71 CO 26/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. právnická osoba , anonymizováno , IČO sídlem adresa 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa o 115.500 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalovaného 1. do rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. května 2021, č. j. 18 C 307/2019-248,

I. Odvolací řízení do odstavce II. výroku ohledně zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení se zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a II. výroku ve vztahu k solidaritě mění takto: Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni částku 115.500 Kč, a to společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] zavázaným k témuž plnění rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2020 č. j. 4 T 58/2020-2605 a dále je žalovaný 1) povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 115.500 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V odstavcích III. a V. výroku se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

IV. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 63.912 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalovaný 1) je povinen nahradit státu na nákladech řízení 2.347,26 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Bruntále.

VI. Česká republika nemá vůči žalobkyni a žalované 2) právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 12.680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

VIII. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) náklady odvolacího řízení ve výši 7.759 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného 1) zaplatit žalobkyni částku 115.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 12. 2019 do zaplacení (odstavec II. výroku), zamítl nárok na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 20.890,86 Kč včetně vyslovení solidarity s [jméno] [příjmení], který je k zaplacení zavázán rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka] (odstavec II. výroku) a zamítl žalobu ve vztahu k žalované 2) (odstavec III. výroku). V odstavcích IV. - VII. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů státu.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se obrátila na [jméno] [příjmení] jako zaměstnance žalovaného 1), s žádostí o investování svých finančních prostředků. Tento využil skutečnosti, že se špatně orientuje v oblasti financí, společně se svou dcerou mu zcela důvěřovaly a postupovaly dle jeho pokynů, aniž by si provedené transakce podrobněji ověřovaly. Takto byla v roce 2017 převedena z účtu žalobkyně na účet [jméno] [příjmení] částka 100.000 Kč a v říjnu 2017 si tento ponechal částku 40.000 Kč, která měla být vložena na penzijní připojištění, které však [příjmení] [příjmení] pro žalobkyni nevložil do systému banky. Za toto své jednání byl [příjmení] [příjmení] pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2020, č. j. [číslo jednací].

3. Odpovědnost žalovaného 1) okresní soud dovodil ze zaměstnaneckého vztahu [jméno] [příjmení], když tento se dopustil protiprávního jednání v rámci plnění svých pracovních povinností. Nejedná se z jeho strany o exces, když je dána souvislost místní i časová. Žalobkyni nebylo z ničeho zřejmé, že její peníze nejsou použity na smlouvu o penzijním připojištění, ale na soukromý účet [jméno] [příjmení]. S ohledem na splatnost žalované částky zavázal žalovaného toliko k úhradě úroků z prodlení od 6. 12. 2019 do zaplacení. Neshledal důvod pro zavázání k solidárnímu plnění s [jméno] [příjmení], když mezi nimi solidarita neexistuje. Vycházel z přesvědčení, že poškozeným v trestním řízení měl být toliko zaměstnavatel obviněného, který jako jediný může uplatnit práva poškozeného v adhezním řízení.

4. Ve vztahu k žalované 2) okresní soud zamítl žalobu, když neshledal její odpovědnost za způsobenou škodu. Nebylo zjištěno, že by tato jakkoliv pochybila a porušila svou povinnost, a to včetně prevenční. Žalovaná je ve smluvním vztahu přímo s žalovaným 1), nikoliv s [jméno] [příjmení] ani jiným jejím zaměstnancem a nemůže se podílet na výběru zaměstnanců žalovaného 1).

5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, že bude žalobě v plném rozsahu vyhověno. Dříve než odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, vzala žalobkyně zpět své odvolání, které směřovala do odstavce II. výroku, pokud v něm bylo rozhodnuto o kapitalizovaných úrocích z prodlení ve vztahu k žalovanému 1). Z tohoto důvodu bylo odvolací řízení v této části zastaveno dle ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. (odstavec I. výroku).

6. Žalobkyně dále v odvolání namítala, že žalovaní musí být zavázáni společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení], jinak by se žalobkyni dostalo dvojího plnění. Banka je vlastníkem peněžních prostředků na účtu a žalobkyně má toliko nárok na jejich vyplacení, což banka odpírá. Z tohoto důvodu se domáhá žalobkyně nároku ve vztahu k žalované 2). Tato rovněž nejednala při správě s péčí řádného hospodáře s ohledem na insolvenční řízení [jméno] [příjmení]. Obě žalované pak nereagovaly na podezřelé okolnosti, které jim byly oznámeny svědkem [příjmení]. Žalovaná 2) rovněž neposkytla řádné a úplné informace v rámci trestního řízení, čímž umožnila páchání další trestné činnosti. Nesouhlasila rovněž s výší přiznaných nákladů řízení.

7. Žalovaný 1) ve svém odvolání namítal, že nebyl doložen vklad žalobkyně ve výši 40.000 Kč, ke kterému mělo dojít v říjnu 2017. Tento nevyplývá jednoznačně ani z trestního řízení. Žalobkyně projevila vůli převést své finanční prostředky na konkrétní účet, byť se jednalo o účet [jméno] [příjmení] a o těchto převodech věděla. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že ke škodě došlo při plnění pracovních úkolů [jméno] [příjmení]. Tento jednal v rozporu s předpisy žalované 1) a sledoval výlučně své vlastní zájmy. Jedná se tak z jeho strany o exces, za který zaměstnavatel neodpovídá.

8. Žalovaná 2) navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

9. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212 věty prvé a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze ve vztahu k solidaritě s [jméno] [příjmení] a v této části jsou podmínky pro jeho změnu.

10. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

11. Na zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval přiléhavá ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Odvolací soud dále aplikoval rovněž ustanovení § 2900 tohoto zákona, dle kterého vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

12. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o nedostatku odpovědnosti žalované 2) za vzniklou škodu. Z úkonů, které mohla kontrolovat, proběhly dané transakce tak, jak dle pokynů banky měly proběhnout (jednalo se o převody kartou, převod plateb, byl zadán správný PIN a proběhla autorizace oprávněnou osobou). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná 2) jakkoliv porušila svou prevenční či jinou zákonnou povinnost, když nebylo zjištěno, že by její odpovědný pracovník věděl o konkrétním protiprávním jednání [jméno] [příjmení] a že by odpovídajícím způsobem nezakročil. Nejednalo se o zaměstnance žalované 2, kterého by mohla jakýmkoliv způsobem kontrolovat či prověřovat. Neodpovídala rovněž za jeho výběr na danou pozici, když s ním nebyla v žádném právním vztahu. Ve smluvním vztahu byla s žalovaným 1), kterého je nutno považovat za zavedenou stabilní společnost, která působí na finančním trhu dlouhodobě a nelze tak dovozovat odpovědnost žalované 2) dle ust. § 2914 o. z. Zcela bezpředmětná je odvolací námitka žalobkyně, že žalovaná 2) nereagovala adekvátním způsobem poté, kdy zjistila, že je vedeno trestní řízení proti [jméno] [příjmení], když dle tvrzení samotné žalobkyně toto zjistila až dle přípisu OSZ v Bruntále v listopadu 2017, tj. po převodu peněžních prostředků žalobkyně.

13. Odvolací soud nesouhlasí s okresním soudem v tom, že [příjmení] [příjmení] se dopustil protiprávního činu jako zaměstnanec žalovaného 1) v rámci plnění svých pracovních povinností. V daném případě [příjmení] [příjmení] sledoval výlučně své vlastní zájmy, přičemž za toto své jednání byl také trestně odsouzen. Jednalo se o exces zaměstnance žalovaného 1), za který nemůže být žalovaný 1) jako zaměstnavatel odpovědný. Tento závěr odpovídá konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2269/2006, 25 Cdo 796/2017), dle kterých je rozhodující věcný vztah činnosti, při níž pracovník škodu způsobil, k úkolům jeho zaměstnavatele. Tedy, zda při činnosti, jíž byla škoda způsobena, sledoval pracovník z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů, nebo zda škodu způsobil při činnosti, kterou sledoval jen uspokojování svých zájmů, popřípadě zájmů jiných osob, byť k ní došlo při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

14. Odpovědnost žalovaného 1) odvolací soud shledává v porušení prevenční povinnosti uložené mu zákonem (ust. § 2900 o. z.). Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že jakmile se zaměstnankyně žalovaného 1) paní [příjmení] dověděla podezřelé okolnosti ohledně převodů finančních prostředků od p. [příjmení], bylo zcela na místě provést prevenční opatření, celou situaci pečlivě prověřit a z výsledků vyvodit příslušné závěry. Z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že s paní [příjmení] jako vedoucí příslušné pošty jednal, tato si pořídila kopie listin, které měl k dispozici, kontakt na svědka, avšak dále celou záležitost neřešila a spokojila se pouze s obecným ujištěním p. [příjmení], že je vše vyřízeno. Pokud by bylo ze strany žalovaného 1) adekvátně reagováno, konkrétní jednání zaměstnance [příjmení] bylo prověřeno, byly by zjištěny skutečnosti ohledně jeho nakládání s finančními prostředky klientů žalovaného 1) a v důsledku těchto zjištění by logicky bylo přistoupeno k zamezení dalšího nakládání s finančními prostředky klientů ze strany tohoto jejího zaměstnance. Tímto by došlo k zamezení vzniku škody nejen na straně žalobkyně, ale také dalších klientů žalovaného 1). Odvolací soud neshledal jakékoliv spoluzavinění na straně žalobkyně, která se obrátila na žalovaného 1) jako renomovanou dlouhodobě působící instituci v souvislosti s investicemi svých finančních prostředků. Jednala na příslušné pobočce se zaměstnancem žalovaného 1), který jí byl doporučen jako odborník na finance. S přihlédnutím k její mizivé orientaci v této problematice, jí nelze klást k tíži, že zcela spoléhala na důvěru v obecně známý dobrý kredit žalovaného 1) ve světě financí a v této souvislosti na výslovné pokyny [jméno] [příjmení] jako jeho, k tomu určeného, zaměstnance.

15. V řízení bylo zjištěno, že trestní řízení vedené proti zaměstnanci žalovaného 1) [jméno] [příjmení], bylo ukončeno rozsudkem, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu. Z popisu skutku ve vztahu k žalobkyni jednoznačně vyplývá vzniklá škoda ve výši 140.000 Kč. S ohledem na uzavření dohody o vině a trestu je nepochybné, že [příjmení] [příjmení] s takto vzniklou škodou souhlasil a škodu v takové výši uznal. Z tohoto důvodu jsou odvolací námitky žalovaného 1) ve vztahu k zjištěné výši škody bezpředmětné.

16. Nesprávný je závěr okresního soudu, že nelze zavázat žalovaného 1) k danému plnění společně s [jméno] [příjmení], který byl zavázán k témuž plnění ve vztahu k žalobkyni již v rámci trestního řízení. Bez tohoto solidárního plnění by se naopak žalobkyni neoprávněně dostalo dvojího plnění. Jedná se o škodu ze stejné škodní události, za kterou odpovídají oba subjekty a dle ust. § 2915 odst. 1 o. z. je na místě solidarita dlužníků.

17. Odvolací soud shodně s okresním soudem dovodil odpovědnost žalovaného 1) za způsobenou škodu, byť z jiných důvodů než učinil okresní soud. Tento však nesprávně zamítl návrh na solidaritu dlužníků, proto odvolací soud dle ust. § 220 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v této části tak, že uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalovanou částku společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení], který byl k témuž plnění zavázán v trestním řízení.

18. V odstavcích III. a V. výroku týkajících se žalované 2) byl rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

19. S ohledem na změnu napadeného rozsudku ve vztahu k žalovanému 1) odvolací soud rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) dle ust. § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud vycházel při rozhodování o nákladech řízení jak z výše požadované jistiny, tak příslušenství v podobě požadovaných úroků z prodlení, což je v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 116.500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 20.890 Kč a úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu ve výši 21.805 Kč, celkem částku 159.195 Kč. Co do částky 116.500 Kč (žaloba byla co do částky 1.000 Kč zastavena z důvodu jejího uhrazení po podání žaloby a dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení i v této části) a požadovaných úroků z prodlení od 6. 12. 2019 do rozhodnutí odvolacího soudu, tj. co do částky 138.305 Kč, byla žalobkyně úspěšná a její neúspěch představuje částku 20.890 Kč (kapitalizované úroky z prodlení). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení 74 % celkových nákladů řízení.

20. Náklady žalobkyně před okresním soudem představují - odměnu za 12,5 úkonů právní služby (převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy ve výši ½, podání žaloby, účast z jednání soudu dne 9. 12. 2020 - dva úkony, 4. 2. 2021 - 3 úkony, 27. 4. 2021 - 3 úkony, doplnění žaloby ze dne 20. 11. 2020, sdělení důkazních návrhů ze dne 3. 2. 2021) po 5.740 Kč dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), tj. 71.750 Kč - odměnu za studium trestního spisu sníženou dle ust. § 12 odst. 4 vyhl. o 20 %, tj. ve výši 4.592 Kč. S ohledem na specifický charakter tohoto řízení, přiznal odvolací soud odměnu za tento úkon, s přihlédnutím k rozsáhlosti trestního řízení. Toto studium se týkalo více účastníků různých soudních řízení, proto byla přiznána snížená odměna. S ohledem na účel tohoto studia, byla přiznána pouze snížena odměna za jeden úkon právní služby, když nelze použít analogii dle ust. § 11 odst. 1 písm. f) vyhl., který se týká pouze studia spisu při skončení samotného vyšetřování v rámci trestního řízení - 14 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl., tj. 4.200 Kč - zaplacený soudní poplatek ve výši 5.825 Kč celkem představují náklady řízení žalobkyně částku 86.367 Kč Náklady řízení odpovídající míře úspěchu žalobkyně ve výši 74 % představují částku 63.912 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný 1) zavázán.

21. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. toliko ve vztahu k žalovanému 1), když žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků a žalovaná 2) byla v řízení procesně úspěšná. Státu vznikly celkové náklady ve výši 2.698 Kč za vyplacené svědečné. Dle rozsahu neúspěchu byl žalovaný 1) zavázán zaplatit 87 % takto vzniklých nákladů státu, tj. částku 2.347,26 Kč.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodováno ve vztahu k neúspěšnému žalovanému 1) dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují částku 12.680 Kč, která se skládá z odměny za 2 úkony právní služby po 5.740 Kč (podání odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), tj. 11.480 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč a náhrada za promeškaný čas za cestu z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč Odvolací soud nepřiznal odměnu za opětovné studium trestního spisu, když odměna za tento úkon již byla přiznána v rámci odměny za zastupování před okresním soudem a případné opětovné studium skončeného trestního spisu v rámci odvolacího řízení již není účelně vynaloženým nákladem.

23. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu k žalované 2) bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované 2) částku 7.759 Kč představující paušální odměnu po 300 Kč za tři úkony (vyjádření k odvolání, příprava na odvolací řízení a účast na tomto jednání), tj. 900 Kč, doložené náklady na ubytování ve výši 1.671 Kč a cestovné ve výši 5.188 Kč (cesta z [obec] do [obec] a zpět, celková délka 756 km, průměrná spotřeba 5,83 l /100 km, cena benzínu ve výši 37,10 Kč a náhradě za 1 km ve výši 4,70 Kč).

24. Náklady řízení byli účastníci zavázáni zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., z toho náklady řízení žalobkyně k rukám jejího zástupce (dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).