželky žalobce, že po dobu ¾ roku neměl žalobce žádný příjem. Rovněž nebylo zjištěno, že by pokles zisku, resp. ztráta společnosti v následujících letech po skončení trestního stíhání byla způsobena v důsledku tohoto trestního stíhání, když je nutno přihlédnout k tomu, že se jednalo o roky, ve kterých byla nařízena výrazná proticovidová opatření, která obecně významných způsobem omezovala podnikání.

18. Trestní stíhání sice mohlo působit negativně na zdravotní stav žalobce, avšak v této souvislosti žalobce nevyhledal žádnou odbornou lékařskou péči, nebral žádné zvláštní medikamenty. V řízení bylo pouze zjištěno, že celou záležitost rozebíral se svým praktickým lékařem bez dalšího následného léčení.

19. Je nepochybné, že medializace trestního stíhání měla vliv na psychický stav žalobce, který se obával z reakce svého nejbližšího okolí. To vše s přihlédnutím k tomu, že žalobce žil v menší obci, kde se lidé více znají a obava z odsouzení okolí je tak větší. Samotná medializace však nemůže jít k tíži žalované, když v řízení nebylo zjištěno ani tvrzeno, že by orgány činné v trestním řízení jakkoliv iniciovaly zveřejnění uvedených článků, popř. že by poskytovali za tím účelem médiím jakékoliv informace. Ze strany sdělovacích prostředků došlo k narušení principu presumpce neviny, a to včetně výrazů, které byly v citovaných článcích uvedeny. Dochází zde však k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2200/2015, 30 Cdo 1138/2017).

20. Odvolací soud tak shrnuje, že žalobce byl trestně stíhán na svobodě po dobu 16 měsíců. Byl obviněn z přečinu, který je obecně ve společnosti odsuzován a za který mu hrozil podmíněný trest odnětí svobody. Trestní stíhání dočasně narušilo vztahy mezi žalobcem a jeho manželkou. Ostatní nejbližší členové rodiny po celou dobu nevěřili, že by se žalobce mohl dopustit jednání, ze kterého byl obviněn. V důsledku trestního stíhání nedošlo k poškození zdraví žalobce, který sice trpěl psychickými problémy, nevyhledal žádnou odbornou péči. Trestní stíhání omezilo žalobce po určitou dobu z důvodů psychických problémů v jeho podnikání a možný postih u něj vyvolal důvodné obavy na dopad do jeho podnikání. Žádný konkrétní odliv zákazníků či veřejných zakázek v souvislosti s trestním stíháním zjištěn nebyl.

21. Odvolací soud, stejně jako soud okresní, nedohledal žádné rozhodnutí, ve kterém by bylo rozhodováno o výši peněžité satisfakce za nezákonné trestní stíhání pro přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem ve spojení s přečinem výtržnictví. Okresní soud ve svém rozhodnutí citoval rozhodnutí týkající se rozhodování o výši satisfakce v souvislosti s nezákonným trestním stíháním pro trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, ve kterých poškozeným hrozil výrazně vyšší trest než v dané věci. Tato skutečnost se musí nutně odrazit do výše přiznaného zadostiučinění. Žalovaná v průběhu řízení rovněž poukazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 53 Co 92/2017-391, ve kterém se žalobci dostalo zadostiučinění ve výši 160.000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu znásilnění. V tomto případě byl žalobce 38 dní ve vazbě, trestní řízení trvalo 3 roky a 8 měsíců, věc byla řešena ve dvou stupních a žalobci hrozil vysoký trest odnětí svobody až 12 let. Žalobce ve vazbě trpěl velkým stresem, došlo u něj k výraznému váhovému úbytku, musel vyhledat psychologickou pomoc, utrpěl jeho rodinný život, byla odložena svatba, která se později uskutečnila. Dehonestaci byla vystavena i jeho nejbližší rodina. Trestní stíhání mělo dopad i na jeho profesi, když kadeřnický salón, který spoluvlastnil, pocítil odliv klientů, a to právě v souvislosti s trestním stíháním, když trestní stíhání bylo výrazným způsobem medializováno. Přiznaná výše peněžitého zadostiučinění se v uváděných referenčních případech pohybovala v rozmezí od 80.000 Kč do 160.000 Kč. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 34 C 396/2017 citovaný okresním soudem se zcela vymyká jak obvykle přiznávaným částkám, tak okolnostem dané věci. Z tohoto důvodu k tomuto rozhodnutí odvolací soud nepřihlédl.

22. Oproti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 33/2017, hrozil žalobci v této věci výrazně nižší podmíněný trest, trestní stíhání trvalo o 4 měsíce déle, byl shledán dočasný zásah do rodinného života žalobce. Zásah do profesního života nemohl být v porovnávané věci konstatován, neboť žalobce byl starobním důchodcem.

23. Oproti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 53 Co 92/2017, hrozil žalobci výrazně nižší podmíněný trest, trestní stíhání trvalo výrazně kratší dobu, v porovnávaném případě byl žalobce stíhán 38 dnů vazebně, trestní řízení probíhalo na dvou stupních, došlo k výraznému zásahu do profesního života žalobce.

24. Oproti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 11 Co 275/2020, hrozil žalobci výrazně nižší podmíněný trest, trestní stíhání trvalo o 6 měsíců déle, projevilo se byť dočasně v rodinném životě žalobce, způsobilo obavy o podnikání žalobce.

25. S ohledem na výše uvedené, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci náleží peněžitá satisfakce za nezákonné trestní stíhání v celkové výši 120.000 Kč. Takto přiznaná výše je v souladu s principem proporcionality s obdobnými případy, když je nepochybné, že žádný z uváděných případů není a nemůže být zcela shodný s projednávaným případem a vždy je nutno vycházet z rozmezí částek, které jsou v obdobných případech přiznávány. Tato částka odpovídá závažnosti trestného činu, pro který byl žalobce stíhán včetně hrozícího trestu, délce trestního řízení, jakož i výše uvedeným dopadům do osobnostní sféry žalobce. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) rozsudek v napadené části., tj. v odstavci I. výroku změnil tak, že v částce 80.000 Kč nárok žalobce zamítl a co do částky 88.000 Kč rozsudek dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1a 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce uplatňoval dva nároky, a to nárok na náhradu za náklady obhajoby a nárok na nemajetkovou újmu. Dle ust. § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot těchto dvou spojených věcí. Nárok na náhradu za náklady obhajoby vzal žalobce zpět, když žalovaná až na nepatrnou část požadovanou částku uhradila po podání žaloby. Žalobce tak má právo dle ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. v této části na náhradu nákladů řízení v plné výši, když žaloba byla vzata zpět z důvodu chování na straně žalované. V této části vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty 54.555 Kč. V případě nároku na nemajetkovou újmu okresní soud správně dovodil, že se jedná o nárok, ve kterém výše plnění závisí na úvaze soudu a v případě byť jen částečnému vyhovění žalobě, má právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. je však nutno vycházet z tarifní hodnoty 50.000 Kč, nikoliv z požadované částky, jak učinil okresní soud. Odvolací soud přiznal žalobci odměnu za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů (převzetí věci, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) po 5.300 Kč (z tarifní hodnoty 54.555 + 50.000 = 104.555 Kč), tj. 15.900 Kč, 5 úkonů právní služby po 3.100 Kč (z tarifní hodnoty 50.000 Kč po částečném zpětvzetí žaloby), tj. 15.500 Kč, tomu odpovídající počet režijních paušálů po 300 Kč, tj. celkem 2.400 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč Celkem byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 35.800 Kč.

27. Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu za opětovné převzetí věci právním zástupcem [titul] [příjmení], když za tento úkon již byla žalobci přiznána odměna a v případě změny právního zastoupení v průběhu řízení, žalobci opětovně nenáleží, když se nejedná o účelně vynaložený náklad.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. a žalovaná byla zavázána nahradit žalobci náklady řízení v plné výši v částce 6.800 Kč. Tato částka představuje odměnu za 2 úkony právní služba dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 vyhl. po 3.100 Kč, tj. celkem 6.200 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč.

29. Náklady řízení před soudy obou stupňů byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.