71 Co 236/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Daniely Teterové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: jméno zainteresované osoby IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 za níž jedná Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/2 adresa pro doručování: Adresa zainteresované společnosti 0/3 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o 2 672 500 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2024, č. j. 22 C 546/2023-60,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud zamítl žalobu na zaplacení 2 672 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 9. 8. 2023 do zaplacení a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 1 800 Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce byl vazebně stíhán pro , trestný čin, podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce se při výslechu po zadržení doznal, že spáchal skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Ve výpovědi okolnosti spáchání skutku podrobně popsal. Žalobce byl omezen na osobní svobodě vazbou od 14. 12. 2021 do 8. 11. 2022. Rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby pro tento skutek, nabyl právní moci dne 14. 12. 2022. Žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované předběžně uplatnil dne 24. 4. 2023. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že základ nároku na zadostiučinění za omezení osobní svobody vazbou a nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním je dán. Pokud jde o formu a výši zadostiučinění dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., pak význam trestního řízení byl u žalobce standardní, protože již v minulosti (a i po skončení trestního stíhání) byl odsuzován pro trestnou činnost. Nejde tedy o osobu, která by neměla s trestním řízením žádnou zkušenost. Dále vzhledem k tomu, že se žalobce před zahájením trestního stíhání v pozici podezřelého k činu doznal a popsal, jak k němu došlo, je dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. po přihlédnutí k této okolnosti (a závěrům judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 694/2022) dostačující formou odškodnění konstatování porušení práva žalobce nezákonným trestním stíháním a již poskytnutá omluva žalované. Přiznání peněžitého zadostiučinění by odporovalo obecně sdílené představě spravedlnosti. Dále žalobce neprokázal, že by v důsledku trestního stíhání došlo k závažnému narušení vztahů s rodiči a prarodiči ze strany matky, rozpadu jeho vztahu s , jméno FO, Rodiče si nepřáli, aby u nich žalobce bydlel, když byl zfetovaný, a dle výpovědi otce žalobce chování žalobce nepřispělo ke zlepšení zdraví matky. Žalobce nebyl své matce v nemoci oporou a nemůže těžit z její nemoci při požadavku na odškodnění. Žalobci nárok na zadostiučinění za omezení osobní svobody vazbou a za újmu trestním stíháním peněžitou formou tedy nevznikl. Pokud jde o tvrzenou ušlou mzdu 122 500 Kč, pouhý příslib zaměstnání bez podpory dalších důkazů (např. pracovní smlouvy) za situace, kdy žalobce nebyl zaměstnán před zahájením trestního stíhání ani poté, neprokazuje, že by s vysokou pravděpodobností byl v době výkonu vazby zaměstnán.

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že výše odškodného za den vazby ve výši 500 až 1 500 Kč již neodpovídá současné ekonomické situaci. Navíc žalobce poukazoval na okolnosti, které dále prohlubovaly jeho újmu způsobenou vazbou – narušení rodinných vazeb s rodiči a vážně nemocnou matkou, rozpad vztahu s družkou, narození syna. Žalobce byl stíhán pro trestný čin s výměrou dva až deset let, téměř rok byl ve vazbě. Pokud jde o doznání, tak bylo učiněno před vznesením obvinění, tedy v době, kdy žalobce neznal obsah skutku, z něhož byl později obviněn. O vině panovaly pochybnosti po celou dobu trestního řízení, a to přesto nebylo zastaveno. Pokud jde o ušlý výdělek, pak se při žádosti o propuštění z vazby předkládá příslib zaměstnání, nikoli pracovní smlouva, protože zaměstnavatel neví, zda a kdy bude zaměstnanec z vazby propuštěn a neuzavírá proto pracovní smlouvu rovnou. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že přes poučení soudu žalobce nenavrhl žádné důkazy k prokázání tvrzené újmy. Žalobce měl bohatou trestní minulost, a to i po propuštění z vazby, což vyvrací jeho tvrzení o snaze o nápravu docházením do zaměstnání. Žalobce byl dlouhodobě nezaměstnaný a po propuštění z vazby do tvrzeného zaměstnání nenastoupil. Trestní stíhání nebylo zahájeno svévolně, ale důvodně. Byly dány i důvody pro uvalení vazby a žalovaný se v úvodu trestního řízení ke skutku přiznal. Pokud jde o tvrzenou dobrou pověst žalobce, pak žalobce byl odsouzen v minulosti pro tři trestné činy (, trestný čin, a po propuštění z vazby po šesti měsících spáchal další trestný čin , trestný čin, . Žalobce tedy dlouhodobě páchá majetkovou trestnou činnost a je zarážející, že zdůrazňuje negativnost pobytu ve vazbě v přítomnosti osob páchajících trestnou činnost. Otec žalobce jej nechává u sebe bydlet a v podstatě jej živí, nelze tedy hovořit o narušení rodinných vztahů i přes řadu trestních odsouzení žalobce. Navrhla proto potvrzení rozsudku jako správného.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věty prvé a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje. Pokud žalobce namítá, že okresní soud nezohlednil řadu okolností na straně žalobce (narušení vztahů s rodiči, vztahu s družkou, narození syna v době, kdy byl ve vazbě, ušlý výdělek), pak zástupce žalobce byl řádně okresním soudem u jednání dne 16. 2. 2024 poučen dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhl důkazy k prokázání tvrzení, že v důsledku trestního stíhání došlo k narušení vztahů žalobce k rodičům, vztahu s družkou, že je otcem nezl. , jméno FO, , že došlo ke zhoršení zdravotního stavu matky žalobce a že mu ušla mzda. Byl rovněž poučen, že pokud důkazy nenavrhne, vystavuje se riziku neunesení břemene důkazního a neúspěchu ve věci. Kromě výslechu otce pak žalobce žádné důkazy nenavrhl. Závěr okresního soudu, že žalobce uvedená tvrzení neprokázal, je tedy správný.

6. Ani narušení vztahů s rodiči nelze z provedených důkazů shledat, neboť z výpovědi otce žalobce pak vyplývá, že žalobce začal pobývat mimo bydliště rodičů z vlastní vůle v roce 2019, tedy ještě před činem, jehož se měl 3. 10. 2021 žalobce dopustit. Žalobce bral , návyková látka, , s tím souvisely krádeže v obchodech a jiné obstarávání peněz než stálým zaměstnáním. Což vše rodiče nesli nelibě. I po dobu trestního stíhání jej rodiče dle možností navštěvovali, byli s ním v kontaktu. Po propuštění z vazby žalobce nadále bydlí u otce, který se jej snaží přimět k léčbě a k zaměstnání. Vztahy s rodiči tedy narušilo primárně užívání , návyková látka, , nezaměstnanost a související trestná činnost žalobce, nikoli samotné zahájení trestního stíhání. Jak správně poukázal okresní soud, matka žalobce byla nemocná ještě před zadržením žalobce a vzetím do vazby. Žalobce při zadržení uvedl, že se její stav zhoršil před měsícem. Navíc žalobce nebyl ani před vzetím do vazby pro matku v nemoci oporou, nevedl řádný život, naopak mu rodiče příležitostně přispívali z důvodu nezaměstnanosti na živobytí a trápila je , Anonymizováno, závislost a související trestná činnost.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - (1) Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle § 7 odst. 1 (1) Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

8. Podle § 31a odst. 1 a 2 uvedeného zákona (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že základ nároku žalobce dle § 5, § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je dán, neboť žalobce byl zproštěn obvinění, že spáchal trestný čin , trestný čin, . Pokud jde o úvahu okresního soudu o formě a případné výši zadostiučinění, rovněž s ní odvolací soud souhlasí. Při stanovení zadostiučinění dle § 31a zákona je nutno zkoumat především A) povahu trestní věci (závažnost trestného činu; druh a výše hrozícího trestu; případné vyšší společenské odsouzení určitých trestných činů), B) dále délku trestního řízení, C) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby a případně další okolnosti konkrétního případu.

10. Žalobce byl stíhán po trestný čin , trestný čin, s hrozícím trestem odnětí svobody na 2 až 10 let, tedy již závažnější trestnou činnost, vnímanou společností negativněji, ne však výrazně negativně oproti např. pedofilii apod. Povaha trestného činu je tedy dle odvolacího soudu pro účely zadostiučinění standardní. Trestní stíhání žalobce trvalo po dobu jednoho roku od 15. 12. 2021 do 14. 12. 2022 s výkonem vazby, což zvyšuje význam dopadu stíhání u žalobce. Dále bylo nutno vyhodnotit předchozí trestnou činnost žalobce. Předchozí odsouzení může do určité míry snižovat míru pociťované újmy, ale automaticky újmu nevylučuje. I dříve trestaná osoba může totiž v případě nezákonného stíhání za skutek, který nespáchala, pociťovat obavy z odsouzení a úkony trestního řízení mohou mít dopad např. na její psychiku. Lze uzavřít, že tedy předchozí (nutno uvést, že podmíněné) odsouzení žalobce oproti délce trestního stíhání snižují význam trestního stíhání pro žalobce. Pokud jde o tvrzené konkrétní následky v osobnostní sféře, pak jak bylo uvedeno výše, nebyly žádné zjištěny. Dále, jak správně poukázal okresní soud, nutno zohlednit i další okolnost trestního řízení, a to, že se žalobce v pozici podezřelého ke skutku doznal. Byť doznání podezřelého před sdělením obvinění není použitelné pro účely trestního řízení, pak v řízení o náhradě újmy tato skutečnost význam má a lze k ní přihlížet (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 366/04 ze dne 3. listopadu 2005) a lze ji hodnotit, jako okolnost snižující, popř. zcela vylučující, peněžité zadostiučinění – viz okresním soudem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 694/2022. V této souvislosti lze poukázat na to, že doznání žalobce nebylo osamoceno, ale nepřímo by spáchání činu prokazovala rovněž (trestně-procesně nepoužitelná) výpověď , jméno FO, z 15. 12. 2021, kdy jí měl žalobce bezprostředně po činu říct, že se pokusil něco na pumpě ukrást, ale nevyšlo mu to. Okolnost, že se žalobce po svém zadržení k trestné činnosti doznal a posléze jej za pachatele označila i další osoba, významně podložily podezření vůči žalobci, pro které orgány činné v trestním řízení prověřovaly žalobce. Byť toto doznání není okolností, kterou by si žalobce způsobil vazbu ve smyslu § 12 odst. 1 písmeno a) uvedeného zákona, je okolností, která významně ovlivnila trestní stíhání žalobce, proto lze souhlasit s okresním soudem a výše poukazovanou judikaturou, že je nutno tuto okolnost zohlednit. Dle odvolacího soudu pak tato okolnost případu (odhlédnuto od vazby) vylučuje nárok na peněžité zadostiučinění 2 000 000 Kč za samotné zahájené trestní stíhání vůči žalobci.

11. Zbývá tedy posoudit okolnost výkonu vazby a případné náhrady. Nutno uvést, že nejde o nezákonnou vazbu (tedy že nebyly dány důvody vazby a rozhodnutí by bylo nezákonné), ale o v té době důvodnou vazbu v trestním řízení, které neskončilo odsouzením obviněného. Jde tedy o odškodnění omezení osobní svobody osoby, jež byla nevinná a musela se podřídit omezením plynoucím z trestního řízení. Pokud žalobce namítá, že odškodné 1 000 Kč za den vazby již neodpovídá dnešní ekonomické realitě, pak nutno uvést, že rozmezí 500 – 1 500 Kč za den vazby je pouze orientačním rozmezím, které do určité míry předchází extrémům a sjednocuje výši odškodnění a přizpůsobuje jej podmínkám ČR (viz např. bod 12 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2888/2019, nebo rozsudek ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010). Obdobně v případě odškodnění za nepřiměřenou délku řízení pak Nejvyšší soud nevalorizuje odškodné automaticky o inflaci, viz např. rozsudek ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1916/2023. Nutno pak při stanovení formy a výše zadostiučinění za výkon vazby vždy zohlednit okolnosti případu uvedené výše. Odvolací soud tedy po zohlednění významu trestního stíhání, délky trvání a absenci konkrétních dopadů do sféry žalobce, které by významněji zasáhly do sféry žalobce nad běžně pociťovanou újmu v důsledku omezení osobní svobody, a k okolnosti doznání žalobce, dospěl k závěru, že částka 1 000 Kč za den vazby je přiměřená a odškodňuje spravedlivě a přiměřeně újmu, kterou žalobce utrpěl v důsledku omezení jeho osobní svobody. Jelikož tuto částku již žalovaná uhradila, je žaloba v této části požadující odškodnění nad částku 330 000 Kč nedůvodná.

12. Pokud jde o tvrzený ušlý výdělek žalobce, pak není dána jednak samotná škoda a ani příčinná souvislost mezi trestním stíháním a tvrzeným ušlým výdělkem. Žalobce dlouhodobě stabilně nikde nepracoval. V době zadržení a vzetí do vazby nebyl nikde zaměstnán. Neměl tedy žádný reálný příjem, o který by v důsledku vzetí do vazby přišel. Neměl ani uzavřenu pracovní smlouvu s datem nástupu, či jinak sjednáno zaměstnání, do něhož by nebýt vazby s vysokou mírou pravděpodobnosti nastoupil (ač by se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat). Tedy v důsledku vzetí do vazby žalobce o žádný reálný či očekávatelný příjem nepřišel (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 605/2009). Odškodňována pak není obecná ztráta potenciálu vykonávat nějaké zaměstnání, neboť by bylo možno říci, že každá osoba ve vazbě by mohla být obecně zaměstnána za minimální mzdu, popř. za průměrnou mzdu v oboru, který si osoba sama zvolí, ale jen a jen vazba jí v tomto potencionálním zaměstnání brání. Pokud jde o příslib zaměstnání po propuštění z vazby, pak ani k tomuto nelze přihlédnout, neboť na propuštění z vazby není automaticky nárok a zaměstnání je stále nejisté a potencionální. Nutno uvést, že tyto přísliby jsou nezřídka pouze jakousi nevymahatelnou zárukou za řádné chování propouštěného pro účely trestního řízení (ve smyslu, že má kde bydlet, má z čeho žít, zaručí se za něj nějaká osoba apod.). Konečně (byť je možné, že se situace u zaměstnavatele od května do listopadu 2022 co do ochoty žalobce zaměstnat změnila) je nutno dodat, že ani po propuštění z vazby žalobce u daného zaměstnavatele vůbec nenastoupil a konec konců nemá stálé zaměstnání ani jinde dosud. Což jen dokládá, že pouhé přísliby zaměstnání pro odškodnění tvrzeného ušlého výdělku nepostačuje. Tedy závěr okresního soudu, pokud jde o ušlý výdělek, je rovněž správný.

13. Proto byl dle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony nezastoupeného účastníka (vyjádření k odvolání, příprava a účast u odvolacího jednání) po 300 Kč tedy částku 900 Kč.