71 Co 236/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno , IČO 00300535 sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 9. 2025, č. j. 10 C 127/2024-98

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II., III. a IV. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích V., VI. a VII. mění takto:Žalobkyně je povinna nahradit státu na nákladech řízení částku 5 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Opavě.Žalovaný je povinen nahradit státu na nákladech řízení částku 5 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Opavě.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v katastrálním území , adresa, , zapsaným v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na LV , Anonymizováno, , konkrétně k budově č. p. , Anonymizováno, postavené na pozemku žalovaného parc. č. , Anonymizováno, a k budově bez č. p./č. e. postavené na pozemku žalovaného parc. č. , Anonymizováno, (odstavec I. výroku) – dále jen nemovitosti, nemovitosti přikázal do vlastnictví žalovaného (odstavec II. výroku), žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na vyrovnání náhrady částku 4 954 324 Kč (odstavec III. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV. výroku), žalobkyni zavázal zaplatit státu na nákladech znalečného částku 12 842 Kč (odstavec V. výroku), ČR přiznal vůči žalovanému na nákladech řízení částku 12 842 Kč (odstavec VI. výroku) a rozhodl o vrácení přeplatku na zaplacené záloze na znalečném ve výši 15 000 Kč žalovanému (odstavec VII. výroku).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitostí s výší podílů 27571/100000 ve prospěch žalobkyně a 72429/100000 ve prospěch žalovaného. Žalobkyně nabyla svůj podíl v roce 2016 od společnosti , právnická osoba, ., žalovaný se stal většinovým spoluvlastníkem v září 2023. Výlučným vlastníkem pozemků, na kterých se nemovitosti nachází, je žalovaný. Prostory ve druhém nadzemním podlaží budovy A a v budově B jsou nejméně od října 2024 ve špatném stavebnětechnickém stavu, který lze označit za havarijní. Nejpozději v červnu 2024 byla žalobkyně žalovaným vyzvána k součinnosti při řešení tohoto havarijního stavu, což odmítla. Obvyklá cena nemovitostí ke dni rozhodování soudu je 17 969 330 Kč.

3. Na zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 1143, § 1147 a § 1083 o. z. a dospěl k závěru, že návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je důvodný. Neshledal důvody pro rozdělení nemovitostí na jednotky a jejich rozdělení mezi spoluvlastníky, stejně jako návrh žalobkyně na přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví. Takovému způsobu rozdělení se žalovaný bránil a okresní soud považoval za zásadní námitku respektování zásady superficies solo cedit, tedy, že povrch ustupuje půdě, vyplývající z § 1083 odst. 1 o. z. Rozdělení stavby na pozemku jediného vlastníka lze provést, a to ve formě spoluvlastnictví pozemku, nikoliv stavby jako takové. Stavbu jako takovou nelze rozdělit na více částí, protože stavba je (má být) součástí pozemku. Okresní soud proto přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného a stanovil mu povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl. Při stanovení obvyklé ceny vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , která při oceňování vzala v úvahu nejen hodnotu obdobných nemovitostí, ale také jejich havarijní stav. Toto naopak ve svém znaleckém posudku nevzala v úvahu , tituly před jménem, , jméno FO, , která navíc použila výnosovou metodu, a to za situace, kdy bylo prokázáno, že reálná výše nájemného byla nižší, než s jakou ve svém posudku pracovala tato znalkyně. Bez ohledu na faktický stav jednotlivých podlaží budovy, vycházela vždy ze stejné výše nájemného. Jako nedůvodnou vyhodnotil námitku žalobkyně, že havarijní stav nemovitostí zavinil žalovaný. Ten nabyl podíl k nemovitostem až v prosinci 2023, již v červnu 2024 zmapoval jejich stav a vyvinul snahu o řešení neutěšeného technického stavu. Byla to naopak žalobkyně, která odmítla poskytnout součinnost.

4. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, rozsudek napadla zcela a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví, nesouhlasila však se způsobem vypořádání. Namítala, že stavební rozdělení budovy A na jednotky je možné, žalobkyně prostory v 1. nadzemním podlaží této budovy užívala dlouhodobě, vynaložila prostředky na jejich údržbu, a proto je logické, aby byly jako samostatná jednotka přikázány do jejího výlučného vlastnictví. K nemožnosti rozdělení dospěl okresní soud, aniž by se zabýval odbornou otázkou možnosti takového rozdělení. Nesouhlasila rovněž s hodnocením znaleckých posudků ze strany okresního soudu, který bez řádného odůvodnění převzal závěry ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , právnická osoba, . Zopakovala výhrady k tomuto znaleckému posudku s tím, že znalkyně ani nesplnila zadání soudu. Nepodařilo se odstranit rozpory mezi dvěma vypracovanými znaleckými posudky, proto měl být vypracován revizní znalecký posudek znaleckým ústavem. Okresní soud zcela opomenul vyjádření , jméno FO, , které se rovněž týkalo stanovení obvyklé ceny nemovitosti. Nevypořádal se s vyššími cenami nemovitostí, které uváděly obě strany v rámci jednání o mimosoudním vyřízení věci s tím, že byly připraveny uváděné částky v rámci vypořádání podílu druhé straně vyplatit. Není přípustné, aby soud takto stanovené částky zcela ignoroval a v rámci rozhodnutí přiznal na vypořádání podílu částku nižší. Soud by měl přikázat nemovitosti do výlučného vlastnictví toho ze spoluvlastníků, který je připraven uhradit vyšší částku. Poukazovala rovněž na možnost vypořádání formou veřejné dražby s tím, že je možno v odůvodněných případech rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

5. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku jako věcně správného. Způsob vypořádání je na úvaze soudu. Okresní soud vysvětlil význam skutečnosti, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku, na kterém předmětné nemovitosti stojí. Poukazoval na dlouhodobě špatné vztahy mezi účastníky, kdy za této situace není rozdělení domu na jednotky možné. Není žádoucí, aby se žalobkyně stala výlučnou vlastnicí jednotky – prostor, které dle rozhodnutí spoluvlastníků ze dne 18. 6. 2024 užívá žalovaný. Žalobkyně by navíc zůstala podílovou spoluvlastnicí společných prostor, které jsou v havarijním stavu, přičemž na nutné rekonstrukci se odmítla podílet. Žalobkyně s tímto způsobem vypořádání dříve souhlasila, podmiňovala ho však uhrazením přemrštěné náhrady. Vyjádřil se ke znaleckým posudkům s tím, že okresní soud správně vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Návrh na vypracování revizního znaleckého posudku nebyl před poučením stran dle § 119a uplatněn. Pokud žalovaný nabízel za podíl žalobkyně vyšší částku, bylo to pouze v souvislosti se snahou o urychlené uzavření soudního smíru či mimosoudní dohody s ohledem na újmy, které mu oddalováním konečného rozhodnutí vznikají. Zdůraznil, že nemovitosti jsou součástí většího celku budov tvořícího bývalé obchodní centrum. Jde o zchátralé a nevyužívané objekty, které brání dalšímu rozvoji centra , Anonymizováno, a hyzdí jej. Žalovanému tak jde o vyřešení dané věci v širším kontextu a ve veřejném zájmu.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. V úvodu odvolací soud konstatuje, že jako nedůvodnou shledal odvolací námitku žalobkyně týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele. V daném případě žalobkyně vymezila velmi podrobně své odvolací důvody, pro které rozsudek okresního soudu napadá a byť rozsudek soudu prvního stupně nesplňuje veškeré náležitosti řádného odůvodnění, nebyly shledány důvody pro jeho zrušení a vrácení zpět z důvodu nepřezkoumatelnosti.

8. Odvolací soud vycházel z listinných důkazů provedených okresním soudem, jakož i z výslechu znalkyň a svědka, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že zjištěný skutkový stav je dostačující pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud doplnil dokazování výpisem z účtu žalovaného z , právnická osoba, ze dne 31. 12. 2024 a 30. 6. 2025, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný disponoval k tomuto datu částkou , Anonymizováno, , resp. , Anonymizováno9. Na zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správná právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání tak, že výlučným vlastníkem se stane žalovaný, který je povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl.

10. V průběhu řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bránily zrušení podílového spoluvlastnictví, s čímž ostatně oba účastníci souhlasí. Návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je návrhem na vydání konstitutivního rozhodnutí, jde o tzv. iudicium duplex, kdy soud není vázán návrhy účastníků a může tak použít i jiný způsob vypořádání, než je navrhován. Občanský zákoník stanovuje taxativní způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem, a to rozdělení věci, přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu nebo prodej věci ve veřejné dražbě. Soud nemůže provést vypořádání jiným než zákonem stanoveným způsobem s tím, že je vázán zákonnou posloupností jednotlivých způsobů řešení vypořádání spoluvlastnictví.

11. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, přičemž již dříve judikatura dovodila možnost rozdělit bytový dům, který je předmětem spoluvlastnictví i na bytové jednotky (§ 1165 o. z.). Dle § 1158 odst. 2 o. z. je možno tuto úpravu vztáhnout rovněž na nebytové prostory. Okresní soud se v rozsudku nezabýval možností reálného rozdělení nemovitostí jako primárního způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Z listin založených ve spise (fotografie staveb, náhled na ortofotomapu, popis staveb ze strany účastníků, znalecké posudky), jakož i ze shodných tvrzení účastníků je nutno dovodit, že reálné stavebně-technické rozdělení nemovitostí není možné. Jedná se o komplex budov občanské vybavenosti, které jsou užívány jako celek, mají společný vchod, jsou provozně propojeny se sousedními stavbami. S ohledem na dispoziční řešení staveb, značný rozdíl v podílech účastníků, jakož i s přihlédnutím k havarijnímu stavu budov, je zřejmé, že reálné rozdělení budov s alespoň rámcovým respektováním výše podílů spoluvlastníků není za současného stavu možné. Ostatně tento způsob vypořádání nebyl žádným z účastníků ani navrhován.

12. Okresní soud se zabýval možností rozdělení předmětných nemovitostí na jednotky tak, jak bylo navrhováno ze strany žalobkyně. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že toto rozdělení není možné, i když z jiných důvodů, než uvedl okresní soud.

13. Rozdělení budovy na byty (nebytové prostory) a jejich přikázání bývalým spoluvlastníkům představuje způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví nastupující při nemožnosti reálného dělení věci a předcházející přikázání věci některému ze spoluvlastníků (usnesení ÚS sp. zn. I. ÚS 174/05).

14. Je pravdou, že stavby, které jsou předmětem tohoto řízení stojí na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalovaného. Přestože z § 1083 odst. 1 o. z. vyplývá zásada, že povrch ustupuje půdě, nelze z tohoto dovodit závěr, že by nebylo bez dalšího možné rozdělení stavby na jednotky za situace, kdy stavba stojí na pozemku ve výlučném vlastnictví pouze jednoho ze spoluvlastníků. Sjednocení vlastnického práva stavby a pozemku je jedním, nikoliv však jediným kritériem při rozhodování o způsobu vypořádání zaniklého podílového spoluvlastnictví. Při rozhodování o případném rozdělení věci na jednotky je však nutno přihlédnout i k jiným okolnostem.

15. Možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavbě rozdělením na jednotky je nutno posuzovat i z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Jak vyplývá z judikatury soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 559/2004) soud přistoupí k takovému rozdělení jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu. Toto v daném případě není splněno.

16. V průběhu řízení bylo zjištěno, že mezi účastníky panují od roku 2023, kdy se stal žalovaný většinovým spoluvlastníkem předmětných staveb, napjaté a konfliktní vztahy. Z vyjádření obou účastníků v průběhu řízení jednoznačně vyplývá, že tito se nedokážou dohodnout na dalším způsobu užívání předmětných nemovitostí, jakož i na způsobu a úhradě nákladů na nezbytnou a nutnou údržbu. Žalobkyně odmítá respektovat jakékoliv návrhy a rozhodnutí žalovaného jako většinového spoluvlastníka s tím, že trvá na dřívějším způsobu užívání nemovitostí. Z předložené korespondence mezi účastníky, jakož i z rozhodnutí spoluvlastníků z června 2024, které byly okresním soudem provedeny k důkazu, jednoznačně vyplývá, že se žalobkyně odmítla jakýmkoliv způsobem podílet na odstranění nebo alespoň zmírnění havarijního stavu předmětných staveb. Jako spoluvlastníci případných společných prostor by tyto otázky byli nuceni řešit i v případě rozdělení budovy na jednotky, a to v souvislosti se společnými prostorami. Založení tohoto svého druhu spoluvlastnictví by tak neřešilo hlavní důvod zrušení spoluvlastnictví, a to neshody účastníků ohledně dalšího nakládání s nemovitostmi. Z těchto důvodů není rozdělení nemovitosti na jednotky možné.

17. Za této situace okresní soud zcela správně přistoupil k vypořádání spoluvlastnictví přikázáním do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků. S ohledem na okolnosti dané věci souhlasí odvolací soud s přikázáním do výlučného vlastnictví žalovaného. V rámci podílového spoluvlastnictví náleží žalovanému většinový podíl na předmětných stavbách a zároveň je výlučným vlastníkem pozemku, na kterém tyto stavby stojí. Tímto dojde k naplnění zásady vyplývající z § 1083 odst. 1 o. z., tj. dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby. Dalším podstatným kritériem je okolnost účelného využití předmětu spoluvlastnictví. V této souvislosti je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že předmětné stavby se nachází v samotném centru města , Anonymizováno, a je nepochybné, že ze strany žalovaného dojde k plánovanému využití těchto nemovitostí v souladu s celkovým rozvojem města. Z postoje žalobkyně naopak vyplývá, že tato měla a má zájem toliko na využití nemovitosti ve svůj prospěch, tj. k dalšímu pronajímání třetím osobám.

18. Samotná skutečnost, že žalobkyně navrhla zaplacení vyšší finanční náhrady, než byla stanovena soudem, není důvodem pro přikázání nemovitostí do jejího výlučného spoluvlastnictví. Jedná se toliko o jedno z mnoha kritérií, které je povinen soud brát v úvahu při rozhodování, kterému ze spoluvlastníků předmětné nemovitosti přikázat do výlučného vlastnictví (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3222/2018). Je nepochybné, že z této skutečnosti by měl prospěch pouze žalovaný, který však nadále setrval na přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Za této situace jsou podstatnými pro rozhodnutí, komu ze spoluvlastníků přikázat nemovitosti do výlučného vlastnictví, skutečnosti uvedené výše, tj. většinový podíl žalovaného, jeho výlučné vlastnictví pozemku, jakož i účelnost dalšího využití předmětných nemovitostí. Žalobkyně sdělila, že navrhovanou částku uvedla na základě stanoviska , jméno FO, , ze kterého však nelze pro potřeby tohoto řízení vycházet. Jedná se toliko o odborné vyjádření, , jméno FO, není soudním znalcem, vyslovil pouze svůj názor ohledně výše tržní ceny, který sice může vycházet z jeho osobních zkušeností, avšak tento není doložen žádným z realizovaných či alespoň nabízených realitních obchodů. Jím uváděná tržní cena se zcela vymyká jak ceně stanovené ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , tak , tituly před jménem, , jméno FO, . Jiná situace je ohledně vyjádření a svědecké výpovědi , jméno FO, ohledně faktického stavu předmětných nemovitostí, když se jedná o skutečnosti, které sám vnímal a viděl při prohlídce, kterou uskutečnil.

19. Nedůvodné jsou odvolací námitky žalobkyně ohledně výše vypořádacího podílu. Okresní soud správně vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , právnická osoba, , když v rozsudku uvedl důvody, které ho k tomu vedly. Obě znalkyně byly soudem vyslechnuty, odpovídaly na otázky jak soudu, tak účastníků. Z obsahu znaleckých posudků, jakož i výslechu znalkyň vyplynulo, že znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vycházela z aktuálního stavu nemovitosti, který zjistila prohlídkou v rámci vypracování znaleckého posudku. Naopak znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vycházela ze stavu, který zjistila v roce 2017, když při pozdějších posudcích již prohlídku neuskutečnila. Nemohla tak dostatečně zhodnotit aktuální havarijní stav nemovitostí, který vyplývá jak ze zjištění znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , tak výslechu , jméno FO, , který vycházel z provedené prohlídky staveb. Znalecké posudky , tituly před jménem, , jméno FO, byly vypracovány v době rozdílných spoluvlastnických vztahů, a to jak ke stavbám, tak k pozemkům, na kterých stojí. Výslovně uvedla, že nepoužila porovnávací metodu, která má při oceňování vždy přednost, když neměla k dispozici žádné vhodné porovnávací vzorky. Naopak , tituly před jménem, , jméno FO, stanovila tržní cenu porovnávací metodou, použila dostatek vhodných porovnávacích vzorků, případné rozdíly odstranila použitím příslušných koeficientů. Přihlédla ke špatnému až havarijnímu stavu nemovitostí, když je nepochybné, že stav budov se v průběhu let zhoršoval. Závěry svého znaleckého posudku si obhájila v rámci svého výslechu, ve kterém reagovala i na námitky ze strany žalobkyně. Za této situace nebyl důvod přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku, když zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a toto ponechává na úvaze soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1290/2007).

20. Je pravdou, že okresní soud se v odůvodnění rozsudku dopustil nepřesnosti, když uvedl, že žalovaný nabyl podíl na předmětných nemovitostech až v prosinci 2023. V této době nabyl další podíl na nemovitostech od obchodního , právnická osoba, , stal se většinovým spoluvlastníkem staveb a výlučným vlastníkem pozemků, na kterých stavby stojí. Faktem však zůstává, že se ihned po nabytí většinového podílu zabýval celkovým stavem nemovitostí, snažil se najít řešení vedoucí k odstranění jejich havarijního stavu a domáhal se součinnosti žalobkyně jako spoluvlastnice. Tato však svůj jakýkoliv podíl na řešení faktického stavu nemovitostí odmítla. Za této situace nemůže být důvodná její námitka, že to byl právě žalovaný, který havarijní stav zavinil. Bez ohledu na způsob užívání předmětných nemovitostí, to byla také žalobkyně jako spoluvlastnice, která se měla a mohla zabývat celkovým stavem nemovitostí, zejména ve vztahu ke společným částem, jako je např. stav střechy, oken, vytápění apod.

21. Výpisy z účtu žalovaného byla prokázána jeho schopnost vyplatit žalobkyni stanovený vypořádací podíl, když žalovaný jako obec hospodaří s mnohamilionovým rozpočtem a má k dispozici dostatek finančních prostředků k vyplacení.

22. Nedůvodná je námitka žalobkyně ohledně možnosti nařízení dražby pouze mezi spoluvlastníky. Nejedná se o zvláštní způsob vypořádání spoluvlastnictví, ale toliko o způsob prodeje společné věci v dražbě. Nařízení prodeje věci přitom přichází do úvahy až tam, kde společnou věc žádný ze spoluvlastníků nechce, což v daném případě nenastalo.

23. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I. – IV. jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Nesprávné je však rozhodnutí okresního soudu ohledně nákladů státu, tj. ve výrocích V. – VII. napadeného rozsudku. V dané věci byla na znalečném vyplacena celková částka 25 684 Kč. Z toho byla částka 15 000 Kč vyplacena ze zálohy zaplacené ze strany žalovaného. Tuto částku nelze považovat za náklad státu, ale za náklad účastníka, který je možno nahradit pouze v rámci rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky. Ze strany státu byla v souvislosti s vyplaceným znalečným vynaložena toliko částka 10 684 Kč, na jejíž úhradu vznikl státu nárok. S ohledem na výsledek sporu a s přihlédnutím k zásadě iudicium duplex, jsou povinni takto vzniklé náklady státu uhradit oba účastníci rovným dílem. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil rozsudek v této části dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zavázal každého z účastníků zaplatit polovinu této částky, tj. 5 342 Kč na účet okresního soudu. Z výše uvedených důvodů nemohlo být rozhodnuto o vrácení, byť jen části, zaplacené zálohy, když tato byla v celém rozsahu spotřebována na vyplacení přiznaného znalečného.

25. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, dle kterého v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zpravidla nelze určit, která ze stran měla ve věci úspěch. Odvolací soud neshledal žádné zvláštní mimořádné důvody, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení jedné ze stran.