71 CO 242/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2022, č. j. 26 C 9/2021-129 a doplňujícího usnesení ze dne 15. 9. 2022, č. j. 26 C 9/2021-157,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 180 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 128 896 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 41 698 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení 1 108 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 180 000 Kč a na nákladech řízení 144 794 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce jako prodávající s žalovaným jako kupujícím uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, přičemž předmětem koupě byla ideální polovina nemovitosti nacházející se v [obec], katastrální území a část [územní celek] za kupní cenu 1 360 000 Kč s místem placení k rukám [právnická osoba] Na předmětném pozemku v době uzavření smlouvy vázlo zástavní právo [právnická osoba] zajišťující pohledávku žalobce, jejíž nesplacená výše v době koupě činila částku 1 360 000 Kč, přičemž zástavní právo vzniklo na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a bankou. Úhrada kupní ceny měla být řešena způsobem, že žalovaný doplatí úvěr žalobce. Účastníci řízení se dále v kupní smlouvě dohodli, že žalovaný za žalobce uhradí pohledávky exekučně vymáhané v rámci exekuce oprávněné [právnická osoba], nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] vedené u soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] a exekuci oprávněné [právnická osoba] nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [anonymizována tři slova] [číslo] vedené u soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení]. Dále se účastníci řízení dohodli, že žalovaný uhradí poplatek 40 000 [právnická osoba] za předčasné splacení úvěru a také, že žalovaný uhradí další náklady spojené s obstaráním úkonů spojených s ukončením úvěru a vyplacením exekucí. Současně se účastníci řízení dohodli na splátkovém kalendáři 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný tak za žalobce uhradil [právnická osoba] částku 40 000 Kč, soudnímu exekutorovi [titul] [příjmení] částku 22 001,44 Kč a soudnímu exekutorovi [titul] [příjmení] částku 173 845 Kč. Protože žalobce tyto částky neuhradil dobrovolně, podal žalovaný žalobu, která se projednávala u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 97/2012. Rozsudkem vydaným soud zavázal [jméno] [příjmení], aby zaplatil [jméno] [příjmení] částku 255 846 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť [jméno] [příjmení] se na úkor [jméno] [příjmení] bezdůvodně obohatil tím, že [jméno] [příjmení] za něj zaplatil [právnická osoba] částku 40 000 Kč za předčasné splacení úvěru, soudnímu exekutorovi [titul] [příjmení] částku 22 001,44 Kč, soudnímu exekutorovi [titul] [příjmení] částku 173 845 Kč a dále byli dohodnuti na zaplacení částky 20 000 Kč, které měl [jméno] [příjmení] zaplatit [jméno] [příjmení] na nákladech„ spojených s obstaráním úkonů spojených s ukončení úvěru v [ulice] bance”. Na základě tohoto rozsudku byla vedena exekuce a v rámci exekuce [jméno] [příjmení] dlužnou částku vymohl, což plyne z oznámení soudního exekutora o skončení exekuce ze dne 24. 10. 2018, č. j. [číslo jednací].

3. Dále okresní soud zjistil, že ještě předtím, než žalovaný dlužnou částku vůči žalobci vymohl, oslovil v květnu 2011 [jméno] [příjmení] s požadavkem, aby mu v souvislosti s dluhy žalobce poskytla částku 200 000 Kč, a současně ji pohrozil, že pokud nezaplatí, přijde o dům, ve kterém bydlí. [příjmení] [jméno] [příjmení] vybrala dne 9. 5. 2011 v [právnická osoba] [anonymizováno] částku 180 000 Kč, kterou předala ve sklepě žalovanému. Protože se manželé [příjmení] v roce 2011 se [jméno] [příjmení] kvůli jeho dluhům nebavili a nebyli ani v žádném jiném kontaktu, neinformovali proto [jméno] [příjmení], že částku 180 000 Kč [jméno] [jméno] zaplatili.

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl okresní soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Na skutkový stav aplikoval § 2991 o. z. a dovodil, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když dluh ve výši 200 000 Kč byl zaplacen dvakrát.

5. Proti tomuto rozsudku si podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta. Na straně žalobce nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, když žalobce plnil, co mu ukládal exekuční titul, a protože neplnil dobrovolně, byla nařízena exekuce. Pokud je tvrzeno, že mělo být plněno i někým jiným, neznamená to s ohledem na exekuční titul, že bylo plněno bez právního důvodu. Dále poukázal na to, že již před okresním soudem bylo zjištěno, že dluhy u exekutorů uhrazeny byly v r. 2011. Exekuce žalovaný vyplatil z vlastních prostředků, nicméně na doplacení úvěru a další náklady se podílel i [jméno] [příjmení], který měl zájem nemovitost koupit pro svého syna. Okresní soud pochybil, když nevyslechl svědka [jméno] [příjmení], jehož výslechu se žalovaný domáhal s tím, že to byl tento člověk, který převzal oněch 200 000 Kč. Z výpovědi tohoto svědka pak může být dále zjištěno, proč [jméno] [příjmení] peníze převzal. Uváděl, že v době, kdy byla uzavírána kupní smlouva, bylo s [příjmení] domluveno, že dojde k reálnému rozdělení nemovitostí, a to jak domu, tak pozemku, vybudování samostatné přípojky a protože nemovitosti měly menší hodnotu než samotný úvěr a náklady, bylo domluveno, že [příjmení] se na reálném oddělení a vybudování přípojky případně vyplacení úvěru budou podílet částkou 200 000 Kč. Dále poukázal na nevěrohodnost svědků manželů [příjmení].

6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, který je věcně správný a odpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Pokud žalovaný namítá, že svědci byli nevěrohodní, je nutno zdůraznit, že vypovídali po opakovaném poučení o možné sankci za křivou výpověď. Poukazuje na to, že procesní obrana je zcela vykonstruovaná tak, aby žalovaný nemusel vrátit dvojí plnění. Žalobce nikdy netvrdil, že v době předání částky 180 000 Kč nebyly exekuce uhrazeny, protože ty skutečně uhrazeny byly, nýbrž tvrdil, že manželé [příjmení] za žalobce uhradili dluhy, které měly váznout v souvislosti s kupní smlouvou, když takto měli být ze strany žalovaného informováni a oni sami věděli, že nějaké dluhy existují, i když blíže se nebyli schopni zorientovat v tom, zda se jedná o exekuční titul či nikoliv, když z jejich výpovědi vyplynulo, že neměli bližší povědomost o tom, ani co znamená zástava. Věděli, že se jedná o dluhy žalobce vůči žalovanému. Bližší okolnosti neznali. Dále zdůraznil, že žalobce prokázal svá tvrzení uvedená v žalobě, a to, že k předání částky 200 000 Kč došlo.

7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když odvolací soud nepřistoupil k výslechu svědka [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost s ohledem na právní posouzení věci, které následně zaujal.

9. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud právní ustanovení, a to § 2991 o. z. S tímto právním posouzením věci okresním soudem odvolací soud nesouhlasí.

10. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Dle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Mělo-li by na straně žalovaného dojít k bezdůvodnému obohacení, musely by ve světle tohoto shora uvedeného ustanovení být splněny podmínky, jimiž jsou a) získání majetkového prospěchu obohaceným, dále b) skutečnost, že byl prospěch získán na úkor jiné osoby (vznik obohacení se tedy negativně projevil v majetkové sféře ochuzeného; a současně c) to, že k jeho nabytí obohacenému nesvědčil spravedlivý důvod.

13. Odvolací soud pak má za to, že tyto podmínky v daném případě splněny nebyly. [příjmení] vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení, musí být získáno na úkor jiné osoby a není žádný spravedlivý důvod, pro který došlo k plnění.

14. Odvolací soud se zabýval, zda v daném případě lze aplikovat § 2991 odst. 2 o. z. a zda se tam uvedená některá ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení na posuzovaný případ vztahuje.

15. V dané věci žalobce žalovanému plnil na základě rozsudku okresního soudu, tedy exekučního titulu. Tento exekuční titul nebyl zrušen a je stále v platnosti. Nemůže se ze své podstaty jednat o plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. I kdyby soud na daný případ aplikoval § 2991 odst. 1 o. z. a tam uvedenou generální klauzuli, nemůže se jednat o bezdůvodné obohacení. Obecná klauzule bezdůvodného obohacení zakotvená v § 2991 odst. 1 váže vznik povinnosti k vydání majetkového prospěchu na absenci spravedlivého důvodu pro jeho získání na úkor jiného.

17. Jako spravedlivé plnění obstojí především standardní právní důvody, které zakládají povinnost poskytnout realizované plnění na základě pravomocného rozhodnutí soudu či jiného orgánu veřejné moci.

18. Jinak řečeno, jestliže žalobce plnil (byť nedobrovolně) na základě rozhodnutí soudu, nemůže se jednat o plnění bez právního důvodu či důvodu spravedlivého.

19. Skutečnost, že měl být dluh žalobce vůči žalovanému zaplacen ještě před vydáním exekučního titulu (dluh měli [příjmení] zaplatit v roce 2011 a exekuční titul byl vydán v roce 2013), měla být uplatněna v nalézacím řízení, ve kterém byl exekuční titul vydán.

20. Pro úplnost zbývá dodat, že [příjmení] poskytli v roce 2011 finanční hodnotu 200 000 Kč, ať již žalovanému, jak uvádí žalobce, nebo [jméno] [příjmení], jak tvrdí žalovaný, a to v souvislosti se situací zapříčiněnou dluhy žalobce. Z tvrzení žalobce, popřípadě z výslechu svědků se však nepodává, na jaké konkrétní dluhy bylo plněno. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že žalobce žalovanému dlužil a byl zavázán mu zaplatit 255 846 Kč. Není rozumného důvodu nepředpokládat, že pokud by částkou 200 000 Kč měly být uhrazeny dluhy, které následně žalovaný po žalobci vyžaloval, požadovat by k úhradě právě tuto částku. Navíc jakkoliv měly být vztahy mezi žalobcem a manželi [příjmení] narušeny, jeví se jako vysoce pravděpodobné, že by se manželé [příjmení] na žalobce obrátili minimálně s požadavkem na vysvětlení či náhradu této částky (měli-li by hradit za žalobce).

21. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., když to byl žalovaný, který byl před soudy obou stupňů úspěšný.

23. Náklady řízení před okresním soudem se sestávají z odměny za zastupování advokátem, a to za 12 úkonů právní služby (dále ÚPS) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále jen AT) po 8 300 Kč, tj. 99 600 Kč, když odměna byla přiznána za převzetí věci, písemná vyjádření k výzvě soudu a účast u jednání soudu (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT). Dále byly ke každému ÚPS režijní paušály dle § 13 AT po 300 Kč, tj. 3 600 Kč. Dále žalovaný požadoval a byla mu přiznána ztráta času za čas strávený cestou z místa sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět, a to ke každému jednání soudu 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 1 200 Kč a jízdné osobním vozidlem ke každému jednání, celkem za 2 125,40 Kč Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 106 525,40 Kč a po navýšení o 21 % DPH činí konečná částka po zaokrouhlení 128 896 Kč.

24. Náklady odvolacího řízení činí 41 698 Kč a jsou tvořeny odměnou advokátky žalovaného za tři ÚPS, a to sepis odvolání, porada s klientem a účast u jednání a třemi režijními paušály po 300 Kč, tj. 25 800 Kč, dále náhradou za ztrátu času dle § 14 AT za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč a cestovného osobním vozidlem ve výši 823 Kč, 21 % DPH ve výši 5 674,83 Kč a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9 000 Kč.

25. Současně bylo nutno dle výsledku řízení rozhodnout dle § 148 o. s. ř. o nákladech státu, které představovalo proplacené svědečné svědkovi [příjmení] ve výši 1 108 Kč Tyto náklady byly uloženy k zaplacení procesně neúspěšnému žalobci.