71 Co 193/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o výživné manžela k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2025, č. j. 16 C 59/2025-43

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 81.978 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 32.791 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, ve které žalobce požadoval po žalované výživné manžela ve výši 20.000 Kč měsíčně (odstavec I. výroku) a zavázal žalobce nahradit žalované náklady řízení (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 7. 6. 1997. Z manželství pocházejí dvě děti, zletilý Tomáš a nezletilý Martin. Žalobce se dlouhodobě oddává zneužívání alkoholických nápojů. V roce 2019 je jeho závislost natolik závažná, že žalovaná řeší se sestrou žalobce danou situaci a nutnost jeho léčby, kterou však žalobce odmítá. V roce 2020 byl žalobce uznán vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky a odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Žalobce pokračuje v požívání alkoholu, žalovaná se snaží tuto situaci řešit, svěřuje se nejen své švagrové, ale i přítelkyni. Žalovaná pomáhá žalobci najít práci. V prosinci 2024 se žalovaná obrací na , právnická osoba, s žádostí o radu. V lednu 2025 sdělila žalovaná žalobci, že mu zrušila dispoziční oprávnění k jejím účtům a zablokovala mu platební karty. Zároveň žalobce vyzvala, aby používal jen kartu k jeho účtu. Zároveň žalovaná navštívila intervenční centrum, kde jí bylo poskytnuto odborné poradenství a doporučeny konkrétní kroky při řešení krizové situace. V dubnu 2025 navštívila žalovaná opět intervenční centrum, kde sdělila, že při posledním incidentu volala policii, jelikož manžel vyhrožoval sebevraždou. Po příjezdu policie bylo žalobci naměřeno 3,4 promile alkoholu v krvi a byl odvezen na PZS , adresa, , poté umístěn na psychiatrii z důvodu abstinenčních příznaků, které byly tak vážné, že byl převezen na metabolickou JIP z důvodu deliria. V době od 4. 3. 2025 do 4. 6. 2025 se žalobce podrobil ústavní léčbě závislosti. V květnu 2025 se žalovaná psychicky zhroutila a byla jí přivolána záchranná služba.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce dle § 697 a § 2 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že přiznání výživného pro žalobce by bylo v rozporu s dobrými mravy. K hrazení výživného nemůže být zavázána žena ve prospěch muže, který je dlouhá léta silně závislý na alkoholu, která tomuto muži a jejich dětem poskytovala osobní péči a svým vysokým příjmem zajišťovala jejich nadstandardní životní úroveň. Žalovaná se snažila žalobci pomoci v jeho závislosti, snášela od něho četná příkoří, když ji v opileckém stavu ponižoval, urážel, nazýval pipinou. V této souvislosti je nepodstatné, z jakého důvodu se žalobce oddával alkoholu. Nepřístojné chování žalobce bylo dostatečně objektivizováno listinnými důkazy a z tohoto důvodu okresní soud neprováděl další navrhované důkazy.

4. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce a domáhal se jeho zrušení a vrácení zpět okresnímu soudu. Namítal, že důvody, pro které vyhodnotil nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy, nepředstavují a nemohou představovat důvody, aby jednomu z manželů bylo odepřeno jeho právo na vyživovací povinnost. Okresní soud ignoruje skutečnost, že závislost na alkoholu je onemocnění, které se léčí v pracovní neschopnosti a žalobce se této léčbě podrobil. Soud mohl projevit větší pochopení pro to, za jakých okolností se žalobce do závislosti na alkoholu dostal, když mu byla diagnostikována , Anonymizováno, . Soužití účastníků bylo z naprosté většiny normální. Jezdili na společné dovolené, zvelebovali společný majetek, donedávna se intimně stýkali. Na tom nic nemění skutečnost, že docházelo k problémům, neshodám či menším incidentům v případě, kdy žalobce požil alkohol. Tato skutečnost nemůže mít za následek zánik vzájemné vyživovací povinnosti mezi manžely. Okresní soud ignoroval, že se žalobce nachází dlouhodobě v pracovní neschopnosti a zablokováním účtů mu žalovaná zabránila využívat finanční prostředky, které spadají do společného jmění manželů. Okresní soud odmítl veškeré jím navrhované důkazy k prokázání skutečného stavu věci. Vycházel pouze z e-mailové komunikace, která nezobrazuje jejich společné soužití a problémy, je účelově sestavená a vytržená z kontextu. Po návratu z léčení mu žalovaná znemožnila bydlení ve společném rodinném domě. V současné době byla žalobci ukončena nemocenská, je evidován na úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti dosud neobdržel. Za této situace zamítnutí návrhu na přiznání jakéhokoliv výživného nemůže obstát, když žalovaná vládne veškerým movitým i nemovitým majetkem a žalobce je bez příjmu. Nesouhlasil rovněž s vyčíslením a přiznáním nákladů řízení žalované.

5. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Na blokaci karty byl žalobce písemně upozorněn dne 9. 1. 2025. Žalovaná žalobci zaslala částku 98.000 Kč. Od návratu z léčení nebyla žalovaná s žalobcem v žádném kontaktu. Do domu má žalobce stále přístup, ale doufá, že ho nevyužije. Žalobce má k dispozici osobní auto a chalupu na , Anonymizováno, , kde trávil vždy celé týdny. Bydlí u své matky, která si synovi účastníků stěžovala na jeho záchvaty vzteku s tím, že se ho bojí. Pravděpodobně začal znovu pít, když jeho sestra z něj cítila alkohol. Žalovaná dochází na psychoterapie. Ještě před podáním žaloby, jakož i u prvního jednání u soudu prvního stupně, žalovaná uvedla, že pokud nebude na žalobě trvat, nebude požadovat žádné náklady řízení.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. U jednání odvolacího soudu žalobce uvedl, že je od prosince 2025 zaměstnán jako údržbář s měsíčním příjmem 32.000 Kč hrubého. Účastníci shodně uvedli, že bylo pravomocně rozhodnuto o úpravě výchovy a výživy k dosud nezletilému synovi , jméno, , který byl svěřen do výchovy žalované a žalobci bylo stanoveno výživné ve výši 4.000 Kč. Rozsudek, kterým bylo vyhověno žádosti o rozvod manželství dosud není v právní moci, když si proti němu podal žalobce odvolání, o kterém nebylo rozhodnuto.

8. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn okresním soudem, když k jeho změně nedošlo ani po doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení. S ohledem na odvolací námitku žalobce, doplnil odvolací soud dokazování výslechem svědkyně , jméno FO, . S ohledem na přijatý právní názor, odvolací soud shodně s okresním soudem neprovedl další navrhované listinné důkazy pro jejich nadbytečnost. Dále odvolací soud provedl důkaz pracovní smlouvou žalobce uzavřenou se společností , právnická osoba, . Z tohoto důkazu bylo zjištěno, že žalobce je u této společnosti zaměstnán jako údržbář od 1. 12. 2025. Pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2026 se 4měsíční zkušební dobou. Jedná se o přípustný důkaz, když k uzavření pracovní smlouvy došlo až po vyhlášení napadeného rozsudku.

9. Z výpovědí svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že přestože považovala manželství účastníků do začátku roku 2025 za souladné a pohodové, byly v jejich vztahu opakovaně krize, které společně překonali. Ona sama nebyla nikdy svědkem jejich konfliktu. Asi do roku 2020 se celá rodina scházela na společných oslavách, které vždy proběhly v pohodě a bez konfliktů. Žalovaná se jí svěřovala, že má žalobce problémy s alkoholem, nejvíc s ní byla v kontaktu v roce 2025, kdy se snažila působit na účastníky, aby došlo k urovnání jejich vztahů. Připustila mailovou korespondenci s žalovanou s tím, že její obsah si již sama nepamatovala. Uvedla, že skutečně měla o žalovanou a děti účastníků strach, aby jim žalovaný něco neudělal, když chování žalobce mohlo být nepředvídatelné. Vycházela z vlastní zkušenosti, když sama žila s alkoholikem. Žalobce sama přemlouvala, aby podstoupil léčení závislosti na alkoholu, což dlouho odmítal. Léčení absolvoval až v roce 2025 poté, kdy byl odvezen na záchytku a poté byl hospitalizován na JIP a psychiatrii. V průběhu léčení ho žalovaná nenavštěvovala, celá rodina se k němu otočila zády, ona jediná ho v léčebně navštěvovala. Po návratu z léčebny žije žalobce u své matky, když mu žalovaná po synovi vzkázala, že si nepřejí, aby se vrátil do společného domu a pokud tak učiní, budou se muset sami z domu odstěhovat.

10. Dle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

11. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Pojem dobré mravy je v judikatuře vykládán jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Posouzení jednání jako odporujícího dobrým mravům přitom přísluší výhradně obecným soudům (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 649/05, I. ÚS 548/01). V dané věci odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že nárok žalobce na placení výživného vůči žalované je s ohledem na důvod a příčinu rozvratu jejich manželského soužití v rozporu s dobrými mravy a jeho návrhu není možné vyhovět.

13. Výpovědí svědkyně , jméno FO, , kterou žalobce navrhoval, nebyl vyvrácen obsah listinných důkazů provedených okresním soudem, ze kterých okresní soud vycházel a zjistil skutkový stav. V řízení bylo prokázáno, že v průběhu manželství účastníků vznikaly krize, jejichž podstatnou příčinou bylo požívání alkoholu na straně žalobce. Z tohoto důvodu vznikaly mezi účastníky konflikty, neshody a hádky, které sice nevedly ihned k ukončení manželského soužití, avšak žalovaná se je vždy snažila dostupnými prostředky řešit a odmítala je bez dalšího tolerovat. Tyto problémy a neshody se stupňovaly a vyústily k ukončení společného hospodaření a soužití. Je nepochybné, že v souvislosti s požíváním alkoholu nad obvyklou míru poměrů, je spojeno nedůstojné a nespolečenské chování žalobce, které byla nucena žalovaná snášet. S žalobcem lze souhlasit, že alkoholismus je lékařskou diagnózou a je možno ho léčit v rámci pracovní neschopnosti. V této souvislosti je však nutno uvést, že jeho léčba je vždy dobrovolná a žalobce měl a mohl se léčit podstatně dříve než v březnu 2025, když jeho problémy jsou dlouhodobé. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce tuto léčbu odmítal a léčení nastoupil až poté, kdy byl odvezen policií na protialkoholní stanici a odtud v ohrožení života a zdraví do nemocnice. Omluvou žalobce nemůže být ani skutečnost, že mu bylo v roce 2018 diagnostikováno závažné onemocnění, když tato skutečnost měla naopak vést k jeho maximální snaze vyloučit či alespoň omezit požívání alkoholu, nikoliv toto omlouvat uvedenou nemocí a její léčbou. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že mu žalovaná při léčbě této nemoci – alkoholismu nebyla oporou. Z výpovědí svědkyně , jméno FO, , jakož i předložené mailové korespondence, bylo prokázáno, že žalobce požíval ve zvýšené míře alkohol delší dobu, a to zejména při léčbě leukémie. Z obecně známých informací je i pro laika zřejmé, že tímto docházelo ze strany žalobce ke ztížení probíhající léčby. Žalovaná s touto skutečností nesouhlasila, přesto v této době nedošlo k ukončení manželského soužití účastníků, žalovaná se snažila v rámci možností tuto situaci řešit, žalobce podporovala a po ukončení léčby mu pomáhala najít vhodné zaměstnání. K léčbě samotného alkoholismu žalobce přistoupil až v době, kdy se problémy v souvislosti s jeho požíváním alkoholických nápojů vyhrotily natolik, že to vedlo k ukončení jejich soužití. Za těchto okolností nelze žalované klást k tíži, že žalobce nenavštívila v léčebně.

14. Nedůvodná je rovněž námitka žalobce, že mu žalovaná neumožnila po skončení léčby a ukončení společného soužití vrátit se do jejich společného rodinného domu. S ohledem na problémy, které předcházely ukončení manželského soužití účastníků je zcela pochopitelné, že žalovaná již nemá zájem sdílet s žalobcem společnou domácnost. Z výpovědí svědkyně , jméno FO, pak bylo zjištěno, že žalovaná toliko vzkázala žalobci, že si nepřeje společné bydlení v rodinném domě s tím, že pokud se do něho vrátí, bude to ona s nezletilým synem, kteří se z domu odstěhují.

15. Pokud žalobce namítal, že na zablokovaném účtu se nacházejí společné prostředky obou účastníků, je nutno uvést, že zamítnutím návrhu na stanovení výživného, nezaniká nárok žalobce na vypořádání veškerého majetku spadajícího do společného jmění manželů. Toto však není předmětem tohoto řízení. Pokud žalobce poukazoval na jeho dřívější péči o domácnost a společný majetek, je nutno uvést, že toto je v současné době běžnou součástí manželského soužití. Z tvrzení obou účastníků bylo zjištěno, že to byla právě žalovaná, která po celou dobu společného soužití zajišťovala z převážné části finanční prostředky na úhradu společných výdajů a je tak nepochybné, že tato skutečnost je spojena s větším pracovním vytížením žalované. Současný zdravotní stav umožňuje žalobci zajišťovat si finanční prostředky v rámci pracovního poměru, o čemž ostatně svědčí skutečnost, že je od prosince 2025 zaměstnán.

16. S ohledem na zjištěný skutkový stav, který zůstal nezměněn i po doplnění dokazování, souhlasí odvolací soud s právním hodnocením okresního soudu. Dlouhodobá konzumace alkoholických nápojů ze strany žalobce je spojena s četnými příkořími, ponižováním, neshodami a hádkami, které byla žalovaná nucena snášet a které v konečném důsledku vedly k ukončení manželského soužití. Za této situace je nutno nárok žalobce na přiznání výživného manžela vyhodnotit jako v rozporu s dobrými mravy.

17. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku dle § 219 o. s. ř. jako správný.

18. Důvodná je odvolací námitka žalobce ohledně přiznané výše nákladů řízení. Na rozdíl od okresního soudu, vyhodnotil odvolací soud odměnu právního zástupce žalované za 3 úkony právní služby, a to poradu s klientem dne 1. 5. 2025 (odměna za 2 úkony) a dne 2. 5. 2025. Tyto porady se konaly bezprostředně po převzetí věci, za které byla žalované přiznána odměna. Součástí převzetí věci je rovněž první porada s klientem, v rámci které bylo možno zjistit nezbytné informace a stanovisko žalované k projednávané věci. Účastníkům samozřejmě nelze bránit uskutečnit neomezené množství porad s právním zástupcem, tyto však nelze v každém případě vyhodnotit jako účelně vynaložený výdaj, za který by procesně úspěšnému účastníkovi náležela náhrada nákladů řízení. Jako neúčelné vyhodnotil odvolací soud rovněž přiznání odměny v rozsahu dvou úkonů za podané písemné vyjádření ve věci. Žalované náleží za tento úkon toliko jedna odměna, když samotná obsáhlost podání, kterou právní zástupce žalované zvolil, není důvodem pro přiznání odměny ve větším rozsahu.

19. Z těchto důvodů odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku tak, že zavázal žalobce nahradit žalované náklady řízení ve výši 81.978 Kč. Tato částka představuje odměnu za 5 úkonů právní služby (převzetí věci, písemné vyjádření ze dne 3. 5. 2025 a ze dne 29. 5. 2025, 2x účast u soudu) po 13.100 Kč, tj. 65.500 Kč, 5x režijní paušál po 450 Kč, tj. 2.250 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 14.228 Kč.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšný žalobce byl zavázán nahradit žalované částku 32.791 Kč představující odměnu za dva úkony právní služba po 13.100 Kč (písemné vyjádření a účast u soudu), tj. 26.200 Kč, 2x režijní paušál po 450 Kč, tj. 900 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 5.691 Kč.

21. Náklady řízení byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).