71 Co 227/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nemajetkovou újmu ve výši 3.900.000 Kč k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. listopadu 2024, č. j. 32 C 518/2023-144

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek mění takto:Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 131.951 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 34.727 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 3.900.000 Kč (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).

2. Žalobce požadoval nemajetkovou újmu v souvislosti s exekučním řízením, které bylo zastaveno rozhodnutími Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 405/2017-123 a č. j. 64 Co 204/2022-140. Exekuční řízení byla vedena nezákonně a citelně a negativně ovlivnila život, osobní vztahy, finanční situaci a podnikání žalobce. Jako fyzická osoba požadoval odškodnění životních útrap ve výši 1.300.000 Kč a dále požadoval nemajetkovou újmu jako podnikatel ve výši 2.600.000 Kč. Okresní soud vyšel ve svém rozsudku z nesporných tvrzení obou účastníků ohledně výkazů nedoplatků vydaných žalovanou, způsobu jejich doručování, vedení exekučního řízení, jakož i jejich zastavení pro vadu v doručování. S odkazem na judikaturu soudů, dospěl k závěru, že pokud byla exekuční řízení vedena nezákonně, nezpůsobila toto žalovaná a není tak dána její pasivní legitimace. O nákladech řízení rozhodl dle § 150 o. s. ř. s odkazem na individuální okolnosti případu.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalovaná své odvolání směřovala toliko do odstavce II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasila s aplikací § 150 o. s. ř. s tím, že pro toto nejsou důvody a z rozsudku nevyplývá, proč by se jevilo nespravedlivým uložit žalobci náhradu nákladů řízení. Okresní soud nepřihlédl k postoji žalobce v průběhu řízení. Pro žalovanou se nejedná o běžnou agendu a z tohoto důvodu jsou náklady za právní zastoupení advokátem, které musela vynaložit, účelné.

4. Žalobce své odvolání směřoval do všech výroků napadeného rozsudku a navrhoval jeho zrušení a vrácení zpět okresnímu soudu. Judikatura, na kterou okresní soud v rozsudku odkazoval, na daný případ nedopadá. Žalobce se nedomáhá náhrady nemajetkové újmy pouze za samotný průběh exekučního řízení, ale především za to, co mu předcházelo. Jedná se o nekompromisní a agresivní přístup žalované, která přes důvodné námitky a připomínky žalobce pokračovala aktivně v krocích směřujících k zahájení exekučního řízení a následně ani nesouhlasila s jejich zastavením. Žalovaná disponovala nevykonatelnými exekučními tituly, kterými byly její vlastní rozhodnutí, které nebyly podrobeny soudnímu přezkumu. Tento svévolný přístup nemůže být přičítán komukoliv jinému k tíži než žalované. Žalovaná rozhodovala vydáváním výkazů nedoplatků namísto platebního výměru a tím zamezila soudnímu přezkumu svých rozhodnutí. Neobstojí ani závěr okresního soudu, že to nebyla žalovaná, která pochybila při doručování výkazů nedoplatků. Minimálně v případě doručování prostřednictvím datových schránek je odpovědná právě žalovaná, která výkazy odeslala jinému právnímu subjektu. Své domnělé exekuční tituly později žalovaná sama v celém rozsahu zrušila. Jednalo se tak o hrubé a mimořádně závažné porušení povinností žalované a tato právní skutečnost zakládá ex lege odpovědnost žalované. V rámci doplnění odvolacích důvodů žalobce dále namítal, že do rozhodnutí odvolacího soudu nevydala žalovaná pravomocné rozhodnutí o výši dluhu a penále na zdravotním pojištění, když i další její vydaná rozhodnutí byla následně zrušena.

5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Dle § 40 odst. 1 písm. a) a b) z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní pojištění provádějí tyto zdravotní pojišťovny: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, resortní, oborové, podnikové, popřípadě další pojišťovny.

7. Dle § 43 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní pojišťovny podléhají kontrole státních orgánů České republiky.

8. Dle § 53 odst. 2 věta prvá zákona o veřejném zdravotním pojištění, dlužné pojistné a penále může zdravotní pojišťovna předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků.

9. Dle odstavce 7 výše uvedeného zákonného ustanovení, vykonatelné výkazy nedoplatků jsou titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí.

10. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").

12. Žalovaná jako zdravotní pojišťovna je samostatná právnická osoba zřízená zákonem k provádění všeobecného zdravotního pojištění. Není sice ústředním orgánem státní správy, ale zákon ji svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. V souvislosti s vymáháním dlužného pojistného tak vystupuje v pozici subjektu veřejné moci, neboť je oprávněna autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech jiných osob. Ústavní soud v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 21/15 uvedl, že zdravotní pojišťovny, ať už jde o Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky nebo zaměstnanecké pojišťovny, se podílejí na výkonu státní moci, resp. na šířeji chápaném výkonu veřejné moci (srov. Nález ze dne 1. 12. 1998, sp. zn. I. ÚS 41/98) tím, že participují na jedné z jejích složek, kterým je výkon veřejné správy. Zdravotní pojišťovny jsou nositelem veřejného zdravotního pojištění pro pojištěnce, kteří jsou u nich zaregistrováni.

13. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním, doručováním a vymáháním nedoplatků veřejného pojištění. Je nepochybné, že žalovaná uvedená rozhodnutí vydávala a postupovala v rámci výkonu veřejné moci svěřené jí zákonem. Pokud je ze strany žalobce tvrzen vznik újmy, ať už v souvislosti s vydáváním příslušných rozhodnutí žalované, popř. se samotným vedením exekučního řízení, je dle § 3 odst. 1 zákona osobou odpovědnou za případnou škodu stát. Za této situace je závěr okresního soudu o nedostatku pasivní legitimace žalované ohledně uplatněného nároku žalobce na náhradu nemajetkové škody správný. Této skutečnosti si ostatně žalobce je vědom, když z jeho tvrzení vyplývá, že podal další žaloby v souvislosti s uváděným skutkem směřující proti jiným osobám, a to i mimo jiné proti státu.

14. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek v odstavci I. výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. Dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Na rozdíl od okresního soudu neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Aplikace tohoto zákonného ustanovení je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci a procesního zavinění na zastavení řízení a soud je využije v případech, kdy by důsledná aplikace této zásady vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Toto moderační právo je mimořádný procesní institut a takto je nutno k němu také přistupovat. Pokud je ze strany soudu využito, je nezbytné tuto aplikaci řádně a podrobně odůvodnit, což ze strany okresního soudu nebylo splněno. Poukazuje pouze na nepřiměřenost zavázání žalobce k náhradě nákladů řízení a na individuální okolnosti případu, aniž by bylo zřejmé, v čem tuto nepřiměřenost či zvláštní okolnosti případu spatřuje. Pokud poukazoval na vícero řízení, které žalobce vede, z této okolnosti je naopak zřejmé, že si musel být vědom skutečnosti, že nemusí být se svým nárokem ve všech vedených řízeních úspěšný. Je nepochybné, že žalobce byl nespokojený s vydanými rozhodnutími žalované, což bylo ostatně důvodem pro podání této žaloby. Tato skutečnost však sama o sobě neodůvodňuje nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované. Důvodem pro aplikaci tohoto ustanovení nemůže být ani samotná majetková situace žalobce. Je pravdou, že tento byl osvobozen od soudních poplatků, ale tato skutečnost nemá vliv na jeho povinnost hradit náklady řízení protistraně v případě neúspěchu ve věci. Předmětem dokazovaní nebyly okolnosti dopadu předmětných exekucí do života žalobce, když tyto byly uplatňovány v tomto řízení vůči nesprávné osobě a nemohou tak být důvodem pro rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení. Za této situace nebyla shledána aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. důvodná a žalovaná, která byla v řízení procesně úspěšná, má právo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení v plné výši.

16. Nebyla shledána důvodná ani námitka žalobce, že udělení plné moci bylo ze strany žalované účelovým jednáním. Skutečnost, že žalovaná disponuje odborným právním aparátem, ji nezbavuje možnosti v odůvodněných případech si zvolit zastoupení advokátem. Předmětem tohoto řízení nebyl nárok, který by byl běžnou a obvyklou agendou, kterou žalovaná v souvislosti se svou činností vyřizuje. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se řídí zcela jinými předpisy a normami, se kterými běžně v rámci své obvyklé činnosti pracuje. Pokud žalovaná s ohledem na průběh soudního řízení přistoupila k udělení plné moci advokátovi, který se danou problematikou zaobírá, nelze z tohoto postupu dovodit účelnost jejího jednání. Za toto zastoupení pak žalované náleží odměna za účelně vynaložené úkony zvoleného advokáta.

17. Za této situace odvolací soud zavázal žalobce k úhradě částky 29.585 Kč představující odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí věci, písemné podání ze dne 8. 8. 2024, účast u jednání soudu dne 13. 8. a 12. 11. 2024), dále odměnu za účast u jednání dne 19. 11. 2024, u kterého došlo k vyhlášení rozhodnutí ve výši ½ odměny. Výše odměny vychází z tarifní hodnoty 2 x 50.000 Kč (předmětem řízení byly dva nároky na náhradu nemajetkové újmy), tj. 100.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhláška), účinné do 31. 12. 2024. Odměna za jeden úkon právní služby tak představuje částku 5.100 Kč. Při stanovení odměny vycházel odvolací soud z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3362/22 ze dne 7. 8. 2024 (na který odkazuje také např. usnesení sp. zn. I. ÚS 883/25), ve kterém odlišil spory o náhradu nemajetkové újmy obecně od sporů o odčinění újmy na zdraví, kde hraje klíčovou roli znalecký posudek. Předmětem tohoto řízení byla náhrada nemajetkové újmy, kdy stanovení její výše vychází z volné úvahy soudu dle § 136 o. s. ř. S ohledem na zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní legitimace žalované, se soudy vůbec výší nemajetkové újmy nezabývaly. Hodnotu práva nebo věci, v daném případě výši újmy, tak nelze zjistit. Za této situace je nutno při stanovení tarifní hodnoty vycházet z § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky účinné do 31. 12. 2024.

18. Žalované tak náleží odměna ve výši 22.950 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky po 300 Kč, tj. 1.500 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 5.135 Kč.

19. Žalované nebyla přiznána odměna za další písemné vyjádření ze dne 28. 8. 2024, když toto následovalo krátce po prvním písemném vyjádření a bezprostředně po prvním jednání ve věci, kde měl právní zástupce žalované možnost uvést veškeré své argumenty, názory a stanoviska. Za této situace se nejedná o účelně poskytnutý úkon, za který by náhrada náležela.

20. Odvolací soud nepřiznal žalované rovněž požadovanou náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou ze sídla právního zástupce k jednání soudu a zpět. Právní zástupce výslovně uvedl, že má pobočku své kanceláře také v místě sídla žalované a zároveň v místě jednání soudu. Má tak k dispozici advokáty, kteří mají dostatečné vzdělání k zajištění zastupování žalovaného v místě jednání soudu. Skutečnost, že na danou problematiku se specializuje jiný advokát, který jezdil z Prahy, není důvodem pro přiznání cestovného a náhrady za ztráty času. Žalované nic nebránilo takto si své zastoupení zvolit, avšak nelze ji za této situace přiznat náhradu cestovného, když se nejedná o účelně vynaložený náklad.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaná, která měla ve věci procesní úspěch má právo na náhradu nákladů v plné výši. Žalobce byl zavázán zaplatit částku 34.727 Kč představující odměnu za dva úkony právní služby (písemné vyjádření ze dne 6. 10. 2025 a účast u jednání soudu) po 10.300 Kč. Při stanovení odměny bylo vycházeno z tarifní hodnoty 500 000 Kč dle § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Dále byla přiznána odměna ve výši ½ dle § 11 odst. 3 a odst. 2 písm. c) vyhlášky za písemné vyjádření ze dne 1. 4. 2025. Jedná se o vyjádření učiněné na výzvu soudu, které však neobsahovalo žádné významné skutečnosti týkající se věci samé, pouze námitku nedostatku náležitostí odvolání podaného ze strany žalobce. Žalované byla dále přiznána odměna za podání odvolání směřující pouze do výroku o přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 1.150 Kč. Odvolací soud zde vycházel z tarifní hodnoty představující přiznanou částku nákladů řízení, tj. z částky 29.585 Kč, kterou v souladu s § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky snížil na polovinu. Žalované dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za 4 poskytnuté úkony, tj. ve výši 1.800 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 6.027 Kč.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle obsahu spisu. O případném cestovném právního zástupce žalovaného nebylo rozhodováno, a to jednak z výše uvedených důvodů pro jejich neúčelnost, jakož i s ohledem na skutečnost, že tyto nebyly ze strany žalované ve stanovené lhůtě vyúčtovány.

23. Náklady řízení byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).