71 Co 188/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnického práva, určení existence služebnosti eventuálně zřízení služebnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 3. 4. 2024, č. j. 9 C 173/2021-117,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 21.574 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení vlastnictví části nemovitosti p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, dle vytýčení ve vytyčovacím náčrtu č. , Anonymizováno, a určení, že je žalobce oprávněný ze služebnosti vjezdu přes část pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , případně zřízení této služebnosti (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud zamítl žalobu s tím, že žalobce je pouze podílovým spoluvlastníkem pozemků, které učinil předmětem řízení, když jejich druhým polovičním spoluvlastníkem je , tituly před jménem, , jméno FO, . Přes výzvu ze strany soudu žalobce nenavrhl vstup druhého spoluvlastníka do řízení. S ohledem na skutečnost, že žaloba se ve všech jejich částech týká nemovitostí a řízení se neúčastní všichni spoluvlastníci, není splněn základní předpoklad úspěchu žaloby. Okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se této problematiky s tím, že pokud v řízení nevystupují všichni spoluvlastníci dotčených pozemků, není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, ze kterého je zřejmý jeho nesouhlas s vydaným rozsudkem s tím, že požaduje vyhovění jeho nárokům. V rámci obsáhlého, byť místy nesrozumitelného, odvolání shrnul svou dosavadní argumentaci ohledně historie užívání předmětných pozemků. Poukazoval na mapy z roku 1951, ze kterých je zřejmé, že vjezd na pozemky v jeho spoluvlastnictví byl mnohem širší a rozdělení pozemků dle současného zápisu v katastru nemovitostí by bylo nelogické. Poukazoval rovněž na způsob užívání a udržování pozemků v zadní části předmětných pozemků s tím, že daný stav trvá již řadu let a došlo k vydržení práva. V rámci podaného odvolání žalobce předložil sdělení o vstupu druhého spoluvlastníka , tituly před jménem, , jméno FO, do řízení a zároveň jeho připojení k podanému odvolání. Toto podání však není opatřeno žádným podpisem. V rámci podaného odvolání žalobce navrhoval několikero možných způsobů řešení dané situace, což však nebylo předmětem tohoto řízení.

4. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku jako věcně správného. Zpochybňoval vydržení vlastnického práva žalobce k části pozemku, jakož i práva služebnosti nezbytné cesty přes pozemky v jeho vlastnictví.

5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. K nařízenému jednání odvolacího soudu se žalobce dostavil se zpožděním, až na vyhlášení rozhodnutí, aniž by se dopředu omluvil. Z tohoto důvodu odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobce, když vycházel z jeho obsáhlého odvolání.

7. Okresní soud zcela správně dospěl k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení z důvodu neúčasti všech dotčených osob, tj. všech spoluvlastníků předmětných pozemků. Ze stejného důvodů nebylo možno vyhovět ani žalobě na zřízení nezbytné cesty. Odvolací soud s tímto závěrem souhlasí.

8. U jednání okresního soudu žalobce upřesnil svou žalobu tak, že se domáhal určení, že je vlastníkem části nemovitosti ve vlastnictví žalovaného a dále, že je oprávněn k vjezdu přes část pozemku ve vlastnictví žalovaného, popř. zřízení služebnosti nezbytné cesty. Z tvrzení žalobce jednoznačně vyplývá, že určení vlastnického práva, popř. určení práva či zřízení služebnosti se domáhá z titulu spoluvlastnictví a užívání pozemků, jejichž je spoluvlastníkem v rozsahu ½. Je nepochybné, že se jedná o nárok, který se bezprostředně dotýká všech spoluvlastníků oprávněných nemovitostí. Za této situace je nezbytné, aby se řízení účastnili všichni spoluvlastníci, když rozsudek je závazný pouze pro účastníky řízení. Stejného práva by se tak mohl domáhat další spoluvlastník a není tak vyloučen stav, že by mohlo být rozhodnuto jiným způsobem. Takový právní stav je nejistý a z tohoto důvodu je nezbytné, aby se řízení o určení vlastnického práva z důvodu vydržení či existence služebnosti nezbytné cesty účastnili všichni spoluvlastníci. V této souvislosti okresní soud odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, ze které tento závěr jednoznačně vyplývá.

9. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že požadovaný nárok žalobce není zcela určitý a požadovanému petitu by nebylo možno bez dalšího vyhovět ani v případě, že by byl jeho nárok oprávněný. Za situace, kdy z výše uvedených důvodů nelze žalobě vyhovět pro nedostatečný okruh účastníků, by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti trvat na upřesnění požadovaného petitu.

10. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšný žalobce byl zavázán zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 21.574 Kč. Žalovanému náleží odměna za tři úkony právní služby (převzetí věci, písemné vyjádření a účast u odvolacího soudu). Při stanovení tarifní hodnoty vycházel odvolací soud z ust. § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když předmětem řízení byly dva nároky žalobce (určení vlastnického práva a určení existence služebnosti cesty) a ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhl., neboť určení se týkalo nemovitých věcí. Tarifní hodnota tak představuje celkovou částku 100.000 Kč (2x 50.000 Kč), odměna za jeden úkon představuje částku 5.100 Kč. Celkem tak žalovanému náleží odměna za právní služby ve výši 15.300 Kč, 3x režijní paušál dle ust. § 13 odst. 1 a 4 vyhl. po 300 Kč, tj. 900 Kč, náhradu za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč (za ztrátu času při cestě z , adresa, a zpět), tj. 600 Kč, cestovné v celkové výši 995 Kč (cesta z , adresa, a zpět v celkové délce 130 km, průměrné spotřebě 5,3 litrů nafty na 100 km, ceně paliva ve výši 38,70 Kč a náhradě za kilometr ve výši 5,60 Kč), to vše navýšeno o DPH ve výši 3.779 Kč. Náklady řízení byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).