71 CO 272/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudkyň Mgr. Šárky Bokůvkové a JUDr. Šárky Žmolilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa 2. právnická osoba obec anonymizována tři slova , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 3. právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví a vydání pozemků k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. května 2021, č. j. 7 C 114/2017-410,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalované 1) ve výši 5.161 Kč, žalované 2) ve výši 8.228 Kč, žalované 3) ve výši 4.114 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právních zástupců.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že je žalobce vlastníkem pozemků p. č. [číslo] vzniklého oddělením od pozemku p. č. [číslo], p. č. [číslo] vzniklého oddělením od pozemku p. č. [číslo], p. č. [číslo] vzniklého oddělením od pozemku p. č. [číslo] a p. č. [číslo] vzniklého oddělením od pozemku p. č. [číslo], vše zapsáno v k. ú. a pro [územní celek], které jsou specifikovány geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum] vyhotoveným společností [právnická osoba] (odstavec I. výroku) a zavázal žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze skutkových zjištění, že u všech pozemků jsou jako majitelé evidováni v katastru nemovitostí žalované, které je také užívají, a toto se týkalo také jejich právních předchůdců. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 10 C 254/2003-273 ze dne 30. 9. 2011, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2012, bylo určeno, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků, avšak ve vztahu k jiným účastníkům, kteří nebyli právní předchůdci žalovaných. Vlastnictví žalobce však nebylo na základě tohoto rozsudku zapsáno do katastru nemovitostí s odkazem na ust. § 8 katastrálního zákona. Žalobce nikdy nevyzval žalované ani jejich právní předchůdce k vydání předmětných pozemků. Žalované prokázaly řádně svá tvrzení o svých právních předchůdcích a titulech nabytí vlastnictví, jakož i skutečnost, že držely pozemky jako vlastní řádně v dobré víře, která nebyla po zákonem požadovanou dobu nijak zpochybněna a vyvrácena.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci. Namítal, že okresní soud neprovedl navrhované důkazy a ze zjištěných skutečností učinil nesprávné právní závěry. Poukazoval na judikaturu Ústavního soudu týkající se restitučních nároků. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu o dobré víře žalovaných a jejich právních předchůdců v souvislosti s držbou předmětných pozemků.

4. Žalované shodně navrhovaly potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, když žalované, resp. jejich právní předchůdci se stali vlastníky pozemků na základě vydržení.

5. Žalovaná 3) v průběhu odvolacího řízení sdělila a doložila, že kupní smlouvou ze dne [datum] došlo k prodeji části pozemku p. č. [číslo]. Žalovaná 3) tak není již jejím vlastníkem a není ve sporu pasivně legitimována. Žalobce u jednání odvolacího soudu výslovně uvedl, že obsah kupní smlouvy je mu znám, tuto má k dispozici a v její souvislosti nečiní žádné procesní návrhy.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212 věty prvé a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá.

8. Odvolací soud doplnil dokazování listinami, a to kupní smlouvou ze dne [datum], ve které jako prodávající vystupuje společnost [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, jako kupující [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], jako vedlejší účastník [právnická osoba] a jako advokát [titul] [jméno] [příjmení]. Tento není zástupcem žádné ze stran kupní smlouvy a jako advokát zajišťuje pouze advokátní úschovu v souvislosti s úhradou kupní ceny a s tím spojené úkony. Obsahem smlouvy je rovněž zřízení advokátní úschovy včetně podmínek vyplacení kupní ceny.

9. Ze stanoviska k restituci pozemků společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že generální ředitel uvedl, že pozemky sloučené do parcely [číslo] [katastrální uzemí] se nacházejí v bývalém areálu [anonymizována dvě slova] s tím, že na pozemcích (dotčených restitučním požadavkem) se nachází obslužná komunikace a část [název] [anonymizováno]. Zmíněné pozemky společnost používá, proto je nemůže vydat.

10. I po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že okresní soud nárok žalobce správně posoudil po právní stránce s tím, že zde jsou podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku.

11. V úvodu odvolací soud zdůrazňuje, že předmětem řízení není samotný restituční nárok žalobce. Soudy nezpochybňují dříve vydané rozhodnutí soudu o určení vlastnictví předmětných pozemků v souvislosti s uplatněným restitučním nárokem žalobce k předmětným pozemkům. Předmětem tohoto řízení však není restituční nárok žalobce, ale otázka nabytí vlastnického práva žalovanými, resp. jejich právními předchůdci vydržením, ke kterému mělo dojít před rozhodnutím o restitučním nároku žalobce.

12. K odvolacím námitkám týkajících se neplatnosti smluv o převodu předmětných pozemků na třetí osoby v souvislosti s blokačním ustanovením zákona o půdě se odvolací soud vyjadřoval již ve svém zrušovacím usnesení ze dne 21. dubna 2020, č. j. 71 Co 352/2019-263 (odstavec 9 - 11 usnesení). V této souvislosti odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se této problematiky. Na těchto svých závěrech nemá odvolací soud důvod nic měnit a pro stručnost na ně odkazuje. Z uvedeného vyplývá, že námitka žalobce, že nemůže obstát závěr okresního soudu o vlastnictví nemovitostí z důvodu nabytí vlastnického práva žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, vydržením, není správná. V odvolání žalobce cituje pouze části tohoto usnesení, ve kterých je sice uvedeno, že převody vlastnického práva k pozemkům, na které byl uplatněn restituční nárok, jsou neplatné, ale zároveň je zde uvedeno, že žalované nebyly účastníky restitučního řízení a restituční rozsudek se nemůže dotknout již existujících práv, kterým může být i vlastnické právo žalovaných vzniklé na základě vydržení. Okresní soud se tak správně a v souladu s pokyny krajského soudu zabýval a hodnotil dobrou víru žalovaných a jejich právních předchůdců za účelem posouzení vydržení vlastnického práva. K otázce oprávněné držby a s tím spojené dobré víry, jejího trvání a doby nezbytné pro vydržení vlastnického práva se okresní soud zabýval v odstavci 15 svého rozsudku a odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje.

13. Okresní soud dle pokynů odvolacího soudu doplnil dokazování k otázce dobré víry žalovaných a jejich právních předchůdců. Po provedeném dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním ohledně historie převodů pozemků u jednotlivých žalovaných a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Dospěl rovněž ke správnému právnímu závěru o vydržení vlastnického práva žalovaných, resp. jejich právních předchůdců u jednotlivých pozemků. S ohledem na dobu vydržení pak správně aplikoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. z.), jak již uvedl odvolací soud ve svém usnesení ze dne 21. dubna 2020, č. j. 71 Co 352/2019-263 (odstavec 12).

14. U žalované 1) bylo po doplnění dokazování odvolacím soudem zjištěno, že jeho právní předchůdkyni společnosti [právnická osoba] ještě v roce 1995 byla známa skutečnost, že na předmětné pozemky byl uplatněn restituční nárok (viz přípis generálního ředitele této společnosti ze dne [datum]) a nemohla tak být s ohledem na blokační ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, v dobré víře, že je vlastníkem pozemků. Následně byly pozemky převáděny na další společnosti dle zjištění okresního soudu, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že nabývací tituly nebyly zpochybněny, a to jak účastníky právních jednání, tak ani třetími osobami. Od [datum] (uzavření kupní smlouvy mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována tři slova]) tak další nabyvatelé užívali pozemky v dobré víře s tím, že se staly jejich vlastníky na základě uzavřených smluv a zápisu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí. Z předložených listin, jakož i z výslechů svědků, popř. účastníků jako statutárních osob právních předchůdců žalované 1), nebylo zjištěno, že by právní předchůdci žalované 1) byli jakýmkoliv způsobem seznámeni s uplatněným restitučním nárokem. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že se žalobce po celou dobu řádně domáhal svého restitučního nároku, když žalovaná 1) ani její předchůdci nebyli a nemohli být účastníky tohoto restitučního řízení. Za této situace došlo k nabytí vlastnického práva k pozemku [číslo] v k. ú. [obec] vydržením dle ust. § 134 odst. 1 a 3 obč. z. [právnická osoba] [anonymizováno] ke dni [datum].

15. S ohledem na výše uvedené je nutno nahlížet na odvolací námitku žalobce ohledně nedostatku dobré víry žalovaného 1) v souvislosti s poznámkou v katastru nemovitostí, jako na nedůvodnou. Poznámka uvedená u [označení katastrálního úřadu], [stát. instituce] týkající se záznamového řízení vlastnického práva pozemku v souvislosti s rozsudkem okresního soudu č. j. 10 C 254/2003-273 je z roku 2012, tj. z doby, kdy již došlo k nabytí vlastnického práva vydržením. Za této situace ani později ztracená dobrá víra již nemůže mít vliv na vznik vlastnického práva.

16. U žalovaného 2) byly doloženy kupní smlouvy týkající se převodu vlastnického práva k pozemku p. č. [číslo], k. ú. [obec] od [datum], kdy se vlastníkem stala společnost [právnická osoba] K nabytí vlastnického práva vydržením tak došlo nejpozději ke dni [datum]. V této souvislosti odvolací soud vyhodnotil jako nedůvodnou námitku žalobce, že žalovaná 2) nemohla být v dobré víře, že se stala vlastníkem pozemku, když ji při uzavření kupní smlouvy zastupoval advokát [titul] [jméno] [příjmení], který zastupoval žalobce v celém restitučním řízení. Po doplnění dokazování předmětnou kupní smlouvou bylo prokázáno, že [titul] [jméno] [příjmení] nebyl zástupcem žalované 2) a v uvedené smlouvě vystupoval pouze jako účastník smlouvy o advokátní úschově, která je součástí uzavřené kupní smlouvy. Za této situace nebyl povinen se zabývat faktickým předmětem kupní smlouvy, tento porovnávat a ztotožňovat s předmětem jiného řízení, ve kterém vystupoval jako advokát. Jako účastník této smlouvy byly jeho povinnosti toliko v souvislosti s přijetím a vyplacením sjednané kupní ceny. Tato skutečnost tak není důvodem pro konstatování o přerušení dobré víry na straně žalované 2). Z tohoto důvodu rovněž odvolací soud nepřistoupil k provedení navrhovaného důkazu výslechem [titul] [jméno] [příjmení].

17. V průběhu odvolacího řízení žalovaná 3) uzavřela dne [datum] kupní smlouvu, kterou došlo k převodu vlastnického práva části pozemku p. č. [číslo], k. ú. [obec] na kupující společnost [právnická osoba] O této skutečnosti byl žalobce uvědomen, výslovně uvedl, že má kupní smlouvu k dispozici s tím, že v této souvislosti neučinil žádný procesní úkon. Za této situace nebylo možno návrhu žalobce ve vztahu k žalované 3) vyhovět, když tato v době rozhodování odvolacího soudu již nebyla vlastníkem pozemku, který žalobce učinil předmětem řízení a není tak ve sporu pasivně legitimována. I v případě pasivní legitimace žalované 3) by nebylo možno žalobě v této části vyhovět, a to ze stejných důvodů jako u ostatních žalovaných s tím, že v souvislosti s nabytím vlastnického práva vydržením právní předchůdkyní žalované 3) odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění a právní závěry okresního soudu, se kterými souhlasí.

18. Závěrem odvolací soud shrnuje, že bez ohledu na oprávněný restituční nárok žalobce, nebylo možno jeho žalobě vyhovět. V dané věci stojí vedle sebe na jedné straně restituční nárok žalobce a na straně druhé vlastnické právo žalovaných, k jehož nabytí došlo v průběhu restitučního řízení. S žalobcem lze souhlasit, že došlo k porušení restitučních předpisů, avšak k tomuto došlo zřejmě již v souvislosti s privatizací státního podniku [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], nikoliv ze strany žalovaných a jejich právních předchůdců. Žalované ani jejich předchůdci, od jejichž držby je odvozováno nabytí vlastnického práva vydržením, nebyli osobami povinnými ve smyslu ust. § 5 zákon o půdě a nebyli účastníky restitučního řízení. Jak již bylo uvedeno výše, rozhodnutí o vydání nemovitosti v rámci restitučního řízení nemá vliv na existenci vlastnického práva třetí osoby, která nebyla jeho účastníkem. Je nepochybné, že restituční předpisy nesmí být obcházeny obecnými občanskoprávními předpisy, avšak v aplikaci právní úpravy vydržení, nelze spatřovat právě toto obcházení. V této souvislosti je možno odkázat na obecné pravidlo, že bdělým náleží právo. Ze strany žalobce bylo v průběhu řízení výslovně uvedeno, že žalované, ani jejich předchůdce nikdy neupozornil na skutečnost, že pozemky jsou zatíženy restitučním nárokem, kterého se domáhá. S ohledem na délku restitučního řízení (kterou mu samozřejmě nelze klást žádným způsobem k tíži) mu přitom muselo být zřejmé, že k takovým převodům může dojít, a to i s ohledem na dřívější zamítavá rozhodnutí v souvislosti s jeho restitučními nároky.

19. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl zavázán zaplatit procesně úspěšné - žalované 1) částku 5.161 Kč představující odměnu za jeden úkon právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) ve výši 3.100 Kč, režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. ve výši 300 Kč, náhradu za ztrátu času v rozsahu pěti půlhodin po 100 Kč, tj. 500 Kč a cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1.261 Kč (172 km, průměrná spotřeba 7,1 l /100 km, při ceně benzinu 37,10 Kč a náhradě za km ve výši 4,70 Kč), - žalované 2) ve výši 8.228 Kč představující odměnu za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího soudu) dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) po 3.100 Kč, tj. 6.200 Kč, 2x režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. po 300 Kč, tj. 600 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 1.428 Kč, - žalované 3) ve výši 4.114 Kč představující odměnu za jeden úkon právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) ve výši 3.100 Kč, režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. ve výši 300 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 714 Kč.

21. Náklady odvolacího řízení byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupců žalovaných (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).