71 CO 211/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o povinnosti zdržet se jakéhokoliv neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. číslo k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2022, č. j. 36 C 326/2019-196,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby se žalovaná zdržela jakéhokoliv neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], zejména zásahu představujícího protiprávní vedení obecního vodovodu na pozemku žalobce, které neodpovídá projektové dokumentaci a stavebnímu povolení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] a rozhodnutí o povolení stavby vodovod [obec] II. stavba č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení 3 000 Kč (výrok II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že na základě [smlouva] [anonymizováno] z [datum] je žalobce vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Na tomto pozemku byl postaven ve dvou etapách vodovod. První část výstavby byla prováděna na základě rozhodnutí o umístění stavby z [datum], na základě schválené projektové dokumentace a stavebního povolení z [datum], vodní dílo bylo uvedeno do provozu na základě kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum]. Při stavbě vodovodu došlo ke změně vedení trasy, vodovod byl veden přes pozemek žalobce, změna vedení trasy nebyla odsouhlasena vlastníkem ani uživatelem pozemku, v kolaudačním rozhodnutí a nákresu je vodovod zakreslen odlišně od skutečného stavu, i od původní projektové dokumentace. Druhá část výstavby probíhala na základě rozhodnutí o umístění stavby z [datum], dále rozhodnutí o povolení stavby z [datum]. Povolená stavba navazovala na stavbu v 1. etapě, vodní dílo bylo uvedeno do provozu kolaudačním rozhodnutím z [datum]. Majitelem pozemku [parcelní číslo] v době výstavby byla právní předchůdkyně žalobce, uživatelem pozemku bylo Jednotné zemědělské družstvo [název] [anonymizováno] [obec]. Na základě hospodářských smluv z [datum] a [datum] byla na právního předchůdce žalované na tehdejší [předchůdce žalované] [anonymizována tři slova] [obec], státní podnik, převedena správa národního majetku v souladu s v té době platným hospodářským zákoníkem k vodnímu dílu nacházející se mj. na pozemku parc. [číslo] v [obec], poté vodní dílo přešlo na žalovanou. Obec ani žalobce neznali přesnou trasu vedení vodovodu, obec dodnes v územním plánu má vodovod zakreslený špatně, podle projektové dokumentace. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že vodovod je vodním dílem v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., které bylo postaveno před 1. 1. 2002. Podle § 59a vodního zákona vzniklo ke dni 1. 1. 2014 zákonné věcné břemeno zatěžující pozemek [parcelní číslo] a žalobce jej nabyl již s tímto existujícím věcným břemenem. Proto nelze žalobě na ochranu vlastnického práva dle § 1042 o. z., v podobě zdržení se zásahů a odstranění vodovodu vyhovět.

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil těmito okolnostmi: a) vodovod není vodním dílem, zejména etapa II., protože slouží k zásobování pouhých [číslo ] domů a nesplňuje tedy definici veřejného zájmu a potřeby dle § 1 odst. 3 písmeno a) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Dále nemůže jít o vodní dílo, neboť bylo postaveno v rozporu s projektovou dokumentací, v rozporu se stavebním povolením. Rovněž nebyl nikdy řádně zkolaudován, neboť v kolaudačním rozhodnutí jsou zmíněny drobné změny v trase, přičemž o drobné změny vůbec nešlo, protože vodovod měl být veden při hranici pozemku, ne jeho středem. Ani kolaudační rozhodnutí nemá správný zákres faktického umístění vodovodu. Kolaudační rozhodnutí má dokonce dvojí zaznačení změny vedení vodovodu, které však ani jedno neodpovídá skutečnému umístění. Vodovod tedy nerespektoval projekt, stavební povolení a nebyl ani řádně zkolaudován, protože stavební úřad ani nevěděl, kudy přesně vodovod vede. Jde tedy o nepovolenou a nelegální stavbu. Podle § 15 a § 15a vodního zákona pak nemůže jít o vodní dílo. Podle rozsudku Nejvyššího soudu 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2880/2016, je třeba důkladné prověření aplikačních předpokladů předmětného pravidla §59a vodního zákona. Především je třeba se zabývat tím, jedná-li se o vodní dílo, jakož i okamžikem jeho zbudování. b) věcné břemeno dle § 59a vodního zákona nemůže legalizovat nepovolené stavby. Ustanovení se zabývá pouze stavbami neoprávněnými (tj. jimž chybí souhlas vlastníka s umístěním stavby). Nezřizuje věcná břemena pro stavby nepovolené, tj. stavby, jimž chybí stavební povolení a kolaudace, nebo jež jsou postaveny v rozporu s těmito rozhodnutími. K tomu důvodová zpráva uvádí, že s účinností nového vodního zákona, tedy po 1. lednu 2002, museli vlastníci vodních děl zřizovaných na cizích pozemcích vyřešit včas své poměry k vlastníkům pozemků. Důvodová zpráva počítala i s existencí nelegálních staveb. Například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 967/2021, předpokládá odstranění nelegálního vodního díla. c) závěr o vzniku věcného břemene zasahuje do základního práva žalobce dle článku 11 Listiny základních práv a svobod. Podle např. nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 599/03, je nutno poskytnou ochranu vlastníkovi před stavbou provedenou bez stavebního povolení a bez kolaudačního rozhodnutí. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 3756/11, omezení práv vlastníků nemovitostí zatížených tzv. veřejnými věcnými břemeny je nutno nahlížet tak, že přednost musí mít interpretace restriktivní. Legitimní zájem provozovatelů technických zařízení nelze totiž nadřazovat ústavnímu požadavku spravedlivě vymezit a ochránit práva vlastníků. Dále například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4662/2009, kdy byly stavby veřejné sítě postaveny na pozemcích, které nebyly uvedeny v územním rozhodnutí a stavebním povolení. I zde je namístě stavby odstranit. Obdobně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1373/2014. Dále nutno uvést, že § 59a vodního zákona není nápravou křivd, neboť nutí vlastníka pozemku strpět vodní díla proti jeho vůli a preferuje tak mnohdy zájmy nadnárodních společností. d) věcné břemeno nerespektuje ani ustanovení § 128 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. a § 1038 o. z., neboť dodržením projektové dokumentace by bylo dosaženo účelu (vybudování vodovodu), při minimálním omezení vlastnického práva žalobce. Vodovod omezuje zásadním způsobem žalobce v možnosti užít pozemek pro výstavbu a dokonce žalovaná odmítá možnost napojení vlastníka pozemku na tento vodovod. Dále žalobce poukázal na odstraňování staveb zřízených ve zlé víře a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 185/2019. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku tak, že bude žalobě vyhověno.

3. Žalovaná se vyjádřila tak, že dle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1911/16, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3553/2015, ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1427/2019, ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1705/2021 a řady dalších rozhodnutí je podstatný vznik vodního díla před 1. 1. 2002, nikoli jeho kolaudace, či stavební povolení. Ustanovení § 59a zřízením věcného břemene brání úspěšnosti žaloby na odstranění neoprávněné stavby, či žaloby na ochranu vlastnického práva. Právě zájem na zachování vodních děl a ochrana veřejného zájmu vedla k přijetí § 59a, které vodní díla před 1. 1. 2002 legalizuje a k nápravě možných křivd stanoví právo vlastníka na peněžitou náhradu. Navrhla proto potvrzení rozsudku jako správného.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Okresní soud řádně a dostatečně zjistil skutkový stav, v podrobnostech na něj odvolací soud odkazuje.

6. Podle § 55 odst. 1 písmeno c) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) - Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací. Podle § 59a vodního zákona - Vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

7. Okresní soud věc rovněž správně právně posoudil. Pokud jde o námitku, že etapa II. vodovodu nesplňuje podmínku veřejné potřeby dle § 1 odst. 3 písmeno a) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, pak není důvodná. Zaprvé zákon o vodovodech a kanalizacích vůbec nedefinuje vodní díla, pouze upravuje některá práva a povinnosti u veřejných vodovodů, tj. určité podskupiny vodních děl. Dále nutno přihlédnout, jak správně uvedl okresní soud, že vodovod umístěný na pozemku žalobce je součástí širší sítě vodovodu pro celou obec Bítov, tedy zcela evidentně pro více než 50 osob. Nelze tedy dle odvolacího soudu tento celek účelově rozčleňovat. Ad absurdum by mohly být vodovody rozdělovány dle čtvrtí, ulic a jednotlivých domů např. se závěrem, že jeden z domů nemá 50 uživatelů a předmětná část vodovodu k němu vedoucí už tedy není veřejným vodovodem ve smyslu uvedeného zákona. Dále nutno přihlédnout k době, kdy byl vodovod stavěn, kdy byl dle § 38 zákona č. 138/1973 Sb. o vodách vodohospodářským dílem (což je kategorie odpovídající vodním dílům dle § 127 odst. 13 a § 55 dle stávajícího vodního zákona) a rovněž naplnil kritéria veřejného vodovodu dle § 30 odst. 1 tehdejšího zákona a vyhlášky č. 144/1978 Sb. o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, neboť nesloužil pouze k zásobování jednoho objektu, zařízení či závodu dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky. Předmětný vodovod tedy byl vodohospodářským dílem, je nyní vodním dílem, splňoval kritéria pro veřejný vodovod a i dnes splňuje podmínky uvedené v § 1 stávajícího zákona o vodovodech a kanalizacích.

8. Pokud jde o námitku absence řádného stavebního povolení a kolaudace ve smyslu § 15 a §15a vodního zákona, a tedy že vodovod není z tohoto důvodu vodním dílem, není důvodná. Ustanovení § 15 a §15a vůbec nedefinují, co to vodní dílo je. To činí až ustanovení § 55 vodního zákona. Tedy může být postavena stavba, která spadá pod definici vodního díla dle § 55 vodního zákona, která nemá potřebné stavební povolení speciálního stavebního úřadu dle § 15 vodního zákona. Pak jde o nelegální vodní dílo. Ovšem dovozovat, že nepovolená stavba, která naplňuje definici vodního díla, není jen z tohoto důvodu vodním dílem, však nelze. Obdobný závěr, že i přes absenci stavebního povolení lze stavbu klasifikovat jako nepovolené vodní dílo, lze vztáhnout i na úpravu vodohospodářských děl, které definoval § 38 zákona č. 138/1973 Sb. o vodách ve znění účinném ke dni výstavby vodovodu. Rovněž zde není součástí definice vodohospodářského díla jeho povolení dle § 9 tohoto zákona.

9. K námitce, že ustanovení § 59a vodního zákona nelegalizuje nepovolené stavby, není rovněž důvodná. Dle ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 967/2021, Lze tak uzavřít, že v řízení o odstranění stavby vodního díla soud nezkoumá ani to, zda se jedná o stavbu povolenou, a ani to, zda se jedná o stavbu neoprávněnou. K zamítnutí žaloby na odstranění vodního díla tak postačí závěr o existenci legálního věcného břemene podle § 59a vodního zákona, a to bez ohledu na případný rozpor vodního díla se stavebním povolením (či dokonce neexistenci stavebního povolení jako takového) …… Jinými slovy i vodnímu dílu postavenému v rozporu se stavebním povolením svědčí legální věcné břemeno podle § 59a vodního zákona, bylo-li již ke dni 1. 1. 2002 způsobilé plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 vodního zákona; usnesení ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1705/2021, ze dne 28. 4. 2021, § 59a vodního zákona tak legalizuje vodní díla zbudovaná před 1. 1. 2002 na cizích pozemcích proto, že zákonodárce zjevně spatřuje významný veřejný zájem na jejich dalším zachování, přičemž kompenzace je pak pouze nutným důsledkem omezení vlastnického práva, ke kterému (nově) legalizací vodních děl na cizích pozemcích dochází. Doba vzniku vodního díla, jeho právní povaha v době vzniku, ani případné historické nároky právních předchůdců na náhradu za omezení vlastnického práva proto nejsou pro posouzení nároku na náhradu podle § 59a vodního zákona relevantní; jde o náhradu za omezení vlastnického práva vzniklé vlastníku pozemku ke dni 1. 1. 2014, a to uložením (do té doby neexistující) povinnosti vodní dílo na svém pozemku strpět; usnesení ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 365/2021 Ani skutečnost, že vodní dílo bylo zřízeno (v době před 1. 1. 2002) na cizím pozemku, není pro posouzení vzniku nároku na náhradu ve smyslu § 59a vodního zákona významná; vlastník pozemku je omezen existencí zákonné služebnosti od 1. 1. 2014, a to s účinky ex nunc, pro futuro. Jednorázová náhrada ve smyslu § 59a vodního zákona tak vlastníkovi pozemku náleží za budoucí omezení vlastnického práva (opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3631/2019) je právě účelem ustanovení § 59a vodního zákona ve veřejném zájmu zachovat vodní díla postavená před 1. 1. 2002, bez ohledu na to, zda měla stavební povolení, či nikoli. Dle závěru odvolacího soudu tedy ke dni 1. 1. 2014 vzniklo zákonné věcné břemeno ve prospěch žalované dle § 59a vodního zákona. Důvodová zpráva k části 44 zákona č. 303/2013 Sb. pak uvádí, že Navrhuje se stanovit, aby se povinnost vlastníků strpět na cizím pozemku vodní dílo rozšířila na všechna vodní díla ve smyslu vodního zákona. Cílem navrhovaných změn je, aby se vyřešily právní poměry vlastníků pozemků a vodních děl, která byla vybudovaná před 1. lednem 2002. Záměr zákonodárce vyřešit problematiku všech vodních děl postavených před 1. 1. 2002 formou věcného břemene za náhradu je tedy zřejmý.

10. K námitce c), že ustanovení § 59a vodního zákona je zásahem do ústavně zaručených práv žalobce dle článku 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, rovněž ji neshledal odvolací soud důvodnou. Nutno poukázat na skutečnost, že v době výstavby vodovodu byla ochrana vlastnických práv zcela odlišná a mnohdy opomíjená. S výstavbou vodovodu (byť v jiném umístění) souhlasil tehdejší uživatel pozemku, který pozemek zemědělsky obdělával. Nadto souhlas vlastníka či uživatele nebyl nutný s ohledem na § 58 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, protože v době výstavby byl pozemek užíván pro účely zemědělské a vodovod jako podzemní stavba tomuto účelu nevadil. Až současný vlastník chtěl změnit způsob užívání pozemku, tj. pro výstavbu. Jelikož zákonodárce vědomě omezil od 1. 1. 2014 vlastnická práva ve veřejném zájmu, stanovil současně i povinnost náhrady za toto omezení. Žalobce pak pozemek nabyl již zatížený tímto zákonným věcným břemenem, byť si jeho existence nemusel být vědom. Ke kompenzaci tohoto omezení mohl využít právě institut uvedené náhrady.

11. Poukaz na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 599/03, není přiléhavý, neboť řešil otázku, zda v minulosti vůbec vzniklo zákonné věcné břemeno, či mohlo být vydrženo vlastníkem výměníkové stanice, které překračovaly parametry stanovené zákonem pro vznik věcného břemene. Zde Ústavní soud kritizuje závěr, že pokud břemeno nevzniklo ze zákona, pak bylo vydrženo, jako nesprávný a omezující vlastnická práva. V nyní projednávané věci však je břemeno zřizováno nově zákonem ke dni 1. 1. 2014 a za náhradu.

12. Poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4662/2009, a ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1373/2014, rovněž není přiléhavý. Zde se soudy zabývaly výkladem ustanovení § 22 odst. 1 písmeno a) zákona č. 67/1960 Sb. (plynárenského zákona), který rozsah zákonného věcného břemene přímo definoval v rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí o přípustnosti stavby. Proto stavba nad rámec rozhodnutí již nebyla kryta zákonným věcným břemenem. V projednávané věci však jde o nově zřizované zákonné věcné břemeno, které žádné omezení odkazem na stavební povolení či kolaudaci není omezeno.

13. Námitka, že omezení vlastnického práva není namístě, neboť veřejného zájmu lze dosáhnout jinak, není rovněž důvodná. Je sice pravdou, že přeložení vodovodu by méně zatížilo žalobce a obec nabízela spolupráci pro přeložení vodovodu, avšak ne vždy je takovéto řešení možné. Jestliže by majitelé vodovodů a kanalizací měli paušálně sítě překládat, pak by v zásadě vždy při vyřizování nového umístění naráželi na vlastnická práva např. majitelů okolních pozemků a na postoje„ nestavte na mém dvorku“. Což by vedlo k obtížím a zvýšeným nákladům na to, aby byla nalezena cesta jak vodovodní a kanalizační sítě přeložit. I za tímto účelem zákonodárce stávající vodní díla hodlá zachovat a případnou vznikající křivdu pak hodlá kompenzovat.

14. Z výše uvedených důvodů je závěr okresního soudu, že zákonné věcné břemeno dle § 59a vodního zákona vylučuje nárok žalobce dle § 1042 o. z. správný neboť žalovaná zasahuje do jeho vlastnického práva oprávněně. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 151 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a účast u odvolacího jednání celkem 900 Kč.