71 Co 188/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozená dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A b) jméno žalobce , narozený dne datum narození bytem adresa zastoupený advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 200 000 Kč k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 6. 2025, č. j. 10 C 25/2025-68,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náklady odvolacího 24 478,30 Kč řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 200 000 Kč a náklady řízení 88 160,20 Kč. Vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou ze dne 7. 2. 2022 prodala , právnická osoba, . žalobcům nemovitou věc za sjednanou kupní cenu. V souladu se smluvním ujednáním kupní smlouvy zaplatili žalobci část kupní ceny 200 000 Kč do advokátní úschovy žalovanému. Téhož dne uzavřeli žalobci, žalovaný a , právnická osoba, . svěřeneckou smlouvu, kterou se žalovaný zavázal převést tuto část kupní ceny společnosti , právnická osoba, . do 7 dní ode dne, kdy mu bude předloženo povolení užívat komunikaci umístěnou na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, nebo společné prohlášení prodávajícího a kupujícího obsahující pokyn k vydání uschovávané částky prodávajícímu. Pro případ, že ke splnění těchto podmínek nedojde do 12 měsíců od uzavření smlouvy, bylo dohodnuto, že žalovaný vyplatí zpět částku 200 000 Kč na účet, z něhož finanční prostředky přišly. Depozitní účet měl žalovaný založen u , právnická osoba, ., kde při přijetí peněz označil osobu skutečného vlastníka finančních prostředků jako , právnická osoba, . Následně byla , právnická osoba, . odebrána Českou národní bankou licence a od 28. 2. 2022 byla zamezena dispozice s úschovním účtem žalovaného. Prostřednictvím Garančního systému finančního trhu byla vyplacena náhrada z fondu pojištění vkladů ve výši 200 000 Kč společnosti , právnická osoba, . podle údaje skutečného vlastníka finančních prostředků.

2. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že uzavřená svěřenecká smlouva představuje trojstranný kontrakt inominátního charakteru ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Mezi zainteresovanými subjekty existují dva na sobě do značné míry nezávislé závazkové vztahy a z nich vyplývající práva a povinnosti. Kupní smlouva (uzavřená podle § 2079 o. z.) je se svěřeneckou smlouvou svázaná jen co do způsobu úhrady pouze části dohodnuté kupní ceny. Ze svěřenecké smlouvy plyne jednoznačný úmysl neumožnit , právnická osoba, . dispozici s těmito penězi, dokud nebude zkolaudována příjezdová cesta k zakoupenému pozemku. Strany tím daly bezpochyby najevo svou vůli, že daných přibližně 10 % z kupní ceny má plnit funkci jakési pojistky, že inženýrské sítě a komunikace budou nejpozději do roka , právnická osoba, . vybudovány, jinak , právnická osoba, . tuto část kupní ceny od žalovaného neobdrží a bude vrácena zpět žalobcům. Žalovaný označením společnosti , Anonymizováno, vůči bance jako vlastníka přijatých peněz neporušil svou zákonnou povinnost. Následně došlo k pádu banky , právnická osoba, ., protože od 25. 2. 2022 nebyla schopna plnit své závazky. To však nezbavuje povinnosti žalovaného splnit závazek ze smlouvy, tj. po 12 měsících od jejího uzavření vrátit peníze žalobcům, protože nebyly splněny podmínky pro výplatu peněz společnosti , právnická osoba, . Proto je žalovaný povinen peníze žalobcům uhradit a je oprávněn domáhat se následně částky 200 000 Kč po společnosti , právnická osoba, . Nebylo prokázáno, že by byla přihlášená pohledávka žalobců insolvenčním správcem uznána, soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že o věci již bylo insolvenčním soudem rozhodnuto.

3. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, které odůvodnil tím, že žalobci se domáhají náhrady škody, kterou jim měl způsobit porušením povinnosti označit bance oprávněnou osobou. Okresní soud pak nemůže oproti požadavku žalobců přiznávat plnění ze smlouvy. Okresní soud správně dovodil, že neporušil svou povinnost, když jako oprávněnou osobu označil společnost , právnická osoba, . Je nutno rozlišit závazek vydat složené peníze a zaplatit náhradu tvrzené škody. Na účtu úschovy mohou být peníze pouze z jedné úschovy a nelze směšovat peníze více osob či peníze advokáta. Na účtu tedy byly individuálně určené peníze, tedy individuální druhová věc. Po vydání předběžného opatření dne 28. 2. 2022 mu bylo znemožněno jakkoli nakládat s prostředky na účtu a jeho závazek ze smlouvy o úschově zanikl pro nemožnost plnění dle § 2006 o. z. S penězi nemohl nakládat jak z důvodu faktických (odstavení internetového bankovnictví a uzavření bankovních poboček) tak právních (zákonný zákaz nakládání s prostředky na účtech banky). Závazek nemohl žalovaný splnit ani za ztížených podmínek či za pomoci jiné osoby. Podle svěřenecké smlouvy měl vydat složené peníze, nikoli hradit peníze z vlastního majetku. Dále namítal, že žalobci uplatnili pohledávku do insolvenčního řízení společnosti , právnická osoba, . a tato byla uvedena v seznamu přihlášených pohledávek jako zjištěná. Okresní soud tedy učinil nesprávný skutkový závěr. Žalobci se pak nemohou domáhat dvakrát téhož, jednou vůči společnosti , Anonymizováno, a podruhé vůči žalovanému. Dále žalobcům byla přiznána náhrada nákladů řízení, ač nezaslali předžalobní výzvu. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobci se k odvolání vyjádřili tak, že podmínky pro výplatu peněz z úschovy prodávajícímu splněny nebyly, částka 200 000 Kč měla být vrácena žalobcům a v důsledku postupu žalovaného byla tato částka prodávajícímu přesto vyplacena. Pokud jde o náklady řízení, pak před zahájením soudního řízení žalobci avizovali podání žaloby, žalovaný nemohl být podanou žalobou překvapen. Navrhli potvrzení rozsudku jako správného.

5. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

7. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku – Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

9. Podle § 41f odst. 5 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách ve znění účinném ke dni 7. 2. 2022 - Pokud je skutečný vlastník peněžní částky odlišný od majitele účtu, náhrada se poskytne skutečnému vlastníkovi. Majitel účtu má povinnost oznámit tuto skutečnost bance nebo pobočce banky z jiného než členského státu při založení či nejbližší dispozici s účtem a identifikovat skutečného vlastníka peněžních prostředků v rozsahu stanoveném v § 41c odst. 3 a banka nebo pobočka banky z jiného, než členského státu zaznamená tyto údaje ve smlouvě o účtu či na jiném dokumentu, s jehož vydáním je spojeno přijetí vkladu, a ve své evidenci.

10. Po právní stránce lze souhlasit s okresním soudem, že existovaly dvě na sobě co do práv a povinností nezávislé, ač částečně obsahově provázané smlouvy. Jednou byla kupní smlouva mezi žalobci a společností , právnická osoba, ., kde si mohli smluvní strany jakkoli sjednat způsob a okamžik úhrady kupní ceny. Složením do advokátní úschovy byl ujednán okamžik splnění povinnosti kupujících uhradit část kupní ceny ve výši 200 000 Kč. Účastníkem této kupní smlouvy však žalovaný nebyl a vázán jí nebyl. Podle ustálené judikatury platné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. může být sjednána advokátní úschova jako způsob a místo plnění kupní ceny s důsledkem zániku závazku úhrady kupní ceny (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2833/2024, bod 17. odůvodnění V rozsudku ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2698/2024, ve kterém se Nejvyšší soud rovněž zabýval otázkami týkajícími se smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., k tzv. svěřenecké smlouvě vyslovil, že jde o smlouvu nepojmenovanou (tzv. inominát ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z.), která představuje formu správy cizího majetku, jejíž podmínky a případná dispozice s tímto majetkem jsou upraveny smluvním vztahem.; dále bod 16 odůvodnění V těchto případech se dlužník nezbavuje svého závazku vůči věřiteli (např. závazku zaplatit kupní cenu) pouze tehdy, jestliže účet úschovy advokáta není podle dohody věřitele a dlužníka (např. ze vztahu z kupní smlouvy) místem plnění. Jde o inominátní kontrakt, který uzavírají s advokátem (notářem) všechny strany závazkového právního vztahu a jehož účelem je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotněprávního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků na depozitní účet advokáta (notáře) dosáhne toho, že jeho závazek bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice věřitele, zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu peněžních prostředků od nestranné a důvěryhodné osoby, na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli.

11. Rovněž dle judikatury lze v určitých kontextech na prostředky složené do advokátní úschovy (ač se peníze dle zákonné úpravy a ustálené judikatury staly majetkem banky) nahlížet jako na majetkovou hodnotu náležející stále klientovi (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 900/2019, Při advokátní úschově nepřechází předmět úschovy do majetkové sféry schovatele (advokáta), ale jedná se o závazek, v jehož rámci mají být svěřené hodnoty zachovány jako oddělená část majetku klienta spravovaná advokátem, a na pohledávku vůči peněžnímu ústavu, která koresponduje obnosu složenému do advokátní úschovy, tak v určitých kontextech lze nahlížet jako na majetkovou hodnotu náležející klientovi.; či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 29 ICdo 23/2019 Tím, že insolvenční správce dlužníka (původního schovatele) získal zpět prostředky, které dlužník neoprávněně vyplatil třetí osobě z advokátní úschovy, se obnovila (měla obnovit) správa cizího majetku (vymožených prostředků) schovatelem pro složitele. Jsou-li tyto prostředky po jejich navrácení v majetkové podstatě rozpoznatelné (což by při řádné správě majetkové podstaty mělo platit), má osoba oprávněná žádat o vydání předmětu úschovy k dispozici vylučovací nárok podle ustanovení § 225 a násl. insolvenčního zákona.

12. Advokátní úschova je volena stranami pro zvýšení právní jistoty zejména u převodu nemovitostí a dále pro případ zajištění splnění podstatných podmínek kupní smlouvy. V projednávaném případě byla část kupní ceny 200 000 Kč hrazena do úschovy za účelem zajištění přístupu žalobců ke kupovanému pozemku a tato podmínka se výslovně odrazila i ve svěřenecké smlouvě (alternativně odvolacím soudem v odůvodnění označované i jako smlouva o úschově) v podobě podmínek pro výplatu složených peněz. Ač tedy dle kupní smlouvy je kupní cena zaplacena a závazek kupujícího zanikl okamžikem úhrady do advokátní úschovy, neznamená to bez dalšího, že prodávajícímu vznikl okamžikem složení prostředků do úschovy nárok na obdržení této části kupní ceny.

13. V samostatné svěřenecké smlouvě uzavřené mezi žalobci, žalovaným a společnosti , právnická osoba, . byl dohodnut způsob výplaty složených peněz 200 000 Kč ve prospěch prodávajícího. Smlouva o advokátní úschově, jako inominátní smlouva, obsahovala povinnosti žalovaného buď vyplatit peníze za splnění sjednaných podmínek prodávajícímu, nebo je po 12 měsících vrátit kupujícím (žalobcům). Podmínky pro výplatu peněz prodávajícímu splněny nebyly ani nebyly žalovanému doloženy. Proto by měl žalovaný dle ujednání smlouvy povinnost vrátit peníze žalobcům po 12 měsících od podpisu smlouvy o úschově.

14. Žalovaný byl dále ze zákona (§ 41f odstavec 5 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách) při založení či nejbližší dispozici s bankovním účtem, na nějž úschovu realizoval, identifikovat skutečného vlastníka peněžních prostředků. Tato identifikace skutečného majitele prostředků má význam pro systém pojištění vkladů a nezakládá takto označenému majiteli prostředků žádná práva k účtu či peněžním prostředkům. Teoreticky by žalovaný zákonnou povinnost splnil uvedením jakékoli osoby, reálně měl označit některého z dalších účastníků smlouvy o úschově, popřípadě sebe. Žalovaný jako majitele peněz označil společnost , právnická osoba, . neboť měl za to, že složením peněz do úschovy, byla splněna kupní smlouva ze dne 7. 2. 2022 a peníze tedy již náleží prodávajícímu (, Anonymizováno, ). Z pohledu advokátní úschovy je však rozhodující samotná smlouva o úschově, která jednoznačně stanovila podmínky pro nakládání s peněžními prostředky. Z hlediska této smlouvy prodávajícímu, tedy společnosti , právnická osoba, ., vznikl nárok na výplatu prostředků z úschovy až po předložení buď a) povolení užívat komunikaci umístěnou na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (zejména kolaudační souhlas či kolaudační rozhodnutí) nebo b) společného prohlášení žalobců a , právnická osoba, . obsahující pokyn k vydání uschovávané částky , právnická osoba, . Do doby splnění sjednaných podmínek neměly být prostředky vyplaceny společnosti , právnická osoba, . a po uplynutí 12 měsíců od uzavření smlouvy měly být vráceny žalobcům. Z těchto ujednání svěřenecké smlouvy a v kontextu výše citované judikatury stran vlastnictví předmětu úschovy plyne, že „skutečným vlastníkem“ prostředků složených do advokátní úschovy byli kupující, tj. žalobci, a to až do okamžiku splnění podmínek pro výplatu peněz prodávajícímu. Smluvní povinností žalovaného pak bylo zajistit, aby peníze byly vyplaceny společnosti , právnická osoba, . jen při splnění sjednaných podmínek.

15. Po advokátovi lze požadovat, aby jako osoba práva znalá si byla vědoma důsledku označení skutečného vlastníka prostředků pro plnění z Garančního systému finančního plnění a při označení skutečného vlastníka ve vztahu k bance zvážil obsah svěřenecké smlouvy. Ideálně, a lze to do budoucna doporučit, by samotná svěřenecká smlouva měla obsahovat výslovné ujednání všech stran, kdo bude označen vůči bance jako skutečný vlastník při zřízení úschovy a popř. zda a kdy bude tato osoba oznámením advokáta vůči bance změněna (například v důsledku splnění sjednaných podmínek). V zásadě po splnění podmínek má následovat výplata peněz hned nebo do sjednané doby a změna označení skutečného vlastníka se nemusí ani stihnout před výplatou peněz, ale pokud peníze zůstanou určitý čas na účtu, má změna skutečného vlastníka vůči bance stále význam, aby to nebyl naopak třeba prodávající, který by se po platební neschopnosti banky nedostal k úschově, ač splnil podmínky sjednané ve svěřenecké smlouvě.

16. V důsledku žalovaným nesprávně označeného skutečného vlastníka prostředků pak , právnická osoba, plnil částku 200 000 Kč společnosti , právnická osoba, ., ačkoli nebyly splněny podmínky svěřenecké smlouvy pro výplatu prostředků této společnosti. , právnická osoba, tedy vstoupil v určitém smyslu do pozice banky a z advokátní úschovy pak plnil osobě označené advokátem. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného zajistit výplatu peněz společnosti , právnická osoba, . jen za splnění sjednaných podmínek, se tedy plnění ze svěřenecké smlouvy dostalo tomuto subjektu bez právního důvodu. Současně výplatou plnění z garančního systému došlo i k zániku závazku ze svěřenecké smlouvy, a to aniž by žalobci obdrželi úschovu zpět, či mohli uplatnit nárok vůči garančnímu systému.

17. Pokud je namítáno, že žalobci uplatnili tentýž nárok vůči společnosti , právnická osoba, . v insolvenčním řízení této společnosti, pak dle k důkazu provedenou přihláškou uplatnili bezdůvodné obohacení, neboť tato společnost neměla na výplatu části kupní ceny nárok, nešlo o plnění ani z kupní smlouvy ani ze smlouvy svěřenecké. Oproti okresnímu soudu má odvolací soud za to, že pokud nebyla přihláška výslovně popřena, má se dle § 201 odst. 1 písmeno a) insolvenčního zákona pohledávka za zjištěnou, o čemž svědčí i okolnost, že insolvenční správce v seznamu přihlášených pohledávek po přezkumném jednání pohledávku eviduje jako zjištěnou v plné výši. Jelikož však nejde o konkurenci nároků mezi týmiž osobami (tj. nejde o konkurenci závazku z bezdůvodného obohacení a závazku z náhrady škody vůči společnosti , právnická osoba, .), je souběh vícero závazků možný – k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, Okolnost, že je tu více osob, kterým podle různých ustanovení zákona vznikla či mohla vzniknout současně závazková povinnost, není důvodem, který by vylučoval povinnost škůdce nahradit škodu, tj. újmu v majetkové sféře poškozeného. Případná existence nároku poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo jej získal, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu, způsobenou odčerpáním peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Ovšem s ohledem na vzájemnou souvislost pohledávek z bezdůvodného obohacení a náhrady škody žalobci skutečně nemohou obdržet plnění dvakrát (jednou jako bezdůvodné obohacení, jednou jako náhradu škody), pak plněním jednoho z dlužníků zaniká závazek druhého z dlužníků. Tj. pokud žalobci obdrží plnění v insolvenci, o toto plnění zaniká závazek žalovaného. Ve vztahu mezi obohaceným a škůdcem pak dle uvedeného závěru Nejvyššího soudu se obohacený obohacuje podruhé tím, že je za něj plněno někým jiným to, co by měl plnit primárně on. Má totiž vrátit bezdůvodné obohacení a za něj je vrací osoba odlišná, byť z titulu náhrady škody.

18. Shrnuto výše uvedené v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného zajistit výplatu prostředků za sjednaných podmínek, žalobci neobdrželi smluvně sjednané plnění, ani nemohli uplatnit nárok vůči garančnímu systému. Žalovaný tak je povinen vzniklou škodu dle § 2913 o. z. žalobcům uhradit.

19. Pokud jde o náklady řízení, dle ustálené judikatury k § 142a o. s. ř. absence předžalobní výzvy má za následek odepření nákladů řízení tehdy, pokud s ohledem na povahu pohledávky, stanovisko žalovaného a jeho reakci na podanou žalobu, lze například uzavřít, že šlo o omluvitelné opomenutí dlužníka uhradit menší dluh, nebo jde o případ žalob za účelem získání pouze nákladů řízení apod., kde předžalobní výzva význam má. Pokud však žalovaný odpovědnost a zaplacení odmítá, pak absence předžalobní výzvy žalobce nároku na náhradu nákladů řízení bez dalšího nezbavuje. K tomu například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013.

20. Odvolací soud tedy dle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný, ale z jiného právního důvodu.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za účast u odvolacího jednání dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu v částce 16 380 Kč, dle § 13 náhradu hotových výdajů 450 Kč, kdy za jeden společný úkon náleží jedna náhrada hotových výdajů, nikoli dva, cestovné ve výši 2 200 Kč (ujeto 256 km vozem se spotřebou 7,8 l/100 km, náhradě 5,80 Kč za km a ceně benzínu 35,80 Kč/l dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), 1 200 Kč za zmeškaný čas cestou k jednáním celkem 8 půlhodin, tj. 8 × 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu, dále náhrada za DPH 4 248,30 Kč (21 % z 20 230 Kč). Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení 24 478,30 Kč.