71 CO 252/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 143 286,57 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 5. 2022, č. j. 14 C 327/2019-103,

I. Rozsudek okresního soudu se - v odstavci I. výroku mění tak, že se žaloba na zaplacení částky 14 676 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 676 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení, zamítá. - v odstavci II. výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení 62 838 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náklady řízení 16 464 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 26 991 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14 676 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 676 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení 128 610,57 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 128 610,57 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení 62 837,62 Kč (výrok III.) a státu náklady řízení 16 464 Kč (výrok IV.). Rozsudek odůvodnil zjištěním, že žalobkyně a Česká republika (právo hospodaření [státní podnik] [obec], [anonymizována dvě slova]) jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 2126 m2 v obci a katastrálním území Vratimov, každý s podílem ½. V roce 1996 žalovaný vystavěl na pozemku cyklostezku na základě stavebního povolení a zkolaudoval ji na základě rozhodnutí ze dne 9. 7. 1997. Jedná se o pozemní komunikaci 4. třídy, slouží veřejnému účelu, jde o občanskou vybavenost. Cyklostezka vede po koruně protipovodňové hráze umístěné na pozemku, stezka má asfaltový povrch v rozsahu 459 m2 avšak včetně zpevnění stezky v terénu zasahuje pozemek dle odhadu znalce v rozsahu 797 m2. Poté co se žalobkyně na základě udělení příklepu Exekutorského úřadu v [obec], [titul] [jméno] [příjmení], sp. zn. [číslo jednací] ze dne 13. 9. 2017 stala spoluvlastníkem pozemku, vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání jejího pozemku za dobu od 13. 9. 2017 do 30. 6. 2019. Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že cyklostezka je samostatnou věcí ve vlastnictví žalovaného, která vznikla vybudováním na cizím pozemku. Jakožto komunikace IV. třídy a jakožto stavba náležející stavebníkovi, je cyklostezka ve vlastnictví žalovaného. Cyklostezka není ani součástí protipovodňové hráze, ale jde o dvě stavby na jednom pozemku. Mezi vlastníkem pozemku a žalovaným nebyl dohodnut způsob vypořádání a úhrady za užívání pozemku. Žalobkyni tedy náleží náhrada za užívání pozemku, avšak nikoli ve výši obdobné nájemnému či požadované částce 75 Kč za m2, ale ve výši regulovaného nájemného 20 Kč za 1 m2, v případě roku 2019 se jedná o regulované nájemné ve výši 22 Kč za 1 m2 dle cenových věstníků Ministerstva financí [číslo] 2019. Po přepočtu na výměru 797 m2, požadované období a s ohledem na rozsah spoluvlastnického práva žalobkyně pak výše bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně činí 14 676 Kč.

2. Proti výrokům II., III. a IV. rozsudku podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že nesouhlasí s výší stanoveného bezdůvodného obohacení podle cenové regulace, která se týká nájemného, nikoli však regulace mimosmluvních cen včetně bezdůvodného obohacení. Cenová regulace by se neměla dotýkat staveb zřizovaných po roce 1989. Obci nic nebránilo pozemek vykoupit, či jinak se s vlastníkem dohodnout. Cyklostezka ani nenaplňuje definiční znaky občanského vybavení pro sport dle uvedených regulací (jako např. hřiště apod.), ale jde o pozemní komunikaci. Výše bezdůvodného obohacení by tedy měla být stanovena znalcem dle obvyklého nájemného. Cyklostezka navíc znemožňuje využití celého pozemku, nikoli pouze jeho části v rozsahu 797 m2. Výše plnění záviselo na úvaze soudu, proto by žalobkyni měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalovaná rovněž nemá právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem dle judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu Náklady státu měly být rozděleny mezi účastníky poměrně podle poměru úspěchu, nikoli uloženy zcela žalobkyni.

3. Žalovaný se vyjádřil tak, že cyklostezka splňuje i znak občanského vybavení pro sport, neslouží pouze k přepravě z místa na místo. Žalobkyně v době koupě věděla, že na pozemku je hráz s cyklostezkou, je to tedy hráz, která brání žalobkyni v užívání pozemku. Nelze paušálně upírat obci právo na právní zastoupení, vlastního právníka nemají.

4. Odvolání podal rovněž žalovaný do výroku I., které odůvodnil tím, že cyklostezka není samostatnou věcí, ale je i dle závěrů znalce součástí vodního díla - a to koruny protipovodňové hráze. Toto vodní dílo je pak v majetku státu a žalovaný tedy není pasivně legitimován. I pokud by měla být věcí samostatnou, nemůže žalovaný hradit žalobci za užívání stavby jakožto veřejného statku ve veřejném zájmu.

5. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že cyklostezka je samostatnou věcí (obdobně chodník byl shledán samostatnou věcí např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2280/18), která patří dle § 12 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. jako místní komunikace žalovanému. Dále má žalobkyně za to, že sypaná hráz není samostatnou věcí, ale je součástí pozemku (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1221/2002 a 22 Cdo 2344/2004).

6. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně a žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání žalovaného je důvodné a odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o náhledy do katastru nemovitostí, z nichž zjistil, že u pozemku č. parcelní [číslo] probíhá od 22. 9. 2022 vkladové řízení č. [anonymizováno] [číslo] týkající se převodu vlastnického práva k pozemku ze státu, a to žalobkyni, která se stane výlučným vlastníkem pozemku. Na tomto pozemku je evidováno vodní dílo (hráz k ochraně nemovitostí před zaplavení při povodni) zapsané na [list vlastnictví] pro obec a katastrálním území Vratimov, jehož vlastníkem je stát. Hráz se nachází dále i na pozemcích [číslo].

9. Pokud jde o právní posouzení věci, odvolací soud má odlišný závěr od okresního soudu ohledně osoby oprávněné z bezdůvodného obohacení a tedy důvodnosti žaloby.

10. Pokud jde o otázku samostatnosti či nesamostatnosti cyklostezky jakožto věci nemovité, pak cyklostezka byla budována na základě stavebního povolení ze dne 11. 9. 1996 a kolaudována rozhodnutím ze dne 9. 7. 1997. V době výstavby a kolaudace naplňovala stezka definici místní komunikace dle § 4b odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb. o pozemních komunikacích (silniční zákon) Místními komunikacemi jsou obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které slouží místní dopravě a jsou zařazeny do sítě místních komunikací. V současné době rovněž naplňuje znaky místní komunikace 4. třídy dle § 6 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích a je takto i vedena v pasportu komunikací žalovaného. Dále nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný i tehdejší vlastník pozemku měli zájem o zřízení bezúplatného věcného břemene pro budovanou cyklostezku. Pokud by stezka byla součástí pozemku, nebylo by nutno zřizovat žádné věcné břemeno pro pouhou součást pozemku. Dále je nutno podle ustálené judikatury při posouzení samostatnosti stavby místní komunikace v zásadě vycházet ze samostatnosti místní komunikace a je vždy nutno přihlížet ke všem okolnostem věci, zejména zvyklostem v právním styku, a uvážit, zda je účelné, aby byla stavba samostatným předmětem právních vztahů, přičemž je záhodno zohlednit i to, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba, bude přitom záležet vždy na individuálním posouzení každé konkrétní věci a je zde široký prostor pro uvážení soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002). Dále nutno uvést, že z hlediska stavebních předpisů cyklostezka byla stavbou. Podle jejího složení zjištěného podle projektu znalkyní [titul] [jméno] [příjmení] byla původní hráz navýšena podle požadavku státního podniku tak, aby koruna hráze tvořená povrchem cyklostezky byla ve stanovené výši a cyklostezka má složení odspodu - štěrkodrť 200 mm, kompenzační asfaltová vrstva 60 mm, obalované kamenivo OKH I. 60 mm a asfaltový koberec 30 mm. Celková výška cyklostezky tedy činí 350 mm, tedy 0,35 m. Šířka cyklostezky činí 2,5 metru zpevněné plochy a 2x nezpevněná krajnice 0,25 metrů, celkem tedy 3 metry. Cyklostezka je podle projektu osazena dopravní značkou C9 Stezka pro chodce a cyklisty podle tehdy platné vyhlášky 99/1989 Sb. Z hlediska záměru stavebníka a vlastníka pozemku při výstavbě, stavebního složení cyklostezky a osazení stezky dopravními značkami je zřejmé, že již nejde o pouhou úpravu povrchu pozemku, ale o odlišitelnou nemovitou stavbu od samotného pozemku, proto odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o samostatnosti cyklostezky jako nemovité věci i z hlediska občanskoprávního dle § 498 odst. 1 o. z.

11. Dále dle odvolacího soudu rovněž vodní dílo v podobě protipovodňové hráze je samostatnou nemovitou věcí a liniovou stavbou dle § 498 odst. 1 a § 509 o. z., která se jako souvislý celek nachází na více pozemcích. [obec], že povrch ustupuje půdě dle § 506 odst. 1 o. z., má určité výjimky dané zejména veřejnoprávními předpisy, např. právě zmíněně pozemní komunikace, ale i vodní díla dle vodního zákona (ať již 138/1973 Sb. či § 55 odst. 1 písmeno a) stávajícího zákona č. 254/2001 Sb.). Zjevně zákonodárce nemínil protipovodňové hráze, které svou funkci plní pouze jako souvislé celky, zahrnout jakou pouhou pozemkovou úpravu do jednotlivých pozemků. Nic by pak nebránilo vlastníkům jednotlivých pozemků v úpravě jejich povrchu (do určité výměry a rozsahu i bez povolení stavebního úřadu) a zrušení vybudovaných protipovodňových opatření. Rovněž z hlediska případné údržby by rozkouskování ucelené stavby mezi více vlastníků pozemků přinášelo problémy a rizika pro správnou funkci hráze. Dále nutno přihlédnout, že zákonodárce u vodních děl zbudovaných před 1. 1. 2002 prostřednictvím § 59a zákona č. 254/2001 Sb. vodního zákona zřídil zákonné věcné břemeno zatěžující pozemky, na nichž se vodní dílo nachází. Tato skutečnost tedy rovněž svědčí ve prospěch závěru o samostatnosti vodních děl i z hlediska soukromého práva. Byť jde o hráz sypanou, nelze automaticky sypané hráze považovat za součást pozemku, neboť dle ustálení judikatury i u vodních děl a hrází je nutno věc vždy posoudit případ od případu (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 816/2018 ze dne 16. 7. 2018). Předmětná hráz je v terénu rozlišitelná, neboť vystupuje nad terén pozemků v okolí a je evidentní, kde by se nacházel povrch pozemku, nebýt samotné hráze. Rovněž z hlediska hospodářského účelu by odstraněním hráze od pozemku nebyl pozemek nijak dotčen, stále by to byl travnatý pozemek poblíž řeky. I tato skutečnost svědčí ve prospěch závěru o oddělitelnosti a samostatnosti hráze. Konečně i zápis vlastnických práv, který odlišuje vlastnictví pozemku [adresa] (žalobkyně) a hráze na ní postavené (stát) svědčí o samostatnosti protipovodňové hráze. Proto je i protipovodňová hráz samostatnou stavbou, která se nachází mimo jiné i na pozemku [adresa].

12. Nutno dále přihlédnout k tomu, že pozemek je nejprve zatížen stavbou hráze, a až na ní (na koruně hráze) se nachází předmětná cyklostezka. Odvolací soud tedy má za to, že pozemek žalobkyně je tedy zatěžován primárně hrází a nikoli cyklostezkou, která je umístěna jen na samotné hrázi. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný se neobohacuje na úkor žalobkyně, neboť užívá pro cyklostezku stavbu ve vlastnictví jiného subjektu (státu). Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 písmeno b) o. s. ř. změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že žaloba je zcela zamítnuta a ve zbytku rozsudek potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

13. Nad rámec výše uvedeného odůvodnění, pokud by měl být nárok žalobkyně shledán důvodným, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem okresního soudu, že za bezdůvodné obohacení by náležela kompenzace limitovaná cenovou regulací zákonem o cenách č. 526/1990 Sb. a příslušnými výměry Ministerstva financí. Je tomu tak proto, že žalobkyně při nabytí pozemku věděla, že je tam protipovodňová hráz a cyklostezka a nemohla počítat, že by pozemek mohla jakkoli komerčně využívat a inkasovat běžné komerční nájemné. Právě specifický režim a podpora určitého způsobu užití občanské vybavenosti vedla k regulaci nájemného, aby bylo toto užití podpořeno. Námitka žalobkyně, že cenová regulace nemá po roce 1989 místo a má se jí dostat náhrady ve výši komerčního obvyklého nájemného, tedy není důvodná. Dále nutno uvést, že původní vlastník mínil žalovanému zřídit bezúplatné věcné břemeno pro účely cyklostezky a tedy nemínil nijak profitovat z umístění cyklostezky. Současně předchozí vlastník pozemku věděl, že bude stezka užívána širokou veřejností. Dále od doby výstavby cyklostezky byla téměř 20 let užívána veřejností kromě dopravy do zaměstnání hlavně k rekreaci (napojení dálkové cyklostezky z [obec] na Beskydy, in-line brusle, v zimě např. k běžeckému lyžování). Předchozí vlastník tedy konkludentně souhlasil s užíváním stezky na hrázi jakožto veřejného prostranství. Žalobkyně nyní pouze využila nedbalosti žalovaného, který si v roce 1997 nezřídil nabízené bezúplatné věcné břemeno a v tom má spočívat pravděpodobně její podnikatelský záměr, který však neodůvodňuje neaplikovatelnost cenové regulace. Nutno ještě dodat, že až do roku 2006 judikatura v zásadě místní komunikace považovala za součást pozemku (až do rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005) a i to mohlo přispět ke vzniku současného stavu pozemku číslo parcelní [číslo]. Až později se začala rozvíjet judikatura stran náhrady za užívání pozemku pod místními komunikacemi vzniklé odděleným režimem místních komunikací a pozemků. V této souvislosti pak odvolací soud poukazuje na ustálené závěry Nejvyššího soudu (např. rozsudku sp. zn. 28 Cdo 1579/2021 ze dne 30. 6. 2021, usnesení sp. zn. 28 Cdo 447/2014 ze dne 18. března 2014), který v případě pozemků zastavěných místními komunikacemi shledal namístě aplikovat cenovou regulaci jako horní hranici pro náhradu bezdůvodného obohacení. Cyklostezka naplňuje znaky stavby občanského vybavení pro sport a vymezení regulovaných nemovitostí v příslušných výměrech Ministerstva financí a proto se uplatní regulace v podobě maximální ceny 20 Kč za m2 a 22 Kč za m2 v roce 2019.

14. V důsledku částečné změny napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení před okresním soudem. Žalovaný není statutárním městem, u kterého lze předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 376/12), nejde o běžnou činnost žalovaného a současně nejde ani o věc právně zcela jednoduchou. Proto shledal odvolací soud náklady žalovaného na právní zastoupení zcela účelnými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Proto zcela úspěšnému žalovanému ve shodě s okresním soudem přiznal odměnu právního zástupce za 7 úkonů právní pomoci podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na tarifní hodnotu 1 úkon po 6 860 Kč (za převzetí věci, sepis odporu ze dne 9. 10. 2019, sepis vyjádření žalovaného ze dne 6. 3. 2020, 2 účasti u soudu ze dne 20. 10. 2020 a 4. 2. 2021, vyjádření žalovaného ke znaleckému posudku ze dne 19. 10. 2021, třetí účast u jednání ze dne 10. 5. 2020), celkem 7x 6 860 Kč, dohromady 48 020 Kč, 7 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 2 100 Kč, náhradu za ztrátu času 6x půlhodina po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ke 3 jednáním, dohromady 600 Kč a jízdné k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět k jednání ze dne 20. 10. 2020, 4. 2. 2021 a 10. 5. 2022 osobním motorovým vozidlem [značka], reg. značky [číslo ] [anonymizováno] [číslo] při průměrné spotřebě 12,6 l /100 km, v každém případě ujeto 47,40 km tam a zpět, v případě prvého jednání ze dne 20. 10. 2020 - vyhl. ceny 32 Kč za litr, opotřebení 4,20 Kč, dohromady 391 Kč, a dále jízdné k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět k jednání ze dne 4. 2. 2021, celkem ujeto 47,40 km stejným osobním motorovým vozidlem při prům. spotřebě 12,9 l /100 km, vyhl. ceny 27,80 Kč za litr, opotřebení 4,40 Kč, dohromady jízdné 375,50 a dále k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět k jednání ze dne 10. 5. 2022 osobním motorovým vozidlem při vyhl. ceně 37,10 Kč, opotřebení 4,70 Kč, dohromady 445,40 Kč + DPH ve výši 10 905,72 Kč Celkem tedy náklady žalovaného za řízení před okresním soudem činí po zaokrouhlení 62 838 Kč.

15. S ohledem na neúspěch žalobkyně je tato dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna sama nahradit státu náklady řízení, které vznikly v podobě znalečného ve výši 16 464 Kč. Proto odvolací soud rovněž znovu rozhodl o těchto nákladech a uložil žalobkyni je státu nahradit.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení - odměnu právního zástupce za odvolání, vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání ve výši 20 580 Kč za tři úkony právní služby po 6 860 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů za tři úkony 900 Kč, dále podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za DPH 4 510,80 Kč (21 % z 21 480 Kč) a dále zaplacený soudní poplatek za odvolání 1 000 Kč Celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení 26 991 Kč.