71 CO 266/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: ; titul jméno příjmení, anonymizována dvě slova datum ; bytem adresa ; zastoupený advokátem titul jméno příjmení ; sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1. titul jméno příjmení, anonymizována dvě slova datum bytem adresa, PSČ obec zastoupený advokátem titul jméno jméno, titul. sídlem adresa 2. titul jméno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova datum bytem adresa, PSČ obec ; zastoupená advokátem titul jméno jméno, titul. ; sídlem adresa o zaplacení 536 754 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2021, č. j. 109 C 28/2016-210,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II., - co do částky 27 987 Kč s příslušenstvím mění takto: Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 27 987 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 8. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku - co do částky 505 777,50 Kč s příslušenstvím, které byly zamítnuty, potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2), oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 133 166 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2), oprávněným společně a nerozdílně, náklady odvolacího řízení ve výši 20 102 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Okresní soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci 2 989,50 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 1. 8. 2016 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 533 764,50 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 1. 8. 2016 do zaplacení (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení 150 640 Kč (výrok III.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaní nebyli v prodlení ve fázi pět se zhotovením projektové dokumentace pro provedení díla, ve fázi osm v prodlení se spoluprací při provádění díla a výkonu autorsko-technického a investorsko-technického dozoru a ve fázi devět ve spolupráci s dokončením díla. Ve fázi 4. byli žalovaní v prodlení od 14. 5. 2012 do vydání stavebního povolení dne 10. 10. 2012. Dále okresní soud vyšel ze zjištění, že ujednání stran v článku číslo Smlouvy vyloučilo odpovědnost žalovaných za vady stavby. Po právní stránce pak uzavřel, že za 149 dnů prodlení s dodáním projektové dokumentace dle fáze 4. náleží žalobcům smluvní pokuta 2 989,50 Kč. Ve zbytku nárok na smluvní pokutu žalobce nemá, neboť žalovaní nebyli v prodlení se splněním jejich povinností, nadto smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ nedodání projektové dokumentace, kdy povinnost a termíny předání projektové dokumentace nebyly u fází 5., 8. a 9. sjednány. Pokud jde o náhradu škody za vady díla, pak dílo zhotovoval jiný subjekt a žalovaní za vady díla nezodpovídají, a to ani z titulu stavebního dozoru.

2. Proti výrokům II. a III. rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že pokud okresní soud zamítl žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalovaných, mohl tak po řádném poučení žalobce dle § 118a o. s. ř. učinit už u prvního jednání a nezvyšovat náklady řízení. Dále žalobce poukazuje na skutečnost, že smlouvu uzavíral jako spotřebitel s podnikatelem. Smlouvu koncipovali žalovaní a v pochybnostech má být výklad právního úkonu dle § 55 odst. 3 zákona č. 40/164 Sb. k tíži podnikatele a pro spotřebitele příznivější. Dále jsou dle zákona vyloučena ujednání, která omezují práva spotřebitele. Ochranou spotřebitele se okresní soud v odůvodnění zabýval nedostatečně. Okresní soud neuvádí, jaký je obsahově rozdíl mezi technicko-investorským dozorem a stavebním dozorem, pro laiky a žalobce jde o synonyma. Povinnosti stavebního dozoru jsou dány stavebním zákonem. Mimo jiné i pro porušení povinnosti stavebního dozoru, za který se sám žalovaný 1. svým podpisem označil v listině ze dne datum, byla žalovaným uložena sankce rozsudkem stavovského soudu anonymizována tři slova. Pokud jde o smluvní pokutu, žalobce nikdy projektovou dokumentaci dle fáze 4. od žalovaných neobdržel, má tedy nárok na smluvní pokutu i za dobu po vydání stavebního povolení. Žalovaní nevyhotovili projektovou dokumentaci pro fázi 5., která měla být vyhotovena do 25. 6. 2012. Rovněž žalovaní neprováděli sjednaný dozor a nepředali dokumentaci skutečného provedení stavby. Okresní soud nesprávně nepřihlížel k rozsudku stavovského soudu, ačkoli ten je odborně schopen posoudit pochybení žalovaných. Okresní soud se vůbec nezabýval skutečností, že žalovaní odpovídají za škodu, která vznikla žalobci porušením povinnosti žalovaných provádět na stavbě technicko-investorský, resp. stavební dozor, popřípadě i za porušení jejich obecné prevenční povinnosti dle § 415 občanského zákoníku Smlouva se netýkala jen zhotovení projektové dokumentace, ale i povinností žalovaných provádět dozor na stavbě. Okresní soud rovněž neuvádí ani jedno jediné ustanovení hmotného práva, přičemž k předání stavby došlo až 20. 8. 2015 a přichází do úvahy odpovědnost žalovaných z titulu stavebního dozoru i dle § 2630 zákona č. 89/2012 Sb. Navrhl tedy změnu rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno, nebo zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.

3. Žalovaní se vyjádřili tak, že nedostatek své pasivní legitimace namítali po celou dobu řízení. Žalobce nikdy vady díla neuplatnil vůči zhotoviteli, ale uplatnil je pouze vůči žalovaným. Rodinný dům byl postaven za velmi nízkých nákladů, zkolaudován a žalobci slouží. Sám žalobce na základě projektové dokumentace, kterou měl k dispozici, poptával zhotovení stavby u jiných subjektů. Ať už by žalovaní vykonávali stavební či jiný dozor sebelépe, nemohou ovlivnit, zda zhotovitel provede dokončení nějaké části díla či nikoli. Dle článku číslo a číslo smlouvy navíc byla vyloučena odpovědnost žalovaných za provádění stavby, resp. řemeslné práce.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Pokud jde o smluvní pokuty, dle zjištění okresního soudu výkonové fáze 8. a 9. nespočívaly primárně v dodání projektové dokumentace. Dokumentace skutečného provedení stavby u fáze 9. pak ve stavební praxi splývá s dokumentací dle fáze 5., pokud nebyly provedeny změny stavby oproti dokumentaci pro samotnou výstavbu. Nelze tedy na ně uplatnit sjednanou smluvní pokutu, která pokrývá pouze prodlení s dodáním projektové dokumentace. V této části je tedy závěr okresního soudu o nedůvodnosti žaloby na zaplacení částek 10 995 Kč a 1 682 Kč správný, neboť žalovaní neporušili smluvní povinnost zajištěnou smluvní pokutou. Pokud jde o smluvní pokutu za fázi 4. ve výši 21 990 Kč a za fázi 5. ve výši 27 987 Kč, pak žalovaní nesplnili ujednání smlouvy dle článku číslo a nepředali formálně a řádně žalobci dokumentaci dle fáze 4. pro účely stavebního řízení a posléze dokumentaci pro provedení díla (stavby) dle fáze 5. Nicméně dne 10. 10. 2012 bylo vydáno stavební povolení a projektová dokumentace pro stavební řízení tedy splnila svůj účel. Obdobně dne 20. 8. 2015 došlo k předání stavby a prováděcí dokumentace podle fáze 5. rovněž naplnila svůj účel. Byť tedy nebyla dokumentace dle fáze 4. a 5. formálně žalobci předána, svůj účel splnila a tímto okamžikem došlo ke splnění povinnosti žalovaných. Žalobci nic nebránilo si dokumentaci pro stavební řízení vyzvednout ze stavebního úřadu, nebo obě dokumentace požadovat po žalovaných, a to i žalobou na plnění nepeněžité smluvní povinnosti, pokud dokumentaci pro své potřeby vyžadoval. Pokud by byla vyhotovená dokumentace pro fázi 4. či 5. případně z hlediska odborného vadná, pak jde o otázku případných nároků z vad díla, nikoli o otázku prodlení s předáním dokumentace. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že žalobce předal prováděcí dokumentaci dle fáze 5. smlouvy stavovskému soudu anonymizována tři slova a musel ji tedy mít fakticky v dispozici. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem okresního soudu, že za fázi 4. náleží žalobci smluvní pokuta za dobu od 14. 5. 2012 do 10. 10. 2012 (do doby vydání stavebního povolení), tj. za 149 dní po 20, 064 Kč (pokuta 0,05 % denně ze 40 128 Kč), tj. v částce 2 989,50 Kč a ve zbytku 19 000,50 Kč je žaloba nedůvodná. Pokud jde o fázi 5., pak dle zjištění okresního soudu byly termíny plnění dle článku číslo smlouvy. Zde odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaní nebyli v prodlení s plněním své povinnosti předat prováděcí projektovou dokumentaci. Jestliže fáze 5. měla být splněna dle článku číslo ke dni 25. 6. 2012, pak měli žalovaní k tomuto dni předat prováděcí dokumentaci žalobci. Za dobu od 26. 6. 2012 do 20. 8. 2015 (doba předání stavby zhotovitelem, která ukončuje potřebnost projektové dokumentace dle fáze 5.), tedy po dobu 1152 dnů byli žalovaní v prodlení se splněním jejich povinností. Nutno dále podotknout, že pro výstavbu rodinného domu musela být projektová dokumentace dle fáze 5. fakticky zhotovena, a výstavbou domu byl naplněn účel této prováděcí dokumentace. Jak již bylo výše uvedeno, nutno poukázat na to, že tuto dokumentaci žalobce předložil stavovskému soudu a musel ji mít k dispozici, byť formálně dle ujednání smlouvy nebyla žalobci předána. Odvolací soud tedy má za to, že žaloba je důvodná, pokud jí žalobce požadoval smluvní pokutu za prodlení s dokumentací u fáze 5. v částce 27 987 Kč (což odpovídá žalobcem uplatněným 1096 dnům prodlení, pokuta 0,05 % denně z částky 51 072 Kč za 1096 dnů).

6. Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. výrok II. napadeného rozsudku částečně změnil a přiznal žalobci i smluvní pokutu 27 987 Kč s příslušenstvím. Pokud jde o smluvní pokuty 19 000,50 Kč, 10 995 Kč a 1 682 Kč odvolací soud potvrdil rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

7. Pokud jde o náhradu tvrzené škody 474 100 Kč, pak vzhledem ke skutečnosti, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena 6. 4. 2012, pak podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se práva a povinnosti vzniklá porušením smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy – tedy zákonem č. 40/1964 Sb. Proto není odvolací námitka možné solidární odpovědnosti žalovaných jakožto stavebního dozoru dle § 2630 odst. 1 písmeno c) o. z. důvodná. Pokud by žalovaní porušili nějakou smluvní povinnost, pak by se jejich povinnosti řídily občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb.

8. Právní závěr okresního soudu, že za vady stavby odpovídá její zhotovitel dle smlouvy o dílo, tedy subjekt odlišný od žalovaných, je správný. Příčinou případné škody na rodinném domě (tvrzená nesprávná montáž roštu, jeho nenamoření apod.) je porušení povinnosti zhotovitelem a z toho plynou práva objednatele na odstranění vad či náhradu jiné škody. Odpovědnost za vady je dána za nedostatky vlastního plnění zhotovitele a vede k tomu, aby sjednané plnění bylo odevzdáno bez vad, odpovědnost zhotovitele za škodu je dána za jinou újmu, než je vadné provedení samotného díla. Potud je závěr okresního soudu správný.

9. Pokud odvolatel namítá, že žalovaní odpovídají za škodu z důvodu porušení jejich povinností stavebního, technicko-investorského či autorského dozoru, pak tato námitka rovněž není důvodná. Tyto pojmy nemají jasnou definici ani vymezení práv a povinností a v praxi se mohou jednotlivé typy vzájemně překrývat. Právní předpisy upravují podrobněji pouze stavební dozor, který je povinný u staveb prováděných svépomocí, a to odborně znalou osobou, tak aby byla zabezpečena základní bezpečnost při výstavbě (vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru, střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb; stavební dozor odpovídá za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby; dále stavební dozor sleduje způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí a vedení stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; působí k odstranění závad při provádění stavby – viz § 2 odst. 2 písmeno d), § 153 odst. 3 a 4, § 160 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu). Rodinný dům žalobce však prováděla odborná stavební společnost, stavební dozor tedy nebyl ze zákona povinný.

10. Dále předpisy upravují autorský dozor projektanta a technický dozor dle § 152 odst. 2 a odst. 4 stavebního zákona, které jsou však povinné pouze u staveb financovaných z veřejných rozpočtů. Autorský dozor pak ověřuje soulad stavby s projektovou dokumentací. Technický dozor pak nemusí provádět osoba nijak odborně znalá, jde o volnou živnost, konkrétní práva a povinnosti tohoto dozoru pak zákon blíže nestanoví. Sjednání autorského, technického (investorského) či stavebního dozoru mezi žalobcem a žalovanými, tak bylo čistě na dobrovolném smluvním ujednání. Vymezení práv a povinností případného dozoru je tedy věcí samotné smlouvy, která by měla vymezit konkrétní povinnosti dozoru (co má kontrolovat, popř. jak často provádět kontrolu, vymezit oprávnění k zastupování objednatele, práva vůči zhotoviteli apod.). Ani námitka, že žalobce byl spotřebitelem, jej nezbavuje povinnosti dbát o to, aby byly stanoveny povinnosti, které mají žalovaní plnit, ve smlouvě konkrétně či podrobněji. Jinými slovy žalobce měl ve smlouvě vymezit, jakou kontrolní činnost po žalovaných požaduje provádět. Sjednání případného stavebního či jiného dozoru se pak zpravidla promítá i do smlouvy se zhotovitelem stavby, kterému je dávána povinnost spolupráce s dozorem (např. oznámit termíny pro zakrývání některých konstrukčních prvků, tak aby mohly být zkontrolovány apod.), což v projednávané věci nebylo tvrzeno, že smlouva o výstavbě rodinného domu s tímto dozorem počítala.

11. V projednávané věci nebylo okresním soudem zjištěno, že by byly povinnosti žalovaných konkrétněji vymezeny. Naopak dle článku číslo a číslo bylo ujednáno, že žalovaní neodpovídají za nedostatky díla, stavební prostředky, metody, techniky a technologie užité zhotovitelem stavby a dále bylo výslovně ujednáno, že stavební dozor bude provádět zhotovitel. Nebylo tedy zjištěno, že by žalovaní porušili některou konkrétní povinnost uvedenou ve smlouvě, když odpovědnost za stavební dozor a odpovědnost za řádné provádění díla a vady díla byla u žalovaných smlouvou vyloučena.

12. Dále nutno uvést, že případná škoda, která by porušením povinnosti dozoru žalobci vznikla, nemůže spočívat v samotné vadě díla (stavby). Tedy objednatel musí vady díla či škodu z ní plynoucí uplatnit u zhotovitele. Teprve pokud by porušení povinnosti dozoru způsobilo objednateli nějakou další škodu nad rámec vad díla, může ji uplatnit vůči osobě povinné dozorem. Ustanovení § 2630 o. z. bylo přijato právě se záměrem zlepšit postavení objednatele díla, který může případné vady díla uplatnit i vůči stavebnímu dozoru, ač ten samotnou stavbu neprovádí a za vady díla by jinak ze zákona neodpovídal. Toto ustanovení se však použije až u smluv uzavřených po 1. 1. 2014. V projednávané věci tedy nebylo zjištěno porušení zákonné či konkrétní smluvní povinnosti žalovanými dle § 420 občanského zákoníku ani vznik nějaké jiné škody nad rámec žalobcem tvrzených vad stavebního díla. Nebyla tedy naplněna prvá podmínka pro náhradu škody, porušení smluvní či zákonné povinnosti, ani nebyl naplněn požadavek vzniku škody, která by byla nad rámec odpovědnosti zhotovitele za vady díla.

13. Proto odvolací soud potvrdil výrok II. v části zamítající nárok na náhradu škody 474 100 Kč s příslušenstvím podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

14. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaní byli v řízení úspěšní co do částky 505 777,50 Kč (tedy z 94,2 %) a po odpočtu neúspěchu 30 976,50 Kč (tedy 5,8 %) mají nárok na 88,4 % nákladů. Náklady sestávají z odměny 146 440 Kč za 14 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, odpor, 7 x účast u jednání 19. 6. 2019, 4. 3., 2. 9., 14. 10. 2020 a 9. 6. 2021, 2x porada s klientem přesahující hodinu, 3x vyjádření k žalobě) po 10 460 dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů za 14 úkonů 4 200 Kč Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení 20 102 Kč (88,4 % z 150 640).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní co do částky 505 777,50 Kč (tedy z 94,8 %) a po odpočtu neúspěchu 5,2 % mají nárok na 89,6 % nákladů. Náklady sestávají z odměny 20 920 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 10 460 dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů za dva úkony 600 Kč, cestovné ve výši 515 Kč (ujeto 80 km vozem se spotřebou 4,7 l /100 km, náhradě 4,70 Kč za km a ceně benzínu 37,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), 400 Kč za zmeškaný čas cestou k jednáním celkem 4 půlhodiny, tj. 4x100 Kč dle § 14 advokátního tarifu Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení 20 102 Kč (89,6 % z 22 435). Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.