71 Co 266/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o splnění povinnosti převést věc za úplatu k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. srpna 2024, č. j. 18 C 96/2022-72,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalovaný je povinen nahradit náklady státu ve výši 364 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v , adresa, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě a zavázal žalovaného převést na žalobce za jednorázovou úplatu ve výši 20.790 Kč vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/8 k celku k pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, (dále jen nemovitost nebo podíl) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.000 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že v roce 2017 byli spoluvlastníky pozemku o výměře 875 m2 , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , a to každý s podílem o velikosti ¼. Dne 27. 12. 2017 uzavřel žalobce s , jméno FO, kupní smlouvu, na základě které nabyl žalobce vlastnické právo k podílu o velikosti 1/8 k pozemku a zároveň podíl na pozemku parč. č. , hodnota, . Dne 19. 6. 2019 uzavřel žalovaný s , jméno FO, kupní smlouvu, na základě které nabyl podíl o velikosti 1/8 k pozemku a rovněž podíl o velikosti 1/8 k pozemku parc. č. , hodnota, . Dne 15. 5. 2020 se žalobce obrátil na další spoluvlastnice pozemku s žádostí o směnu svého podílu na předmětném pozemku s podíly na pozemcích zapsaných na LV č. , hodnota, s doplacením peněžní částky. K navrhované směně nedošlo. Dopisem ze dne 30. 6. 2020 žalobce uplatnil vůči žalovanému předkupní právo k podílu ve výši 1/8 k pozemku a vyzval ho k jeho převedení za úplatu ve výši 20.790 Kč. Žalovaný uzavřel dne 16. 7. 2020 s ostatními spoluvlastnicemi kupní smlouvu, na základě které mu prodaly své podíly (každá o velikosti ¼) k pozemku, který je předmětem této žaloby, jakož i k dalším pozemkům, o které dříve projevil zájem žalobce. Po podání žaloby v této věci učinil žalovaný s , jméno FO, souhlasné prohlášení o změně vlastnického práva k podílu na pozemku, kde uvedli, že žalovaný odstoupil od uzavřené kupní smlouvy. Současně téhož dne uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl stejný podíl na předmětné nemovitosti za cenu 20.840 Kč. Na základě této kupní smlouvy došlo k zápisu vlastnického práva tohoto podílu ve prospěch žalovaného v katastru nemovitostí. Žalobce má přístup k pozemku z pozemní komunikace mezi zdí garáže a stromem v šíři okolo 2 metrů, žalovaný má přístup přes pozemek p. č. , hodnota, ve svém výlučném vlastnictví. K pozemku parc. č. , hodnota, , který spoluvlastní oba účastníci, nemá žalobce jiný přístup než přes pozemek, který je předmětem řízení.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce dle ust. § 1124, § 2141, § 2143 a § 2144 obč. zák. účinného od 1. 7. 2020 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Uzavřením kupní smlouvy mezi žalovaným a , jméno FO, dospěla povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi, tj. žalobci. Dle tehdy platné právní úpravy svědčilo žalobci, jakož i dalším spoluvlastnicím předkupní právo. Toto žalobce uplatnil u žalovaného dopisem ze dne 30. 6. 2020 a u soudu podáním žaloby dne 17. 6. 2022, tj. před uplynutím promlčecí doby. Ostatní spoluvlastnice předkupní právo neuplatnily ani toto nehodlaly učinit, neboť své spoluvlastnické podíly následně prodali žalovanému. Žalobce tak byl oprávněn uplatnit předkupní právo vcelku.

4. Okresní soud uzavřel, že na předkupní právo žalobce neměla vliv ani skutečnost, že žalovaný po podání žaloby odstoupil od uzavřené kupní smlouvy. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že v té době již předkupní právo dospělo a trvá tak do doby, dokud se žalobce jako osoba oprávněná z předkupního práva nedomůže jeho naplnění nabytím zatížené věci. Toto právo je vázáno na nemovitou věc a žalobce jako předkupník se může domáhat jeho naplnění po komkoliv, kdo je v danou chvíli faktickým vlastníkem věci. V daném případě tedy po žalovaném.

5. Okresní soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že výkon předkupního práva je v rozporu s dobrými mravy, resp. že se jedná o zneužití práva. Delší časový odstup od okamžiku, kdy se dověděl o porušení předkupního práva a podáním žaloby neznamená dle judikatury soudů, že se jedná o zjevné zneužití práva, neboť obecný korektiv tvoří obecná tříletá promlčecí lhůta. Žalobce předkupní právo uplatnil dopisem asi rok poté, kdy se dověděl o porušení předkupního práva. Následně jednal s žalovaným o možné směně pozemků a poté, kdy mezi nimi k dohodě nedošlo, uplatnil předkupní právo podáním žaloby. Skutečnost, že se žalobce před podáním žaloby pokusil o směnu svého podílu na pozemku nesvědčí, že o tento nemá zájem a spoluvlastnictví chce využít pouze k šikanóznímu jednání ve vztahu k žalovanému. O směně jednal v době, kdy spoluvlastnické poměry byly zcela odlišné od současné doby, směnu navrhoval za účelem získání dalších zemědělských pozemků a zajištění přístupu na ně. Následná jednání mezi účastníky nebyla úspěšná a je pochopitelné, že se žalobce uplatněním předkupního práva snaží posílit své postavení spoluvlastníka. Vytýkané jednání žalobce ve vztahu nejen k žalovanému, ale i k dalším osobám nemůže vést k závěru, že se z jeho strany jedná toliko o šikanózní jednání. O tom nesvědčí ani skutečnosti, že se žalobce nepodílí na údržbě předmětného pozemku, když toto nelze po něm spravedlivě požadovat za situace, kdy předmětný pozemek je pro něj nezbytný za účelem zajištění přístupu k pozemku p. č. , hodnota, , který má rovněž ve spoluvlastnictví s žalovaným. Ani tento v současné době neužívá, neboť ho dal žalovaný do nájmu jiné osobě.

6. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že žaloba není v rozporu s dobrými mravy. Delší časový odstup od zjištění porušení předkupního práva a jeho uplatněním je pouze jednou z okolností, která může v konkrétním případě vést k závěru o tom, že výkon předkupního práva je v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud v rozsudku rezignoval na důkladné posouzení dalších žalovaným tvrzených okolností. Poukazoval na neexistenci hospodářského zájmu žalobce na využití předmětného pozemku s odkazem na mailovou zprávu s nabídkou směny svého spoluvlastnického podílu. Svůj podíl tak chtěl zcizit bez ohledu na to, že by tím ztratil přístup k jinému pozemku a spokojil by se se zřízením věcného břemene zajišťujícího mu přístup. V této souvislosti je nutno uvést, že přístup by mu byl zachován i bez rozšíření svého spoluvlastnického podílu. Na šikanózním výkonu práva nic nemění skutečnost, že žalovaný byl v té době toliko menšinový spoluvlastník předmětného pozemku. Žalovaný nabyl spoluvlastnické podíly od ostatních spoluvlastnic krátce poté, kdy platila novela občanského zákoníku, která zrušila předkupní právo mezi spoluvlastníky, neboť tehdejší spoluvlastnice měly záměr své podíly převést pouze na žalovaného. Okresní soud neprovedl žalovaným navrhované důkazy k dalším okolnostem, za kterých došlo k uplatnění předkupního práva, a to k otázce zajišťování údržby, nedostatek hospodářského zájmu žalobce o pozemek. Dále poukazoval na nutnost zabývat se rozsahem, v jakém mohl žalobce předkupní právo uplatnit. Nelze dospět k závěru, že se tehdejší spoluvlastnice vzdaly svého předkupního práva, případně že ho nehodlaly uplatnit, protože své spoluvlastnické právo převedly na žalovaného. S převodem spoluvlastnických podílů bylo spojeno právo uplatnit nárok z porušeného práva, které přešlo na žalovaného. Logický je pak závěr, že účelem převodu spoluvlastnických podílů bylo převést na žalovaného rovněž tyto nároky tak, aby se žalovaný stal v maximálním možném rozsahu spoluvlastníkem předmětného pozemku. Měla tím být naopak vyloučena možnost žalobce uplatnit předkupní právo vcelku.

7. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, pokud se jedná o okolnosti uzavírání předmětných smluv, vzniku předkupního práva, jednání účastníků po uzavření předmětné smlouvy, jakož i způsobu užívání předmětného pozemku. Odvolací soud doplnil dokazování ohledně tvrzení žalobce, že mu ostatní spoluvlastníci sdělili, že nebudou u žalovaného uplatňovat jakýkoliv nárok související s porušením jejich předkupního práva. Okresní soud se tímto nezabýval a bez dalšího uzavřel, že ostatní spoluvlastníci svůj nárok z předkupního práva neuplatnili a uplatnit nehodlali, když své podíly následně prodali žalovanému. Odvolací soud proto doplnil dokazování k této skutečnosti.

10. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že předmětný pozemek, společně s dalšími pozemky, zdědila po svém otci společně se sestrou. Dalšími spoluvlastnicemi byly jejich sestřenice, které ho zdědili rovněž po svém otci. Jedna z nich svůj podíl prodala p. , jméno FO, . Žádná z nich neměla možnost se o pozemky starat, nejezdily na dané místo, neužívaly je. Ohledně svých podílů vždy jednaly ve shodě, po vzájemné domluvě s tím, že měly zájem veškeré pozemky prodat. Svědkyni, jakož i její sestře bylo jedno, komu budou pozemky prodány, jejich matka však měla přání, aby byly prodány p. , jméno FO, , resp. p. , jméno FO, , který byl jeho zetěm. Žalobci v prosinci 2019 prodávali jiné pozemky, byli spolu na poště, bavili se tam o možnosti prodeje jejich dalších pozemků, pokud bude mít peníze. Nikdy neměla zájem o jakékoliv rozšíření svých podílů, pozemky chtěly prodat, bylo jim jedno, kdo je bude vlastnit.

11. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že pozemek, včetně dalších pozemků, zdědila po otci společně se sestrou, která svůj podíl prodala p. , jméno FO, . Ten ji nikdy prodej svého podílu nenabízel, ona neměla nikdy o jakékoliv navýšení svých podílů zájem, pozemky chtěla prodat jako celek. Nevzpomíná si, jestli jednala s žalobcem o předkupním právu, ale toto bylo předmětem jejich dřívější mailové korespondence, kterou má ještě k dispozici. Žalobci nabízela prodej svých podílů na pozemcích v , Anonymizováno, , a to jak při jednání na poště při zajišťování podpisů na jiné kupní smlouvě, tak později prostřednictvím mailové korespondence.

12. Odvolací soud zamítl návrh na provedení výslechu svědkyně , jméno FO, , když jeho provedení před odvolacím soudem nebylo možné s ohledem na její zdravotní stav. Provedení tohoto důkazu již nepovažoval odvolací soud za nezbytné s ohledem na provedené dokazování svědeckými výpověďmi svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, .

13. Z mailové korespondence mezi žalobcem a svědkyní , jméno FO, ze srpna 2018 bylo zjištěno, že žalobce vyzval svědkyni k potvrzení informace, že neuplatňuje nárok na podíly pozemků na LV , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a vzdává se tak většího podílu na těchto pozemcích. Zmiňuje tam schůzku svolanou p. , jméno FO, s p. , jméno FO, s tím, že svou neúčastí zřejmě rezignovala na řešení situace. Zopakoval svou nabídku na odkup předmětných pozemků za dříve navrhovanou kupní cenu.

14. Z mailové korespondence mezi žalobcem a svědkyní , jméno FO, z března 2019 bylo zjištěno, že svědkyně nabídla žalobci prodej svých podílů na pozemcích v , Anonymizováno, , žalobce nesouhlasil s nabízenou kupní cenou. V dalším mailu žalobce uvedl, že má stále zájem na koupi jejího podílu mimo jiné na pozemku p. č. , hodnota, , které nabyl žalovaný s tím, že upozorňuje na možnost využití zákonného předkupního práva.

15. Z rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 3982/2009 lze dovodit, že zákonné předkupní právo podílových spoluvlastníků přechází na nového spoluvlastníka, který nabyl podíl k věci od svého právního předchůdce (původního spoluvlastníka). Nový spoluvlastník se stává ex lege osobou oprávněnou z předkupního práva, které je vázáno na spoluvlastnický podíl. Zákonné předkupní právo tak v důsledku převodu spoluvlastnického podílu fakticky nezaniká; v závislosti na změně vlastnictví podílu se pouze mění osoba z předkupního práva oprávněná. Odvolací soud dodává, že tento závěr neplatí, pokud před převodem spoluvlastnického podílu na nového spoluvlastníka, původní spoluvlastník uzavře dohodu, resp. dá jednoznačně najevo, že předkupní právo nehodlá uplatnit a toto přiroste k podílu jiného (ostatních) spoluvlastníka, který předkupní právo uplatnil.

16. Z judikatury soudů vyplývá, že předkupní právo spoluvlastníků, kteří podíl vykoupit nechtějí, „přiroste“ ostatním spoluvlastníkům. K tomuto není třeba, aby byla o neuplatnění uzavřena výslovná dohoda, postačí, když spoluvlastník dá zřetelně, byť i konkludentně, najevo, že předkupní právo uplatnit nechce (rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2358/2010.

17. Po doplnění dokazování bylo zjištěno, že ostatní spoluvlastnice – , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , byly srozuměny o možnosti uplatnit předkupní právo ve vztahu k podílu, který nabyl žalovaný. Ve vztahu k žalobci dali jednoznačně najevo, že o toto nemají a nikdy neměly zájem a že jsou srozuměny s tím, že toto právo bude uplatňovat toliko žalobce. Svědkyně potvrdily, že se setkaly na konci roku 2019 na poště s žalobcem. Přestože si žádná z nich nepamatovala, že by se bavili o předmětném předkupním právu, z předložené mailové korespondence bylo prokázáno, že tato otázka byla mezi nimi a žalobcem řešena. Svědkyně výslovně uvedly, že při postupu ohledně předmětných pozemků vždy vystupovaly jednotně a ve shodě. Neměly nikdy zájem o jakékoliv navýšení svých podílů, naopak tyto chtěly vždy prodat, což opakovaně sdělily žalobci. Rovněž uvedly, že jim bylo úplně jedno, kdo pozemky či podíly získá, chtěly se jich prostě jen „zbavit“. Pokud svědkyně , jméno FO, uváděla, že podíl chtěly prodat p. , jméno FO, , resp. žalovanému, bylo to pouze z důvodů přání ze strany jejich matky. Z jejich jednání tak lze dovodit, že neměly zájem na využití předkupního práva s tím, že toto bude uplatněno toliko ze strany žalobce. Za této situace nemohlo dojít k přechodu nároku z předkupního práva na nového nabyvatele zbylých spoluvlastnických podílů, tj. na žalovaného.

18. Další námitky žalovaného ohledně nesprávného uplatnění předkupního práva ze strany žalobce shledal odvolací soud shodně s okresním soudem, jako nedůvodné.

19. K zániku předkupního práva nemohlo dojít odstoupením žalovaného od původně uzavřené kupní smlouvy a uzavřením smlouvy nové s totožným obsahem. V této souvislosti odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu (bod 15.). Naopak v tomto jednání žalovaného lze shledat zřejmé zneužití práva a snahu obejít zákon. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany.

20. Okresní soud správně posoudil i námitku žalovaného ohledně zneužití práva ze strany žalobce v souvislosti s uplatněním předkupního práva. Časový odstup mezi okamžikem, kdy se spoluvlastník dozvěděl o porušení zákonného předkupního práva a okamžikem, kdy svůj nárok uplatní, nečiní sám o sobě toto uplatnění rozporné s dobrými mravy, nejedná se o zneužití práva. V této souvislosti okresní soud odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. V projednávané věci je podstatná okolnost, že mezi účastníky po celou dobu probíhala jednání ohledně vyřešení celé situace. V řízení bylo zjištěno, že oba účastníci vlastní v předmětné oblasti více pozemků či podílů na pozemcích, které využívají, popř. hodlají využívat. Je tak pochopitelné, že součástí těchto jednání účastníků bylo více způsobů řešení problémů, které mezi nimi vznikly, a to včetně směny podílu na předmětném pozemku. Skutečnost, že žalobce v rámci těchto jednání nabízel tento podíl ke směně, nemůže bez dalšího vést k závěru, že se z jeho strany jedná pouze o šikanózní výkon práva a podíl na pozemku pro něho nemá žádný hospodářský význam. O tom nesvědčí ani skutečnost, že žalobce sám odkoupil od původního vlastníka p. , jméno FO, pouze část jeho podílu, přičemž druhou část odkoupil později právě žalovaný. Na straně žalobce mohlo dojít ke změně výchozí situace a úvah, a to včetně finančních, které ho vedly k zájmu o další odkup. Po celou dobu jednání mezi účastníky, jakož i v průběhu soudního řízení, žalobce tvrdil, že vlastnictví předmětného pozemku má pro něj význam z hlediska zajištění přístupu k dalšímu pozemku v jeho vlastnictví. Jedná se tak o legitimní zájem a ze strany žalobce nejde o šikanózní výkon práva.

21. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že vztahy mezi účastníky jsou značně napjaté, nejsou se schopni dohodnout prakticky na jakémkoliv spoluužívání společných pozemků. Žalobci tak nelze klást k tíži, pokud se nepodílí na údržbě předmětného pozemku, když jejich vztahy prakticky vylučují jakoukoliv dohodu na způsobu a rozsahu údržby.

22. Závěrem odvolací soud dodává, že žalobě bylo vyhověno tak, jak žalobce požadoval. Požadovaný výrok není v rozporu s procesními předpisy, je vykonatelný a odpovídá znění ust. § 2144 o. z. Tento rozsudek však nenahrazuje vůli účastníků směřující k uzavření kupní smlouvy a nemůže jím tak dojít k převodu vlastnického práva. Povinnost převést ve smyslu tohoto ustanovení znamená učinit návrh na uzavření smlouvy a přijetí tohoto návrhu, tj. právní jednání obou stran.

23. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že žalobce, který byl v odvolacím řízení úspěšný, se tohoto práva výslovně vzdal.

25. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl zavázán zaplatit na účet odvolacího soudu částku 364 Kč představující vyplacené svědečné.